Petr Zika – Zázrak v zimě

Zdroj: http://images.forwallpaper.com/

Michal mechanicky postupoval po krajnici a snažil se vyhýbat místům s hlubším sněhem. Snažil se nevnímat tašky s nákupem, jejichž ucha se mu zařezávala do rukou. Snažil se nevnímat mokrý sníh hnaný větrem, který mu bez přestání létal do obličeje. Už po několikáté si začal v duchu nadávat. Podle teplého počasí, které bylo včera, vyrazil totiž dnes ráno do práce docela na lehko. Tuhle chybu mu ale počasí neodpustilo. Ještě během dopoledne si kvůli slunci spouštěl žaluzie, aby vůbec viděl na monitor, ale když se po obědě vracel do kanceláře, začaly se z oblohy jako němé výčitky sypat první vločky.

 

Když teď kladl promočené polobotky jednu před druhou, přemýšlel o tom, jak by asi vypadal tenhle večer, kdyby… Kdyby si vzal kabát, rukavice a pořádné boty. No, a taky kdyby si nenechal ujet na dlouhou dobu poslední autobus. Kdyby, chyby. Nemyslíš, zaplatíš. Michal měl pocit, že platit bude teď nejspíš v lékárně. Zkusil si představit pevné impregnované pohorky, celé vystlané hřejivou kožešinou. Zhluboka vydechl, otřel si obličej rukávem bundy a pokračoval v pochodu. Jako by to nestačilo, začala mu v hlavě znít koleda Dobrý král Václav. Taková ironie, uvědomil si. Po asi milionu opakování té pitomé písničky před sebou v dálce konečně uviděl světla prvních domů. Nadhodil si tašky a s vidinou blížícího se domova sebral síly a zrychlil krok.

 

V předsíni položil s vydechnutím tašky na židli. Sundal si čepici a zkusil z ní vytřepat sníh, s nevalným výsledkem. Potom rychle, jako by se nemohl dočkat, ze sebe shodil i větrovku. Teprve teď pocítil, jak začíná maličko roztávat. Promrzlými prsty rozšněroval boty a skopal je směrem k botníku. Zuřivě sešlapal mokré ponožky do jednoho chumlu na rohožce. A udělal první krok na dlaždice. A pak další. Jako ve snu kráčel po chodbě pomalu do kuchyně. Zkřehlýma nohama se začalo rozlévat až nadpozemsky příjemné teplo. Michalův blažený výraz potvrzoval, že na nějaké pohorky už dávno zapomněl. Podlahové topení je zázrak, kámo, zázrak.

 

 

Petrovi moc děkuji za účast v soutěži a doufám, že se vám jeho dílo líbilo podobně jako mně. Na práce dalších účastníků soutěže se můžete těšit již brzy.

A co mě k soutěži vůbec inspirovalo? Sen, ve kterém mi zadali napsat něco právě na toto téma. Už v něm mě zajímalo, co vytvoří ostatní. Sama jsem svůj nápad také zrealizovala a vznikla z něho audio povídka, kterou si pod odkazem můžete poslechnout.

 

 

Autor obrázku Roland Havran
0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *