Na co se můžete těšit

Zdroj:

aneb Co pro vás plánuju na měsíc duben a květen

Tentokrát plán na duben dodávám poněkud později a spojuji ho i s tím na měsíc květen. Jak se mi blíží odevzdání bakalářské práce, zjišťuju, že to zase není tak jednoduché, jak jsem si chlácholivě namlouvala. Začínám nestíhat, proto to ani s plány nebudu nijak přehánět a zůstanu hezky u země.

 

Co pro vás tedy připravuju?

 

1. Rozhovor s blogerkou Zuzzi

Pokračuji v předsevzetí, že každý měsíc na blogu přibude jeden rozhovor s někým zajímavým. Tentokrát jsem se dohodla s mladou a úspěšnou blogerkou Zuzkou, která píše velmi čtivé knižní recenze. Co mi na sebe prozradila, se budete moci dočíst už příští neděli!

 

2. Další rozšíření stránky “O mně”

Během minulého měsíce jsem se rozepsala více o sobě. Popsala jsem cíle blogu a taky přidala informace o svém milostném vztahu se psaním. Aneb všichni miluje drby, že? 😀

Tento měsíc bych vám chtěla prozradit něco málo o mých pomocnícíh-spolupracovnících, protože, i když psaní vypadá jako značně individuální činnost, budete se možná divit – není to tak! Bez lidí kolem sebe, kteří se mnou vše probírají a řeší, bych se daleko nedostala. I proto bych jim ráda touto cestou částečně poděkovala a vyjádřila tak, jak moc si jejich pomoci vážím.

 

,

Soutěže pro milovníky fantasy

Zdroj: bokka.deviantart.com

Pokud rádi píšete fantasy a chtěli byste si v těchto kruzích udělat dobré jméno, zde je seznam soutěží, do kterých vám doporučuji zaslat vaše díla:

(*) V případě, že soutěž nebyla pro letošek ještě vyhlášena, je uváděna orientační uzávěrka podle předešlého ročníku. Totéž platí i v případě maximálního počtu znaků.

Seznam soutěží byl sestaven na základě databáze PAF (Přebor autorů fantastiky). Do tabulky byly zařazeny ty soutěže, do kterých lze posílat fantasy díla a za jejichž vítězství lze obdržet 5 nebo 10 bodů.

Bližší informace o soutěžích naleznete v seznamu níže. Vzhledem k tomu, že s výjimkou Žoldnéřů fantasie ještě ostatní soutěže nebyly vyhlášeny, bude se seznam postupně aktualizovat. Podmínky jednotlivých soutěží se nicméně rok od roku mění pouze minimálně, a tudíž je jejich vypovídající hodnota velice dobrá.

Žoldnéři fantasie

Daidalos

O nejlepší fantasy

Vidoucí

Fantastická povídka

Cena Karla Čapka

Dračí řád

Na co se můžete těšit

Zdroj: juliaamz.deviantart.com

Březen a duben budou ve znamení velkých změn. Alespoň tedy co se blogu týče.

Už dlouhou dobu kárám sama sebe za to, že se stránkám málo věnuji. Měla jsem spoustu výmluv, proč tomu tak je – práce, psaní bakalářky, vymýšlení povídek a novel do soutěží…

Nyní ale zmíněná práce v podobě roční řízené praxe končí. Pokračovat budu pouze na poloviční úvazek, což znamená úsporu času cca 20 hodin týdně. Na nedostatek času si už tedy rozhodně nebudu moct stěžovat a naopak ho hodlám jaksepatří využít a uskutečnit sliby, které jsem sama sobě dala.

A co mám tedy konkrétně v plánu?

 

1. Obnovení rozhovorů se zajímavými lidmi

V rámci znovuzavedení rubriky Rozhovory (v sekci Články) pro vás chystám interviewa s inspirativními lidmi, kteří se dlouhodobě zajímají o fantasy a sci-fi a kteří vám mohou nabídnout unikátní pohled na tyto žánry.

Rozhovory budou vycházet pravidelně každý měsíc. Tváří pro březen je talentovaná autorka sci-fi a detektivních románů Julie Nováková, která právě dokončuje svou, v pořadí již čtvrtou samostatnou, knihu a současně pracuje na příběhu pro známou sérii JFK.

 

2. Seznam soutěží

Většina soutěží v tomto roce ještě vyhlášena nebyla. Přesto pro vás chystám seznam, na kterém budou předběžná data uzávěrek nejznámějších soutěží pro žánr fantasy, scifi a hororu.

 

3. Změna struktury stránky O mně

Stránka O mně umístěná v menu vpravo nahoře si nedávno prošla jistou obnovou. Přesto i když je nyní aktuální, ráda bych ji ještě o něco víc rozšířila.

V měsíci březnu se budete moct těšit na nové podstránky v rámci této záložky jako třeba Cíle blogu nebo Já a psaní.

 

Tolik předsevzetí na březen a u dalších písmenek se na vás budu těšit zase příště!

Vaše Jíťa =o)

 

,

Semináře a workshopy

Zdroj: satanarchist.deviantart.com

Existují různé semináře a workshopy. Nutno ale říct, že ne každý z nich je prospěšný a chce to mít dobrou ruku a trochu toho štěstí při výběru z nabídky.

Za sebe musím říct, že jsem v tomto směru poněkud skeptická. Asi bych nikdy nezaplatila za nějakou literární dílnu těžké prachy. Zvlášť když ve většině z nich (podle toho, co jsem slyšela) do vás hustí převážně teorii, nebo vás „nutí“ psát přímo na něm. Nevím jak vy, ale já osobně nejsem ten typ, co umí tvořit na povel a nevěřím, že by se studováním teorie naučil někdo psát. Přesto se však jednoho dlouhodobějšího workshopu účastním a vidím na sobě, že to opravdu jisté blahodárné účinky má.

Člověk, který v té přemíře nabídek vybočoval a oslovil mě tou svou, byl fantasy spisovatel Míla Linc. Přibližně od září trávím pravidelně jednou za měsíc sobotní dopoledne ve smíchovské knihovně, kde se Mílův workshop koná. Jedinou podmínkou účasti bylo zaslání povídky o maximální délce deseti stran a průkazka do knihovny v ceně 80 Kč, což jsem si jako chudá studentka, která místo brigád ve volném čase píše, mohla dovolit 🙂

 

O semináři

Musím říct, že způsob, jakým je workshop nastaven, mi opravdu sedí. Člověk má vždy přibližně dva až tři týdny času na to, aby do určeného termínu Mílovi zaslal, co bylo předem domluveno, Míla to pak rozešle všem, každý si přečte díla ostatních a vzájemně se hodnotíme a konstruktivně kritizujeme.

Co na semináři dále velice oceňuju, je osobní přístup. Míla je velice uvolněný vedoucí dílny, čiší z něho pohoda a člověk se mezi řečí vždy zasměje. Každé literární dopoledne je pak zakončeno obědem a pivečkem v přilehlé hospůdce. Vzhledem k tomu, že když se rozebírá něčí dílo, dotyčný musí mlčet a pouze poslouchat připomínky a podněty, je u zlatavého moku vždycky co řešit.

Poslední věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout nad ostatní, je Mílův nápad s hosty. Na každý seminář je vždy pozván někdo, kdo má s literaturou už dlouholeté zkušenosti. Člověk tak má šanci vyslechnout si rady a příběhy těch, kteří toho o svém oboru hodně vědí. Mezi hosty se objevili například Jan Kotouč, Julie Nováková nebo nakladatel Michael Bronec.

 

Výsledky, které opravdu pocítíte

Má první povídka Krev poslední naděje, kterou jsem do semináře poslala a na kterou jsem tady na blogu dostala vesměs samé pozitivní reakce, byla nemilosrdně „sjeta“. Nebylo to příjemné vyslechnout si všechnu tu kritiku, ale objektivně musím říct, že to mělo smysl, protože po čtyřech měsících teď u té poslední zazněl i komentář: „Četl jsem to asi třikrát, abych tam našel nějakou chybu, ale žádnou jsem nenašel.“

Nebojte, nebudu si teď znovu hrát na slečnu dokonalou spisovatelku 😀 Někdo jiný totiž hledal o něco lépe a přeci jen nějakou tu chybičku našel. I tak ale musím říct, že mě to potěšilo. Těch nedostatků bylo jen opravdu málo a šlo více méně o drobnosti. Koneckonců můžete si zahrát na detektivy a pokusit se najít nějakou výtku sami – zmiňovaná mikropovídka nese název Podivný revizor a tady na blogu ji mám publikovanou.

 

Doporučení

Sice nemám možnost žádného srovnání s jiným dlouhodobým seminářem, kterého bych se účastnila také, ale za sebe vám mohu ten Míly Lince vřele doporučit. Líbí se mi, chodím na něj ráda a odnáším si spoustu konkrétních rad a přínosných podnětů.

A jaké máte zkušenosti vy s literárními i jinými workshopy a semináři?
Podělte se s ostatními!

,

Ohlédnutí za uplynulým rokem

Zdroj: r3novatio.deviantart.com

Jak už to tak chodí, nový rok s sebou přináší jisté sebehledání a nové příležitosti. Co se týče blogu, ten jsem už zhodnotila v článku První narozeniny. Nyní bych ale svou pozornost ráda obrátila ke mně samotné a mému psaní jako takovému, protože jestli mi v publikování nových článků něco brání, je to právě ryze umělecká tvorba.

Člověk by asi na první pohled řekl, že to spolu souvisí – vedu přeci spisovatelský blog! Jenže prosadit se ve světě literatury je těžké.

Většinu svého volného času jsem v minulém roce věnovala psaní soutěžních děl, díky kterým si člověk může udělat dobré jméno. Tady však přichází to známé ale. Všechny uznávané soutěže mají jistá předem daná pravidla: zaslaná povídka/novela nesmí být nikde jinde publikovaná. A to je přesně ten problém! I když jsem toho napsala opravdu víc než dost, uveřejnit to nemohu, i když bych se o svou tvorbu podělila ráda.

To je také důvod, proč tu nenajdete moc z mých současných literárních děl, ale spíše články. Je to něco, co mě osobně mrzí, ale nic s tím bohužel neudělám. Tak to zkrátka chodí a je třeba to tak i brát.

 

(Ne)Úspěchy

V minulém roce jsem poslala svá díla celkem do tří soutěží: Žoldnéři fantasie, O nejlepší fantasy 2012 a Cena Karla Čapka.

Konkurence byla opravdu velká, protože se jedná o prestižní soutěže, kam píší už opravdu ti nejlepší.

A jak jsem se tedy umístila? V Žoldnéřích jsem oficiálně obsadila 26. místo z celkových sedmdesáti sedmi povídek. Nutno ale dodat, že některá místa přede mnou byla obsazena více lidmi, takže po jejich přičtení to bylo místo dvacáté deváté.

Co se týče ostatních soutěží, tak zatím nevím. U O nejlepší fantasy 2012 jsou sice už výsledky známé, ale na Fénixconu se vyhlašovala pouze první tři místa a zbylé hodnocení jsem zatím nikde nenašla (kdybyste o něm věděli, budu ráda, když mi pošlete odkaz). Pozitivní ale bylo, že organizátor soutěže, pan Egon Čierny, si mou novelku pamatoval, když jsem s ním na Miniconu osobně mluvila. Jak ale Ostří maendery obstálo, netuším.

Uzávěrka soutěže Ceny Karla Čapka byla na konci listopadu, tudíž je ještě velice brzy na výsledky. Oficiální vyhlášení proběhne až v prosinci na Parconu, který bude nově spojen s Fénixconem. Na internetu by se ale hodnocení mohlo objevit o něco dříve, a sice někdy v průběhu prázdnin, takže uvidíme.

Po zkušenostech si už velké naděje nedělám. I když možná umístění v Žoldnéřích v bodované půlce není špatné, nebudu nikomu nic nalhávat: doufala jsem v lepší. I proto jsem stále ve svém kritickém pohledu na sama sebe s tímto umístěním nespokojena a snažím se nemalovat si své vzdušné zámky o tom, jak „skvělá“ spisovatelka jsem.

Za rok 2012 jsem poznala, jak to v těchto kruzích chodí, takže už rozhodně nejsem tak naivně bláhová, jako když jsem do Žoldnéřů posílala první soutěžní povídku. Za největší úspěchy tohoto roku považuju hlavně svůj duševní růst. Naučila jsem se být o hodně trpělivější, dívat se na dílo nezaujatě a vidět v něm chyby, které dělám. Je to něco, co mě určitě posunulo dál a toho si z hlediska dalších kroků cením nejvíc.

 

Můj osobní život

…hm, počkat. Já nějaký mám? 😀

I když to zní trochu nadneseně, musím přiznat, že v uplynulém roce jsem psala tolik, že jsem si často připadala opravdu více součástí svého vymyšleného světa než toho reálného. Akce se spolužáky na chalupě nahradily výpravy na cony a účastnění se literárních workshopů a seminářů.

Na druhou stranu musím říct, že jsem si díky psaní našla spoustu nových známých a přátel, se kterými mě pojí právě láska k fantasy a příběhům. Proto se mi stále více stává právě to, že se mi osobní život spojuje s tím literárním, čímž se může někdy zdát, jako kdybych vážně žádný neměla. Jestli mi něco za uplynulý rok chybělo, byly to spíše chvíle, kdy bych mohla být sama. Ať už to jsou přátelé, nebo mé postavy, pořád s někým jsem. Nejsem ten typ člověka, co si stěžuje, ale každý někdy potřebujeme vypnout a odpočinout si.

 

Rok 2013

Nepatřím k těm, co si do nového roku dávají předsevzetí. Znám se a vím, že bych je stejně nedodržovala. Myslím, že právě ohlédnutí za uplynulým rokem mi pomůže zjistit víc než cokoliv jiného kudy a kam dál. V tom, co bylo přínosné, hodlám pokračovat, a to, co mi vadilo, se pokusím změnit.

No a co vy? Jaký byl váš minulý rok? Co jste vše zažili a co byste rádi do budoucna změnili?

,

První narozeniny

Zdroj: littlepurplecloud.deviantart.com

Rok je dlouhá doba a blog jako takový si za ten čas prošel několika fázemi, které byly zapříčiněny hlavně mnou samotnou a tím, jak se můj pohled na svět literatury vyvíjel a dozrával.

Se spuštěním blogu jsem publikovala hlavně starší díla z mých začátků, které najdete v rubrice Povídky – Prvotiny. Jenže psát blog, to zahrnuje ustavičnou práci a ne zveřejnění několika rádoby děl. Proto bylo třeba posunout se dál a psát o tom, co vás zajímá.

 

Co jste nejvíc hledali

Napsala jsem sérii článků, které vás zaujaly a které také přilákaly nové čtenáře. Když nakoukneme trochu do statistik, tak jen díky hledání pojmu normostrana (v různých obměnách a tvarech) vás sem přišlo přes šedesát.

Nehledali jste ale na blogu Textařky jen to. Druhým nejvyhledávanějším pojmem byl výraz beta-reader následovaný mou maličkostí, což mě velice potěšilo. Mé jméno nebo blog Textařky hledalo na internetu téměř padesát lidí. Možná se to zdá málo, ale vzhledem k tomu, že nejsem žádná známá osobnost, tak je to, aspoň pro mě, hodně. Rozhodně je to cca o padesát víc než v roce předešlém 😀 .

Mezi hledanými výrazy se našly samozřejmě i kuriózní pojmy. Například jste se snažili zjistit, jak se uživit psychoterapií, nebo informace o přechodu záhrobím. Pochybuju, že ten, kdo to hledal, něco našel. Ani jsem nepochopila, jak je vyhledavač mohl poslat zrovna ke mně – o něčem takovém jsem vážně nic nepsala 🙂 .

 

Co vás nejvíce zaujalo

Něco takového je vždy obtížné soudit, přesto jsem si však našla dvě kritéria, která mi to aspoň částečně umožní.

Článkem, který vás nejvíce oslovil, byl bezesporu Fantasy svět? Žádný problém! Vyvolal podnětnou diskuzi a obdržel celkem 30 komentářů.

Nejoblíbenějším se pak stal úryvek z díla Přežít, který byl dočasně stažen kvůli soutěži Žoldnéři fantasie, které jsem se účastnila. Nyní je ale znovu obnoven a sklidil již 20 liků na Facebooku a tři +1 na +Googlu. Stal se tak vůbec nejsdílenějším dílem, které jsem uveřejnila.

 

Komentáře

Každý autor, který se dělí s lidmi o svá díla a nepíše si je pouze do šuplíku, je rád za jakoukoliv zpětnou vazbu od svých čtenářů.

Nechci si na vás stěžovat, ale toto potěšení jste mi moc nedopřáli 😀

Celkem se za rok pod příspěvky shromáždilo 165 komentářů, což zase není tak moc, když uvážím, že cca polovina z nich je mých, protože se snažím na všechny pokud možno nějak reagovat. Nejsmutnější je, že spamů přišlo rozhodně víc 😀 . Ty jsem ale poctivě mazala a spočítané je nemám. Nicméně i z nich jsem si něco odnesla – a to sice jejich jména jako inspiraci pro pojmenování svých hrdinů, ať už více či méně důležitých 🙂 .

 

Pár čísel závěrem

Blog navštívilo celkem 3 676 lidí.

1 464 z vás je stálými, vracejícími se čtenáři a zbylých 2 212 jsou unikátní návštěvníci.

Celkem bylo zobrazeno 9 620 stránek, což je v průměru 2,62 stránek na jednu návštěvu.

Průměrná doba strávená na webu jsou 2 minuty a 42 vteřiny. To se nezdá jako nijak závratné číslo, ale když ho vynásobíme počtem čtenářů, kteří na blog zavítali, tak jste tu celkem strávili něco málo přes 165 hodin, což je bezmála celý týden.

Počet publikovaných článků 55.

 

No a novoroční předsevzetí do druhého roku blogu?

Pokračovat dál, aby příští rok ta čísla byla minimálně stejně vysoká a vy měli důvod sem stále chodit.

 

Velké díky vám všem!

Vaše Jitka  =o)

 

Projekt “Literární deníček” aneb Trocha statistik

Zdroj:

Nejspíš jste si už všimli, že jsem ten typ, který pracuje více méně v takových vlnách. I proto (i když literární deníček jsem vážně chtěla vést pravidelně) vám další informace o tom, jak to vypadá s mým psaním, přináším poněkud, řekněme, nárazově.

Takže, na čem jsem pracovala…

Všechny počty znaků níže (mimo článku uvedeného v závorce) se týkaly příprav na soutěž Cena Karla Čapka, do níž jsem se rozhodla, že odešlu dílo do kategorie novela.

Název díla výsledné novely bohužel vzhledem k pravidlům soutěže zveřejnit nemohu, nicméně jedná se o příběh zasazený do mého světa pro román s pracovním názvem Přežít.

Plánovaný rozsah příběhu byl cca 150 tisíc znaků, což jsem samozřejmě nedodržela. Nakonec má novela zhruba o 100 tisíc znaků víc, zaokrouhleně 267 000 znaků (pro představu – tištěná verze má plných 67 stran + titulní stranu a dvě mapy)


A kdy jsem v uplynulých měsících na novele pracovala a jak usilovně?

21.8. – 7680 znaků

22.8. – 8991 znak

23.8. – 5475 znaků

25.8. – 2058 znaků

26.8. – 2326 znaků

27.8. – 4129 znaků

28.8. – 2110 znaků

29.8. – 583 znaky (+ článek o 4909 znacích)

30.8. – 5506 znaků

malá (no spíš velká) tvůrčí krize

26.9. – 1453 znaky

27.9. – 2105 znaků

28.9. – 1069 znaků

1.10. – 598 znaků

4.10. – 898 znaků

17.10 – 2764 znaky

18.10. – 1391 znak

19.10. – 31.10. – 15 139 znaků

(zvrat zvaný blížící se uzávěrka 😀 )

1.11. – 26.11. – 203 543 znaky

27.11. konečné úpravy

28.11. tisk práce

29.11. vázání a předání novely Jiřině Vorlové, organizátorce soutěže


Co mě od tvorby rozptylovalo?

Předně soukromý život. I blázen, který se v této době rozhodne psát, ho má 🙂

Na druhém místě to pak byla práce, respektive praxe. Když sedíte devět hodin denně za pracovním notebookem, tak to poslední, na co máte chuť, když se vrátíte domů, je zapnout znovu počítač a začít psát. V pátek byste ho pak nejraději prohodili oknem, takže ani o víkendu se žádným slavný pokrok nekoná.

Na třetím místě – no něco by se našlo; výmluv, proč jsem nedělala, já mám vždycky plno :D, ale asi bych to více nerozebírala.

 

Pár statistik závěrem

celkový průměrný denní počet znaků: 2830

průměrný denní počet znaků napsaných v listopadu před uzávěrkou: 7828

nejvyšší počet znaků za jeden den: necelých 20 000

celková doba strávená psaním novely (odvozeno výpočtem dle průměrné doby psaní jedné kapitoly, tedy cca 6000 znaků): 90 hodin*

* Reálně to bylo ještě o něco víc, po započtení času stráveném na opravách bychom se dostali na číslo kolem 120 hodin.
Kdybychom k tomu připočetli činnosti jako promýšlení mapy a časových os a podobně, byli bychom na čísle kolem 130 hodin.
V konečném důsledku pak, pokud by se připočetl čas vynaložený na samotné vymyšlení příběhu, tvorbu postav atd., skončili bychom na zhruba 150 hodinách čisté práce, což jsou téměř 4 týdny běžné pracovní doby.

, ,

CONiáš 2012

Zdroj:

Cony všeho druhu. Něco, o čem jsem až donedávna neměla vůbec tušení. V poslední době jsem si podobné akce oblíbila, a proto jsem nemohla chybět ani na tomto.

Program byl bohatý a celým jeho obsahem návštěvníky provázel Darion, jeden z „provařených“ fantasy milovníků. Kdo se s ním už někdy mohl setkat, jistě mi dá za pravdu, že pro setkání takového typu jako je právě con, byste si asi jen těžko mohli představit lepšího průvodce.

CONec

Hlavním tématem, které se táhlo napříč programem, byl další avizovaný konec světa (nevím přesně kolikátý už, je mi něco málo přes dvacet a i přesto si jich sama – dozajista stejně jako vy – pamatuju celkem dost).

Obdobně, jak vám nyní o zkáze života na zemi píšu, probíhala i akce sama. Žádný zarytý fanatik, který by se  ostatní kolem snažil přesvědčit, že v prosinci všichni zemřeme, se na Coniáši neobjevil. Nebo aspoň ne v těch částech, kterých jsem se osobně účastnila.

Program

Zahraju si na chytrou holku a nebudu vás zahlcovat detailním popisem programu, který by vám stejně k ničemu nebyl. Namísto toho jsem si vybrala jeho dva body, které jsem sama považovala za nejzajímavější, a řeknu vám něco víc o nich.

Konec světa na Kozím hrádku

Název bloku zněl poněkud neurčitě, zvlášť pokud neznáte Mílu Lince, který ho vedl. Sama jsem nevěděla co přesně čekat a dovolím si říct, že to nevěděl ani Míla sám. Vysvětlení je jednoduché: Spíš než o nějakou nudnou a poctivě připravenou přednášku měl totiž pro přítomné v sále nachystané jakési improvizované představení ze světa, do něhož má zasazený děj svých knížek. A jak už slovo improvizované napovídá, něco takového se prostě předem úplně přesně předpokládat a plánovat nikdy nedá.

Diváci byli do příběhu vtaženi, a to doslova aspoň pro některé z nich. Pro ztvárnění děje se totiž hledalo i několik dobrovolníků z publika, a i když většinou bývá zvykem, že je o ně nouze, tentokrát s jejich výběrem žádná velká práce nebyla.

Se smíchem na tváři utekl čas vyhrazený pro scény z Mílovy knihy velice rychle a hned po něm následovala mnou druhá vybraná část programu – křest knihy Jana Dobiáše.

Až na kraj světa

Šampaňské není ani zdaleka jediný alkohol, kterým se dá pokřtít kniha. A to i v časech nynější prohibice kvůli metanolové aféře. Kdo by se totiž bál značkové skotské whisky, že?

Já osobně jsem milovník křtů knih a musím říct, že jediné, co by se snad dalo vytknout tomuto, bylo, že zmíněnou láhev neposlali kolovat mezi publikem (nejspíš proto, že v sále bylo tolik lidí, že by se nic nevrátilo a půlka by si stěžovala, že se k ní nic nedostalo).

Whisky tak zůstala pouze v rukou autora knížky Až na kraj světa, nakladatele Michaele Bronce, který nové dílo Jana Dobiáše má spolu se dvěma předchozími pod ochrannými křídly Strak na vrbě, kmotra knihy – spisovatele Leonarda Medka a ilustrátorky Janiny Strnadové.

Jak už to bývá, tak po samotném pokřtění knihy bylo možné si autorovu práci i zakoupit a nechat ji u stánku nakladatelství Straky na vrbě ozdobit Janovým věnováním a autogramem.

Zase příště

I když jsem se z časových důvodů nemohla zúčastnit celého Coniáše, rozhodně jsem si ho užila. Pomalu začínám litovat toho, že jsem podobné akce nezačala vyhledávat daleko dříve, protože rozhodně mohu s klidem na duši prohlásit, že setkat se takovýmto způsobem s lidmi, kteří mají stejné zájmy, je skvělé. A co vy,  dorazíte příště taky?