Činnost spisovatele spočívá v prosezení nesčetně hodin někde sama a v sepisování příběhů, které chce okolí převyprávět a předat. Jenže napsat dílo, ať už v podobě povídky, novely či románu, není jen o psaní samotném. Nejtěžší je daný příběh vymyslet, tak aby byl napínavý, logicky správný a něco čtenáři přinesl. Jinými slovy, aby si pak na konci díla nemusel říkat: Proč jsem to vlastně četl? Vždyť mi to vůbec nic nedalo.

Abych takovému scénáři předešla, mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi dokáží pomoct, poradit a tak nějak obecně vždy navést tím správným směrem. Z dobré vůle se věnují mým textům, diskutují o nich se mnou a přivádí mě na nové myšlenky a nápady kudy děj vést. Poskytují mi zpětnou vazbu, abych zjistila, co se jim jako čtenářům líbí a co ne. Pro příběh toho tedy dělávají víc, než si kolikrát oni sami myslí, a zatím jsem nenašla dostatečně dobrý způsob, jak bych se jim za to vše mohla odvděčit. Proto bych je zde ráda uvedla s konkrétními příklady toho, co pro mě kdo z nich dělá,  a tím jim zároveň veřejně poděkovala.

 

Moji pomocníci

Těžko se mi vybíralo, koho bych měla zmínit jako prvního, aby se ti ostatní necítili ukřivdění. Nakonec jsem zvolila časové kritérium, a sice jak dlouho při mně už daní lidé stojí a pomáhají mi.

 

Tomáš

S Tomášem mě pojí opravdu hodně. Po jeho boku jsem vyrůstala. Je to můj bratránek, se kterým jsem trávila prázdniny na chalupě hrou na schovávanou, šipkovanou a hraním fotbalu. Tehdy jsem ještě ani v nejmenším netušila, kolik toho časem budeme mít společného.

Tomáš je člověk s neuvěřitelným přehledem. Přečetl víc fantastické literatury, než já asi kdy držela v ruce, ví toho hodně o vojenských strategiích, které byly použity při různých dobýváních, obléháních či bitvách a navíc studuje geografii. Myslím, že asi každý spisovatel by musel být rád, kdyby Tomáš spolupracoval právě s ním. O to pyšnější jsem na to, že se podílí právě na mé tvorbě.

Z toho, co jsem o bratránkovi už napsala, vám asi může být jasné, že jeho znalosti a zkušenosti nejvíce využívám právě při vymýšlení bojových scén a vojenských strategií. Dále mi díky tomu, kolik toho má načteno, hodně pomáhá v odhalování logických chyb, které občas z pohledu autora nejsem schopna vidět, nebo mi klade podnětné otázky. Když používám ve svém světě otroky, zeptá se mě, jak je mám zařazené do ekonomického systému světa, což by mě asi samu od sebe nenapadlo řešit a přitom je to pro fungování společnosti docela dost důležité. Vytváří to kulturu a zvyky lidí, o kterých píšu.

V současné době s Tomášem nejvíc spolupracuji na podobě světa. Navrhuje mi rozložení hor, řek, vodních proudů, ale i třeba litosférických desek, aby dávala smysl sopečná činnost, oddělování kontinentů od sebe a podobně.

 

Drak

Kdybyste se mě zeptali na Drakovo pravé jméno, ještě zhruba tak před rokem bych vám ho nedokázala říct. Nějakou dobu jsem doufala, že by mezi námi dvěma mohlo být něco víc, a proto jsem s trochou nadsázky říkala, že jeho jméno chci znát teprve, až se mě u oltáře budou ptát: “Berete si zde přítomného…” (Mimochodem tohle on neví 😀 Aspoň myslím, že ne.)

S Drakem mě seznámil Tomáš. Jsou to velice dobří přátelé, a proto se není čemu divit, že jejich okruh zájmů je dost podobný, a tudíž by se dalo říct, že Drak mi pomáhá vesměs ve stejných ohledech jako bratránek (vyjma asi jen geografie světa).

Draka nicméně hodlám do budoucna využít ještě i jinak. (Ano, ano, opět o tom ještě neví 😀 ) Drak je totiž umělecký kovář a já pro změnu detailista. Ráda bych si od něj do budoucna nechala navrhnout a vyrobit některé zbraně, které mí hrdinové používají, a nevím o nikom lepším, komu bych tuto záležitost mohla svěřit něž člověku, který mé postavy zná a je schopen se o nich se mnou a s Tomášem bavit u čaje, jako kdyby doopravdy existovaly.

 

Lucka

Lucka je v současné době poněkud zaneprázdněná umělkyně. Ilustrovala mi titulní strany k některým povídkám a ráda bych s ní spolupracovala i dál, až zase bude mít víc času. Její osobité, hodně umělecké pojetí postav mě oslovilo a ráda bych vám obrázky od ní ukazovala častěji.

 

Michal

Michal je tvůrce podoby tohoto blogu a člověk, který sám píše a hodně mi v životě pomohl. Díky němu jsem se toho nemálo dozvěděla sama o sobě, což mě samozřejmě v tvorbě posunulo o značný krok dopředu. V současné době už spolu bohužel nespolupracujeme, ale i tak mu zde jeho místo rozhodně odepřít nemohu.

 

Johnak

Johnak, neboli Jan Kotouč, je spisovatel military sci-fi. Seznámila jsem se s ním díky psaní a dělá mi v tom nelehkém světě literatury průvodce a dobrého rádce. I když toho dokázal daleko víc než já, s ochotou čte mé texty a poskytuje mi konstruktivní zpětnou vazbu. Kdyby život byla pohádka, on by dozajista byl má víla kmotřička.

 

Michael

Michael je člověk, který se ve světě české fantastiky pohybuje už docela dlouho. Jelikož se živí jako nakladatel, jeho pohled je pro mě velice hodnotný. Díky jeho postřehům a zkušenostem si já coby autor dovedu lépe představit, co lidé, kteří mají knihy jako svou obživu, od děl čekají. Díky němu jsem si udělala přesný obrázek, čeho bych se v textech měla vyvarovat, na co si dávat lepší pozor a podobně. Sice ode mě, vyjma jedné povídky, kterou jsem posílala do jeho soutěže Žoldnéři fantasie, nic nečetl, nicméně díky našim rozhovorům, týkajících se mé tvorby, už zná můj svět docela dobře. S oblibou sama sobě občas říkám, opět s lehkou nadsázkou, že on to zatím ještě neví, ale jednou mi tu knížku vydá 🙂

 

Roland

Rolanda jsem poznala na inzerát, když jsem hledala někoho šikovného pro nakreslení hlavní postavy k mé prvotině. Nakonec se z toho vyklubala dlouhodobá spolupráce a Roland je momentálně člověkem, se kterým spolupracuji ze všech nejvíc. Kreslil obálku k novele, kterou jsem posílala do soutěže Cena Karla Čapka, pomáhal mi vytvořit lepší grafickou podobu map, které vznikly na základě spolupráce s Tomášem.

V současné době máme v plánu společně udělat komiks na základě povídky Přežít. Mimo to ale průběžně pracujeme na vizuální podobě některých měst z mého světa či na vyobrazení jistých postav. Aby toho pak ještě nebylo málo, vzhledem k tomu, že se Roland vždy zajímal o mytologii a záhady, pomáhá mi i na vytváření kulturních zvyků, legend a dalších detailů, které pak čtenář-nadšenec jistě ocení.

 

Simona

Simona je kamarádka z internetového chatu, se kterou jsem se zatím neměla tu možnost setkat. U počítače s ní ale trávím dost času. Hrajeme totiž rpg hru (role playing game). Mé postavy tak zná asi nejlépe ze všech těch, kteří “pouze” čtou má díla. Má na ně úplně jiný pohled, a to očima postav, za které v mnou vymyšleném světě hraje.

Musím říct, že jsem nikdy nebyla fanouškem tohoto druhu zábavy, ale nyní uznávám, že je to rozhodně zajímavý způsob, jak se o postavách dozvědět víc. Je velice poučné sledovat je, jak reagují na něco, co jim nepřipravím já sama. Člověk je pak nucen vystoupit z vlastního stínu a přemýšlet jinak. Kolikrát se divím, k čemu všemu mě to nakonec nepřivedlo. Sama bych totiž podobné zápletky, zvraty a nápady nikdy nevymyslela. A proto Simoně patří můj velký dík. Jsem velice zvědavá, kam nás společné hraní ještě dovede.

 

Na závěr bych si dovolila ještě malý vzkaz pro všechny zmiňované.

Děkuji! Děkuji vám všem za to, co pro mě děláte. Ani nevíte, jak moc jsem vám vděčná!