Zjevení

Zdroj: that-random--artist.deviantart.com

Báseň Zjevení mě upoutala kdysi v čítance, když jsem ještě chodila na gymnázium.

Nedávno jsem zjistila, že tato báseň nikde na internetu není. Přišlo mi to jako velká škoda a rozhodla jsem se, i když na blogu nemám ve zvyku publikovat nepůvodní díla, že to musím napravit.

Tady ji máte!

 

Stéphane Mallarmé

Zjevení

 

Luna se roztesknila, nářky serafínů

po květech tiše klouzaly tam v modrém stínu,

běloučké vzlyky jejich houslích zmírajících

po něžných korunkách, po mlžných květech snících.

A byl to den, kdy jsem tě prvně políbil.

Mé snění trýznilo mne ze všech sil,

mé snění znale opojené vůní žalu,

tou bez lítosti, bez naděje, bez zápalu,

vůní, již na dně srdce zanechává sen.

Po staré dlažbě bloudil jsem jak omámen,

když náhle s večerem jsi vyšla na ulici

– byl to tvůj smích a západ slunce nad tvou kšticí,

že řek´ jsem: víla – a ten chocholatý jas,

toť sen, jenž v dávných nocech dítěte se třás,

sen o víle, jež tenkrát z ruky nedovřené

ztrácela kytky jako hvězdy provoněné.

 

,

Semináře a workshopy

Zdroj: satanarchist.deviantart.com

Existují různé semináře a workshopy. Nutno ale říct, že ne každý z nich je prospěšný a chce to mít dobrou ruku a trochu toho štěstí při výběru z nabídky.

Za sebe musím říct, že jsem v tomto směru poněkud skeptická. Asi bych nikdy nezaplatila za nějakou literární dílnu těžké prachy. Zvlášť když ve většině z nich (podle toho, co jsem slyšela) do vás hustí převážně teorii, nebo vás „nutí“ psát přímo na něm. Nevím jak vy, ale já osobně nejsem ten typ, co umí tvořit na povel a nevěřím, že by se studováním teorie naučil někdo psát. Přesto se však jednoho dlouhodobějšího workshopu účastním a vidím na sobě, že to opravdu jisté blahodárné účinky má.

Člověk, který v té přemíře nabídek vybočoval a oslovil mě tou svou, byl fantasy spisovatel Míla Linc. Přibližně od září trávím pravidelně jednou za měsíc sobotní dopoledne ve smíchovské knihovně, kde se Mílův workshop koná. Jedinou podmínkou účasti bylo zaslání povídky o maximální délce deseti stran a průkazka do knihovny v ceně 80 Kč, což jsem si jako chudá studentka, která místo brigád ve volném čase píše, mohla dovolit 🙂

 

O semináři

Musím říct, že způsob, jakým je workshop nastaven, mi opravdu sedí. Člověk má vždy přibližně dva až tři týdny času na to, aby do určeného termínu Mílovi zaslal, co bylo předem domluveno, Míla to pak rozešle všem, každý si přečte díla ostatních a vzájemně se hodnotíme a konstruktivně kritizujeme.

Co na semináři dále velice oceňuju, je osobní přístup. Míla je velice uvolněný vedoucí dílny, čiší z něho pohoda a člověk se mezi řečí vždy zasměje. Každé literární dopoledne je pak zakončeno obědem a pivečkem v přilehlé hospůdce. Vzhledem k tomu, že když se rozebírá něčí dílo, dotyčný musí mlčet a pouze poslouchat připomínky a podněty, je u zlatavého moku vždycky co řešit.

Poslední věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout nad ostatní, je Mílův nápad s hosty. Na každý seminář je vždy pozván někdo, kdo má s literaturou už dlouholeté zkušenosti. Člověk tak má šanci vyslechnout si rady a příběhy těch, kteří toho o svém oboru hodně vědí. Mezi hosty se objevili například Jan Kotouč, Julie Nováková nebo nakladatel Michael Bronec.

 

Výsledky, které opravdu pocítíte

Má první povídka Krev poslední naděje, kterou jsem do semináře poslala a na kterou jsem tady na blogu dostala vesměs samé pozitivní reakce, byla nemilosrdně „sjeta“. Nebylo to příjemné vyslechnout si všechnu tu kritiku, ale objektivně musím říct, že to mělo smysl, protože po čtyřech měsících teď u té poslední zazněl i komentář: „Četl jsem to asi třikrát, abych tam našel nějakou chybu, ale žádnou jsem nenašel.“

Nebojte, nebudu si teď znovu hrát na slečnu dokonalou spisovatelku 😀 Někdo jiný totiž hledal o něco lépe a přeci jen nějakou tu chybičku našel. I tak ale musím říct, že mě to potěšilo. Těch nedostatků bylo jen opravdu málo a šlo více méně o drobnosti. Koneckonců můžete si zahrát na detektivy a pokusit se najít nějakou výtku sami – zmiňovaná mikropovídka nese název Podivný revizor a tady na blogu ji mám publikovanou.

 

Doporučení

Sice nemám možnost žádného srovnání s jiným dlouhodobým seminářem, kterého bych se účastnila také, ale za sebe vám mohu ten Míly Lince vřele doporučit. Líbí se mi, chodím na něj ráda a odnáším si spoustu konkrétních rad a přínosných podnětů.

A jaké máte zkušenosti vy s literárními i jinými workshopy a semináři?
Podělte se s ostatními!

,

Ohlédnutí za uplynulým rokem

Zdroj: r3novatio.deviantart.com

Jak už to tak chodí, nový rok s sebou přináší jisté sebehledání a nové příležitosti. Co se týče blogu, ten jsem už zhodnotila v článku První narozeniny. Nyní bych ale svou pozornost ráda obrátila ke mně samotné a mému psaní jako takovému, protože jestli mi v publikování nových článků něco brání, je to právě ryze umělecká tvorba.

Člověk by asi na první pohled řekl, že to spolu souvisí – vedu přeci spisovatelský blog! Jenže prosadit se ve světě literatury je těžké.

Většinu svého volného času jsem v minulém roce věnovala psaní soutěžních děl, díky kterým si člověk může udělat dobré jméno. Tady však přichází to známé ale. Všechny uznávané soutěže mají jistá předem daná pravidla: zaslaná povídka/novela nesmí být nikde jinde publikovaná. A to je přesně ten problém! I když jsem toho napsala opravdu víc než dost, uveřejnit to nemohu, i když bych se o svou tvorbu podělila ráda.

To je také důvod, proč tu nenajdete moc z mých současných literárních děl, ale spíše články. Je to něco, co mě osobně mrzí, ale nic s tím bohužel neudělám. Tak to zkrátka chodí a je třeba to tak i brát.

 

(Ne)Úspěchy

V minulém roce jsem poslala svá díla celkem do tří soutěží: Žoldnéři fantasie, O nejlepší fantasy 2012 a Cena Karla Čapka.

Konkurence byla opravdu velká, protože se jedná o prestižní soutěže, kam píší už opravdu ti nejlepší.

A jak jsem se tedy umístila? V Žoldnéřích jsem oficiálně obsadila 26. místo z celkových sedmdesáti sedmi povídek. Nutno ale dodat, že některá místa přede mnou byla obsazena více lidmi, takže po jejich přičtení to bylo místo dvacáté deváté.

Co se týče ostatních soutěží, tak zatím nevím. U O nejlepší fantasy 2012 jsou sice už výsledky známé, ale na Fénixconu se vyhlašovala pouze první tři místa a zbylé hodnocení jsem zatím nikde nenašla (kdybyste o něm věděli, budu ráda, když mi pošlete odkaz). Pozitivní ale bylo, že organizátor soutěže, pan Egon Čierny, si mou novelku pamatoval, když jsem s ním na Miniconu osobně mluvila. Jak ale Ostří maendery obstálo, netuším.

Uzávěrka soutěže Ceny Karla Čapka byla na konci listopadu, tudíž je ještě velice brzy na výsledky. Oficiální vyhlášení proběhne až v prosinci na Parconu, který bude nově spojen s Fénixconem. Na internetu by se ale hodnocení mohlo objevit o něco dříve, a sice někdy v průběhu prázdnin, takže uvidíme.

Po zkušenostech si už velké naděje nedělám. I když možná umístění v Žoldnéřích v bodované půlce není špatné, nebudu nikomu nic nalhávat: doufala jsem v lepší. I proto jsem stále ve svém kritickém pohledu na sama sebe s tímto umístěním nespokojena a snažím se nemalovat si své vzdušné zámky o tom, jak „skvělá“ spisovatelka jsem.

Za rok 2012 jsem poznala, jak to v těchto kruzích chodí, takže už rozhodně nejsem tak naivně bláhová, jako když jsem do Žoldnéřů posílala první soutěžní povídku. Za největší úspěchy tohoto roku považuju hlavně svůj duševní růst. Naučila jsem se být o hodně trpělivější, dívat se na dílo nezaujatě a vidět v něm chyby, které dělám. Je to něco, co mě určitě posunulo dál a toho si z hlediska dalších kroků cením nejvíc.

 

Můj osobní život

…hm, počkat. Já nějaký mám? 😀

I když to zní trochu nadneseně, musím přiznat, že v uplynulém roce jsem psala tolik, že jsem si často připadala opravdu více součástí svého vymyšleného světa než toho reálného. Akce se spolužáky na chalupě nahradily výpravy na cony a účastnění se literárních workshopů a seminářů.

Na druhou stranu musím říct, že jsem si díky psaní našla spoustu nových známých a přátel, se kterými mě pojí právě láska k fantasy a příběhům. Proto se mi stále více stává právě to, že se mi osobní život spojuje s tím literárním, čímž se může někdy zdát, jako kdybych vážně žádný neměla. Jestli mi něco za uplynulý rok chybělo, byly to spíše chvíle, kdy bych mohla být sama. Ať už to jsou přátelé, nebo mé postavy, pořád s někým jsem. Nejsem ten typ člověka, co si stěžuje, ale každý někdy potřebujeme vypnout a odpočinout si.

