,

Jsem

srdce
Zdroj:

Jsem anděl, kterému zlámali křídla a řekli:  “Leť!”
A já letěla pomáhat lidem v nouzi.

Jsem pohádka, které nenapsali šťastný konec a řekli:  “Vyčaruj úsměv!”
A já ho na tvářích dětí vykouzlila.

Jsem ruka, které sebrali cit a řekli:  “Hlaď!”
A já přítele pohladila.

Jsem světluška, které ukradli její lucerničku a řekli:  “Sviť!”
A já i přesto dobrým lidem na cestu svítila.

Jsi?
Ano, já jsem!

Jsem srdce, kterému neudělali vůbec nic a řekli:  “Bij!”
Jenže já přestala tlouct, protože nebylo pro koho.

14 Odpovědi
  1. Blanka
    Blanka says:

    Tahle mě dostala,občas si ji chodím znovu a znovu přečíst,budí ve mně zvláštní náladu a je opravdu moc povedená.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Tak taky jsem to psala, když jsem byla zamilovaná až po uši. Bohužel ale nešťastně, což je na té básni taky vidět. Hodně to souvisí s příběhem Deník vypravuje. Obojí je to inspirované vlastně stejným člověkem.

      Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Děkuji. Je to asi má nejpovedenější báseň. Nebo já ji alespoň za nejzdařilejší považuji. Ještě se snad nenašel ani jeden člověk, co by mi napsal, že by se mu vyloženě nelíbila. Zatím sklízí jen pozitivní ohlasy, a to jsem jedině ráda.

      Odpovědět
      • Rybyska na odpis
        Rybyska na odpis says:

        Jelikoz je nadherne zalozena na vyvolani citu a to se ji dari az moc 🙂 Jiny nez kladny ohlas mit 100% nebudes

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Tak znám lidi, co velice rádi kritizují a něco by dozajista našli. Buď tuhle báseň ale ještě nečetli, nebo si netroufli, protože by byli ve velice malé opozici 😀
          Nicméně jsem si jistá, že se časem někdo určitě najde. To bychom nebyli v Čechách.

  2. Martin
    Martin says:

    Nádherná báseň. Škoda jen, že končí tak smutně. Četl jsem ji s napětím: jak asi skončí, a pak ten smutný konec :´( Přečetl jsem si, že byla napsána z “nešťastné lásky”, to jsem z ní i vycítil. Ale myslím si, že srdce v básni tlouklo (v podstatě ještě tluče) právě pro všechny ty lidi, kterým pomáhalo (jinak by takových činů nebylo schopno), ne jen pro jednoho člověka. Tedy tak to mám já. Je opravdu krásná, neber to jako kritiku 😉 , ale jako srovnání, jak to mám já. Rád se sem budu vracet, škoda, že je tu tak málo poezie. Už se jí nevěnuješ?

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Děkuji moc za názor a zamyšlení se nad dílkem.

      Srdce možná tluče dál, ale není tluče jako tluče. Asi pro to nemám ve svém slovníku správný výraz, ale přirovnala bych to k žít a jen přežívat. Není to ten samý tlukot, není to ten rytmus, který by mělo, kdyby existovala ona osoba, pro níž by bilo rádo.

      Jinak nemusíš se bát, že bych to brala jako kritiku, i když i tu vřele vítám :). Chápu to nicméně jako spíš takovou diskusi nad dílem. A ty já mám moc ráda 🙂 Bohužel ale jen málo lidí je ochotno o psaní a o tom, co je jím vyjádřeno, víc debatovat. Čili si toho moc cením a děkuji 🙂

      Co se týče poslední otázky, nejraději vymýšlím rozvětvené a spletité příběhy, které do básní nejsou nejvhodnější. Báseň by podle mě měla být krátká, výstižná. Měla by mít jasné poselství jako tato. Pokud mě něco napadne, výjimečně nějakou napíši. Ale už mám tak rozvinutý příběh v mém fantasy světě, že když mě někdy osvítí nějaká hezká myšlenka, většinou se mi hodí i jako pointa do části z toho světa, takže na básně už není tolik prostoru.

      Odpovědět
      • Martin
        Martin says:

        V tom případě to chápu. Toto vysvětlení stačí. Osobně jsem si myslel, že to tak bude, ale raději jsem se zeptal 😉 Spíš jsem se nad tím zamyslel, protože takovéhle pojetí lásky už dávno neznám. Přehodnotil jsem náhled na lásku k jedinému člověku, je to asi rok zpět. Když se ovšem zamyslím, dříve jsem ji také takhle bral, jako jsi to vyjádřila na konci básně. Teď ji právě chápu jako energické těleso, které je schopno dávat jednomu i všem, tak jak je to napsáno na začátku, proto mě zarazil ten konec.
        Chápu, chápu. Básničkám se věnuji už 6 let. Začínal jsem prťavými, postupně se začaly komplikovat a začaly být epické (s nějakým příběhem). Pár známých (co taky “fušují do psaní) mi tvrdilo, že pak mi verše nebudou stačit a budu psát povídky atd. Nestalo se tak. Mám poezii moc rád a dalo by se říct, že když “tvořím” tak přemýšlím ve verších. Přešel jsem proto tedy k psaní libret a textů k operám, zpěvohrám, hrám a liturgickým účelům. Ale básničkám jsem zůstal věrný. Jen nepublikuji na internetu, ale veřejně. Prózu bych nezváldl, za chvilku by se veršovala a nutilo by mě to “entrovat” řádky 😀 Rád si ale čtu prózu, a tak rád si i popovídám o nějakém jiném tvém díle… PS: všichni si také přečtou mé básničky, ale nikdo mi k nim pak také nic neřekne nic víc, než že se mu buď líbí, nebo ne… je to peklo 😀

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Nemám to spočítané přesně, ale básni Jsem budou minimálně tři roky. Od té doby se můj pohled na hodně věcí změnil. Zůstala spíš jakousi upomínkou na tehdejší pocity, které i když jsou už kdesi hluboko skryté, někdy znovu vyplují napovrch. I když jsem byla stále hodně zamilovaná, báseň byla psaná cca rok a půl po tom, co jsem toho člověka ztratila, a více méně první verš vznikl spíše z rozmaru, než z toho, co báseň nakonec vyjadřuje.
          Prodávali jsme tehdy náramky pro nadaci Světluška. Měli jsme tykadélka a drobné nám lidé házeli do papírové lucerničky. Z toho vznikl prvotní námět s veršem o světlušce.
          Během dalšího týdne vzniklo na hodinách matiky dalších asi dvacet (padesát? – už ani nevím) podobných přirovnání, ze kterých pak byly vybrány ty, podle mého názoru, nejlepší, které sis tady přečetl.
          Vzpomínka na „Něj“ pak dala vzniknout posledním řádkům a dala tak básni pointu.
          Nebylo to psáno vyloženě z nenaplněné lásky bezprostředně po rozchodu, jak by si možná hodně lidí mohlo myslet. Rozhodně ale dotyčný můj pohled na význam slova láska hodně změnil.

          Já osobně obdivuju lidi, co dokáží přemýšlet ve verších a tvořit pomocí nich příběhy, i když to není typ básní, které bych pak četla. Spíš se mi to líbí právě v písních, konkrétně třeba texty skupiny Asonance (pravděpodobně budeš znát, když jsi psal, že ses vrhl na psaní libret). Před nimi opravdu smekám.

          Ráda si s tebou popovídám i nad dalšími díly, a to nejen mými. Uvítala bych přečíst si i něco tvého a podiskutovat i nad tím, pokud bys mi něco na ukázku poslal třeba majlem 😉 K poezii se mi sice vyjadřuje hůře než k próze, ale určitě neskončím jen u líbí/nelíbí 😀

        • Martin
          Martin says:

          Zvláštní postup práce. I když pravda, že u pár dílek, jsem také takhle postupoval. Jinak ukázku mohu poslat, jen nevím kam. Nikde jsem tu nenalezl e-mail, nebo jsem špatně hledal. Kdyžtak mi pošli na můj mail něco z Tvého mailu a já pak pošlu obratem. FB nevedu.

        • Jitka
          Jitka says:

          Obávám se, žes ani nemohl najít. Sama jsem si už kolikrát říkala, že ho sem doplním, ale zatím jsem tak ještě neučinila. Omlouvám se 🙂
          E-mail jsem ti už jinak napsala, více v něm 😉

          Ještě jednou děkuji za přínosnou diskuzi.
          Jitka =o)

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *