,

Blok či blog?

Zdroj: crystalsister.deviantart.com

Zmíněná otázka vypadá na první pohled dost zapeklitě. Odpověď je ale překvapivě jednoduchá, a pokud ovládáte taje naší milované mateřštiny, můžete si všimnout, že na ni odpovídá i samotné zadání. Stačí se podívat, že před slovíčkem nebo není čárka. A proč by taky měla být?! Jedno v žádném případě nevylučuje druhé. Tak proč si volit, když lze mít obojí?

Blog Textařky vedu už něco málo přes rok a podle mě je to skvělý způsob jak komunikovat se čtenáři. Získáte zpětnou vazbu a navíc zjistíte, jak tvoří jiní, kteří se psaní rovněž věnují.

Co se bloku týče, ten samozřejmě vlastním také. Malý zápisník nápadů je něco, co asi neodmyslitelně patří k někomu, kdo umělecky tvoří. Zeptejte se mých přátel! Bez něho už nejdu ani do hospody a dost často ho v ní doopravdy i vytáhnu. Témata, ke kterým se někdy s kamarády dostaneme, si opravdu zaslouží být využita i jinak, než že se jim člověk jen zasměje u stolu a pak zapomene.

 

Co si tedy vybrat?

 

Podle toho, co jsem tu napsala, si myslím, že původní otázka by měla znít poněkud jinak: „Co je pro dnešního spisovatele důležitější? Blok, (a tentokrát s čárkou) nebo blog?“

Obecně vám jednoznačnou odpověď dát nemohu. Za sebe sama ale ano. Pro mě je bezesporu mnohem důležitější blok. Bez dobrých a podnětných nápadů, které v něm skončí zaznamenané, by totiž nemohly existovat mé příběhy, moje postavy, o blogu Textařky ani nemluvě. Zápisník je zkrátka takový můj věrný společník. Chrání mě před svým zlým dvojčetem – spisovatelským blokem. Kdo píše či jinak tvoří, jistě chápe. Aneb jak je ta naše čeština krásný a hravý jazyk, že? 🙂

No a co vy, máte rovněž jasno? Jak zní vaše odpověď – blok(,) či blog?

21 Odpovědi
  1. Markéta Růžičková
    Markéta Růžičková says:

    Rozhodně se neobejdu bez bloku, ani bez blogu. Oba mi slouží trochu jiným způsobem – asi bych na blog nedala úplně všechno, co si píšu do bloku (a čtenáři za to můžou být jen rádi :-)). Jinak toho dalšího typu bloku – když koukáte na prázdnou bílou stránku a slova k vám nepřichází – se s chutí zříkám. 🙂

    Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Obávám se, že asi ne. Ne že bych nevěřila tomu, že budeš slavná, ale tisk, pro nějž paparazi píší, fotí, kradou a co já vím ještě, zásadně nečtu, a tudíž bych se to nedozvěděla. Holt mám smůlu 😀 Snad se s tím naučím žít 😀

  2. Jiří Linhart
    Jiří Linhart says:

    Blog jsem založil zčerstva. Pevně doufám, že mi to pomůže mé scifi bláboly propojit s obrazovou formou tak, aby to bylo čtivé… až tedy dokončím veškeré opravy a budu mít čas kreslit ilustrace. Prozatím se jen rozkoukávám po pisatelské scéně.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Díky za příspěvek do diskuze. Jsem ráda, že ses při svém rozkoukávání po pisatelské scéně dostal zrovna sem!
      Lidi, co si k povídkám dokáží nakreslit vlastní ilustrace, obdivuju 🙂 Můj největší malířský úspěch byl, když ve škole nevěděli co s námi a na výtvarce před nás postavili nějaké kytky, ať je nakreslíme. Sedela jsem u stolu se samýma holkama, co na to měly talent. Úplně jsem koukala na detailnost, se kterou vykreslují jednotlivé květy. To já bych nedala ani náhodou. Tak jsem tam načmárala něco jen tak hala bala a když pak přišla učitelka, pronesla jsem, že jsem to pojala lehce abstraktnějí. Dodnes nevím, jak to bylo možné. Ale učitelce se to hrozně líbilo. Měla jsem pak výčitky vůči ostatním, co se s tím dělali poctivě. Tolik k mému výtvarnému umění.
      Tvůj blog jsem si jinak prošla a těším se, až tam budou nějaké texty s ilustracemi.

      Odpovědět
      • Jiří Linhart
        Jiří Linhart says:

        Hm. Tak to tě asi zklamu, protože ač si myslím, že umím kreslit technické záležitosti, lidi mi prostě nejdou.. a tak se každý, kdo si touží postavy představit, musí spolehnout jen na chabý popis nebo (v některých případech u Impéria) filmový předobraz.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Určitě i tak by to bylo lepší, než má verze kreslených postav. Pro představu by to bylo kolečko, dvě tečky jako oči a prohnutá čára jako úsměv. Takový nos by to vůbec nemělo, protože jsem ho neuměla nikdy nakreslit a tak jsem od mala všechny své postavičky nechávala bez nosu. Nějaký psycholog by si na mně asi pošmákl 😀 (viz ty jejich různé rozbory kresby stromů atd.).
          Jinak je fakt, že vy kluci k těm technickým záležitostem máte blíž. Nám holkám by se asi líbily víc ty postavy. Ostatní tvého pohlaví to ale jistě ocení a nic jiného by je beztak ani moc nezajímalo (vidím to na přítelovi 😉 ) Rozhodně je dobré znát cílový okruh tvých čtenářů a mít to pro ně zaměřené se vším všudy.

  3. Jiří Linhart
    Jiří Linhart says:

    Kéž by to bylo tak jednoduché. Divila by ses, kolik mužů – čtenářů chce vidět hlavní hrdinku. A myslím, že technické vlastnosti jejího oděvu v tom hrají pramalou roli. 🙂 (Na druhou stranou, po grafickém ztvárnění hlavního hrdiny nezatoužila ani jedna čtenářka…)

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Páni, tak to mě vážně překvapuje 🙂 I když je fakt, že můj názor je trochu zkreslený. Beru to totiž z pohledu sebe a svých postav. U svého nejrozsáhlejšího díla zatím jsem byla domluvena právě s přítelem, že mi ty postavy nakreslí. Důvod – já sama jako autor nevím, jak vypadají. Jejich popis v textu vůbec nemám. Proto jsem si je přála aspoň jednou vidět, když už toho s nimi tolik zažívám. Někdy mi dokonce připadá, že je to důležité hlavně pro nás autory, abychom měli naše hrdiny před sebou na obrázku. Čtenářům je to kolikrát jedno*.
      * zdůrazňuju, že toto tvrzení je na základě pozorování sama na sobě… jestli to tak opravdu je, jsem nezjišťovala ani z pohledu čtenářů, ani z pohledu jiných autorů

      Odpovědět
      • Jiří Linhart
        Jiří Linhart says:

        Já zhruba vím, jak mé postavy vypadají… a bohužel, ač je má sestra v tomhle směru nadaná, nemá zatím čas mi je načrtnout na plánovanou “obálku” případného pdf. Na tvých zkušenostech také něco je, protože jsou čtenáři, kterým pár slov popisu stačí… ale když si mohou vychutnat bonus, v tomto případě v podobě mladé odbojářky v bílém a upnutém overalu, tak se ozvou i ti, do kterých by to člověk neřekl. (Jinak, proč jsem zvolil zrovna takovýto oděv… je zažitým klišé, že čím více sofistikovaný úkol ve sci-fi je, tím nevhodněji je hlavní ženská postava oblečena. Tohle mi přijde, po konzultaci s přítelkyní, jako rozumný kompromis…)

        Odpovědět
      • Jitka
        Jitka says:

        No sice jsme se dostali poněkud jinam, než o čem byl článek, ale což 😀 Je to zajímavé téma 😀
        Tak většina autorů ví, jak jejich postavy vypadají. Já ale nikdy neměla obrazovou představivost, takže jen těžko popíšu někoho, koho sama před sebou nevidím (kolikrát si říkám, jak vůbec mohu psát, když tohle neumím 😀 ). Ale pak když už jsem měla postavy nakreslené, nedělalo mi problém něco z toho zařadit i do textu. Ale prostě až zpětně.
        Co se týče oblečení postavy a jak je to všeobecně zvykem, do tohoto klišé bych klidně šla a zbořila ho. Aspoň teda já to ráda dělávám. Nosívají na hlavě válečníci přilbice s býčími rohy? Šup, už tam jednoho mám, který to má na sobě a doplatí na to životem. Nebála bych se na tvém místě ji obléknout normálně a ukázat proč. Přemýšlení postavy je krásná věc, jak si s tím pohrát. Její vnitřní monolog, jak by takové osobě nakopala pr*el, když nesmyslný styl oblékání uvidí u někoho jiného, by mohl být fajn. Čtenáři kolikrát takové věci ani nedojdou. Takhle na ně upozorníš, rozvineš charakter hlavního hrdiny a čtenáře poučíš, jak je to správně. Je to hrozně super pracovat takto s fakty. Doporučuju se nad tím zamyslet 🙂

        Odpovědět
        • Jiří Linhart
          Jiří Linhart says:

          To samozřejmě… ovšem, k univerzu Hvězdných Válek, ze kterého jsem svou prvotinu odvozoval, tyhle “chyby” tak trochu patří… a když to teď po sobě přepisuji, jsem trochu nostalgický. Nicméně už jsem si vyslechl i takové poklony, jako že napíšu krásných 5 vět a tou poslední je ještě dokonaleji shodím (ach, ta samochvála), takže věřím, že moji čtenáři ví, že to nemyslím až tak vážně. 🙂

        • Jitka
          Jitka says:

          Pokud je to cíl a tvůj styl, pak tomu rozumím.
          A jinak samochvála je důležitá. Kdyby se naše texty nelíbily nám, bylo by to hodně smutné 😀 Navíc cituješ druhé, takže klid 😉

  4. Le fille Ash
    Le fille Ash says:

    Já se opravdu už konečně budu muset naučit onen spisovatelský blok používat. Potřebuji ho jako sůl. Dokonce jsem si ho už i párkrát pořídila, ale.. nějak jsem nikdy nenalezla nic, co bych do něj napsala. (“What a shame!”) Nevím, jak na to.. jak do toho.. zjevně se kolem sebe špatně dívám a nějak nedokážu oddělit detaily od celku.. to chce cvik. Půjde to. 🙂
    A jinak, co se blogu týče, ten je skutečně pro autora, v dnešní době tedy, vítaným “společníkem”. Tam může najít tu hledanou odezvu z řad čtenářské obce. (A.. o bloku, o tom se raději zmiňovat nebudu.. ehm..)

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já se ani tak nedívám, jako poslouchám. Často mi totiž dělá problém, aby dialogy v povídkách působily věrohodně. Takže si zapisuju hlavně hlášky jak přátel, tak cizích lidí třeba v autobuse (kdyby jen někdy ti lidé tušili 😀 ). No a pak se třeba stává, že přejedeš (hlavně teda v metru, kde to vypadá všude stejně) jednu, dvě…někdy i víc stanic.
      Jinak k spisovatelskému bloku (vím, že tys ten článek na stránkách Markéty komentovala, ale pro ostatní, co by případně četli tyto komentáře) – skvělý článek o tvůrčí krizi a jak ji řešili známí spisovatelé naleznete na http://marketaruzickova.cz/#/jak-slavni-spisovatele-prekonavaji-spisovatelsky-blok/ 🙂 Opravdu vřele doporučuji!

      Odpovědět
      • Le fille Ash
        Le fille Ash says:

        Ano, já už se k doporučení jen přidám. 🙂 Článek je úžasný.. a co se těch hlášek a tak týče, pravda.. pravda.. tohle mne, přiznám se, nikdy nenapadlo. Já si ten blok budu muset pořídit! Konečně.. a také ho konečně řádně začít používat! *Mezitím v mysli: “Á! Donuťte mě k tomu někdo!*
        No, to nic.. jen, ten přejezd stanice.. é.. nevím, jestli to je zrovna povzbuzující zpráva. Já s mým denním dojížděním vlakem.. tam by to bylo o dost horší, než v metru.. 😀
        Takže opět zjevně bude platit to staré dobré: “Všeho s mírou..”

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Zase tolik se toho neboj. Ono se to zase nestává tak často. V dopravních prostředcích, kde vidím ven, se mi to snad ještě nestalo. A v tom metru je to taky spíš ojedinělý případ. Většinou vylezu správně, opřu se o stěnu, dopíšu myšlenku a pak teprve opouštím přepravní prostor. Má to naopak ještě výhody – lidé, co vystupovali se mnou, už jsou pryč a s nikým se nemačkám na jezdících schodech 😀

        • Le fille Ash
          Le fille Ash says:

          Hmm.. aneb jak se bezbolestně dostat z metra ven.. 😀 Ok, díky za uklidnění.. tak tedy notýsek velmi brzy přijde ke slovu.. 🙂

  5. Charlie
    Charlie says:

    Zvláštní. Já jsem blok na první přečtení pochopila jinak. Napadl mě blok jako takový ten stav, kdy by člověk i chtěl něco napsat, ale nechce se mu nebo nebo nemá nápady na články. Takže mi to ze začátku nedávalo smysl.

    Jinak teda mám jen blog a místo klasického papírového, mám na momentální nápady poznámky v mobilu. Ten je vždycky při ruce.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Ano, ten znám taky a na něj bylo naráženo v závěru.
      Je pravda, že já mám poslední dobou také už skoro vše v notebooku. (Mobil mám starý, tam ty poznámky jsou nic moc) Každopádně teď na Vánoce jsem měla pomalu problém napsat rukou jmenovky na dárky 😀

      Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *