,

Pláč bezejmenné – 1. kapitola, 4. část

Zdroj:

Mít dobrou myšlenku je k ničemu, když ji nemůžete uskutečnit. Peníze. Podivuhodný kousek kovu, který proměňuje skvělé nápady ve skutečnost. Jak je ale získat a nenadělat si při tom nepřátelé? A kde jsou postaveny hranice našeho počínání?

Aby náčelník přivedl Bonateu až tam, kde je dnes, potřeboval peníze, které měli nejvlivnější muži vesnice nashromážděné. Peníze, které jim jen tak ležely na bezpečně ukrytých místech a jež vlastně ve skutečnosti ani nepotřebovali. Ty mocné cinkající kovové slitky, jež by někde jinde našly své uplatnění. Jak se k nim dostat, aniž by si je nepostavil proti sobě?

Velké věci dělají detaily. Mít skvělý plán, který ale nelze reálně provést, mu bylo na nic, dokud nenašel odpověď právě na zmíněnou otázku.

Vzal všechny peníze svého otce. Na pokladnici města se sáhnout neodvážil. Investice. Věc, o které četl v knihách chytrých filosofů. Vše to byly jen teorie, i když s velmi dobrým základem. Stavět na nich ale s něčím, co nepatřilo jemu, si netroufl.

Chtěl dodržet svá slova, že povede Bonateu v míru. To ale znamenalo zamezit neustálým útokům na osadu. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, bylo vytvořit silnou armádu. Tak velkou, aby zastrašila kohokoliv, kdo by snad jen pomyslel na výboje směrem k nejsevernějšímu cípu poloostrova.

Zajistit takové vojsko ale stojí spoustu peněz. I když Bonatee plynuly nemalé finanční prostředky z lodního obchodu, nemohl si dovolit je všechny přesunout na výdaje armády. Potřeboval proto stálý a pravidelný zdroj peněz, jakým byly právě výnosy z investic.

Odkoupil z majetku osady pozemky těsně za hradbami města. Nikdo jiný o ně nestál, a ty proto chátraly.
Věnoval je lidem, kteří neměli žádný domov. Měl jen jedinou podmínku – o půdu se budou starat. Co potřebují k životu, si ponechají a zbytek mu odvedou za to jeho pomoc.

Bylo to velice riskantní, ale brzy to začalo plnit svůj účel. Když ostatní viděli, jak Giléus bohatne, přidávali se k němu a investovali stejně jako on.

Kdyby jim řekl: „Neshromažďujte peníze, ale věnujte je těm, co nic nemají,“ asi by se velké slávy nedočkal. Takhle ale docílil toho, že získal velkou oblibu nejen u těch chudých, ale i u bohatých. Tohle bylo tajemství jeho úspěchu.

Takto si mohl dovolit téměř zdvojnásobit počet vojáků a věnovat jim náležitý výcvik. Bonatea se díky jeho vládě velice rychle rozrůstala. To s sebou neslo nutnost udržet mezi lidmi pořádek, který tu většina nově příchozích hledala. Bylo třeba nechat vstoupit v platnost řadu zákonů. Ty vedly k jistému omezení lidí, přesto však se objevovaly stále další rodiny, které jistá práva a svobody za klid a mír rády vyměnily. Bonatea jim dávala pocit jistoty a ochrany.

Jak čas běžel, Giléa si oblíbili dokonce i samotní Bohové. Ten dohlížel ze své funkce na to, aby jim lidé pravidelně obětovávali zvěř, zemědělské plodiny a další jiné předměty, co šikovní řemeslníci vyrobili.

Po určité době už ani nebylo nutné, aby náčelník musel uplatňovat své diplomatické dovednosti. Sice bylo hodně jiných náčelníků, kteří prahli a stále prahnou po tom, aby Bonatee ukradli její prvenství. Nikdo si ale proti nim do války vytáhnout neodváží.

Giléus si nemohl na nic stěžovat. Po Bozích byl on tím nejmocnějším mužem planety. To se jen tak někomu nepoštěstí. Jemu ale jako by to pořád nebylo dost. Vždy chtěl od sebe víc než ostatní. To také stálo za jeho grandiózním úspěchem ve funkci náčelníka.

Existují ale určité hranice. On však měl pocit, že pro něj neplatí. Rád je boural a dokazoval sobě i ostatním kolem, čeho všeho lze snahou a pílí dosáhnout. Někdy však ve své slepé touze zapomínal, co ho to stojí. Jako by mu bylo jedno, že za sebou zanechává trosky a neopravitelné sutiny. Neviděl nic okolo sebe. Limity se staly nekonečnými.

„Pane,“ vytrhl ho z jeho rozjímání znovu strážný, kterého předtím poslal pryč, „ten dračulák už dorazil.“

0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *