Projekt “Literární deníček”

Zdroj: after-the-party.deviantart.com

Po vzoru Temnářky (Terezy Matouškové) jsem se pustila do projektu vzájemné motivace ve psaní. Princip je jednoduchý – každý den si zaznamenat počet napsaných znaků. Tady jsou ty mé za minulý týden, tedy od 11.6. do 17.6.

Pondělí 11.6.

Práce na rozsáhlejším díle Ostří maendery. Drobné úpravy a vpisování některých slov a vět. Celkem cca do 500 znaků včetně mezer.

Stav povídky Ostří maendery do soutěže O nejlepší fantasy 2012 (pro orientaci pro další dny): Slova – 3634, znaky včetně mezer – 20 755.

 

Úterý 12.6.

Práce na Ostří maendery. Během dne v různých časech – 2331 znaků.

 

Středa 13.6.

Práce na Ostří maendery v autobuse cestou do Uherského Hradiště, + 5941 znaků

 

Čtvrtek 14.6.

Práce na Ostří maendery, +1586znaků

 

Pátek 15.6.

Dopoledne +3638 znaků

 

Sobota 16.6.

Článek Ohlédnutí za besedou 1810 znaků

 

Neděle 17.6.

Odpočinek, v klidu čajovny vymýšlení mapy, podnebí a sbírání nové inspirace nad šálkem čaje.

 

Celkem 15 806 znaků za týden.

15 Odpovědi
  1. Lina
    Lina says:

    Je to docela zajímavá záležitost, jen u mě by šlo asi o dosti nárazové záznamy. Někdy jsem schopná za hodinu napsat pět stránek a pak na psaní tři měsíce ani nesáhnu, nebo jen sporadicky 🙁

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Tak ono to motivuje psát častěji. Když si to sleduješ, tak máš tendenci snažit se víc a překonat sama sebe. To je asi taky důvod, proč jsem do toho projektu šla. Občas mívám problém se k tomu dotlačit, kvůli tisíci drobností se mi do toho nechce, ale když to překonám, tak jsem pak ráda, že jsem to udělala.
      To je také důvod, proč jsem do tohoto nápadu šla. Nejen že tím zvyšuji nároky sama na sebe, ale taky je to takové otevření se čtenářům, ukázání, co všechno za tím napsat povídku, kterou si pak přečtou, vlastně je.

      Odpovědět
      • Lina
        Lina says:

        Když mě musí políbit múza, to je to, proč bych psaní nemohla mít jako řemeslo. Když bych si sedla a tlačila to ze sebe, vím, že by ten text byl naprosto nijaký…

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Tak já tohle mám v hlavě jako rozsáhlý námět. Spíš mě právě ubíjí a frustruje, že to na tom papíře nemohu mít hned všechno. Jenže člověk je prostě omezen trochu tou náladou a časem a někdy, i když ta inspirace je, tak to prostě nejde.

  2. JTO
    JTO says:

    Napsat tolik znaků… ale ano, je-li k tomu chuť a především čas, či příležitost spojená s motivací, asi je to i reálné; tím samozřejmě nechci říci, že bych Vám nevěřil, Jitko. 🙂 Snad bude mít povídka úspěch, což jí vřele přeji!
    S pozdravem, JTO.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      To ještě není tolik, měla jsem období, kdy jsem to, co jsem teď napsala za týden, byla schopná napsat za den. Ale je nutné počítat prostě s tím časem i na ty následné úpravy, škrty a přepisování.
      Děkuji za přání, také v to doufám, ale bude na tom ještě hodně práce, zatím jsem těmi cirka 35 tisíci znaky tak v jedné třetině. Bude to takové rozsáhlejší dílko. Schválně jsem volila soutěž, která nemá znakové omezení. Já se ráda rozepíšu a vymýšlím náročnější zápletky.

      Odpovědět
      • JTO
        JTO says:

        Jitko, osobně zazdívám názor některých autorů, že v jednoduchosti je kouzlo… není, jeli toto rčení bráno s prioritním měřítkem; ovšem, vyplácí se v komplexnosti finálních verzí propracovaných děl.
        Zápletky, zejména ty náročnější, jsou posléze takovým tím odvarem – smetánkou – pro čtenáře mající v libosti dějství, nikoliv snadnou četbu. … Toť můj skromný názor.

        Odpovědět
        • Jitka
          Jitka says:

          Tak já se snažím uspokojit řekněme většinu čtenářů. Každý si tam může najít to své. Ti náročnější zápletku, intriky, špetku filosofických úvah, pro milovníky citátů se vždy snažím ukončit jednotlivá vyprávění nějakou ucelenou myšlenkou ať už o životě, lidech, vztazích, či podobně. A pro ty, co tohle nic neříká, je tu prostě jen poutavý příběh a ztotožnění se s postavami, bez kterého by žádný příběh prostě fungovat nemohl.

        • Johnak
          Johnak says:

          No, já bych jen varoval před tím snažit se zavděčit všem. Samozřejmě, na jednu stranu to taky děláme všichni – v románech mám i nějaké ty mezilidské vztahy a situace, které ocení spíš čtenářky (nechci generalizovat) a spoustu pasáží o technice, strategii a taktice. To by podle teorií měli ocenit zase spíš muži.
          Musím si ale vybrat, na kterou skupinu to bude hlavně propagovat a toho se držet, proto to propaguji jako military sci-fi. Pokud bych se totiž snažil propagovat military SF, mezilidské vztahy, občasný humor i politikaření, tak se nezavděčím nikomu.
          Ale myslím, že moc často nad tím už nepřemýšlím. A rozhodně jsem na tom nepřemýšlel u první novely. Prostě člověk si píše pro radost a dobré je, že to čte i někdo jiný 🙂
          Jinak gratuluji k dobrému psacímu tempu 🙂

        • Jitka
          Jitka says:

          Johnakovi:
          Já když píšu, tak nad tím taky nepřemýšlím. Ale když třeba pořádám autorské čtení, tak ten text pak přizpůsobuji tomu, kdo tam bude (vím to vždy dopředu, protože se domlouvám s konkrétními lidmi). Vybírám části, které si myslím, že se jim budou líbit. Když se mi sejdou čtyři holky, nebudu jim číst nějakou pasáž s bitvou a podobně.

  3. JTO
    JTO says:

    Vaše texty jsou příjemné, jen co je pravda (tedy ty, co sleduji zde na blogu). A domnívám se, že pracujete s moderní tvorbou, což je dozajista účelné. Já jsem Váš pravý opak; transformuji současnou tvorbu (dobu, dějiště) do podob zastaralých, čímž se snažím utvářet svůj osobitý styl; asi tvořím jen pro pobavený, pro specifické čtenáře… ale každý musíme ve světě lit. naleznout to své místo, no ne? 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Souhlasím, jen někdy se ti vhodní čtenáři hledají velice obtížné, obzvlášť pokud je ta tvorba hodně úzce specifická.
      Mohu se zeptat, Vy máte někde své práce publikované na internetu? Pokud ano, budu ráda za odkaz 🙂

      Odpovědět
      • JTO
        JTO says:

        Nyní naopak souhlasím já s Vámi; ačkoliv… dle mého názoru, umí-li autor udělat svým dílům dobrou reklamu, či ji je prostě jen svede cíleně prosazovat, domnívám se, že se čtenáři tak nějakou nachomýtnou sami. Asi to chce, aby byl autor takříkajíc od rány, nebál se ozvat (má osobní zkušenost). 😀
        Ano, svou tvorbu v internetovém prostředí publikuji a to dokonce na různorodých portálech a webech. Ovšem zde Vám uvádím odkaz pouze na jeden…: http://www.piste-povidky.cz/profil/J.T.O …, kdyže Vám doporučuji si přečíst asi jen rozpracovaný román “Bezejmenného” (což je výlučně pracovní název); ostatní díla se tam nacházejí ve formách buďto neúplných, či neadekvátních mé nynější tvorbě.
        Budu rád za návštěvu a předem děkuji. 🙂

        Odpovědět
        • Johnak
          Johnak says:

          Souhlasím, reklama je důležitá – v tom mi u propagace knih pomáhá těch pět let strávených studiem komunikace a PR. Ale kniha musí samozřejmě pořád mít něco do sebe. Když je blbá, tak se díky dobré reklamě prodá jen první díl, ale autor se pak pohřbí, protože se díky reklamě jenom hodně lidí dozví, že je blbej 🙂

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *