Rozhovor s vítězkou soutěže Jelou Abasovou

Zdroj: morguefile.com

Ahoj, Jelo. Předně bych ti moc ráda pogratulovala k vítězné povídce. Byla vážně moc pěkná a velice dobře zpracovaná.

Mohla bys na úvod rozhovoru prozradit čtenářům něco málo o sobě?

Mám 22 rokov, študujem. Som z Bieleho Kostola, bývam v Trstíne, čo je dedinka pod Karpatmi, často sa vyskytujem v Trnave. Písanie je môj hlavný záujem a cieľ, hoci živiť sa ním nemám v pláne. Venujem historickému šermu a veľa čítam, okrem fantasy najmä literatúru o starom Egypte (a bytostne trpím presvedčením ľudí, že hieroglyfy sú obrázkové písmo). Ešte jednu záľubu mám. Slovenčinu. A nie je pre mňa väčšej hanby, než keď niekto nájde v mojom prejave gramatickú chybu.

 

Znám ten pocit a nedivím se ti 🙂 Má druhá otázka míří k tomu, jak dlouho se psaní věnuješ?

Odkedy som sa naučila písmenká, pokúšam sa z nich niečo vytvoriť. Ako dieťa školou povinné som odvážne započala niekoľko románov, žiadny neprežil dlhšie ako pár strán. (Kým som písať nevedela, zvykla som si rozprávať sama sebe nahlas príbehy a vyháňala som všetkých z detskej izby). Viac som sa písaniu začala venovať v štrnástich, prevažne počas hodín matematiky. Tieto diela našťastie videla len moja verná beta. Od osemnástich prispievam aj do súťaží.

 

Jak ses ke psaní dostala a co píšeš nejraději?

Čo bol prvohýbateľ, netuším. Zrejme s tým nejako súviseli knižky, ktoré milujem – kombinácia diel profesora Tolkiena (Bilbo bol v detstve môj životný vzor… nemýliť prosím s Bilbom filmovým) a slovenských ľudových rozprávok. Najčastejšie píšem fantasy, držím sa ale zásady fantasy != nezmysel, takže logika veci musí byť. Pri písaní sú pre mňa najdôležitejšie postavy a ich rozhodnutia, pokiaľ verím postavám, verím aj príbehu.

 

Tak to máme společné 🙂 Dobrá postava dokáže udělat dobrým i příběh, když jsou její motivy uvěřitelné a čtenář se s nimi ztotožní. Tím se dostávám k další otázce – k tvé motivaci. Proč ses rozhodla psát do soutěže na mém blogu?

 Viacero faktorov. K súťaži som sa dostala cez facebookovú stránku Triumvirátu, ktorý ju odporúčal. Keď som prišla na tento blog, uvedomila som si, že som tu už raz bola a skvelo sa bavila pri čítaní jednej poviedky („Přežít“ – určite odporúčam). Potom tu bola téma súťaže, témy sú vždy výzva a táto bola výnimočná, nútila človeka skutočne sa zamyslieť. Takisto ma popchol nedostatok času. No a potom tie ceny, podpísaný Umrlčí tanec, kto by už len odolal peknej knižke?

 

To by Daniela Tučku (poznámka: autor zmiňovaného Umrlčího tance) určitě potěšilo. Můj poslední dotaz se týká toho, kde já i čtenáři najdeme tvá další díla. Máš nějaké stránky či blog, kde bychom si mohli tvé povídky přečíst?

Bohužiaľ. Nie. Pokiaľ však niekoho moja poviedka zaujala a chcel by si odo mňa ešte niečo prečítať, rada pošlem.

 

Děkuji moc za rozhovor 🙂 Vzhledem k tomu, že soutěž se nesla v duchu chození na boso a hlavní hrdina Jeliny povídky si moc přál boty, přidávám pro malé zpestření ještě autorčiny “středověké” botky 🙂

V případě zájmu o povídky Jely mi nechte pod rozhovorem komentář, ráda vám na ni kontakt pošlu 🙂 Rozhodně vám její díla doporučuji, protože sama jsem už od ní několik dalších povídek četla a stály určitě za to!

A doporučím vám, pokud jste ještě nečetli, i její dílo, se kterým se Jela účastnila soutěže “Muž, který chodil bosý a vůbec mu to nevadilo”. Odkaz naleznete —zde—  

0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *