,

Pláč bezejmenné – 2. kapitola, 3. část

Zdroj: rawen616.deviantart.com/

Možná měla strach z toho, co se chystá udělat, ale uměla to před náčelníkem na sobě nedat znát. Věděla, co se od ní čeká, a jednala přesně podle toho.

„Nechám Vás s mou dcerou o samotě, zajisté si chcete promluvit v soukromí,“ řekl Taberio náčelníkovi a místnost opustil.

„Můžeš vstát, Saril,“ pokynul dívce.

„Děkuji, můj pane,“ řekla mu poté, co se zvedla, a udělala krok zpět. Dávala tím najevo svou poslušnost a dobré vychování, protože stát v těsné blízkosti náčelníka se nikomu nesluší. Ten ji ale překvapivě v jejím počínání zarazil:

„Máš ty nejlepší mravy. Ale není zapotřebí tak formálního chování. Budeš přeci patřit do rodiny.“

„Uvádíte mě do rozpaků, pane. Nejsem přeci hodna stát ve Vaší blízkosti.“

„Jsi více než hodna. Většina dívek svou roli ve společnosti těžko snáší, některé jsou dokonce tak zhýralé, že tomu vzdorují. Ty ale vše, co konáš, činíš opravdu od srdce a s neobvyklou pokorou. To je taky důvod, proč jsem si po boku svého syna přál právě tebe, a to i vzhledem k tvé minulosti,“ složil dívce poklonu, kterou jen tak nějaká žena z úst muže neuslyší. Navíc ještě od muže náčelníkova postavení.

„Náš pán je ke mně tak laskavý. Nezasloužím si tak milá slova,“ řekla Saril a sklonila opět svou hlavu k zemi jako výraz pocty.

„Chtěl jsem si s tebou promluvit. Po obřadu už nebudu mít příležitost. Čeká tě zpečetění posvátného svazku, první noc se svým mužem, a hned ráno se musíte vydat na cestu. Možná bys v tuto chvíli ode mě čekala mé požehnání vašeho sňatku. To jsem ti ale dal tím, že jsem tě svému synovi vybral. Dnes ti nesu něco jiného. Mám pro tebe rozkazy ohledně výpravy,“ oznámil stroze Giléus.

„Chápu, můj pane. Jen jsem si nemyslela, že je budete dávat i mně. Předpokládala jsem, že Vaše příkazy předáte Irmonovi. Vzhledem k mému postavení vůči němu jako svému muži si nejsem jistá, zda bude v mých silách je vyplnit. Na naší pouti budu odpovědna jemu. Nemyslím si, že se bude řídit mým názorem, i kdyby si ho třeba vyslechl,“ odvětila mu na to s veškerou úctou.

„K těmto pochybnostem máš jistě své důvody. Ale dostala jsi nejlepší školu. Předpokládám, že budeš schopna si najít způsob, jak ho přesvědčit.“

„Zrovna tohle nás bohužel ve škole nenaučili. Nejspíš narážíte na fakt, že většina žen má v sobě ten dar ovlivnit muže, aniž by to v něm vzbudilo nějaké podezření. Máme k tomu jisté vlohy, to popřít nemohu. Ale jako každá vloha, musí se i tato rozvíjet, aby se mohla stát ženinou schopností.
Každá matka to svou dceru učí. Jenže já tu svou nepoznala. Je mi to moc líto, ale nedostala jsem příležitost to od ní pochytit,“ řekla mu na to co nejopatrněji. Ve výsledku vlastně odporovala náčelníkovi, i když věcně a zcela pravdivě. Musela si dávat obrovský pozor, aby ho něčím neurazila. Pohybovala se po nesmírně tenkém ledě.

„Nejsi už dítě, Saril. Víš, že já sám se tě naučil mnohému, co jsem nabyl léty zkušeností a co by ses nikde jinde nedozvěděla. Věnoval jsem se ti. Byla jsi výborná žákyně a posluchačka. Často jsi mě překvapovala svým přístupem a samostatností. Jsem si jistý, že se i tohle dokážeš rychle naučit sama.
Žádná jiná vesnice nepošle svého favorita s dívkou. Odporuje to všem přesvědčením, která na Alvi panují. Víš moc dobře, že já osobně je velice striktně dodržuji a hlídám, aby se ctila i v celém mém panství. Bylo to velice riskantní rozhodnutí poslat tě na výpravu s Irmonem. Věřím ale, že se mi tento krok vyplatí a že jen spolu dojdete až k cíli,“ svěřil jí náčelník. Nebyl zvyklý mluvit takto otevřeně. Z jeho chování se to dalo snadno poznat. Neustále nervózně přecházel z jedné strany místnosti na druhou a zase zpět.

Konečně se na chvíli zastavil a pohlédl na Saril očekávaje nějakou zpětnou reakci na tato svá slova. Jenže ta nic neříkala.

„Nic mi na to nepovíš?“ zeptal se jí.

„Vážím si toho, co jste pro mě udělal. Vynasnažím se, abych Vás nezklamala. Zatím Vám ale na to nemám co říct, můj pane. Počítám s tím, že budete pokračovat dál. Dokud nevím, co mám konkrétně udělat, mohu Vám jen těžko něco slibovat.“

„Jsi velice chytrá dívka, Saril. Utvrzuješ mě tím jen v tom, že jsem opravdu rozhodl správně,“ odvětil jí na to. Dívka se na něj usmála a náčelník hned spustil dál:

„Říkáš tedy konkrétně. Znám dobře svého syna. Najít cestu do Areje nebude jen otázka udatnosti a statečnosti. Ta cesta je zkouškou i emocionální a intelektuální vyspělosti jedince. Jsi mladší než můj syn, nicméně objektivně musím říct, že v tomto ohledu jsi vyzrálejší. Nejspíš se během vaší cesty naskytne okamžik, kdy bude potřebovat nejen podpořit, ale také navést tím správným směrem,“ vysvětlil jí náčelník.

„Předpokládám, že tohle by snad neměl být problém.“

„Doufám v to. Ale jistý si nejsem. Irmon nebyl nadšený z toho, že se má ženit, i když podle mého na to má už dostatečný věk. Asi ti zabere nějaký čas najít k němu tu správnou cestu,“ vyjádřil Giléus své obavy.

„Nechce se ještě ženit, nebo nechce pojmout za ženu mě?“ zeptala se poněkud sklesle dívka.

„Oboje,“ odvětil rychle a bez okolků náčelník. Nezaobíral se tím, že chladnou odpovědí na tak pro dívku závažnou otázku, může ranit její křehké city. Nebylo to předmětem jeho zájmů. Člověk, se kterým mluvila do té doby, jako by se z ničeho nic někam ztratil. Znovu stála v místnosti s nekompromisním mužem, který jde za svým cílem tvrdě, hlava nehlava.

Saril na tohle jeho chování byla zvyklá. Nikdy ale nechápala, jak se někdo může ve vteřině tak zásadně změnit.

0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *