,

Pláč bezejmenné – 1. kapitola, 3. část

Zdroj:

Každý, kdo hledá recept na úspěch, by si mohl z Giléa brát příklad. Jsme stále pohlceni v náčelníkově vzpomínání na to, jak se mu podařilo pokořit osud, jež mu předurčil jeho otec. Jeho příběh nám odpoví, jak se mu povedlo získat moc a věhlas přes všechny překážky, které mu život postavil do cesty…

Giléus stál stále za stěnou. Plakal, ale nevydal ze sebe ani hlásku.

Děti přirozeně takové traumatické zážitky vytěsní. Ale on si to pamatoval moc dobře. Bylo to totiž naposled, co viděl svou matku. Nebylo jednoduché bez ní vyrůstat, zvlášť když mu jeho otec od té doby nevěnoval žádnou svou pozornost. Staral se jen o Fródia. Giléus nevěděl, co se s matkou stalo, pouze tušil. Neuměl si to moc vysvětlit, proto na ni byl dokonce mnohokrát naštvaný za to, že ho opustila.

„Nechala mě samotného,“ říkal si nejednou sám pro sebe, když potřeboval zastání a od nikoho se ho nedočkal.

Přesto však nezapomněl na to, co ho naučila. Meč nechal i nadále ležet a nesnažil se svému otci zavděčit. Knihy mu dávaly pocit útěchy, již se mu nikde jinde nedostávalo.Našel v nich ale daleko více, než původně hledal.
„Náčelník umřel,“ neslo se vesnicí.

Bylo to náhlé. Nikdo to nečekal. Večer ulehl a ráno se už neprobral. Mohlo se jen hádat, co se mu vlastně stalo.

Celá osada byla na nohou. Muselo se zabránit útokům, které najednou Bonatee bez vůdce hrozily. Na nic se proto nečekalo a přípravy na dosazení nového náčelníka ihned započaly.

Netrvalo to ani den. Lidé tu byli pohotoví a nechtěli riskovat žádné nebezpečí. Ještě toho večera bylo vše nachystané ke slavnostnímu složení slibu. Při té příležitosti se sešli nejvýznamnější muži vesnice, před nimiž měl Frodius svou přísahu složit.

„Fródie,“ oslovil ho otcův poradce a druhý nejmocnější člověk osady, „slibuješ tu slavnostně přede všemi, že budeš řádně zastávat úřad svého otce a konat tak v nejlepším zájmu Bonatey?“

Než Fródius však stihl odpovědět své „Ano, slibuji,“ rozlehl se sálem hlas mladičkého Giléa. Přicházel ode dveří, které po tom, co do nich vrazil, zůstaly dokořán. V ruce pevně držel knihu, na jejíž vazbě se silně projevil vliv času.

„Být vámi, nedělal bych to,“ řekl velice klidně, avšak více než důrazně.

Došel k poradci vedoucímu obřad, ukázal mu titul knihy, kterou přinesl. Poté ji položil na stolek, kde měl Fródius svým podpisem ztvrdit svou přísahu, a otevřel ji na příslušné straně. Poradce začal v knize pročítat řádky, na něž mu Giléus ukázal. On sám se mezitím obrátil k lidu:

„Otec, i když byl nejlepším náčelníkem, jakého kdy Bonatea měla, udělal chybu. Já jsem za ni už pykal. Nedovolím však, abyste za to stejně zaplatili i vy. V tomto politickém spise z počátku druhé éry Alvi se píše, že funkce náčelníka se dědí z otce na syna, a to zplozeným v manželské lóži. Výtisk této knihy pochází z Areje, od samotných Bohů naší planety,“ dořekl a pohlédl k poradci, který právě dočetl slova spisu, která přesně potvrzovala to, co Giléus mužům pověděl. Tomu nezbývalo než mu dát za pravdu a prohlásit:

„Ctění muži a občané osady Bonatey. Málem jsme se dopustili obrovského omylu, jenž by bez pochyby vedl k rozhněvání našich Bohů. Giléus nás před tímto osudem zachránil. To jemu právem náleží úřad jeho otce.“

„To nemůžete,“ ohradil se Fródius, „je to ještě dítě. V první bitvě ho zabijí a Bonatea tak přijde o pokrevní linii náčelnického rodu úplně.“

Giléus se ale jeho slovy nenechal zastrašit a ostře mu oponoval:

„Přednosti vůdce nejsou v boji samotném, ale v jeho rozkazech. S mečem bys mě beze všeho porazil, ale jak všichni dobře víme, to není vše. Náčelník má vést vojsko. Nemusí se s ním nutně bít proti nepříteli na bojišti sám. Od toho má své lidi. Muže, které si do těchto funkcí volí. A v tomto se mi nemůžeš rovnat ani v nejmenším. V moudrých knihách jsem se naučil umění diplomacie a dají-li Bohové své požehnání, nebudeme díky tomu muset bojovat už nikdy.“

Giléus to říkal Fródiovi, ale jeho slova zapůsobila více než na něj spíš na muže v sále. Nemuset už bojovat a umírat? Žít v míru? To se jim zamlouvalo.

Tuto bitvu se tak podařilo Giléovi vyhrát. Stal se novým náčelníkem. Otcovi bývalí poradci z toho měli původně radost. Mysleli si, že jejich nový vůdce vzhledem k jeho mládí nebude tak silný. Viděli v tom šanci sami pro sebe, jak si upevnit své pozice a stát se ještě mocnějšími. To se ale spletli.

Giléus jim v tomto ohledu do noty příliš nehrál. Netrvalo to dlouho a začal s velkými reformami. Dlouho zvažoval, jak je provést nejlépe. Měl jasný cíl. Věděl však, že kdyby se ho rozhodl prosadit svou mocí, tak si nadělá tolik nepřátel, že své postavení nebude sto obhájit.


0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *