,

Pohlaví hlavního hrdiny

Zdroj: csturm.deviantart.com

Další ze série článků věnovaných literárním postavám, který se tentokrát zabývá problémem pohlaví hlavního hrdiny a řeší otázku jak správně napsat postavu opačného pohlaví, než je sám autor. Je to vůbec možné?

Celá série článků o postavách vznikla na základě častých dotazů, které ve svém okolí slýchávám. Tentokrát se budu věnovat tomu, který se ptá, jaké by měl mít hlavní hrdina pohlaví.

Možná vám přijde zbytečné něco takového vůbec řešit. Prostě potřebujete pro příběh ženu, hlavní hrdinkou je žena a analogicky to samé pro muže. Nabízí se tedy posunout původní otázku do roviny, jak správně napsat hrdinu opačného pohlaví, než je jeho autor(ka).

 

Muž psaný ženou

Většinou, co se tak setkávám, je tato otázka problém hlavně nás žen, proto se zaměřím v tomto článku hlavně na ně. Chlapi si málokdy vyberou jako hlavní postavu svého příběhu ženu. Proč? Nejspíš mají větší soudnost. Vědí, že zkrátka jako chlapi dobrou ženskou postavu nenapíší, a tak to nedělají. Rozumné a chvályhodné.

Holky oproti tomu do mužských postav jdou a někdy mi připadá, že dokonce snad častěji než do těch dámských. Asi by to chtělo víc feministek v literatuře, které se nebojí, že pokud by si vybraly ženskou postavu, skončila by jistojistě jako uplakaná Mánička zamilovaná beznadějně do Lojzy od vedle.

Přiznávám, že sama podobný žánr nemusím. Dívky však často zapomínají na něco, co já sama považuju za ještě horší než příběh aspirující na další dílo do sekce červená knihovna – že z jejich mužských protagonistů bude na míle daleko cítit, že je napsala žena. Že nebudou vyznívat přirozeně. Samozřejmě, pár lidí vám to vytknout může. To se stane. Ani klukům vždy nemusí nutně sedět, jak se zachoval hlavní hrdina napsaný mužem. Ale holky, prosím vás, když už vám něco podobného vytkne žena, která čte vaše dílo coby anonymního autora a jen z chování hlavního hrdiny usoudí, že takhle by to kluk nikdy nenapsal, věřte, že je něco špatně.

 

Jak na to vyzrát?

Nejrozumnější by bylo nepsat mužské postavy, ale to bych sama se sebou musela vyrazit dveře. I já mám hodně mužských postav a pro celistvý pohled na příběh je často dobré popsat ho jak z mužského hlediska, tak z toho ženského. Proto jsem připravila pár rad, které se mně osobně osvědčily.

 

1. Beta-čtenáři

Alfou a omegou, jak věrohodně napsat postavu opačného pohlaví, je někdo, kdo vám s tím poradí. Najděte si ve svém okolí nějakého uvědomělého známého, nebo kamaráda, který vás umí počastovat konstruktivní kritikou, a dejte mu to přečíst. Ptejte se, jestli by se tak zachoval být na místě hlavního hrdiny. A samozřejmě čím víc takových lidí budete mít, tím objektivnější názor získáte. Spíše vám v tomto budou prospěšnější pánové, přeci jen od nich je to z první ruky. Nicméně ani názor ženy nemusí být nic neříkající. Upozorní ale spíš na ty hrubší chyby, kdy to bije do očí i ji.

 

2. Beta-čtenáři

Ne není to chyba. Vážně je to vůbec to nejdůležitější, tak nezaškodí si to zopakovat 😀

 

3. Role-playing

Přemýšlela jsem, jestli nedat beta-čtenáře ještě jednou, ale předpokládám, že si rozumíme. Proto přecházím k dalšímu skvělému způsobu, který se mi osvědčil – hraní her na hrdiny. Sežeňte si družinku a jděte hrát se svým hlavním hrdinou dračák. Naučte se jednat za postavu jako chlap.

Získáte tím daleko víc. Když píšete, vaše postava reaguje jen na věci, které jí vy sami vymyslíte. Vy jako autor jste na to připraveni, a to vaší postavě dává nepřirozené výhody. Vy už jí vymýšlíte tak, aby to vše zvládla (nebo naopak ne). Ve skupině dalších lidí s příběhem, ve kterém nebudete pány vy, to najednou váš hrdina bude mít daleko těžší. Podrobit ho takové zkoušce není vůbec na škodu. A navíc, a to je taky ověřeno, tyto hry hrají spíše muži. Jako holku vás tam budou na rukou nosit! A to je rozhodně bod k dobru, ne? 😉

 

A tak dále…

Asi by se našly další rady, ale já vesměs používám jen tyto. Jsou dle mého nejúčinnější. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem jako žena pronikla do tajů mysli mužů. Vždy mě dokáží překvapit. Ale když jsem poprvé mluvila s jedním porotcem soutěže, který četl anonymní díla a jelikož měl už ohodnoceno, vyzvídal, co jsem psala (jen tak z hecu, jestli si na text vzpomene), trvalo mu pěkně dlouho, než si na dílo vzpomněl. Když se tak stalo, okomentoval to slovy – aha, já myslel, že to psal kluk. A to si myslím, že hovořilo za vše.

 

A co vy? Za jaké pohlaví píšete raději? Zkoušeli jste někdy napsat příběh za jiné opačné pohlaví? Jaké jsou vaše zkušenosti? Přidáte nějakou svou radu?

42 Odpovědi
  1. Johnak
    Johnak says:

    Asi čteme jiné mužské autory, protože mám dojem, že ty, které čtu já, se v ženských hrdinkách vyžívají. Už jenom David Weber a jeho Honor Harringtonová a x dalších silných hrdinek, které vytvořil.

    Jinak máš naprostou pravdu, vždycky jde o betačtenáře, hlavně na klíčové scény. Poradu u kulatého stolu, kde sedí muži i ženy, asi napíše muž i žena stejně. Ale napsat pokus o znásilnění z pohledu oběti, to je větší oříšek, nevím, jestli se mi to v Tristanu povedlo (některé bety to ocenily, jeden recenzent to zase strhal, tak nevím).

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já tyto články vztahuju hlavně na texty, se kterými se setkávám u svých kolegů, začínajících autorů. Vydávaní profíci to mívají zmáklé, o tom žádná 🙂 (jinak by pravděpodobně nebyli vydávanými profíky 😀 )

      Odpovědět
  2. Le fille Ash
    Le fille Ash says:

    No ano. Dračák! Asi bych se do něj mohla opět tak trochu ponořit.. no, o to nic. 🙂 Jinak souhlasím. Dvakrát beta-čtenář nikdy neuškodí.. a klidně i třikrát.. chce to. Ty dokáží poradit nejlépe. Protože taková ta rada: “podívejte se na svůj text jako na nějaký cizí” mi nějak nikdy nefungovala.. 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Je pravda, že samotný dračák jsem s kluky nehrála už hodně dlouho. Nějak se nám ta skupinka rozpadla, protože já teď pracuju v Praze a domů už takřka nejezdím. A do Uherského Hradiště, kde jsem měla druhou skupinku, se už taky jen tak nedostanu. Nicméně jsem si našla kamarádku, se kterou hraju po netu. Na ní testuju všechny postavy z hlavní dějové linie, protože tam jsem jako hráč a pán jeskyně v jednom. Vytvářím pomocí těch postav příběh a na druhou stranu nikdy nevím, co ona udělá.
      Jediná nevýhoda je, že je to holka 😀 Nicméně já hraju za různé postavy mužů a když to pak vyprávím třeba příteli, jak jsem krásně pochopila princip nevěry, tak se radoval, že to konečně nějaká holka chápe, jak to je 😀 Takže asi po této stránce dobré a mám pocit, že se mi daří vžít se do mých mužů skvěle 😀

      Odpovědět
  3. Markéta
    Markéta says:

    Já mám skoro víc mužské myšlení než ženské.
    Třeba emoce mě strašně vytáčí a nechápu, jak je někdo může brát při jakémkoliv rozhodování na vědomí 🙂

    Psaní ženských postav nesnáším, většinou jsou nějakým způsobem… poznamenané, jako třeba River z Firefly 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já v něčem také. I když spíš jsem si ho vypěstovala, jak jsem se pohybovala hodně mezi kluky.
      Nicméně netvrdila bych, že kluci jednají bez emocí. Akorát city neřeší tolik jako holky. Nepitvají je. Prostě něco nějak cítí, konec, tečka. Nemají potřebu to vysvětlovat a rozebírat.
      Jinak já obecně píšu víc za muže. Nicméně neznamená to, že bych za ně psala výrazně raději. Spíš je o dost těžší vymyslet zajímavou a uvěřitelnou dívčí hrdinku. Ženy se obecně často chovají iracionálně. Je těžké napsat je pochopitelně. Psaní je jen iluze reality, v něm by vše mělo dávat smysl. A to je u žen problém 😀

      Odpovědět
      • Maya
        Maya says:

        Biologicky mají ženy širší propojení mezi oběma hemisférami, což znamená, že jejich myšlení je biologicky více propojeno s emocemi než mužské. Nejde tedy ani tak o to chlap-ženská ale o šířku tady toho spoje.
        Takže ne, ženy se nechovají iracionálně o nic víc, než se iracionálně chovají chlapi. Pouze už příroda zjistila, že naše myšlení bude tak nějak víc podléhat emočnu a tím bude o něco složitější i pro nás samotné kolikrát na zorientování.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Jenže problémy s tím, jak napsat hrdinu opačného pohlaví, tvé vysvětlení i tak příliš neřeší 😀 Ale chápu, kam tím míříš 😉 Ženská má prostě za jedním činem řetězec vnitřních pochodů. Možná proto jsem to tehdy chybně popsala slovem iracionální – z pohledu někoho jiného se to totiž tak může prostě jevit.

    • Jitka
      Jitka says:

      Z obecného hlediska jak psát věrohodné postavy to není vůbec špatná rada 🙂 A navíc jsem se nad ní vesele zasmála.
      Nicméně z pohledu dalšího uplatnění textu, pokud máš nějaké ambice na případné vydávání – nakladatele tuto tématiku nemají moc v oblibě. Špatně by se s tím prosazovalo. Je to sice díra na trhu, ale v tomhle případě se obávám, že z prostého důvodů: Lidí, co by si podobnou knihu koupilo, moc není. I když kdo ví…?

      Odpovědět
      • Johnak
        Johnak says:

        Nevím, že by nakladatelé tuhle tématiku nějak výrazně odmítali. Samozřejmě mít v knize všechny postavy homosexuály bez vysvětlení by bylo divné. Ale já mám v knihách asi tři homosexuály, nejvýznamější asi plukovník Holst v Tristanu. Když se Sajíd Tamir schovává u Tylera ve Volání do zbraně, tak Tyler zase namluví své uklízečce, že to je jeho milenec, ona se pak nevyptává a jen se culí 🙂

        Jinak samozřejmě mohu mluvit jen za Egona. Že třeba Michael Bronec to nemá rád mám potvrzeno z několika zdrojů, ale Michael má všelijaké názory na spoustu věcí, no 🙂

        Odpovědět
        • Markéta
          Markéta says:

          Taky si nemyslím, že by tím spisovatelé opovrhovali.
          Ale díky za tip, že do Žoldnéřů teda takovou tématiku ne 🙂

          Rozhodně si ale nemyslím, že by měl gay stejné myšlení a reakce jako žena. Ani omylem a to radši nemluvit o lesbách.
          Imho je to tak trochu urážlivá rada, ale jestli myšlená jako vtip, tak v pohodě 🙂

          Já mám teď v hlavě jedno téma, u kterého si pohrávám s myšlenkou, že by byla hlavní postava lesba. Prostě proto, protože nevím, proč bych měla furt psát heterosexuální charaktery, když to má k realitě daleko 🙂

          Jinak kvůli tobě jsem si Johnaku objednala XB-1 od července, tak jsem na povídku moc zvědavá 🙂

      • Zlyhad
        Zlyhad says:

        Je vtipné, jak každý na moji zpola recesistickou radu komentoval, že něco podobného by nikdo nevydal. Teda, vlastně spíš smutné, protože je to pravda, už mám tu zkušenost, že se mnou Bronec vyběhl právě z tohoto důvodu 😀

        Odpovědět
        • Zlyhad
          Zlyhad says:

          (jinak se domnívám, že tím, že téhle literatury moc není, by o ni naopak přinejmenším u menšiny, která už dávno není čtyřprocentní, a taky u žen, zájem byl – koneckonců v zahraničí to tak je, a tam už mi taky takové povídky vyšly, ale u nás má na to málokterý fantasy nakladatel koule 🙂 )

        • Johnak
          Johnak says:

          Myslím, že se to týká spíš už zmíněného nakladatele, ne plošně. Jak jsem psal, u Poutníku to nikdy problém nebyl 🙂

        • Jitka
          Jitka says:

          Á… tak to jsi ty, o kom jsem slyšela ten příběh. Když jsem ti na komentář odpovídala, myslela jsem totiž právě na tuto konkrétní historku, co koluje 😀 Moc mě těší, že tě (alespoň takto) poznávám osobně 😉

        • Zlyhad
          Zlyhad says:

          To jsem vůbec netušila, že už jsem s tou historkou tak slavná 😀
          A to ještě vůbec nevíš, že v té povídce žádní gayové nebyli 😀 Jenom hlavní postava hodně vraždila a na jednom místě proběhlo asi ve dvou větách to, že před sejmutím jednoho chlápka se ho onen vrah dotkl na nepatřičných místech se slovy “dovolím ti zemřít slastně”. (Povídka měla 40 stran.)

        • Jitka
          Jitka says:

          No, řekněme, že v jistých kruzích jsi. Byla to ale spíš náhoda. Michael tenkrát na nějakém conu odpovídal na otázku, jakou knihu by určitě nevydal. A uvedl právě příklad 😀 Ale o bližších podrobnostech jsem netušila. Podle toho, co píšeš, v jakém smyslu to bylo, koukám, že by to asi nesnesl ani hodně osekané 😀 (Aneb asi mám problém, dělám si na něj zálusk coby na možného nakladatele a jedna z vedlejších postav příběhu žije s mužem. Nejspíš mám po tajných ambicích 😀 )

  4. Markéta
    Markéta says:

    A já jsem “spisovatelema” myslela ” nakladatele” ach jo, to mám z toho, že píšu hned po probuzení 🙂

    Stejně je to zvláštní – ano, lidí s jinou sexuální orientací u nás není tolik, ale za to ani homofobů, kteří by se knihy z toho důvodu nedotkli. Všem je to spíš tak nějak jedno, tak co je s tím za problém?

    Ach jo, tak že by ta postava nebyla lesba? 🙂 Stejně má být dost mladá a není to pro příběh tolik důležitý, spíš mi přijde trapný psát furt jen o hetero vztazích a zamilovanosti 🙂

    Odpovědět
    • Johnak
      Johnak says:

      Ona se tady ta debata trochu rozdělila. Faktem zůstává, že kdyby v dobrém příběhu jeden z hrdinů byl gay, tak je to asi celkem jedno. A lesba už vůbec ne, a kdyby se cicmala s jinou ženskou, bude určitě nakladatel na vrcholu blaha 🙂

      Někteří nakladatelé to nemají rádi, ale když je dobrý příběh, většina z nich by si toho třeba ani nevšimla.

      Brumbál je taky gay 🙂

      Odpovědět
      • Zlyhad
        Zlyhad says:

        Soukromě si myslím, že se lesby berou trochu jinak než gayové 😀 Tedy vzhledem k tomu, že většině mužů je představa dvou žen příjemná.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Otázka odlišného vnímání vztahů lesbiček a gayů je na dlouhé povídání. Prostě to tak je. A vždy záleží asi na míře detailů, respektive jak napsal Johnak – pokud to bude jako součást podstaty postavy a nebude celý příběh postaven jen na onom vztahu a na popisování detailů ze života gayů, problém by to nebyl. (A pokud by to bylo dostatečně ořezané, tak si myslím, že ani u Michaela ne 😀 )

  5. Johnak
    Johnak says:

    No tak otázkou je, o čem by ta kniha byla. Homosexuálové jsou lidé jako každý jiný, tím, že bude v knize hlavní hrdina homosexuál je můžeš zaujmout, ale těžko je tím ohromíš. Pokud to bude všechno, co kniha nabídne, tak si to asi nekoupí 🙂 Nejde podle mě o to “na co by měl fantasy autor koule” spíš o to, o čem to bude. Jak pravil Vláďa Kejval: “když to bude dobrý, nemám důvod to nevydat.” 🙂

    Odpovědět
    • Zlyhad
      Zlyhad says:

      Tak samozřejmě nepíšu knihy jen proto, aby tam byl gay 😀 Prostě se mi to někdy hodí a taky se mi dobře píšou.

      Odpovědět
      • Markéta
        Markéta says:

        Brzy stejně budou existovat kvóty.
        Každá kniha povinně tři silné ženské postavy, které se mezi sebou nebaví o mužích, dvě postavy odlišné orientace a od každé barvy minimálně jednu 🙂

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Jako ty si děláš srandu, ale co se týče amerických filmů, nejsi daleko od pravdy. Tam jako nedáš někoho tmavé pleti a už na tebe někdo podá oznámení za rasismus.

  6. Myší královna
    Myší královna says:

    Já se do něčeho takového zapletla a není cesty ven. Jak už jsem psala, z mého Olivera se stává sentimentální děcko. Ale není cesty zpět. Jde o příběh muže, co se snaží pochopit a získat svou vyvolenou. Nezbývá mi nic jiného, než pochopit muže. 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Na to bych si asi netroufla. Psát romanticky laděný příběh z pohledu muže je nebezpečné. Holka totiž většinou sklouzne k tomu, že to pak píše, jak by si představovala, aby ji pán dobýval. Za sebe bych do takového rizika nešla. Znám se. Neuhlídala bych se. Mé zasněné, nereálné představy jsou silnější než já 😀

      Odpovědět
      • Zlyhad
        Zlyhad says:

        U mně je tohle v pohodě, jsem totiž cynik a dobývání se mi z duše protiví. 😀 Naopak by se mi vubec nechtělo o tom psát.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Já si hlavně nedovedu tak úplně představit, co by se o tom vůbec dalo psát, pokud by to nebylo dle romantických představ žen. Normální chlap by to totiž podle mého zkusil, ale kdyby viděl po prvním pokusu, že přes to vlak nejede, asi by to nezkoušel nějak opakovaně. Na rozdíl od žen totiž berou ne jako ne 😀 Navíc když by byli odmítnuti, mělo by to vliv i na jejich sebevědomí. Pokud by to byl normální psychicky dospělý jedinec (což v popisovaném případě tedy nevypadá, když autorka o něm píše jako sentimentálním dítěti), neměl by podle mě důvod dobývat ženu opakovaně. Ale nejsem muž, třeba by mě někdo z pánů opravil, že jsem vedle jak ta jedle.
          Pak je taky otázka, když už by byla postava takového muže posunutá tím směrem, kterým tu bylo naznačeno, jestli by byla postava čtenářsky přitažlivá (nehledě na pohled té ženy, o kterou se má v příběhu snažit). Dostávám se tedy znovu k již zmíněnému faktu, že je to nesmírně těžké a netroufla bych si na to. Ani kdybych chtěla.

      • Myší královna
        Myší královna says:

        Já to podala samozřejmě v kostce. Toto není pointa příběhu. Vlastně je, ale není to vyloženě romantická story. Celé to má vyvrcholit v “rytířský” boj za něco, co mu patří a za své vlastní ego. Jen nevím, čím to vycpat, “už mě nemiluje, možná se rozvedu, anebo ne” se nedá psát pořád dokola. 😀

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Trochu s větším zpožděním – jako všeobecně psát a vědět dopředu, že je to jen výplň, není moc dobré. Takhle to vede k dojmu, že vlastně píšeš o něčem, co tam být nemusí – i když jako autor chápu, že někdy je to nutné. Přeci jen občas potřebuješ rozvinout postavu, nebo tam něco vsunout, aby jsi tím něco jiného o pár stránek dál vysvětlila. U svých textů ale řeším ten problém, že pak je to na textu znát, že se mi do něj moc nechtělo a je tam jen takový podpříběhový, a to je to nejhorší, co může být.

    • Zlyhad
      Zlyhad says:

      No já si taky myslím, že lecjaký muž zkouší, kdy se ne změní v ano 😀 Znám jednoho, který o mne off and on usiluje už asi deset let, a jiného, který přestal usilovat o kamarádku až v okamžiku, kdy se vdala za někoho jiného 😀

      Odpovědět
      • Jitka
        Jitka says:

        Jinak když nám tady ta debata před měsícem vznikla, ptala jsem se na to přítele ještě. A uznávám svou mýlku, dal za pravdu vám. Nicméně z hlediska jiných mužských povahových rysů, to fakt nechápu… prostě asi nějak přecvaknou do jiného, zaslepeného módu a vše ostatní jde stranou 😀

        Odpovědět
  7. Arashi
    Arashi says:

    Já si vždycky říkala, že jsem nějaký moc velký unikát, když mám hlavní hrdinky většinou ženské… 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      To si klidně říkej dál, každý jsme unikát 😉 Navíc tyhle věci se trochu mění i s věkem. Když jsem zkoušela své první pokusy ve čtrnácti letech, tak mé hlavní postavy byly také především dívky. A překvapivě řešily podobné problémy jako já (především lásku). Tehdy jsem měla psaní jako autoterapii, dnes už chci hlavně předávat ty příběhy.
      Kolik ti je let, jestli se mohu zeptat? Nebo možná lépe – jak dlouho už píšeš? 🙂

      Odpovědět
      • Arashi
        Arashi says:

        Je pravda, že mé první hrdinky byly většinou takový filtr, kterému jsem dala ty dokonalý chlapy a takový ty ukázkový problémy z červené knihovny. A obvykle jsem to hodila do fantasy světa a postavy měly dlouhá krkolomná jména se spoustou apostrofů a zdvojených písmen… 😀
        Je mi 23 a píšu 10 let 😉 Ale ne tak echt aktivně. 🙂

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Koukám, že tady někdo četl i další články 😀 😀
          Deset let je už docela dlouho. I když je pravda, že ta intenzita dělá ve psaní také hodně.

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *