, ,

Autorské čtení

Zdroj:

S malým zpožděním (čti měsíc a kus) přináším shrnutí akce, kterou jsem v rámci činnosti blogu pořádala – autorského čtení českých spisovatelů Jiřího W. Procházky, Jana Kotouče a Julie Novákové.

Musím se přiznat, že já sama jako autor a člověk aspirující na to stát se jednou spisovatelem autorská čtení miluju. Baví mě oživovat svá díla přímo před lidmi a pozorovat bezprostřední reakce na mou tvorbu. Tentokrát jsem se ale rozhodla podobnou sešlost uspořádat pro lidi, kteří toho na svém spisovatelském kontě mají o dost více než já.

 

Hosté autorského čtení aneb Jak se plní sny

Představte si, že jste začínající spisovatel a chcete uspořádat akci typu autorské čtení známých českých autorů fantastiky. Dost odvážné předsevzetí. Troufalé. Někdo by mohl dokonce říct i drzé. Vždyť kolik jste toho dosáhli vy sami? Vlastně nic. A být to jen na mně, tak se nic takového také neuskuteční.

Naštěstí mám ale kolem sebe lidi, kteří umí dobře hecovat. Takže se začalo s plánováním. Zaprvé výběr hostů.

Předběžný souhlas s nápadem něco takového uspořádat jsem získala od spisovatele Jiřího Walkera Procházky a také od Jana Kotouče. S nimi začal závod na dlouhou trať – domlouvání termínu. Aneb zkuste se dohodnout s někým, kdo má tak nabitý program.

Nakonec se to přeci jen podařilo. Navíc se již domluvený termín hodil i spisovatelce Julii Novákové, která svou přítomností obohatila mužské duo.

 

Čtení u šálku čaje

Slovo dalo slovo a čtvrtý květnový čtvrtek se všichni spisovatelští hosté i jejich posluchači sešli v útulné čajovně poblíž pražské Letné.

Kdo mě zná, zná také způsob mé organizace. Plánovala jsem dorazit s předstihem, všechny přivítat atd. No… přijela jsem lidově řečeno za pět minut dvanáct jako skoro poslední, takže ostatní spíš vítali mě. Také jsem byla dost nervózní, protože něco podobného jsem kromě svých malých autorských čtení v úzkém kruhu přátel nikdy nepořádala. Nicméně spolu se začínající konverzací tento neklid brzy odpadl a začala jsem se bavit stejně jako všichni ostatní.

Po krátkém přivítání a představení spisovatelských hostů začalo první předčítání. První se knihy, respektive čtečky, ujala Julie Nováková se svým scifi románem. Honza Kotouč, který ji následoval, si vybral ukázku z připravované knihy ze série JFK. Tato série byla později rovněž předmětem diskuze, neboť agent Kovář a jeho příběhy byl takovým pojítkem všech tří hostů. Jirka Procházka, který tuto knižní řadu před několika lety spolu s Miroslavem Žambochem založil, četl ukázku ze sbírky svých povídek Druhý krok nikam.

 

Diskuze a rozjímání nad díly

Jak jsem již naznačila, posezení s autory se po jejich předčítání neslo v duchu volné debaty a pozastavením se nad díly a psaním obecně. Prostoru pro dotazy bylo dost a motivace také, neboť kdo se aktivně zapojil, mohl si za odměnu odnést podepsané dílo od Jirky a Honzy (tímto se ještě jednou omlouvám Julče, že jsem na poslední chvíli nebyla schopna její knihu pro tuto „minisoutěž“ také zajistit – byla jsem ve třech knihkupectvích a nikde nebyla k sehnání).

Ať už s podepsanou knihou v ruce, nebo bez ní, všichni jsme nakonec opouštěli čajovnu s úsměvem na tváři. To mě coby „organizátorku/neorganizátorku“ velice potěšilo a dodalo odhodlání uspořádat další autorské čtení zase s dalšími osobnostmi české fantastiky. Už teď se na to těším, v hlavě mám dokonce i pár jmen těch, které bych ráda oslovila, ale nerada bych předbíhala…

 

, ,

Con na vrbě 2013

Zdroj:

Stejně jako tomu bylo loni, i letos jsem se účastnila setkání fantasy milovníků ve smíchovské knihovně. A co si pro tento rok nakladatelství Straky na vrbě, které tuto akci pořádalo, pro hosty připravilo?

Než se dostanu k odpovědi na nadnesenou otázku, je na místě říct, že con na vrbě je pro mě srdcová záležitost. Minulý rok to byl vůbec první con, kterého jsem se zúčastnila, takže letos jsem na něm nesměla za žádnou cenu chybět. A to i přes to, že v pátek 14.6., kdy se con konal, za mnou do Prahy přijela na návštěvu maminka, prý abych jí aspoň trochu ukázala, jak v hlavním městě žiju. Pojala jsem to tedy po svém a namísto prohlídky, kde bydlím, kde pracuju atd., jsem ji vzala právě do smíchovské knihovny, ať pozná tento můj život v Praze.

A nyní, po malém výletu do mého soukromého života, již k samotnému programu conu.

 

Mistři písmen, učni slov

Celý con odstartoval Míla Linc se svou přednáškou o častých chybách začínajících autorů. A nutno říct, že toto téma pojal velice nápaditě a vtipně. Kdo Mílu zná, jistě si to dovede představit.

Pro lepší ilustraci problémů nezkušených psavců zvolil Míla improvizované divadelní ztvárnění známé povídky Elf hraničář Xaxy a jeho dobrodružství aneb Jak v žádném, ale opravdu v žádném případě nepsat.  Člověk se baví i sám, když toto „dílo“ čte. Hraná verze byla ještě zábavnější.

Po názorném příkladu následovalo povídání a vysvětlování jednotlivých chyb. Řeč přišla i na literární seminář Mistři písmen, učni slov, který Míla při knihovně vede. V něm se mimo samotného psaní učí mladí autoři přijímat i dávat konstruktivní kritiku, což následně vede k získání nadhledu nad vlastními díly a vyvarování se chyb ala Elf Xaxy.

 

Pod křídly strak

Jako druhý přišel ke slovu Michael Bronec, nakladatel Strak na vrbě, a řeč tedy byla hlavně o chystaných knižních románech, antologiích a jiných sbírkách, které pod ochrannými křídly strak v nejbližší době vyjdou.

Do diskuze se zapojili jak autoři zmíněných knih, tak i nezávislé a v některých případech fantastikou nepolíbené publikum (ano, druhým příkladem mám na mysli svou maminku, která rovněž zvědavě kladla otázky 😀 ).

 

Křest dortem

Dalším bodem programu byl křest knihy Wetemaa: Koruna Élladu od Adama Andrese.

Někdo by se mohl možná pseudonymem nechat zmýlit, ale autorkou této knihy je Češka. A rozhodně ne žádná začátečnice na poli fantastiky. Mimo jiných knih už jí vyšel i komiksový román, o němž byla v rámci křtu také řeč, neboť na české poměry je to rarita.

Co se týče křtu samotného a jeho organizace, na ten si, myslím, nemohl nikdo stěžovat. Publikum si mohlo zasoutěžit o mapičku ke knize vyplněním křížovky a kdo neznal všechny odpovědi a nevyhrál, nemusel rozhodně věšet hlavu. Kniha se totiž křtila dortem, který se pak rozdělil mezi přítomné. A musím uznat, že byl vážně dobrý!

 

Knížata páry a ducha

Jako poslední přišel na řadu již tradiční křest sbírky vítězů soutěže Žoldnéři fantasie. Ten tentokrát nese podtitul Knížata páry a ducha, neboť zhruba polovina vítězných povídek se nese v atmosféře steampunku.

Součástí křtu byla i diskuze s autory povídek o jejich tvorbě a předání ceny v podobě sochy letošnímu vítězovi.

 

A co bylo dále…

No co asi, že? Přesun do hospody 😀 A o tom už vám psát nebudu.

Nicméně bych ráda na konec ještě shrnula celkové dojmy. Ty byly dle očekávání velice kladné. Nejsem zrovna nestranný pisálek, jak jsem již naznačila, ke conu na vrbě a i k nakladatelství Strak mám jistý vztah. Takže kdyby to bylo fiasko, galantně bych mlčela 😀 Ale tak tomu rozhodně nebylo. No uznejte – i moje mamka, která se o tenhle žánr vůbec, ale vůbec nezajímá, odcházela s otázkou: A kdy se to bude zase konat?

