,

Věk hlavního hrdiny

Zdroj: adimagery.deviantart.com

Zdravý rozum na prvním místě

Další otázka, se kterou se setkávám, je, jak starý by měl být hlavní hrdina. Často tato otázka vychází hlavně z nejistoty. Řada autorů si nevěří na hrdiny starší, než jsou sami. Nutno dodat, že je to způsobeno hlavně tím, že se často říká, že puberťák není schopen napsat zralého muže. Já ale říkám – proč by ne?

Abychom si udělali hned na začátek jasno, odpovězme si nejprve na otázku, kterou jsem nadnesla. Jak starý by měl být hlavní hrdina?

Na to je odpověď celkem snadná – mělo by mu být přesně tolik, kolik si příběh žádá. Aspoň taková odpověď zní mým uším nejlogičtěji. Pokud máte nápad na dobrý příběh a hodí se vám, aby jeho hlavní hrdinka byla zkušená, energická padesátnice, co si naplno po menopauze užívá sexuálního života, nebude tam přeci cpát holčinu vašeho věku.

Posuňme tedy tu základní otázku zase o úroveň výš – jak napsat správně hrdinu, který není ve vašem věku?

 

Starší hrdina

 

Aby v tom byl trochu pořádek, zabývejme se nejprve případem, že váš hrdina je starší, což je ve valné většině případů ta častější možnost.

Nejčastějším argumentem, kterým se nechá hodně autorů odradit je, že když jste si zatím neprožili dlouhá léta na tomto světě, nemáte dost zkušeností, abyste postavu mohli správně pochopit a pojmout.

Připusťme, že dané tvrzení má něco do sebe. Z určité části to založené na pravdě je. I přesto ale tvrdím: Je to vaše postava. Máte představivost, vždyť jste aspirující spisovatel, nebojte se to o sobě říct. Tak směle do toho!

 

1. Vykročte z vlastního stínu a představujte si

V první fázi je nejdůležitější udělat vše, abyste se s postavou sžili. Pokud se vám to nepodaří, těžko to pak můžete chtít po čtenáři. Proto vtiskněte své postavě minulost a představte si, jak byste se sami chovali v situacích, kterými váš hrdina prošel. Zeptejte se, co by vám taková zkušenost dala do dalšího života, jestli by vás mohla něčím změnit. Z toho všeho pak můžete v příběhu vycházet. Proto sněte a vytvářejte vlastní realitu. Vždyť o tom psaní je.

 

2. Naslouchejte

Někteří lidé si spisovatele představí jako samotářského člověka, co sedí zalezlý někde v koutě a podivínsky datluje něco do počítače.

Upřímně, nedokážu si představit, že by to mohla být pravda. Ano, jsou tací, kteří společnosti nevyhledávají. I ti ale mají své blízké a přátelé. Kolegy a nadřízené ve svých běžných zaměstnání.

Dle mého názoru nelze psát o lidech a vymýšlet důvěryhodné postavy, pokud neznáte skutečné lidi. Každý den kolem sebe máte spoustu lidí. A pokud je vám nějakých dvacet, třicet, potom z prosté logiky demografických údajů většina z nich bude starších, pokud se nevyskytujete v nějaké uzavřené sociální skupině.

Opřete se tedy o své okolí. Je v něm víc inspirace, než vůbec tušíte. Poslouchejte pozorněji rozhovory známých i cizích lidí. Zapisujte si poznámky a promítněte je pak do svých hrdinů. S běžnými starostmi lidí jejich věku budou působit o hodně věrohodněji.

 

3. Udělejte si průzkum

Klid. Neděste se toho slova. Jsou sice autoři, kteří to berou extrémně vážně a opravdu jsou schopni vytvořit si dotazníky a dělat si průzkumy veřejného mínění, ale setkala jsem se s tím snad jen u dvou, pokud si dobře vzpomínám. Takže žádný strach, do ničeho takového vás určitě nutit nebudu.

Obecně jde hlavně o to ptát se lidí, které ve svém okolí máte. Něco jste vymysleli? Upravili jste nějak to, co jste od nich vypozorovali? Prohloubili jste jejich zážitky a propletli je v nějaký spletitější příběh? Ověřte si, jestli by se někdo z věkové skupiny, ve které je vaše postava, zachoval stejně. A jestli ne, zajímejte se proč. Získávejte zkušenosti a názory. Vůbec nevadí, že jsou takto zprostředkované a ne přímo vaše. Pokud píšete, ve většině případů beztak budete psát o něčem, co jste neprožili, nevěnujete-li tedy svůj čas nad papírem a tužkou románu se silnými autobiografickými prvky. Začněte si tedy zvykat, že popisujete věci, které se vám nikdy nestaly (a co týče třeba mě a žánru fantasy, kterému se věnuji, ve velkém procentu případů ani nikdy nestanou). Tak už ale to bývá. A je to dobře. Lidé chtějí slyšet vyprávění o tom, co pravděpodobně nikdy nezažijí. Vždyť to je jeden z důvodů, proč vůbec čtou.

 

Mladší hrdina  

 

Vytvořit mladšího hrdinu považuji za daleko složitější než toho staršího. Hlavně tedy, pokud tím mladším je myšlen dětský hrdina. Je jasné, že pokud padesátnice píše o nějaké třicítce, co by ráda konečně první dítě, zase takový problém s tím mít nebude. Napsat oproti tomu příběh, kde je hlavní postava malé děcko, to je oříšek. Zvlášť, pokud ještě sami rodiči nejsme.

Otázka tedy zůstává: Jak to tedy udělat, potřebujeme-li v našem příběhu jako hlavní postavu dítě?

 

1. Pohled očima dítěte

Jak rosteme, ztrácí se z nás dětská nevinnost. Zapomínáme, co je to radost a bezstarostnost. Je pak přirozeně těžké vzpomenout si, jaké to bylo, když náš největší problém byl, že musíme jít ve školce po obědě spát. Spíš si začneme nadávat, jak jsme mohli být tak hloupí. Co bychom za to teď dali moct se po dobrém jídle jít chvíli natáhnout a ne se muset vrátit do kanceláře k pracovnímu počítači?

První rada tedy zní. Zkuste vzpomínat! Co jste rádi dělali jako malí? Jaké hry jste hrávali? Já si třeba stavěla tajné úkryty pod stolem a nechápala jsem, proč na mě rodiče křičí, že tam mám zapálenou svíčku. Vždyť jsem tam měla tajnou pracovnu, spoustu papírů. Musela jsem si přeci rozsvítit, abych na to dobře viděla. V mých očích na tom nebylo nic špatného. Nechápala jsem, proč se rozčilují. Netušila jsem, co jsem vlastně provedla tak zlého. Neviděla jsem nebezpečí jako oni. Plně jsem prožívala své pracovní nasazení a nepřála jsem si být rušena. Kdo by to nechápal, že?

Pokud se tedy vrátíme od příkladu zpět, abychom si to nějak shrnuli – zkuste se zkrátka vžít sami do sebe a rozvzpomenout si, co jste dělávali. A hlavně co vás na tom bavilo a proč to pro vás bylo tak podstatné. Tyhle otázky považuji asi za nejdůležitější pro proniknutí do nevinné dětské duše.

 

2. Literatura

Pokud už jste vyčerpali vlastní vzpomínky, zajděte do knihovny. Psychologií, vývojem dítěte a jeho výchovou se zabývá velká spousta knih. Berte to ale spíš jako inspiraci, co děti může vše napadnout. Pořád je to totiž něco, co psali dospělí. Zprostředkované informace nejsou nikdy stoprocentní. Důležité je pak jejich správné použití. Dítě musí hlavně prožívat. Tím se učí a vyvíjí. Můžete se dočíst, že ve věku zhruba tří let děti rády staví bunkry. Ale dokud tomu nedáte ten jeho prožitek, kdy nechápe, proč se na něj za to rodiče zlobí, bude to působit polovičatě. A o to jistě nikdo z nás nestojí.

 

3. Pořiďte si vlastní

No 😀 Přiznejme si, že tohle je dost zásadní rozhodnutí. A poněkud nevratné, na rozdíl od knížky z knihovny. Nicméně, co si budeme povídat, je to hodně účinné, a pokud to vezmeme s lehkou nadsázkou, vlastní zkušenost a pozorování je jedna z nejlepších metod.

Pokud ještě netoužíte po vlastním potomstvu, zkuste se porozhlédnout po nějakých známých, kteří vás předběhli a ratolesti už mají. Jistě budou rádi za přátelskou nabídku hlídání. Aspoň si jako rodiče budou moct udělat jednou večer pro sebe.

Další možností je hlídání dětí za peníze. Kdo by se bránil tomu, že si budete shánět podklady pro postavy a ještě vám za to bude někdo platit. Ideální, ne? Navíc z vlastní zkušenosti vám zaručuju, že po pár hodinách budete šťastní, že ty dětičky můžete zase vrátit. Sama jsem takhle chodila hlídat. Měla jsem na starosti tři děti v rozmezí od tři do deseti let. A hádejte, co jsme občas dělávali s tím nejmenším! Ano, stavěli jsme tajné bunkry pod stolem.

 

A jak jste na tom s psaním odlišně starých hrdinů vy? Píší se vám lépe starší postavy, nebo ty mladší? A taky jste jako malí stavěli tajné skrýše?

,

Pohlaví hlavního hrdiny

Zdroj: csturm.deviantart.com

Další ze série článků věnovaných literárním postavám, který se tentokrát zabývá problémem pohlaví hlavního hrdiny a řeší otázku jak správně napsat postavu opačného pohlaví, než je sám autor. Je to vůbec možné?

Celá série článků o postavách vznikla na základě častých dotazů, které ve svém okolí slýchávám. Tentokrát se budu věnovat tomu, který se ptá, jaké by měl mít hlavní hrdina pohlaví.

Možná vám přijde zbytečné něco takového vůbec řešit. Prostě potřebujete pro příběh ženu, hlavní hrdinkou je žena a analogicky to samé pro muže. Nabízí se tedy posunout původní otázku do roviny, jak správně napsat hrdinu opačného pohlaví, než je jeho autor(ka).

 

Muž psaný ženou

Většinou, co se tak setkávám, je tato otázka problém hlavně nás žen, proto se zaměřím v tomto článku hlavně na ně. Chlapi si málokdy vyberou jako hlavní postavu svého příběhu ženu. Proč? Nejspíš mají větší soudnost. Vědí, že zkrátka jako chlapi dobrou ženskou postavu nenapíší, a tak to nedělají. Rozumné a chvályhodné.

Holky oproti tomu do mužských postav jdou a někdy mi připadá, že dokonce snad častěji než do těch dámských. Asi by to chtělo víc feministek v literatuře, které se nebojí, že pokud by si vybraly ženskou postavu, skončila by jistojistě jako uplakaná Mánička zamilovaná beznadějně do Lojzy od vedle.

Přiznávám, že sama podobný žánr nemusím. Dívky však často zapomínají na něco, co já sama považuju za ještě horší než příběh aspirující na další dílo do sekce červená knihovna – že z jejich mužských protagonistů bude na míle daleko cítit, že je napsala žena. Že nebudou vyznívat přirozeně. Samozřejmě, pár lidí vám to vytknout může. To se stane. Ani klukům vždy nemusí nutně sedět, jak se zachoval hlavní hrdina napsaný mužem. Ale holky, prosím vás, když už vám něco podobného vytkne žena, která čte vaše dílo coby anonymního autora a jen z chování hlavního hrdiny usoudí, že takhle by to kluk nikdy nenapsal, věřte, že je něco špatně.

 

Jak na to vyzrát?

Nejrozumnější by bylo nepsat mužské postavy, ale to bych sama se sebou musela vyrazit dveře. I já mám hodně mužských postav a pro celistvý pohled na příběh je často dobré popsat ho jak z mužského hlediska, tak z toho ženského. Proto jsem připravila pár rad, které se mně osobně osvědčily.

 

1. Beta-čtenáři

Alfou a omegou, jak věrohodně napsat postavu opačného pohlaví, je někdo, kdo vám s tím poradí. Najděte si ve svém okolí nějakého uvědomělého známého, nebo kamaráda, který vás umí počastovat konstruktivní kritikou, a dejte mu to přečíst. Ptejte se, jestli by se tak zachoval být na místě hlavního hrdiny. A samozřejmě čím víc takových lidí budete mít, tím objektivnější názor získáte. Spíše vám v tomto budou prospěšnější pánové, přeci jen od nich je to z první ruky. Nicméně ani názor ženy nemusí být nic neříkající. Upozorní ale spíš na ty hrubší chyby, kdy to bije do očí i ji.

 

2. Beta-čtenáři

Ne není to chyba. Vážně je to vůbec to nejdůležitější, tak nezaškodí si to zopakovat 😀

 

3. Role-playing

Přemýšlela jsem, jestli nedat beta-čtenáře ještě jednou, ale předpokládám, že si rozumíme. Proto přecházím k dalšímu skvělému způsobu, který se mi osvědčil – hraní her na hrdiny. Sežeňte si družinku a jděte hrát se svým hlavním hrdinou dračák. Naučte se jednat za postavu jako chlap.

Získáte tím daleko víc. Když píšete, vaše postava reaguje jen na věci, které jí vy sami vymyslíte. Vy jako autor jste na to připraveni, a to vaší postavě dává nepřirozené výhody. Vy už jí vymýšlíte tak, aby to vše zvládla (nebo naopak ne). Ve skupině dalších lidí s příběhem, ve kterém nebudete pány vy, to najednou váš hrdina bude mít daleko těžší. Podrobit ho takové zkoušce není vůbec na škodu. A navíc, a to je taky ověřeno, tyto hry hrají spíše muži. Jako holku vás tam budou na rukou nosit! A to je rozhodně bod k dobru, ne? 😉

 

A tak dále…

Asi by se našly další rady, ale já vesměs používám jen tyto. Jsou dle mého nejúčinnější. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem jako žena pronikla do tajů mysli mužů. Vždy mě dokáží překvapit. Ale když jsem poprvé mluvila s jedním porotcem soutěže, který četl anonymní díla a jelikož měl už ohodnoceno, vyzvídal, co jsem psala (jen tak z hecu, jestli si na text vzpomene), trvalo mu pěkně dlouho, než si na dílo vzpomněl. Když se tak stalo, okomentoval to slovy – aha, já myslel, že to psal kluk. A to si myslím, že hovořilo za vše.

 

A co vy? Za jaké pohlaví píšete raději? Zkoušeli jste někdy napsat příběh za jiné opačné pohlaví? Jaké jsou vaše zkušenosti? Přidáte nějakou svou radu?