 

Rok 2013

Nepatřím k těm, co si do nového roku dávají předsevzetí. Znám se a vím, že bych je stejně nedodržovala. Myslím, že právě ohlédnutí za uplynulým rokem mi pomůže zjistit víc než cokoliv jiného kudy a kam dál. V tom, co bylo přínosné, hodlám pokračovat, a to, co mi vadilo, se pokusím změnit.

No a co vy? Jaký byl váš minulý rok? Co jste vše zažili a co byste rádi do budoucna změnili?

,

První narozeniny

Zdroj: littlepurplecloud.deviantart.com

Rok je dlouhá doba a blog jako takový si za ten čas prošel několika fázemi, které byly zapříčiněny hlavně mnou samotnou a tím, jak se můj pohled na svět literatury vyvíjel a dozrával.

Se spuštěním blogu jsem publikovala hlavně starší díla z mých začátků, které najdete v rubrice Povídky – Prvotiny. Jenže psát blog, to zahrnuje ustavičnou práci a ne zveřejnění několika rádoby děl. Proto bylo třeba posunout se dál a psát o tom, co vás zajímá.

 

Co jste nejvíc hledali

Napsala jsem sérii článků, které vás zaujaly a které také přilákaly nové čtenáře. Když nakoukneme trochu do statistik, tak jen díky hledání pojmu normostrana (v různých obměnách a tvarech) vás sem přišlo přes šedesát.

Nehledali jste ale na blogu Textařky jen to. Druhým nejvyhledávanějším pojmem byl výraz beta-reader následovaný mou maličkostí, což mě velice potěšilo. Mé jméno nebo blog Textařky hledalo na internetu téměř padesát lidí. Možná se to zdá málo, ale vzhledem k tomu, že nejsem žádná známá osobnost, tak je to, aspoň pro mě, hodně. Rozhodně je to cca o padesát víc než v roce předešlém 😀 .

Mezi hledanými výrazy se našly samozřejmě i kuriózní pojmy. Například jste se snažili zjistit, jak se uživit psychoterapií, nebo informace o přechodu záhrobím. Pochybuju, že ten, kdo to hledal, něco našel. Ani jsem nepochopila, jak je vyhledavač mohl poslat zrovna ke mně – o něčem takovém jsem vážně nic nepsala 🙂 .

 

Co vás nejvíce zaujalo

Něco takového je vždy obtížné soudit, přesto jsem si však našla dvě kritéria, která mi to aspoň částečně umožní.

Článkem, který vás nejvíce oslovil, byl bezesporu Fantasy svět? Žádný problém! Vyvolal podnětnou diskuzi a obdržel celkem 30 komentářů.

Nejoblíbenějším se pak stal úryvek z díla Přežít, který byl dočasně stažen kvůli soutěži Žoldnéři fantasie, které jsem se účastnila. Nyní je ale znovu obnoven a sklidil již 20 liků na Facebooku a tři +1 na +Googlu. Stal se tak vůbec nejsdílenějším dílem, které jsem uveřejnila.

 

Komentáře

Každý autor, který se dělí s lidmi o svá díla a nepíše si je pouze do šuplíku, je rád za jakoukoliv zpětnou vazbu od svých čtenářů.

Nechci si na vás stěžovat, ale toto potěšení jste mi moc nedopřáli 😀

Celkem se za rok pod příspěvky shromáždilo 165 komentářů, což zase není tak moc, když uvážím, že cca polovina z nich je mých, protože se snažím na všechny pokud možno nějak reagovat. Nejsmutnější je, že spamů přišlo rozhodně víc 😀 . Ty jsem ale poctivě mazala a spočítané je nemám. Nicméně i z nich jsem si něco odnesla – a to sice jejich jména jako inspiraci pro pojmenování svých hrdinů, ať už více či méně důležitých 🙂 .

 

Pár čísel závěrem

Blog navštívilo celkem 3 676 lidí.

1 464 z vás je stálými, vracejícími se čtenáři a zbylých 2 212 jsou unikátní návštěvníci.

Celkem bylo zobrazeno 9 620 stránek, což je v průměru 2,62 stránek na jednu návštěvu.

Průměrná doba strávená na webu jsou 2 minuty a 42 vteřiny. To se nezdá jako nijak závratné číslo, ale když ho vynásobíme počtem čtenářů, kteří na blog zavítali, tak jste tu celkem strávili něco málo přes 165 hodin, což je bezmála celý týden.

Počet publikovaných článků 55.

 

No a novoroční předsevzetí do druhého roku blogu?

Pokračovat dál, aby příští rok ta čísla byla minimálně stejně vysoká a vy měli důvod sem stále chodit.

 

Velké díky vám všem!

Vaše Jitka  =o)