, ,

[Jak napsat knihu] Začnete kratšími útvary!

Zdroj: obrázky z pexels.com

Spousta z nás má společný sen – napsat knihu. Nechci nikomu tento sen brát, ale přesto si myslím, že pokud se psaním začínáte a chcete se svou prvotinou uspět, měli byste někde nasbírat zkušenosti. A ty se nejlépe sbírají na kratších textech!

 

Napsat vlastní knihu je přání, které za život napadlo velkou většinu lidí. Některé tento sen opustí hned v dětství, někteří o něm sní déle a malá část snílků si své přání nakonec začne plnit.

Smutným faktem těchto statistik je, že drtivá většina autorů neuspěje. Pojďme se nyní podívat, proč tomu tak je.

Příčiny selhání

Napsat román je velice komplexní záležitost. Pravidel, na která musíte při psaní myslet, je mnoho, a proto je těžké si vše ohlídat a zkoordinovat. A věřte mi, že ani důkladná příprava a osnova vás nemusí zachránit, protože některé věci v ní zpravidla zakomponované nejsou.

 

Na co vše dát pozor

Buďme nyní trochu konkrétnější a ukažme si největší úskalí tvorby příběhu. Seznam je sestavený na základě mých postřehů, které jsem získala při betačtení románů. Určitě by se našly i další položky, ale tyto osobně považuji za nejdůležitější (případně mě můžete v komentářích doplnit/opravit).

  1. Logika příběhu
    • Střet toho, co ví autor X to, co je řečeno čtenáři
    • Chyby vzniklé při úpravách a přepisování
    • Odkazy na něco, co ještě nebylo prozrazeno
    • Lišící se popisy, jména míst, tykání/vykání atd.
  2. Práce s postavami
    • Hrdina se chová jinak na začátku než na konci bez zřejmého důvodu
    • Hlavní postava je pro čtenáře nezajímavá
    • Postava je příliš mocná
  3. Napětí a tempo
    • Správné “dávkování” informací
    • Střídání akčních scén a uvolnění
  4. Styl vyprávění
    • Rozdílný styl na začátku příběhu a na konci

Každému bodu na seznamu se chystám věnovat v samostatně a podrobněji, vraťme se ale nyní k základní myšlence tohoto článku – proč je dobré začínat kratšími útvary (např. povídkami)?

S krátkými texty se vždy pracuje lépe

  • Spíš opravíte chybu v ději ve dvaceti stránkové povídce, než  na x místech v třistastránkovém románu.
  • Snadno uhlídáte postavy, a pokud jim budete přidávat nějaké vlastnosti v průběhu, bez problémů je doplníte do celého průběhu děje.
  • Každému začínajícímu autorovi se mění styl. Na dvaceti stránkách se vám ale nezmění tolik jako na tři sta stranách!
  • Měnit tempo příběhu je kolikrát o tom, přepsat text od základu – napište znovu dvacet stran a napište jich podruhé tři sta! To je sakra velký rozdíl!

 

Co dělat, když už mám námět románu?

Mým cílem určitě není brát vám sen o napsaní knihy. Sama jsem začala před pěti lety tím, že jsem napsala román. Leží v šuplíku a po zkušenostech ze soutěží a vypisování se na povídkách doufám, že ho v této podobě nikdo neobjeví. Pamatujte na jedno:

Psaní je řemeslo.

Někomu trvá déle, než ho ovládne, někomu stačí pár chvil, vždy to však chce určitý cvik. Námět na román si můžete zapsat a schovat na později a “cvičnými” povídkami rozvíjet minulost postav, vedlejší hrdiny, případně svět. Většině nápadů pomůže, když je necháte uležet a dozrát. Nemusíte se toho bát.

Dobrý text se prostě nerodí na první pokus 😉


Nesouhlasíš s něčím? Napsala jsem něco nejasně? Dej mi o tom vědět!

Jitka


 

14 Odpovědi
  1. Jarka
    Jarka says:

    Super článek, mám pocit, jako bys ho napsala o mně 🙂 Odjakživa toužím napsat knížku. Nedávno jsem vytvořila její první verzi a když jsem se pustila do revize, uvědomila jsem si, že se musím pořádně vypsat. Tak jsem si na letošní rok dala předsevzetí, že každý měsíc napíšu jednu kratší povídku, abych se rozepsala. A k románu se vrátím potom.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Myslím, že tímto si projde hodně autorů. Je to zkušenost, která se těžko předává, i když se o to v článku snažím. Každopádně je super, že sis to uvědomila a pracuješ na sobě! Jaký žánr píšeš a o čem jsou nejčastěji tvé příběhy?

      Odpovědět
      • Jarka
        Jarka says:

        Oproti psaní knížky je na tom příjemné také to, že relativně rychle můžu říct, že jsem něco dokončila.
        Nejbliž to mám ke scifi a fantasy/magickému realismu. Nejsnáz se mi v těchto žánrech vymýšlí zápletky.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Jo, to je fakt. Pro nás, co si rádi odškrtáváme splněné věci, jsou povídky super 🙂
          Jinak koukala jsem na tvůj blog – máš ho pěkně udělaný. Nejvíc mě upoutal článek na kreativní rok 2017 – fotka mi připomněla minulý rok na Maledivách a pak koukám do popisku – aha! Taky Maledivy 😀 Každopádně k obsahu článku – měla jsem to podobně. Předsevzetí jsem si taky žádná konkrétní nedávala, i když těch kreativních plánů mám celkem dost 🙂

    • Jitka
      Jitka says:

      Myslím, že to snad ani nejde, aby se člověku nelíbilo na Maledivách (i když přítel, který miluje hory, by jistě něco namítl, ale on by tam v prvé řadě nejel 😀 ). Byla jsem tam s tátou a byli jsme v resortu Paradise Island Resort (kousek od Male). Užila jsem si to – je to super místo na psaní 🙂

      Odpovědět
  2. kopapaka
    kopapaka says:

    Ono se řekne- “kratší útvary”, jenže co s tím divným pocitem, když se na papír jako první dostane drabble?
    😀
    Jsem spokojený, samozřejmě 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Někdo musí zkracovat, někdo tu podstatu umí dostat do pár slov. Ty jsi zkrátka na krátké útvary specialista, o tom nikdo ani nepochybuje 🙂 😉

      Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Chápu to a vím, že na tom dost makáš. Neříkám, že to je nemožné, ale podle mě ti vždy půjdou asi o něco lépe ty kratší. Máš na to prostě talent!

  3. Maia
    Maia says:

    já kratší texty moc ráda nemám. Zjednodušeně je to proto, že se neumím krotit, a vždy ten text jaksi… nabobtná. *smích* Na druhou stranu je pravda, že s delšími příběhy mám zase ten problém, že je většinou nedopíšu, jelikož se ke konci do děje tak zamotám, nebo si musím dát na chvíli pauzu a pak nemám čas projít si všechny detaily, že je jednoduše nechávám otevřené, narozdíl od kratších textů, které, naštěstí, dopisuju.
    Ale rozhodně s článkem souhlasím. Pokud se jeden nevypíše, nenajde si svůj vlastní styl, nenaučí se, jak si s textem hrát a jak jej konstruovat stejně tak jako psát, napsat něco většího je tak trochu nereálné. 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já osobně také tvrdím, že mi jdou lépe delší texty, ale nejvíc jsem se pro psaní románů a budování napětí naučila právě na povídkách. A proto bych to doporučila aspoň zkusit každému. Neříkám zůstávat u toho, ale hlavně se učit a růst 🙂
      Jak dlouho už píšeš, jestli se můžu zeptat? Pozoruješ, že se ta schopnost dokončovat delší věci zlepšuje po napsání pár kratších děl, nebo je to stále stejné?

      Odpovědět
      • Maia
        Maia says:

        když už se rozhodnu napsat něco kratšího, motá se to obvykle nějakého nápadu, který mě opravdu nadchl. A jak jsem psala, jsem nenapravitelná, vymýšlím k té věci více a více detailů a nikdy to jaksi nezůstává krátké.
        Klíčové tady je “více a více detailů”. Miluju vymýšlení nových světů, pozadí, všeho. Jenže to pak nakonec překombinuji. Ale zpět k tématu – problém nedopisování podle mě leží někde úplně jinde – buď jsem opravdu líné stvoření a jsem beznadějná, nebo prostě myslím ve velkém tak, že pokud tomu nemůžu věnovat dost času, prostě nedokážu věc dopsat. Možná je to i psychický blok, kdy se bojím, že to nenapíšu tak dobře, jak bych mohla, a tak to raději nechám ležet.
        Ale článek mě nakopl k tomu, abych se pokoušela psát krátké texty častěji. Mám totiž tak nějak pocit, že můj problém nakonec bude disciplína, před čímkoliv jiným. *smích*

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Je pravda, že disciplína dělá hodně. Ideální je psát denně – mít nějaký čas, kdy k tomu prostě sedneš a pracuješ. Nicméně na rovinu říkám, že sama to taky nedodržuju 😀 Většinou mě pak honí uzávěrky soutěží 😀

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *