,

“Člověk nosí své příběhy s sebou,” říká spisovatel Daniel Tučka.

Zdroj:

Ahoj, Dane. Nedávno jsem dočetla tvou knihu a moc mě potěšilo, že jsi přijal nabídku na rozhovor. Ty sis pro zápletku příběhu vybral velice zajímavé téma – mor. Mohl bys říct lidem, kteří neměli zatím možnost si Umrlčí tanec přečíst, o čem kniha je? A jak tě napadlo zrovna spojení s morem?

Umrlčí tanec je městská fantasy gaimanovského ražení, odehrávající se ovšem v našem současném světě v blíže nespecifikovaném městě. Většina hlavních postav nejsou lidé – nebo alespoň ne tak úplně. Najdeme tu čarodějku, kožoměnce, nemrtvé i čerstvě mrtvé, vodního netvora, víly… i na upíra dojde. Ale především smrt, Černou smrt. Protože právě jí připadne město, pokud ji hrdinové neporazí v prastaré hře s pevně danými pravidly – která je třeba občas porušit – oběma stranami.

Dvanáct vyměřených hodin, v rámci dohody vyměněných za dny, pomalu ubíhá, do současnosti stále víc prolíná středověká podoba města s jeho hradbami, hřbitovy, sklepy a bitevními poli s hromadou mrtvol; žoldácká vojska se přidávají k Černé smrti a jejím veselým spojencům. Dojde na střetnutí, na velké bitvy i komorní souboje, bude se intrikovat, podvádět i zabíjet, poteče krev, vzplane láska i nenávist, jak to u správného příběhu má být.

Samotný námět, morová rána, která by nás znovu mohla ohrozit, mě napadl před hodně lety při pohledu do hromadných hrobů rozesetých kolem kostela, odhalených v rámci archeologického průzkumu (viz první kapitola knihy). Přestože dneska umíme většinu z nemocí, ve středověku souhrnně nazývaných mor, úspěšně léčit, vzhledem k našemu systému zdravotnictví a způsobu řešení krizových situací by nejspíš měla (dnes již) neznámá nemoc šanci. Zvlášť, kdyby za ní stál její avatar, obdařený magickými schopnostmi a k smrti prohnaný…

 

Vyjmenoval jsi celou škálu různorodých magických postav. Jako hlavní, které věnuješ v knize nejvíce prostoru, sis ale vybral člověka, knihovníka Davida. Co ty sám na něm považuješ za nejzajímavější? Kvůli čemu by se na něj měl čtenář těšit?

Davidovu optiku pohledu jsem si vybral za stejného důvodu, proč pan Tolkien použil hobita Froda. Vedle nadpřirozených nebo supersilných postav je potřeba mít někoho v uvozovkách normálního – obyčejného člověka. Nemá nic, co by ho nějak upřednostňovalo, je to poněkud introvertní mladík s potřebami a starostmi odpovídajícím jeho věku, který dostane příležitost stát na straně dávných ochránců města; na jeho místě by se mohl ocitnout kdokoli z nás. Představuje tak moderního rytíře, který je možná až přehnaně kladný a životem zatím neotřískaný, ale svoje nedostatky kompenzuje dobrým srdcem, pevným přesvědčením a vytrvalostí, díky čemuž ho jinak takřka všemocné (a  všehoschopné) bytosti berou za sobě rovného. Pokud stejně jako já nemáte rádi ultimátní superhrdiny a naopak vám přijdou sympatické postavy např. z filmů Kick-Ass, Scott Pilgrim, bude se vám číst dobře.

 

Tvá kniha si hodně pohrává s různými odkazy na historii, například výše zmiňované morové rány, které lidstvo za dobu existence postihly. Nebo když se na to podíváme z úhlu hrdinů, je tam postava, která často používá latinu… a tak dále. Všechny tyto drobnosti, které dílo dělají propracovaným, stojí nemálo času. Jak dlouho ti tyto přípravy na knihu zabraly? A jak dlouho jsi Umrlčí tanec psal?

V podstatě asi patnáct let 🙂 Ne, doopravdy jen půl roku. Musím ale přiznat, že původní myšlenka (viz první otázka) pochází někdy z té doby; hlavní postavy, zápletka a rozuzlení taky, stejně tak některé scény a obrazy vryté v mé paměti, např. podkroví katedrály – kdo jednou zavítal na půdu nějakého hradu nebo kostela, bude vědět, o čem mluvím… Člověk nosí své příběhy s sebou, ty rostou, mění se a pak už stačí dostat impuls a všechno proměnit v písmena. Tím impulzem byl pro mě v tomto případě nakladatel Michael Bronec. Samozřejmě bez pomocné literatury a poznámek to nejde: asi tucet knih o třicetileté válce, pozdním středověku, církevních řádech, morových nákazách, hřbitovech, architektuře… no, a seznam latinských citátů.

 

Michael Bronec tě neoslovil náhodou. Jak už jsem v úvodním medailonku naznačila, Umrlčí tanec ti vyšel po výhře v jeho soutěži Žoldnéři fantasie. Kolik společného má vítězná povídka s tvou knihou? Je tam nějaká podobnost?

Se soutěžemi se to má tak, že ať si o nich myslíme cokoli, jsou obvykle nejlepší cestou k tomu, aby si nováčka někdo všiml. Od roku 2008 jsem se některých účastnil pravidelně a měl to štěstí se dobře umisťovat – když jsem vyhrál Žoldnéře, už ležel text knihy (zhruba rok) u Michaela, který ho postupně připravoval k vydání. Byla to hezká shoda náhod. Dokonce mi před vyhlášením výsledků neukázal poslední korektury knihy, kde je tato informace hned v úvodu zmíněna, abych nepřišel o překvapení.

Ta vítězná povídka nemá příliš společného s Umrlčím tancem (až na atributy jedné z postav), je stylově příbuzná spíše rozpracované knize s prozatímním názvem Pelyněk, protože se v obou případech jedná o pravý a nefalšovaný steampunk (i když o tom co je a není pravý steampunk si také můžete myslet cokoli.) Společné motivy s městskou fantastikou Umrlčího tance ale obsahují povídky v předchozích ročnících Žoldnéřů.

 

Steampunk je v poslední době hodně moderní a také nemálo diskutovaný. Mohl bys prozradit něco víc o příběhu chystaného díla? Na co se vyznavači steampunku mohou těšit?

Pelyněk se odehrává ve světě, který není nepodobný devatenáctému století, v němž se ale pokrok nikdy nevydal směrem k elektrifikaci a s ním spojeným rozvojem z jednoho prostého důvodu – elektřina tu (z jistých důvodů) vůbec nefunguje. Takže se čtenáři mohou těšit (mimojiné) na mechanické a parní varianty našich moderních strojů a hraček, včetně takových detailů, jako je například čtečka na knihy, nepřijdou samozřejmě o vzducholodě, protože stroje těžší vzduchu jsou v začátcích, o vědeckou výpravu do neprobádaných končin ekvivalentních našemu Orientu, o krásné a osobité ženy, pravé gentlemany v cylindrech s leteckými brýlemi i městský proletariát bažící po revoluci, mohou se těšit na střelecké souboje i strategické bitvy na vodě, vzduchu i souši a samozřejmě na pelyněk, který je invazivním druhem podivné rostliny, používané nejen pro přípravu hořkého likéru s ještě podivnějšími účinky. I magie má v tomto světě své místo – a o to právě půjde: střet konzervativní průmyslové civilizace s pseudoorientální kulturou, kde jsou démoni předmětem uctívání a o kouzlech se nežertuje. Podaří se našim hrdinům osvobodit elektřinu a posunout svět k světlým zítřkům počítačových technologií nebo zvítězí temný mysticismus? A co je vlastně ta lepší varianta?

 

To už je skoro filosofická otázka. Rozhodně to zní velice zajímavě a myslím, že nejsem sama, kdo se na to bude těšit. Vraťme se ale teď ještě zpátky k Umrlčímu tanci. Ještě než jsem se dostala ke knize samotné, zaujal mě zdařilý knižní trailer. Mohl bys říct něco víc k tomu, jak vznikl? Kolik času ti zabrala jeho tvorba? A plánuješ pro novou knihu udělat další?

Knižní trailer se stává pomalu běžnou součástí marketingu a když za vámi nestojí velké vydavatelství nezbývá vám, než si ho vytvořit svépomocí. Každý volí jiný způsob; protože však vznikal dlouho před vytvořením obálky, musel jsem si vystačit s vizualizací některých motivů z knihy. Od návrhu (scénáře) po finální produkt zabral něco přes dva měsíce, klíčem bylo najít vhodnou hudbu, podle níž se zamýšlené scény načasovaly. Samozřejmě jsem musel hodně slevit. Vzhledem k tomu, že mě triková postprodukce živí, nechtěl jsem se pouštět do zbytečných složitostí – každá vteřina trikového záběru znamená hodiny nebo dny práce…  v tomto případě honorované jen dobrým pocitem a pozitivním ohlasem fanoušků.

Jestli mi to okolnosti dovolí pro novou knihu trailer samozřejmě vznikne. Určitě bude v maximální možné míře steampunkový a přemýšlím o tom, že bych výtvarnou stránku nechal na někom jiném. Zatím mám alespoň rok času.

book trailer – Umrlčí tanec (v případě, že se video nenačte, zkuste obnovit obrazovku)


Když ses dotkl slova marketing – pořádáš v rámci propagace knihy nějaká autorská čtení či autogramiády? Kde se s tebou mohou čtenáři setkat a nechat si Umrlčí tanec podepsat?

Autogramiáda sice už proběhla, ale to neznamená, že se budu této příjemné povinnosti vyhýbat a pokud mě někdo bude chtít pozvat na autorské čtení, samozřejmě rád přijmu. Z nejbližších akcí se budu vyskytovat na Fénixconu v Brně, pokud ovšem čtenář zatouží autorovi knihy něco sdělit/vytknout mailem, kontakt najde na stránkách danieltucka.cz, kde se dá zjistit i něco o mých dalších publikovaných textech a plánech do budoucna.

 

Pokud se mi podaří k tobě sehnat alespoň ještě jednoho autora, ráda tě pozvu na autorské čtení a setkání s autory, která pro čtenáře blogu pořádám. V tuto chvíli bych ti ráda poděkovala za poskytnutý rozhovor a budu se těšit na další spolupráci. Pokud bys chtěl čtenářům ještě něco na závěr vzkázat, máš nyní prostor. Za sebe se loučím a přeju ti hodně úspěchů v nové tvorbě a co nejvíce spokojených čtenářů.

Potěšení bylo i na mé straně. Čtenářům: podporujte malá vydavatelství. Nebýt jich, zůstanete odkázaní převážně na anglofonní komerčně úspěšné série, které někdo ze vší té obrovské nabídky vybral za vás a o spoustu zajímavých knih přijdete. Dobrá literatura není spotřební zboží na jedno použití.

 

A co vy? Líbil se vám knižní trailer? Přečtete si Danielovu knihu stejně jako já?