,

Jména postav

Zdroj: sidath.deviantart.com




Po odpovědi na otázku, kolik by mělo mít dílo hlavních postav, se dnes budeme zabývat jmény hrdinů. Jak je správně pojmenovat?

 

Česká, zahraniční nebo smyšlená?

Základní otázka, kterou si hodně autorů pokládá, je, v jakém jazyce by jména měla být. Nevím, čím to je, ale většina začínajících pisálků se brání českým jménům. Podle všeho nejsou v jejich očích dostatečně cool jako třeba Kate nebo K´hatee. Kačka zní asi moc obyčejně.

Nicméně na druhou stranu to nechci nijak hanit. Sama si jména pro své postavy vymýšlím. Vím ale, proč to dělám. A to je asi základ. Položit si otázku: Co píšete? Co se pro vaše prostředí nejvíce hodí?

Pokud píšu obyčejnou povídku, kde není místo blíže specifikováno, jsou česká jména nejlepší. Čtenářovi jsou blízké, a proto si je snadno zapamatuje.

Pokud jsem se rozhodla psát westernovou povídku, je logické, že naopak zvolím jména z divokého západu. Pro dané prostředí zní zkrátka Joe daleko lépe a věrohodněji než Pepík. O tom žádná.

Základním předpokladem pro vymyšlená jména, je analogicky dle předešlých příkladů vymyšlený svět. Pokud máte propracovaný život někde na jiné planetě s vlastními zákony, bylo by jako pěst na oko cpát tam ať už česká, nebo zahraniční jména (v nejděsivějším a nejvíc odstrašujícím případě dokonce mix obou kategorií; brrr).

 

Jak vymyslet postavě dobré jméno

Tak. To by byla obecná podstata používání jmen. V následující části se nyní zaměříme na úskalí spojená s posledním zmiňovaným případem. Na co si tedy dávat pozor, když se rozhodneme vymýšlet jména?

 

1. Krkolomná jména

Tento problém se řeší často v různých článcích, ale asi to není stále dost. Vždy se najde někdo, komu se líbí Diasha-Alaa´Fianala. Protože používání pomlček a apostrofů je přeci strašně skvělé a čím delší jméno, tím lepší, že? Stejně jako fantasy světy asi neznají čárky nad samohláskami a musí si nutně vypomáhat zdvojováním písmen.

Takže, prosím za všechny čtenáře, s rozumem! Zkuste si to po sobě přečíst nahlas. Jestli vám to jméno, lidově řečeno, nepůjde do huby, pak je něco špatně. Vyzkoušejte si sami pro sebe na tu postavu zakřičet. Říct její jméno ve vzteku a rychle. Bez dlouhého přemýšlení. Ulevíte tím hodně lidem i sobě!

 

2. Národnosti

Pokud máte hezky propracovaný svět, stojí se zamyslet i nad tím, jaké mají jednotlivé jeho části kulturu. Čím jsou jejich jména typická, co vyjadřují?

Sama jsem na toto narazila ve své prvotině a nevěříte, kolik lidí mi vytklo, že ta jména jsou nekonzistentní. Jedna země, ale z některých jmen bylo jasně patrné odvozování od latinských slov, jiná zase úplně vymyšlená. Nevěřila bych, jak jsou na to čtenáři citliví, kdybych tuhle připomínku neměla přímo od nich.

Pokuste se tedy zamyslet nad různými částmi vašeho vymyšleného světa. Inspirovat se jmény z různých zemí není na škodu. Ale dejte tomu pevný řád.

Jako příklad mohu uvést svůj svět – Středohorské království, inspirace Slovany. Jména jako Welgred (v “překladu” velký hrad). Pak tu máme Království meče. V jejich jménech třeba nenajdete písmeno „r“. Nebo by tu byli obyvatele jednoho ostrovního státu. Ti dost často mají jména odvozená od našich – Paolína (Pavlína). Zkrátka podle jména pak čtenář může hádat, kde má daná postava kořeny, nebo že jeden z rodičů hlavního hrdiny nepochází z té samé země, ve které se váš oblíbenec narodil. Často si s tím pohrávám tak, že je to třeba součástí zápletky. Takové vodítko pro pozorné čtenáře.

 

3. Každá postava nemusí mít nutně jméno

U vedlejších postav často vyvstává otázka, jestli je pojmenovávat či nikoliv. Odpověď v drtivé většině případů ani neleží v tom, jestli ta postava je natolik důležitá, aby jméno měla, ale jestli se to hodí a čili jestli je nutné ji pojmenovávat. Víc než od role postavy v příběhu bych se odrazila od sociální skupiny, do níž spadá.

Ve fantasy jsou častí vojáci. Já si zkrátka nedovedu představit, že ti by se mezi sebou oslovovali jinak než jmény (až na velitele). Proto, i když postava vojáka není nijak významná, zpravidla má v mém světě jméno.

Pak tu jsou ale postavy, jejichž jméno není potřeba. Nemusíte čtenáře zatěžovat se jménem krále a rodu, z něhož pochází, když mu všichni říkají Vaše Veličenstvo (neplést s princem – Vaše Výsosti). Podobně je to třeba s rodiči. Své postavy mám hodně promyšlené, ale když mluví o své minulosti a skloňují slovo matka, otec, nikdy nejmenují. Nejsme v Simpsonech, kde Bart říká Homerovi Homere. Vy snad rodiče pojmenováváte jménem? Proč by tedy měly postavy?

Při volbě, která postava bude mít jméno a která ne, to chce zkrátka používat zdravý rozum. Opět. Cílem díla je přeci, aby působilo věrohodně. A i takovéhle detaily mu mohou v konečném důsledku pomoci nebo naopak uškodit.

 

A jaká jména pro své postavy používáte vy?

32 Odpovědi
  1. Markéta
    Markéta says:

    Použití českých jmen se mi strašně líbí ve Stínu Černého hvozdu.
    A vůbec některá česká jména můžou být super kreativní, že se člověk usmívá jen si ne přečte.

    A co se krkolomných jmen týká – zkus Mycelium – Jantarové oči. To je na krkolomných jménech v podstatě založeno 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Věřím, že v Mílových dílech to může být opravdu dobré. Jak to znám obecně, tak tam se mi to opravdu skvěle hodí 🙂
      Na Jantarové oči se chystám, ale je to opět na dlouhém seznamu knih k přečtení, takže to chvíli bude trvat 😀 Nicméně přítel se ptá, kdy mu zase něco dám ke čtení, takže to nechám přečíst jako první jemu 🙂

      Odpovědět
  2. Karel Čížex
    Karel Čížex says:

    Někdy může zůstat i hlavní hrdina bezejmenný. Pokud je povídka vyprávěná v ich formě a hlavní hrdina je vypravěč. Když mluví o sobě, nepoužívá jméno, ale univerzální .
    Často se mi takhle stane, že si až někde v polovině uvědomím, že hlavní postava nemá jméno a už to tak nechám. Když to fungovalo do té doby, pak není potřeba nic měnit.

    Dá se taky používat klasické On/Ona, kakfkovské iniciály nebo konzistentně používané opisy (např. “dívka v modrém”). Technicky vzato není potřeba jméno, ale nějaký způsob jak od sebe odlišit jednotlivé protagonisty.
    Potom, co jsem si přečetl House of Leaves, mi došlo, že se dá experimentovat ještě více. Třeba jména neuvádět slovně, ale barvou nebo fontem, nebo třeba takhle.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Ano, souhlasím, že pokud je to vyprávěno ich formou, pak to jméno nemusí být řečeno nutně. Taky záleží na délce díla. Protože u děl většího rozsahu, kdy ty po čtenáři žádáš, aby se s tou postavou více ztotožnil, pak je pro něj jméno docela důležité. Měla jsem takto povídku (tady na blogu pod názvem Přežít) cirka na 20 stran a jméno hlavní postavy zaznělo až po 3/4 textu. A už mi to nejeden člověk vytýkal, že chce vědět, jak se ta postava jmenuje.
      Co se týče experimentování, na to já moc nejsem. Do žánru, který píšu by se to ani nehodilo. Nicméně rozhodně zajímavý nápad 🙂

      Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Už jsem se ti k tomu vyjadřovala na FB. Chce to se nad tím zamyslet v kontextu s dílem a prostředím. Jinak to moc neřekne. Nicméně díky za ukázku 🙂

      Odpovědět
  3. Johnak
    Johnak says:

    Jak říkáš, jde hodně o to, jaké mají postavy pozadí. Např v mém Sektoru Hirano byly planety osídleny buďto národnostně vymezenými skupinami nebo multikulturní směskou. Takže postavy pojmenovávám podle toho, ale vím, že v každé zemi je výjimka, hlavně za 700 let, kdy se čeká ještě větší promíchání, takže mám občas i jiná jména.

