, , ,

(Ne)pište jako stroj

Zdroj: freeimages.com

Psát je hrozně fajn, ale asi všichni tušíme, že psát jako stroj opravdu nemá smysl. Nesmí se zapomínat na vášeň, která k tomu spisovatelskému řemeslu patří. Přesto je pravda, že za poslední dobu jsem toho do toho notebooku naťukala opravdu hodně. Nejprve tedy trocha statistik. Od začátku roku (a vlastně už cca od října minulého roku) se psaní věnuji opravdu hodně intenzivně.

  • Od října 2015 do konce listopadu jsem napsala celkem tři povídky v celkové délce 63 normostran.
  • V prosinci jsem pak začala se psaním románu, kdy jsem napsala a opravila z předchozí verze zhruba 100 normostran.
  • Od ledna do 13. března jsem pak napsala dalších 400 tisíc znaků, což je po přepočtu na normostrany 222.

Když tato čísla sečtete, tak se opravdu dostanete k výsledku, kterému sama těžko věřím. Skoro 400 stránek za necelého půl roku je opravdu hodně. A to jsem nezapomínala ani na tu vášeň a všechny započítané texty už prošly minimálně jednou revizí podle postřehů mých betačtenářů.

Takže v čem je tedy to tajemství, jak toho napsat tolik, aniž byste se za výsledky museli stydět?

Možná nyní čekáte nějaký zázrak, ale věřte, že nepřijde. Celé tajemství tkví v tom, že jsem se rozhodla literatuře opravdu věnovat naplno. Čekala celý zimní semestr na státnice a řekla jsem si, že si nebudu hledat práci. Po ukončení jsem chtěla jít na doktorát (a nyní na něm doopravdy jsem), takže jsem si říkala, že nemá cenu shánět nějakou práci na půl roku. Měla jsem pouze občasnou brigádu, nějaké úspory a ty poslední měsíce jsem byla opravdu spisovatelkou na plný úvazek.

 

Říkáte si, že jste toho nenapsali tolik jako já?

Strašně nerada se s někým porovnávám. Vím, že jsem napsala za krátkou dobu opravdu hodně a je mi jasné, že ne každý má stejné možnosti. Většina lidí v mém věku má stálou práci, někteří už i rodiny. I to byl ale jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla do této zkušenosti jít. Vím, že už asi nikdy v životě nebudu mít na psaní tolik času jako nyní. Jediné, co jsem udělala, bylo to, že jsem využila příležitost, která se mi v životě naskytla.

 

Chtěli byste do toho jít taky?

I když se to celé nyní může zdát jako strašně super věc, nebylo to tak jednoduché, jak to nyní zní. To, že píšete rádi, neznamená, že jste připraveni psát 12 hodin denně. Mé dny vypadaly asi takto – když jsem ráno vstala, ještě před snídaní jsem se podívala na e-mail. V něm obvykle byly připomínky mé betačtenářky k tomu, co jsem psala včera. Otevřela jsem je, prošla je jen tak rychle a přemýšlela o nich po čas dělání snídaně. Dopoledne jsem pak trávila jejich zapracováváním, čím jsem se do příběhu krásně dostala. Po obědě jsem tedy rovnou začala psát nové části, které jsem pak večer zase posílala na zhodnocení… A takto vypadal takřka každý den toho půl roku. Chvílemi to už bylo opravdu vyčerpávající. Něco jako víkendy jsem moc nedržela, protože když nemáte stálou práci, je to prostě den jako každý jiný. Často jsem ani netušila, jestli je pondělí nebo sobota. Na první pohled to možná vypadá skvěle, když řeknete, že jsem půl roku měla čas jen na psaní. Ve skutečnosti je to ale práce jako každá jiná.

 

 

A jaké jsou mé závěry?

Pokud se ptáte, jaké jsou výsledky toho snažení, tak je to celkem jasné. Kromě počtu napsaných znaků mám pocit, že jsem se opravdu posunula ve psaní nejvíc za ty tři roky, co se literatuře věnuji víc. Takže v tomto rozhodně velké plus. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych do toho šla znovu, odpovím bez váhání ANO. Byla to skvělá zkušenost. Nicméně nyní jsem ráda, že jsem nastoupila na zmiňovaný doktorát, kde mám jistý pevný režim, a užívám si toho, že zhruba měsíc nemusím nic psát… než přijdou uzávěrky dalších soutěží 😀 😀 Opravdu jsem ocenila trpělivost přátel, rodiny a přítele. Neměli to se mnou jednoduché. Žila jsem v jiném světě než oni a bylo to znát. A přesto to se mnou vydrželi, za což jim patří můj velký dík 🙂


 

4 Odpovědi
  1. Daletth
    Daletth says:

    Je to úctyhodná řádná čísel a rozhodně je to zkušenost, která se neztratí. Taky jsem si něčím podobným prošla a bylo to celkem fajn (to, že jsem v té době neměla práci, zas tak fajn nebylo…).
    Ale i tak si nemůžu odpustit poznámku. Pravda, tvůj text už je nejspíš ve finální podobě, začištěný a připravený k distribuci (pokud to tak můžeme říci), ale domnívám se, že podobných čísel jde dosáhnout, i když se tomu člověk nevěnuje denně a chodí u toho do práce atd. Ovšem mít na to tolik času, je dobré hlavně co se týče té následné redakce. Ta třeba mě osobně zabere mnohonásobně více času než samotné napsání původního textu.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Díky za komentář. Já bych ještě možná doplnila (po určité kritice na mé stránce na FB), že samozřejmě čísla nebyla prvořadá. Byla prostě druhotným produktem samotného psaní a rozhodně jsem nepsala kvůli pěkným statistikám 😀

      Máš pravdu, že kolikrát by ta čísla asi fakt šla dosáhnout i s tím zaměstnáním (i když jak s kterým – chvíli jsem pracovala pro Ogilvy PR a cca 7 hodin denně jsem jim tam psala články a doma se mi už FAKT psát nechtělo). Každopádně s úpravami to mám podobně jako ty – úpravy mi také zaberou hodně času, takže si myslím, že s tou prací by ty statistiky byly srovnatelné jedině bez těch úprav. Na druhou stranu vždy záleží, jak dokážeš psát efektivně. Jeden týden při psaní knihy jsem byla na Slovensku u mé betačtenářky. Když jsem psala, ona pracovala na svých dílech a za stejný čas měla víc znaků – a nutno dodat, že na úrovni, která by nevyžadovala příliš dalších úprav. Píše přes devět let a je to znát. Já se se svými čtyřletými zkušenostmi můžu jít zahrabat 😀

      Odpovědět
  2. Bocian
    Bocian says:

    Presne takýto režim by som od zajtra chcel začať “dodržiavať”. Ak sa mi podarí úspešne zmaturovať, budem mať pred sebou skoro štyri voľné mesiace len pre moje milované písanie. Iba dúfam, že to zvládnem v takom vysokom tempe… Po dlhšom čase písania pozorujem pokles kvality a únavu. Akoby som vyčerpal nejakú pomyselnú múzu. Potýkala si sa s takýmto niečím aj ty?
    Ešte by som sa ťa chcel spýtať na betareaderov. Ako sa k nejakému dopracovať? 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Budu ti držet palce – jak u maturity, tak při tom psaní. Pokud to s ním myslíš vážně, tak je to podle mě to nejlepší, co můžeš udělat. Jen se nebát toho, že tě ostatní budou mít za blázna. Budou 😀
      Je dobré si dávat menší, dílčí cíle. Pokud nejde jedna věc a máš jiné nápady, rozpracovávej jiné (pomáhá to od krize). A ano – i já jsem jich pár měla. Je to normální. Ke konci jsem myslela, že to snad ani nedopíšu. Měla jsem pocit, že už dva týdny říkám, že jsem na konci románu, ale vynořovaly se další a další části příběhu, které potřebovaly dokončit, a to mě hrozně deprimovalo. Pokles kvality jsem ale nepozorovala. Spíš to šlo pomaleji.
      Jak sehnat betačtenáře je oříšek. Jako nejjednodušší cesta se ukazuje poptat se v okolí – kdo z tvých přátel hodně čte? Jsou ti schopní říct pravdu, i když bude krutá? Další možnost, kterou máš, jsou soutěže. Brzy bude mít uzávěrku O Dračí řád. Tam se poskytuje zpětná vazba (i když často jen na odstavec). Pak jsou menší soutěže, jako pořádám třeba já na blogu. Brzy jedna bude (druhý ročník této – http://blog.ladrova.cz/vyhlaseni-souteze-zpivajici-veze/ (bude mít jiný podtitul)) Tam ve třech lidech poskytujeme docela podrobnou zpětnou vazbu – třeba i na stránku + já dávám komentáře přímo do textu, abys věděl konkrétní místa). Pokud bys chtěl vědět víc o té soutěži, stačí říct 😉 Klidně poskytnu víc informací formou majlu 😉 (Kontakt na tebe mám z administrace blogu, takže není třeba ho uvádět přímo do komentáře ;))

      Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *