Ohlédnutí za uplynulými dny

Zdroj:

Tento půlrok byl opravdu hektický. Obdržela jsem pár šrámů, ale jinak si myslím, že jsem se těžkým obdobím probila statečně.

Škola, škola a zase škola

Jako první to začalo zkouškovým v lednu. Opakovala jsem předmět Mikroekonomie II ze čtvrtého ročníku a opět jsem málem nedostala ani zápočet, protože jestli jde udělat nějaká zbytečná chyba, tak věřte, že já ji na sto procent udělám.

Díky práci navíc s tímto předmětem jsem pak malinko nestíhala práci na diplomce. Zkusila jsem to tedy odložit na letní semestr, ale přísahám, že horší rozvrh jsem asi ještě neměla. Snad na každém předmětu, který jsme měli, se musela odevzdávat nějaká seminárka, takže místo toho, abych psala diplomku (nehledě na mou tvůrčí činnost), jsem klapala práce, které se musely průběžně odevzdávat na hodinách.

 

Psaní – nepsaní”

Diplomku jsem nakonec začala psát asi 6 týdnů před termínem odevzdání a musím vzdát hold paní proděkance, která to se mnou coby vedoucí vydržela. První verzi viděla asi 14 dní před posledním možným dnem odevzdání, konečnou cca týden po ní. Ale nakonec se podařilo a já během toho měsíce a půl napsala krásných 83 stran odborného textu, i když ke konci už to šlo opravdu jen s určitou pomocí 🙂

Za tento výsledek musela přijít odměna – napsala jsem konečně dlouho plánovanou povídku! Aneb jak se za psaní odměnit psaním 😀

 

Jak udělat státnice a nezbláznit se přitom

Díky krátkému oddechu jsem si ale zkrátila čas přípravy na státnice, takže místo tří týdnů jsem najednou měla jen dva. A to jsem původně doufala, že se budu připravovat měsíc a spolužáci mě varovali, že je to opravdu málo, abych raději začala dřív. No… nějak to prostě nevyšlo. I tak se to ale nakonec zvládlo. Když těch pět let na škole nesedíte jen na zadku, tak se pak vždy najde někdo, kdo vás lehce podrží, když vidí, že aspoň něco umíte. Navíc jsem šla otázku tahat opravdu s dobrým pocitem – překvapili mě mí přátelé, kteří mě přišli povzbudit. Nikdo jiný tam neměl čtyři lidi, kteří by fandili za dveřmi a drželi palce. Říkala jsem si, že i kdybych to nedala, na chodbě mě čeká něco daleko lepšího. A s tím se najednou vše dělá lépe.

 

Ráda bych tímto poděkovala nejen jim, ale vám všem, že jste to se mnou v tom uplynulém půlroce zvládli a vydrželi, i když to nebylo vůbec jednoduché.

Moc si vážím vaší podpory 🙂

Díky moc!

Jíťa =o)

 

7 Odpovědi
  1. Kristýna
    Kristýna says:

    Gratuluji a současně mám jednu otázku, která se státnic naprosto netýká 🙂 Hypotetická situace: potkaly jsme se v prosinci na Fénixconu a manžel, který u tebe ve stavu lehké podroušenosti kupoval záložku, dostal i vizitku a slíbil, že se ozvu… Samozřejmě jsem si vizitkou založila rozečtenou knihu, kterou jsem pak při stěhování zabalila s ostatními (asi za moc nestála), abych se posledních čtrnáct dní dívala na svou přehnaně plnou knihovnu a říkala si, že mám větší šanci najít v ní průchod do Narnie než cokoliv, čím běžně zakládám knihy. Otázka je, jestli jsi to vůbec byla ty 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Ano, to jsem byla já 🙂 Tenkrát jsi zmiňovala, že také píšeš a tak jsem si říkala, že by bylo fajn být v kontaktu zase s někým dalším, kdo má stejný koníček 🙂

      Odpovědět
      • Kristýna
        Kristýna says:

        Prima, ve víru stěhování jsem měla mysl zastřenou obvyklými pocity se stěhováním spojenými, jako je beznaděj, marnost a děs, ale aspoň tohle jsem si zapamatovala správně. Já sice nejsem na internetu zrovna dvakrát kontaktní (což je asi zřejmé, když jsem se ti ozvala po půl roce :-D), ale pokud se ti tu zobrazil můj mail, budu ráda, když napíšeš 🙂

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Tak jsem napsala, ale delší dobu se mi nedostavila odpověď. Nevím, jestli to náhodou nemohl nějaký spamový filtr hodit mezi nevyžádanou poštu.

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *