Zjevení

Zdroj: that-random--artist.deviantart.com

Báseň Zjevení mě upoutala kdysi v čítance, když jsem ještě chodila na gymnázium.

Nedávno jsem zjistila, že tato báseň nikde na internetu není. Přišlo mi to jako velká škoda a rozhodla jsem se, i když na blogu nemám ve zvyku publikovat nepůvodní díla, že to musím napravit.

Tady ji máte!

 

Stéphane Mallarmé

Zjevení

 

Luna se roztesknila, nářky serafínů

po květech tiše klouzaly tam v modrém stínu,

běloučké vzlyky jejich houslích zmírajících

po něžných korunkách, po mlžných květech snících.

A byl to den, kdy jsem tě prvně políbil.

Mé snění trýznilo mne ze všech sil,

mé snění znale opojené vůní žalu,

tou bez lítosti, bez naděje, bez zápalu,

vůní, již na dně srdce zanechává sen.

Po staré dlažbě bloudil jsem jak omámen,

když náhle s večerem jsi vyšla na ulici

– byl to tvůj smích a západ slunce nad tvou kšticí,

že řek´ jsem: víla – a ten chocholatý jas,

toť sen, jenž v dávných nocech dítěte se třás,

sen o víle, jež tenkrát z ruky nedovřené

ztrácela kytky jako hvězdy provoněné.

 

Ulita

Zdroj:

Ukrýt se v ulitě

perlotvorka mořská

Kam pak se poděla

síla tvá božská?

 

Schovaná před světem

perlorodka říční

Slzy se rodí v ní

O zem se tříští

,

Jsem

Zdroj:

Jsem anděl, kterému zlámali křídla a řekli:  “Leť!”
A já letěla pomáhat lidem v nouzi.

Jsem pohádka, které nenapsali šťastný konec a řekli:  “Vyčaruj úsměv!”
A já ho na tvářích dětí vykouzlila.

Jsem ruka, které sebrali cit a řekli:  “Hlaď!”
A já přítele pohladila.

Jsem světluška, které ukradli její lucerničku a řekli:  “Sviť!”
A já i přesto dobrým lidem na cestu svítila.

Jsi?
Ano, já jsem!

Jsem srdce, kterému neudělali vůbec nic a řekli:  “Bij!”
Jenže já přestala tlouct, protože nebylo pro koho.

Moje malá čarodějko

Zdroj:

Jdeš tou lesní cestou a myslíš na mě

Cítím to

Vím to

Vždy byla tajemná

Vždy byla chladná

Vždy ti připomínala smrt

Konec života

A měla si pravdu

Vím to, protože jsem jí taky šel

Jsi neskutečně prozíravá, moje malá čarodějko