    Tarnów – osídleno Slovany ze střední a jižní Evropy
    Simeral – osídlen multikulturní směskou, nicméně hodně míst a lidí má německá jména
    Haruna – osídleno Japonci, Číňany a Korejci (dodnes nechápu, že se nepozabíjeli mezi sebou)
    Sinaj – osídleno Izraelci, hodně židovských jmen, ale taky je tam třeba týpek jménem John Freeman, multikulturní je to už dnes

    A teď chystám tu českou alternativní historii, takže budu mít česká a slovenská jména jako primární zdroj. A záporáci jsou Rusové a vím, že Rusové (hlavně v minulosti) se oslovovali křestním i otcovým jménem, takže postava nemůže být jen Alexandr Barzov, ale Alexandr Ivanovič Barzov 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Když jsem psala ten článek, myslela jsem i na tebe 🙂 V souvislosti s rudými tričky jsi zmiňoval právě planetu osídlenou Slovany, takže jsem věděla, že ty ta jména máš v tomto promakaná.
      Míchání kultur je dobrá věc. Ale opět je třeba to mít promyšlené. Což u tebe o tom nepochybuju, spíš u začínajících autorů (někdy to pozoruji i sama na sobě, hlavně když se na svá díla dívám zpětně 😀 ).

      Odpovědět
  4. Le fille Ash
    Le fille Ash says:

    Jména jsou velkou kapitolou sama pro sebe. Já osobně bohužel také “ujíždím” přesně na tom, jak říkáš (konec konců, to jsi asi zjistila, že? 😉 ). Složitá jména a zdvojování písmen. Na pomlčkách a apostrofech sice ne tolik, ale i ty se sem tam mihnou. Až teprve po přečtení několika různých článků o jménech zjišťuji, že by to být moc nemělo. Avšak bohužel, fantasy (a sci-fi) píšu především proto, abych si mohla se jmény pohrát. Vymýšlení nových a “podivných” jmen mne po čertech baví. Tak. A co teď s tím, že? 😀 No, dám si za úkol nějak to zredukovat. Uvidíme, zda se mi to povede.. 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Jako podle mě nejlepší rada je opravdu zkusit si na tu postavu zakřičet. Pak hned uvidíš, na co sama budeš nadávat. Pokud tě baví hrát si s jmény je to dobře, užívej si to dál. Ale i nápaditá a zajímavá jména mohou jít vyslovit. Na to bych nezapomínala 😉
      Jinak pokud se pro to i tak rozhodneš, dbej na to, aby šla v textu od sebe snadno odlišit, protože ti garantuju, že minimálně 80% čtenářů je stejně nebude dočítat do konce a na konci nebude vědět, jak se kdo jmenoval. Chce to pak hodně promyslet i vzájemné odlišení, aby je při povídání mohl opsat bez jména a neříkat, no ten od A 😀

      Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Tak já si s nimi povídám celkem běžně, takže jim i čas od času vynadám, jak si to jako vlastně představujou, takhle mě trápit a neustále obtěžovat… Jinak jsem úplně zdravá 🙂

  5. Markéta
    Markéta says:

    V poslední povídce co jsem psala ne a ne na jméno hlavní postavy přijít.
    Tak jsem psala všude “muž” a taky to šlo 🙂
    V druhé verzi už jsem to vymyslela.

    A takhle jsem i párkrát měnila v několikáté verzi jména třeba i několika postav.
    Chce to potom hodně dobrý proofreading, aby to tam někde neuteklo 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      To se mi taky stává, že přejmenovávám. Hlavně kvůli tomu, že mám pocit, že by se to jméno pak čtenáři pletlo s nějakým jiným. Dobré na to je ctrl + F a najít si kořen toho jména. Potom se to mění celkem spolehlivě. Čili pro příště doporučuju 😉

      Odpovědět
  6. Julie Gyselová
    Julie Gyselová says:

    Já si jména pro důležitější postavy vymýšlím celé nebo si pohraju s nějakým už existujícím jménem… A na vedlejší postavy jsem si našla seznam měsíců všech planet sluneční soustavy. A funguje to bezvadně!
    Ještě k těm Simpsonovým… Já třeba říkám vlastnímu otci jménem! U nás se mu nikdy neříkalo “tati”, vždycky jen jménem a já to odkoukala a “tat” bych mu už nikdy říct nedokázala…

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Hraní si s existujícími jmény je dobrý způsob. Rozhodně si to lidé pak lépe pamatují a spojí si to se správnou postavou. Na druhou stranu jsem se pak setkala s tím, že mají tendenci to jméno komolit do té podoby, co znají. Takže můj oblíbenec Sabastin je často přejmenováván na Sebastiana nebo Sebastiena.
      Jinak ta osobní zkušenost je zajímavá, každopádně jsi asi první, kdo to takhle říká. Čili by se to muselo asi i v povídkách těm čtenářům nějak zdůvodnit, proč to má někdo jinak. Hraju jedno RPG, kde si postavy v rámci rodiny také říkají jménem – nestárnou, a tudíž je divné říkat “matko” ženě, která vypadá na dvacet, když synovi reálně je třeba padesát a na oko působí stejně mladě.
      Zkrátka fantasii se meze nekladou a inspirovat se tím, co znáš, a podat to někomu, kdo to má celý život jinak, je rozhodně dobrá cesta 🙂 Klidně bych si dokázala představit, že to reálně někde použiješ 😉

      Odpovědět
  7. Vlach
    Vlach says:

    Mě se moc líbí jména severských zemí. Třeba Magnus, Lars, Jens atd… Prostě to, co se snadno přečte a snadno vyslovuje. V ostatních fantasy knížkách se mi třeba nelíbí, když autor vymýšlí jméno nebo názvy, které se čtou a dají vyslovovat jen v jeho smyšleném jazyce. Příklad z Eldesta: Az Swelden rak Anhuin, Garzhvog, Gil´ead, Durgrimst Feldunost. Když se to snažím číst, v mé hlavě ten název nebo jméno zní dost ošklivě. Když chce autor vymyslet jméno, mělo by vypadat asi jako Bilbo, Gandalf, Hermiona, Aragorn, Legolas. I když to možná nejsou skutečná jména, znějí hezky.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Taky mám raději spíš jednoduchá jména (i když je pravda, že ve svých povídkách mám i pár složitých). Nicméně líbí se mi, když si autor umí pohrát i s takovým tím zdomácněním jmen. Něco jako, když v našem světě říkáme Janovi Honzo atd.

      Odpovědět
  8. Elven
    Elven says:

    mne sa ešte celkom páči, keď si môže niektorá postava uťahovať z mena druhej postavy. Napríklad, mám rozpísaný príbeh, kde je vymyslená postava s menom Katarína Mirová. Normálne meno. Ale nie je problém si meno či priezvisko vysvetliť po svojom. To, ako si z toho niekto robí srandu, zas vykreslí povahu inej postavy. Mirová môže mať niečo spoločné s Mirom, s vesmírnou stanicou MIR, s mierom… s čímkoľvek 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já mám jednu postavu Rikandu. Každý si asi domyslí, čím musela v dospívání projít 😀 Taky na to plánuju poukázat, protože něco takového člověka ovlivní do života. Další rozměr postav 🙂

      Odpovědět
  9. Melanie
    Melanie says:

    Já mám hrozně ráda neobvyklá jména, takže co se týče hlavních (ne vedlejších) postav, neexistuje, aby se moje hlavní hrdinka jmenovala třeba Denisa nebo Pavla. Například teď má moje ústřední trojice, okolo které se příběh točí, jména Ingrid, Miriam a Jáchym. Hezká, ne moc složitá, ale netuctová jména.
    U vedlejších postav už mi na tom tolik nezáleží, ale asi bych nedovedla postavám dát jméno, které se mi vůbec nelíbí. Proto taky nemám třeba žádnou postavu jménem Jana. 😀 (Taky nemám moc ráda krátká jména – prostě třeba Pavlína je hezčí jméno než Pavla. Protože je delší. Většina dlouhých jmen mi zní mnohem líp, než ta krátká.)
    Fantasy moc nepíšu, a když ano, tak si prostě vymýšlím jména tak, aby se dala snadno vyslovit. Vintaris, Ásme, Vinkora, přičemž to, že Vintaris a Vinkora začínají na stejnou slabiku, je záměr (ten příběh jsem tedy ještě nerozepsala, jen si připravuju podklady). Nedokážu si představit, že bych to psala třeba V’intha’aris. 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      To chápu. Když píšu něco z českého prostředí, tak také obvykle volím méně tradiční jména. Oblíbené mám Marika, Elena, z mužských pak Alexandr. I když je pravda, že někdy to volím vyloženě tak, aby se to hodilo pro příběh. V jednom takovém pohádkově laděném jsem měla Lucii a Štěpánka. Zrovna u těch českých jmen se dá vyhrát i s tím, co symbolizují. A ve fantasy se jim zase dá ten význam vymýšlet. Je možné, že to máš podobně, viz to, jak jsi uváděla příklad stejné slabiky na začátku 🙂

      Odpovědět
  10. Votva
    Votva says:

    moc pěknej a inspirijící článek, akorát s jednou věcí si dovolím nesouhlasit.
    je to tato věta: Stejně jako fantasy světy asi neznají čárky nad samohláskami a musí si nutně vypomáhat zdvojováním písmen.
    nevím jak je to ve světě, ale na našem území se háčky a čárky začaly používat koncem 14. století. pokud si představím, nějaký klasický fantasy svět, tak jeho kultura a technologie je někde oklo našeho 10. století. takže si myslím, že absence diakritických znamének je na místě.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Asi to hodně záleží na autorovi a čím se inspiruje při tvorbě. Rozhodně bych v tom ale neviděla chybu, když to autor využije. Jak to mají jiné jazyky nevím, ale v našich překladech do češtiny se to používá i u těch starších jmen. Napadla mě z antiky básnířka Sapfó. Googlila jsem ji a v řečtině se nevyznám, ale ty jejich znaky vypadají, že něco jako čárky využívají (a dost možná je měly i v dřívějších dobách) – Σαπφώ (kopírováno, nevím, jestli se to v komentáři zobrazí správně). Nevím, na koho bych se mohla obrátit, aby nám s tím pomohl z odborného hlediska, ale každopádně i tak děkuji za podnět k diskuzi!

      Odpovědět
  11. Loisa
    Loisa says:

    Upřímně, kritika jmen cizích světů mi mnohdy připadá zcela nemístná, často i směšná. Někteří kritici jako by nedokázali pochopit, že kromě jednoduchých jmen, které se našemu národu krásně čtou a ještě líp vyslovují, jsou i jména, pro nás složitější, přesto však existující.
    V tomto se mi tento článek líbí, neboť, alespoň se mi to tak zdálo, neodsuzuje zcela všechna složitější vymyšlená jména, ačkoliv nám zdůrazňuje, že zjednodušit je není nikdy na škodu. Tento článek je dle mého jeden z nejlepších s problematikou fantasy jmen, který jsem četl.
    I tak však musím s některými věcmi zcela neomaleně nesouhlasit. Například hned první část zabývající se problematikou apostrofů a pomlček. Co se týče prvního příkladu, připadá mi jako vcelku zbytečný, jak zmiňuješ, jen pro pocit epičtějšího jména. S pomlčkou souhlasím daleko ochotněji, lze používat v jednoduché formě pro spojení dvou slov cizích (často smyšlených) jazyků. Například! Nicméně, neměl bych nic odsuzovat, ač v malé míře, používám obě 🙂
    V případě národností musím, jako snad každý rozumně uvažující člověk, souhlasit. Nicméně i zde bych něco dodal. Lidská historie je rozmanitá a byl by nesmysl, kdyby obyvatelé jednoho území nosili stále stejná jména. Stejně jako jsou české telefonní seznamy prošpikovány třeba německými, maďarskými, nebo třeba i ruskými jmény, mezi obyvateli Británie jistě najdeme i nějakého Francouze, či Němce a Amerika se za tu řadu let stala směsicí mnoha různých národností a tudíž i jmen. Dokonce i v Německu se nyní pohybuje spousta Ahmedů, či Aladinů 🙂 Přijde mi hezké brát toto v potaz, zde se může namítnout, že pak je vhodné na toto upozornit, nicméně, ačkoliv mne to baví, je otravné popisovat u poloviny postav národnost a zemi, odkud se přistěhoval.
    Jinak se mi líbí tvoje apelování na to, že ne každá postava musí mít zmíněné jméno, byť je to třeba samotný král. Toto řek bych platí nejen u vysoce postavených lidí a tak se rád setkávám i s postavami s nicotným jménem jako voják, truhlář, pekař, detektiv, kteří sice mohou mít velkou roli, ale není třeba jim vymýšlet jméno.
    Nicméně, jak budou postavy oslovovat příbuzné, či nadřízené, opět záleží na tom, jak v autorově světě funguje etiketa a způsoby. Přestože se shodneme, že lépe nám zní strýčku, případně strýčku Karle, než jenom Karle.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Díky za pochvalu i podnětné výtky 🙂 Myslím, že tvůj komentář je vyčerpávající, zejména oceňuji to, jak jsi poukázal na vývoj jmen během historie a jejich mísení. Ještě jedna věc na doplnění: Shodou okolností na FB někdo nedávno sdílel seznam jmen z roku cca 1890. Řada těch jmen dnes působí spíš úsměvně, přestože se používala dřív zcela běžně. Jeden příklad za všechny – Semen. Ruku na srdce, dneska by měl Semen asi těžký život 🙂

      Odpovědět
      • Loisa
        Loisa says:

        Děkuji za odpověď. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ji čekal v brzké době. Nicméně, v tvé odpovědi, mne zaujala zmínka o historických jménech zveřejněných na FB. Chci moc, když zažádám o odkaz? 🙂

        Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *