,

Pláč bezejmenné – 1. kapitola, 2. část

pokoj
Zdroj:

Potom, co ho jeho sluha zanechal v komnatách samotného, nedalo mu to a začal znovu nad sebou přemýšlet. Nad svými činy a úspěchy. Byla to dlouhá cesta, kterou ušel až sem. Dokázal mnohé navzdory tomu, že nikdo nevěřil, že by toho byl schopen.

 

„Tatínku,“ zvolal nadšeně chlapec a běžel za mužem stojícím u velkého stolu se zmenšeninou celé osady.

Ten byl ale zrovna zcela zaměstnán přípravou vojenských strategií, které by se daly použít, kdyby vesnici napadla nepřátelská vojska.

„Tatínku,“ oslovil ho znovu jeho synek, „koukni, co za knížku jsem právě dočetl,“ chlubil se mu a očekával, že z něho bude mít otec radost.

„Kdyby ses raději místo čtení hloupostí cvičil v umění boje s mečem,“ řekl chlapci a poté se obrátil na ženu stojící ve dveřích, jež přišla společně s chlapcem: „Takhle ty ho vychováváš?“

Na chvíli se odmlčel. Žena mezitím přešla k synovi a snažila se ho utišit, protože začal plakat. Věděla, že pokud se jí to nepodaří, bude se její muž rozčilovat ještě víc.

„To ho neumíš ani uklidnit?“ začal na ni křičet a surově ji uhodil.

Rozrazil ji ret.

Syn stál kousíček od ní, div, že náčelníkova tvrdá rána nepadla i na něj. Velice se polekal. Chtělo se mu brečet ještě víc, ale netroufl si. Zadržel to v sobě.

„Jdi, synáčku,“ vyzvala ho matka a on rychle odcupital pryč.

 

Giléus měl obraz toho okamžiku v živé paměti. Byla to jeho první vzpomínka vůbec. Mohlo mu být tak pět, ale i přesto si i nyní vybavil každičký detail toho osudového dne.

Neodešel úplně, jak ho matka žádala. Schoval se v předpokoji komnaty, kde obvykle stávala náčelníkova stráž. Teď tam ale byl sám a vyslechl i zbytek rozhovoru, který mezi sebou rodiče měli.

 

„Co si o sobě vůbec myslíš?“ utrhl se manžel na svou ženu, která tiše vzlykala a třásla se. Nezmohla se na žádnou odpověď. Náčelník ostatně ani žádnou nečekal a ihned pokračoval: „Co ode mě vlastně chceš? Takhle se mi odvděčuješ za to, že jsem tě pojal za svou ženu, za to, že se mnou můžeš každý večer ulehat v mojí přepychové lóži, že se mnou sdílíš stůl, na kterém máš denně jídla, o kterých by si obyčejní lidé mohli nechat jen zdát?“

„Dělám, co je v mých silách, můj pane,“ špitla tenkým hláskem a rukama si zakryla obličej. Očekávala, že ji její muž znovu uhodí.

Také tak učinil. Byla slyšet rána, jak s ženou praštil o zeď. Ta se pak sesypala k zemi a ležela mu bezbranně u nohou.

„Jsem náčelník jedné z nejváženějších osad. Jediným tvým úkolem je vychovat mi řádného nástupce, jenž jednoho dne bude schopen mou funkci po mně převzít. Ty z něj ale děláš holku. Necháváš ho vysedávat nad knížkami, místo aby se učil dovednostem pravého muže. Vše, co potřebuji, abych si udělal sám. Neschopnější ženu jsem opravdu ještě neviděl,“ řekl jí pohrdavě a dlouze na ni pohlédl, jak se na podlaze třese.

„Anebo víš co?“ obrátil se na ni ještě jednou, „už mi to je jedno. Dělej si s Giléem, co chceš. Učiním svým nástupcem Fródia. Je sice nemanželský harant, ale aspoň ví, jak se drží meč v ruce.“

Tahle jeho slova zabolela ženu ještě víc, než rány, které jí násilný manžel způsobil na těle. Trestal ji tím za to, že mu kdysi dlouhou dobu nebyla schopná syna porodit. Tehdy místo jejího lóže navštěvoval raději jiné ženy. S jednou z nich počal syna jménem Fródius. Poté si jako jeho choť musela vyslechnout další jeho výčitky. Neustále jí předhazoval, že je to jen její chyba, že nemůže otěhotnět a že je jako žena k ničemu.

Pak se stal zázrak a ona po necelých třech letech přišla do jiného stavu. Denně se modlila, aby porodila zdravého syna. Když se tak stalo, náčelník se na nějakou dobu uklidnil. Bohužel, jak se ale časem ukázalo, nebyl schopný ocenit to, jak jeho následníka vychovává. Místo, aby ji pochválil, že ho naučila číst ještě, než začal chodit do školy, vyčítal jí, že ho nevede k tomu, co považuje on sám za to nejdůležitější.

„To nemůžeš udělat, Fródia ne,“ bránila s vypětím posledních sil svého chlapce.

„Já můžu vše,“ řekl jí. Povýšeně na ni pohlédl a pak se vrátil zpátky ke stolu se zmenšeninou osady. Nechal ji tam ležet bez pomoci, bez zájmu.