Myslím si, že toto hodnocení vydá za tisíc slov. Takže příště zase za rok! Neváhejte a koukejte dorazit taky 😉

 

 

,

Rozhovor s autorem komiksů Rolandem

Zdroj:

Ahoj, Rolande. Mohl bys na úvod prozradit něco málo o sobě a svém vztahu ke kreslení? Jak ses vůbec k němu dostal a co tě na něm nejvíc baví?

Ahoj. Myslím, že na mém vztahu ke kreslení a grafice není nic až tak moc zvláštního. Odmalička jsem neustále něco kreslil. Ale teprve když mi začal kamarád během dojíždění do školy půjčovat světové komiksy, tak jsem se rozhodl věnovat tomu trochu víc. Mimochodem nemám žádné umělecké vzdělání.

 

Když jsi zmínil právě komiksy, já o tobě vím, že už ti jich pár vyšlo i tištěně součástí komiksových sbírek. Jaký je to pro tebe pocit vidět své dílo v knize? A sníš třeba o tom, že bys jednou vydal jen svou komiksovou knihu?

Pocit je to samozřejmě skvělý. Takové zadostiučinění, při kterém ani nemyslíte, jestli vám dílo vydělalo peníze. Prostě jste rádi, že ho můžete ukázat světu:-) Jak mi určitě potvrdí každý, kdo se zabývá nějakou uměleckou tvorbou.

A jestli bych chtěl vydat svůj grafický román? No jasně, myslím, že to je cílem snad každého komiksového autora. Bohužel ale pro něco takového u nás nejsou příliš přívětivé podmínky, řekl bych. Před asi tak 5 – 6 lety tu byl malý komiksový boom, kdy se hodně mluvilo o nastupující generaci českých autorů, od té doby je ale ticho po pěšině.

 

Máš nějaké komiksové autory jako svůj vzor? Co se ti na jejich dílech líbí nejvíc? A hraje pro tebe v tomto ohledu roli i samotný příběh komiksu, nebo na to koukáš čistě z pohledu grafika? 

Oblíbenců mám samozřejmě spousty, ale vyloženého favorita mezi nimi asi ne. Průběžně studuji, jakou kdo používá techniku, a občas ji zkouším i napodobit. Mám totiž stále pocit, že jsem nenašel vyloženě styl, který by mi seděl, a pořád se ho snažím inovovat. Grafická stránka díla je důležitá ale forma nad obsahem by neměla převažovat. Pokud je kvalitní scénář, pak je jedno, jakým stylem je komiks nakreslen. Na druhou stranu existují i vizuálně úchvatné komiksy, které chce člověk mít jen kvůli té kresbě.

 

Když už jsme narazili na texty komiksů, ty sám si pro své výtvory příběhy nepíšeš. Jak a podle čeho si vybíráš díla, která pak graficky zpracováváš?

To je hodně individuální, když něco čtu a vidím to v hlavě jako komiks, tak si řeknu, že by to mohlo fungovat. Záměrně říkám mohlo, protože ne všechno, co funguje v představách, poté funguje v praxi. Většinou chci, aby to bylo něco, kde se střídá prostředí, postavy a odehrává se nějaká vizuálně zajímavá akce, aby to ve formě obrázků nebyla nuda.

 

Mohl bys nám popsat, jak vůbec taková tvorba komiksu probíhá? A kolik ti nakreslení jednoho komiksu zabere tak asi času?

Na tohle se opět nedá zcela jednoznačně odpovědět, protože těch stylů, které se na komiks dají použít, je strašně moc. Tvorba jedné stránky u profíků může zabrat hodinu a stejně tak klidně i několik měsíců. Ale pokud to vezmu jen ze svého pohledu, tak jedna stránka zabere 3 – 4 dny. Nejdřív je nutné vymyslet rozložení panelů (záběrů), což je nejlepší dělat na nějaký papír bokem. Poté se celá stránka předkreslí tužkou. Může to být obyčejnou, anebo speciální modrou, která se negumuje, ale odstraní se v počítači. To celé se pak obtahuje tuší, tužkou, vybarvuje vodovými barvami a tak dále dle chutí autora. Celý proces pokračuje většinou v počítači, kde se doplní bubliny s textem a popřípadě digitální barvy a efekty, což je opět dlouhodobý proces a je k němu zapotřebí grafický tablet. V zahraničí je zcela normální, že každou z těchto činností dělá jeden člověk a komiks je týmová záležitost podobně jako natáčení filmu. U nás je bohužel normální, že tohle všechno si musí obstarat autor sám. Samozřejmě, že kvalitní komiks může být pouze černobílý a tvořený jediným člověkem, já bych ale právě rád zkusil něco, do čeho by se zapojilo víc lidí.

 

Když bys měl říct, co považuješ zatím za svůj největší úspěch, co by to bylo?

Za velký úspěch považuji každé své publikované dílo. Za každý publikovaný komiks jsem rád, ale dokud nejde přímo o můj vlastní grafický román, není to stále ono. Proto mne mnohem víc potěší práce jiného druhu. Grafiky pro server Armádní noviny, různá loga a potisky triček a jiné drobné práce, které jsou veřejně dost vidět.

Další věcí, na kterou jsem pyšný a která je takovým splněním dětského snu, je kreslení vystřihovánek pro časopis ABC. Jako malý kluk jsem ty modely lepil a říkal si, že bych je jednou chtěl i kreslit. Jak vidno, mé odhodlání mi vydrželo a vyplatilo se. Když si něco umanu, tak se mi to obvykle i povede 🙂

 

Máš teď nějaký větší projekt či plán pro tvorbu? Zkrátka něco, co chystáš v nejbližší době?

No zatím mi plno času bere moje oficiální zaměstnání a taky to, že musím někdy spát 🙂 Takže k velkým projektům se stále nějak nemůžu dostat a omezuji se na více drobnějších prací, ze kterých, myslím, žádná momentálně nestojí za nějakou extra zmínku – menší ilustrace, vystřihovánky pro ABC atd.
Velké projekty mám v hlavě, hlavně jak už jsem řekl – vlastní grafický román. Námět by byl, na scénář bych už také někoho měl, ale horší je to se samotnou realizací. Já bych to totiž chtěl pojmout poněkud velkolepěji, než je na české poměry zvykem – tím mám na mysli celobarevnou knihu, která by se alespoň trochu mohla rovnat “západním” komiksům.

 

Já jsem na začátku nadnášela, že tvůj koníček je hodně spjat s psaním. Tímto se k tomu dostáváme. Můžeš prozradit něco víc o tom námětu. O čem by to mělo být, respektive bude, až na to budeš mít dostatek času?

Mám několik kamarádů, kteří se zabývají psaním povídek, takže náměty beru od nich. Takovým mým vrchním scénáristou a kolegou v tvorbě je Jirka Kříž, se kterým jsme si vytvořili dva fiktivní světy – jeden z oblasti fantasy a druhý z oblasti scifi. Pokud bych je měl přiblížit, tak ten fantasy svět není tak úplně fantasy, ale je celkem přesně zasazen do doby raného středověku a popisuje život a putování žoldnéře Tyra tehdejší Evropou s tím, že všechny bájné bytosti i bohové tehdejších kmenů a národů jsou běžnou realitou, takže je to spíš historický příběh s fantasy prvky.

Naše druhé universum je mnohem komplikovanější a popisuje postapokalyptický svět, v němž zubožení lidé žijí pod nadvládou tajemných bytostí, které parazitují na životní energii našeho světa. S těmito bytostmi svádí boj militantní náboženská organizace, která ovšem uznává jen svou pravdu a chová se jako moderní inkvizice. A do toho všeho se objevuje několik jedinců s výjimečnými schopnostmi, jakýchsi kříženců lidí a oněch bytostí, kteří budou mít zásadní vliv na osud lidstva.

Tento svět už máme promyšlený velmi komplexně a myslím, že by dobře fungoval jak ve formě komiksu, tak i ve formě knihy. To je už ale Jirkova práce.

 

Myslím, že všichni budeme držet palce, aby se vám to podařilo. Tímto náš rozhovor dospěl ke konci, nicméně než se rozloučíme, je ještě něco, co bys chtěl čtenářům sdělit?

Čtenářům bych rád poděkoval za čas, který věnovali tomuto rozhovoru. Pokud je komiksy a jejich tvůrci zaujali, mohou se na nás přijít podívat 8. června do klubu Cross v Holešovicích na setkání všech fanoušků komiksu nazvané Crwecon. Děkuji i tobě za tento rozhovor a loučím se. Ahoj.

Já se rovněž loučím a za sebe i čtenáře ti moc děkuji za čas.

 

 

Další ukázky Rolandových prací můžete najít na jeho profilu na Humanart nebo v galerii na facebookovských stránkách.