, ,

Pušky Avalonu – knižní recenze

Zdroj:

Na daném úkolu by z našeho pohledu asi nebylo nic tak moc divného. Nicméně obyvatelům města Amber by tento nápad nejspíš přišel značně pošetilý a neproveditelný. Střelný prach v tamních končinách totiž nehoří. Corwin je tak nucen použít své vlastní metody a nabyté znalosti, aby svého bratra-krále překvapil a převzal jeho moc.

Pušky Avalonu - recenze

Hodnocení knihy

Co se týče mých pocitů z knihy, rozhodně se mi námětem líbila víc než první díl. Tvorba z pera Zelaznyho se obecně čte skoro sama a i já, která se rozhodně neřadím mezi rychlé čtenáře, jsem knihu měla přelouskanou za tři dny. Největší měrou k tomu přispěly, podobně jako u předchozího, svižné rozhovory. Ty, ač se dílo nenese čistě v humorném duchu, mě často přiměly se pousmát. Není nad to, když se postavy mezi sebou špičkují.

Protipólem, který děj naopak malinko zpomaluje, byly popisy. Ty sice Zelazny nepíše staticky, že by zdlouhavě líčil konkrétní předmět, nicméně vyžívá se v přiblížení přechodů mezi stíny, tj. mezi pravým světem Amberu a jinými, které jsou pouhým jeho stínem. V prvním díle mi to tolik nepřišlo, protože to bylo něco nového. Nicméně nyní, když už jsem si zvykla na přemisťování stíny, mi připadalo jejich vylíčení malinko zdlouhavé, ne však nudné. Prostředí se neustále mění, působí živě. A pokud to vezmeme z obecného pohledu stavby příběhu, pomaleji plynoucí části nebyly vůbec na škodu. Naopak skvěle vyvažovaly rychlejší pasáže.

Kniha z pohledu série

Pokud se na knihu podíváme coby na jednu ze série, do hry vstoupily nové postavy. Jako nejvýraznější se jeví Galeon, kterého hlavní hrdina zná již z minulosti. Zelazny pěkně prokresluje složitost jeho vztahu ke Corwinovi a řeší následný vývoj jejich postoje vůči sobě. Druhou postavou, která určitě stojí za zmínku, je jeden z bratrů Corwina, Benedikt. Z psychologického hlediska pro mě byla jeho postava zatím nejzajímavější ze všech členů hrdinovy rodiny a vyvolal ve mně svým chováním stejný dojem, jakým působí i na vypravěče příběhu Corwina.

Konečné pocity

Celkově se mi kniha líbila. Rozhodně dle mého soudu stojí za přečtení, i když některé slabé stránky, které jsem vytýkala prvému dílu, přetrvaly. Nejvíce mě mrzelo, že si autor víc nepohrál se zápletkou. Přišlo mi, že vůbec nevyniklo, jak je skvělé, že hrdina ví jak vyzrát na problém, že v Amberu nehoří střelný prach, a tím pádem nefungují palné zbraně. Co bych ale hodně pochválila a co mě doopravdy dostalo, byl závěrečný zvrat, který jsem vážně nepředpokládala. A to, i když byla vodítka nastíněná pečlivě. Zaklapla ale až v tu chvíli, kdy autor zamýšlel, což bylo skvělé a autor si zaslouží velkou pochvalu za svůj spisovatelský um.

Myšlenka na závěr

Ráda hodnotím knihy i z toho pohledu, co zajímavého mi přinesly. Mám ráda hluboké myšlenky a z každého přečteného díla si snažím nějaké odnést. Pro vás jsem vybrala jednu s lehkou morbiditou a částečnou nadsázkou, nicméně podle mého skvěle vyjadřující lidské bytí.

„Hřbitovy jsou plné mužů, kteří soudili, že to bez nich nepůjde.“

 

A jaká myšlenka zaujala při čtení vás? Četli jste již knihu, nebo se teprve chystáte?

 

Základní informace o knize

Název: Pušky Avalonu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *