Boj s vnitřním zlem

ohnivá koule
Zdroj:

,,Jsem Lisa, Lisa McDowelová. Jsem čarodějnice. Být čarodějnicí není zrovna lehké. Obzvláště pro čarodějnici s extra velkou mocí. Každý, kdo to ví, mi závidí. Jsem nesmrtelná. To je také takový zvláštní pocit. Co když se mi na světě nebude líbit. Nemůžu spáchat ani sebevraždu. To jsou ty nevýhody, ale na druhou stranu být čarodějkou má i svou dobrou stránku. Můžu se přenášet, měnit počasí, vykouzlit  jakoukoliv věc. Mohu změnit minulost, no a když nad tím tak přemýšlím tak i budoucnost!“ tak tohle jsem si říkala kdysi dávno. S cestou časem si člověk nesmí zahrávat a já na to šeredně doplatila.

Byla jsem nejmocnější čarodějnice. Proto jsem si napsala kouzlo, které mě mělo dopravit do budoucnosti. Vzala jsem si tužku, papír a napsala jsem toto kouzlo:

Budoucnost mě zajímá velice,

zda budu lékařka, či zlatá Slavice.

Budoucnost chci já znát

a pak vše s nadhledem brát.

 

Nevěděla jsem, co se to dělo. Vše kolem mě se mihotalo. Měla jsem na těle takový zvláštní pocit. Po chvíli se vše kolem mě ustálilo. Už jsem stála v klidu na místě. ,,Asi se něco nepovedlo, stojím na stejném místě, odkud jsem se chtěla přenést do budoucna,“ říkala jsem si. Slyšela jsem nějaké kroky. Bylo mi to divné. Vždyť jsem byla doma sama. Do místnosti vešel nějaký cizí kluk. Byl hezkej, moc hezkej. Navzájem jsme si vyměnili pohledy. Zeptala jsem se ho, co tu dělá a on na mě začal křičet:

„Na to bych se snad měl ptát já tebe! Moje paní by mě mohla velice potrestat za to, že jsi mi proklouzla. Jak jsi se sem dostala? Tohle je to nejpřísněji hlídané místo na světě!“

Konečně přestal řvát, už asi nevěděl, co říct. Já už jsem sice věděla, že v budoucnosti opravdu jsem ale přesto jsem si neodpustila poznámku:

„Ještě aby to nebylo nejhlídanější místo, když tu je Kniha kouzel.“

Chyba, to jsem neměla říkat, v okamžiku po mně letěla ohnivá koule. Naštěstí jsem uhnula rychleji, než mě stačila zasáhnout a poranit.

To mě bezpečně ujistilo, že bude nejlepší situaci pozorovat raději tajně. Udělala jsem se neviditelnou. Toho kluka to zjevně docela dost vyděsilo. Chvíli si jen tak pro sebe opakoval: „Nezabije mě, nezabije mě.“ Potom se sebral a pomalu odcházel. Já jsem ho následovala.

Přišel do místnosti, kde stála strašně hezká paní. Hrozně mě vyděsilo, když jí oslovil: „Paní podsvětí!“ (Jen tak pro ujasnění, podsvětí je místo, kde se shromažďují démoni a jejich paní,nebo pán, je vůdce, kterého všichni poslouchají a slouží mu.)

Vylíčil jí všechno, co se mezi ním a mnou odehrálo. Chtěl se jí omluvit, ale pozdě, už hořel v plamenech.

Pomalu jsem začínala chápat, proč jsem byla poslána právě sem do této doby, aspoň jsem si to myslela. Napadlo mě, že to bude jednou pro mě nebezpečná soupeřka, a proto mě osud poslal právě sem, abych poznala její moc a schopnosti.

Hned po pár minutách jsem ale pochopila, že jsem se šeredně spletla. Přišel tam její muž. Po tom, co jí oslovil: „Liso, miláčku,“ má teorie byla ta tam. To já jsem byla ta ničící nestvůra. Tohle ze mě udělala síla a moc. Věděla jsem, že s tím musím něco udělat, ale nevěděla jsem co. Proto jsem si pro začátek vymyslela zpáteční kouzlo.

Odtud už bych zpět chtěla,

a až to zvrátím, myslet si, že jsem jen bděla.

Tohle totiž není budoucnost o kterou stojím,

naopak, je to budoucnost které se moc bojím.

 

Zpáteční kouzlo fungovalo dobře. Dorazila jsem zpět domů a s radou zkušenějších čarodějů jsem spoutala své schopnosti – to byla ale velká chyba. Jako aktivní čarodějnice bych zabíjela démony a zbavila bych se tak své zlosti. Za ta dlouhá léta se ve mně nashromáždilo zlo. Obnovila jsem své schopnosti, aniž bych někoho poslouchala. Opět jsem byla silná a mocná. Ničila jsem vše kolem. Začala jsem žít pouze přítomností a hlavně budoucností. Na minulost jsem začala zapomínat. U všech jsem měla respekt, všichni se mě báli. Měla jsem své lidi, kteří při mně ze strachu stáli. Měla jsem i syna se svým mužem Colinem. Ale i na něj jsem byla velmi krutá. Udělala jsem si z něj něco jako sluhu.

Jednou ke mně přišel. Poměrně zkroušeně začal:

„Paní podsvětí………do domu se dostala nějaká malá mocná čarodějka.“ „Dobře, že jsi ji zabil,“ řekla jsem stroze já.

„Víte, paní,“ pokračoval dál, „ona se zneviditelnila a tím pádem mi utekla.“ Nenechala jsem ho říct už ani slovo. Zničila jsem ho.

Najednou mi ale do hlavy naskočila jedna dávná vzpomínka. Tuhle situaci jsem už přeci zažila……….

Začala jsem křičet: „Liso, Liso! Ukaž se mi, já ti nic neudělám. Vím, že tu jsi.“

Neukázala se, ale já věděla, že tam stojí. Začala jsem k ní mluvit. Udělala jsem to, co neudělala ta Lisa, která tu byla před lety, když jsem se zneviditelnila já. Řekla jsem jí, co se mi stalo a také jsem jí řekla, že nesmí udělat stejnou chybu jako já tehdy.

Už jsem s tou chybou žila moc dlouho. Tímhle jsem se jí částečně zbavila. Lidem, které jsem zabila, už ale životy nevrátím. Žiju poměrně spokojeně. Vždyť i po tom všem, co jsem napáchala, jsem zachránila generaci, která přijde po nás!

6 Odpovědi
  1. Jitka
    Jitka says:

    Jjo, je to asi druhá má povídka vůbec. Tu úplně první jsem sem raději ani nedávala.
    I tak ale něco z ní ve mě zůstalo. Líbí se mi to hraní s časem, úhly pohledu, že co se nám může jevit nějak, tak vlastně když neznáme souvislosti, tak může být ve skutečnosti úplně jinak. To je asi nejpodstatnější, co jsem si já odnesla do své další tvorby.

    Odpovědět
  2. Lina
    Lina says:

    když pomnu, že je to prvotina, tak musím říci, že velmi zdařilá. S časoými smyčkami ses ale pustila na tenký led, ony ty časové paradoxy jsou dosti ošemetné. K formě se za mě už vyjádřil chillies a já bych jen opakovala jeho slova. půjdu se podívat na další vývoj..

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Děkuju. Když jsem to psala, tak jsem opravdu nic takového, jako jsou časové paradoxy, neřešila. Psala jsem to, protože se mi tehdy líbil seriál Čarodějky a moct psát o ohnivých koulích? Paráda pro cca dvanácti – třináctiletou holku 😀

      Odpovědět
  3. Mňoukla&vymňoukla
    Mňoukla&vymňoukla says:

    Má to skvělý motiv. Skvělý, skvělý, skvělý motiv! Má to dokonce nápad, jak motiv zpracovat. Ale přijde mi to nedotažené (ale co to plácám, copak já jsem ve svých třinácti něco dotáhla a rozvinula?!)

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Jo, jo… asi tak. Ve třinácti byly jiné starosti :).
      I když to není má první povídka, tak by se za ní dala považovat. Aspoň co se žánru fantasy týče. Nikdy jsem ale nějak necítila potřebu se k tomu motivu vracet. Byla to taková slepá, nicméně hodně důležitá větev. Uvědomila jsem si, že psaní fantasy mě fakt baví, ale zároveň že nechci nic kopírovat, což tady u toho je ten vliv prostě znát dost podstatně.
      Možná i proto mě to už nelákalo se tím víc zabývat. Zkrátka jsem si začala vymýšlet vlastní světy 🙂

      Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *