, ,

CONiáš 2012

Zdroj:

Cony všeho druhu. Něco, o čem jsem až donedávna neměla vůbec tušení. V poslední době jsem si podobné akce oblíbila, a proto jsem nemohla chybět ani na tomto.

Program byl bohatý a celým jeho obsahem návštěvníky provázel Darion, jeden z „provařených“ fantasy milovníků. Kdo se s ním už někdy mohl setkat, jistě mi dá za pravdu, že pro setkání takového typu jako je právě con, byste si asi jen těžko mohli představit lepšího průvodce.

CONec

Hlavním tématem, které se táhlo napříč programem, byl další avizovaný konec světa (nevím přesně kolikátý už, je mi něco málo přes dvacet a i přesto si jich sama – dozajista stejně jako vy – pamatuju celkem dost).

Obdobně, jak vám nyní o zkáze života na zemi píšu, probíhala i akce sama. Žádný zarytý fanatik, který by se  ostatní kolem snažil přesvědčit, že v prosinci všichni zemřeme, se na Coniáši neobjevil. Nebo aspoň ne v těch částech, kterých jsem se osobně účastnila.

Program

Zahraju si na chytrou holku a nebudu vás zahlcovat detailním popisem programu, který by vám stejně k ničemu nebyl. Namísto toho jsem si vybrala jeho dva body, které jsem sama považovala za nejzajímavější, a řeknu vám něco víc o nich.

Konec světa na Kozím hrádku

Název bloku zněl poněkud neurčitě, zvlášť pokud neznáte Mílu Lince, který ho vedl. Sama jsem nevěděla co přesně čekat a dovolím si říct, že to nevěděl ani Míla sám. Vysvětlení je jednoduché: Spíš než o nějakou nudnou a poctivě připravenou přednášku měl totiž pro přítomné v sále nachystané jakési improvizované představení ze světa, do něhož má zasazený děj svých knížek. A jak už slovo improvizované napovídá, něco takového se prostě předem úplně přesně předpokládat a plánovat nikdy nedá.

Diváci byli do příběhu vtaženi, a to doslova aspoň pro některé z nich. Pro ztvárnění děje se totiž hledalo i několik dobrovolníků z publika, a i když většinou bývá zvykem, že je o ně nouze, tentokrát s jejich výběrem žádná velká práce nebyla.

Se smíchem na tváři utekl čas vyhrazený pro scény z Mílovy knihy velice rychle a hned po něm následovala mnou druhá vybraná část programu – křest knihy Jana Dobiáše.

Až na kraj světa

Šampaňské není ani zdaleka jediný alkohol, kterým se dá pokřtít kniha. A to i v časech nynější prohibice kvůli metanolové aféře. Kdo by se totiž bál značkové skotské whisky, že?

Já osobně jsem milovník křtů knih a musím říct, že jediné, co by se snad dalo vytknout tomuto, bylo, že zmíněnou láhev neposlali kolovat mezi publikem (nejspíš proto, že v sále bylo tolik lidí, že by se nic nevrátilo a půlka by si stěžovala, že se k ní nic nedostalo).

Whisky tak zůstala pouze v rukou autora knížky Až na kraj světa, nakladatele Michaele Bronce, který nové dílo Jana Dobiáše má spolu se dvěma předchozími pod ochrannými křídly Strak na vrbě, kmotra knihy – spisovatele Leonarda Medka a ilustrátorky Janiny Strnadové.

Jak už to bývá, tak po samotném pokřtění knihy bylo možné si autorovu práci i zakoupit a nechat ji u stánku nakladatelství Straky na vrbě ozdobit Janovým věnováním a autogramem.

Zase příště

I když jsem se z časových důvodů nemohla zúčastnit celého Coniáše, rozhodně jsem si ho užila. Pomalu začínám litovat toho, že jsem podobné akce nezačala vyhledávat daleko dříve, protože rozhodně mohu s klidem na duši prohlásit, že setkat se takovýmto způsobem s lidmi, kteří mají stejné zájmy, je skvělé. A co vy,  dorazíte příště taky?