,

První narozeniny

Zdroj: littlepurplecloud.deviantart.com

Rok je dlouhá doba a blog jako takový si za ten čas prošel několika fázemi, které byly zapříčiněny hlavně mnou samotnou a tím, jak se můj pohled na svět literatury vyvíjel a dozrával.

Se spuštěním blogu jsem publikovala hlavně starší díla z mých začátků, které najdete v rubrice Povídky – Prvotiny. Jenže psát blog, to zahrnuje ustavičnou práci a ne zveřejnění několika rádoby děl. Proto bylo třeba posunout se dál a psát o tom, co vás zajímá.

 

Co jste nejvíc hledali

Napsala jsem sérii článků, které vás zaujaly a které také přilákaly nové čtenáře. Když nakoukneme trochu do statistik, tak jen díky hledání pojmu normostrana (v různých obměnách a tvarech) vás sem přišlo přes šedesát.

Nehledali jste ale na blogu Textařky jen to. Druhým nejvyhledávanějším pojmem byl výraz beta-reader následovaný mou maličkostí, což mě velice potěšilo. Mé jméno nebo blog Textařky hledalo na internetu téměř padesát lidí. Možná se to zdá málo, ale vzhledem k tomu, že nejsem žádná známá osobnost, tak je to, aspoň pro mě, hodně. Rozhodně je to cca o padesát víc než v roce předešlém 😀 .

Mezi hledanými výrazy se našly samozřejmě i kuriózní pojmy. Například jste se snažili zjistit, jak se uživit psychoterapií, nebo informace o přechodu záhrobím. Pochybuju, že ten, kdo to hledal, něco našel. Ani jsem nepochopila, jak je vyhledavač mohl poslat zrovna ke mně – o něčem takovém jsem vážně nic nepsala 🙂 .

 

Co vás nejvíce zaujalo

Něco takového je vždy obtížné soudit, přesto jsem si však našla dvě kritéria, která mi to aspoň částečně umožní.

Článkem, který vás nejvíce oslovil, byl bezesporu Fantasy svět? Žádný problém! Vyvolal podnětnou diskuzi a obdržel celkem 30 komentářů.

Nejoblíbenějším se pak stal úryvek z díla Přežít, který byl dočasně stažen kvůli soutěži Žoldnéři fantasie, které jsem se účastnila. Nyní je ale znovu obnoven a sklidil již 20 liků na Facebooku a tři +1 na +Googlu. Stal se tak vůbec nejsdílenějším dílem, které jsem uveřejnila.

 

Komentáře

Každý autor, který se dělí s lidmi o svá díla a nepíše si je pouze do šuplíku, je rád za jakoukoliv zpětnou vazbu od svých čtenářů.

Nechci si na vás stěžovat, ale toto potěšení jste mi moc nedopřáli 😀

Celkem se za rok pod příspěvky shromáždilo 165 komentářů, což zase není tak moc, když uvážím, že cca polovina z nich je mých, protože se snažím na všechny pokud možno nějak reagovat. Nejsmutnější je, že spamů přišlo rozhodně víc 😀 . Ty jsem ale poctivě mazala a spočítané je nemám. Nicméně i z nich jsem si něco odnesla – a to sice jejich jména jako inspiraci pro pojmenování svých hrdinů, ať už více či méně důležitých 🙂 .

 

Pár čísel závěrem

Blog navštívilo celkem 3 676 lidí.

1 464 z vás je stálými, vracejícími se čtenáři a zbylých 2 212 jsou unikátní návštěvníci.

Celkem bylo zobrazeno 9 620 stránek, což je v průměru 2,62 stránek na jednu návštěvu.

Průměrná doba strávená na webu jsou 2 minuty a 42 vteřiny. To se nezdá jako nijak závratné číslo, ale když ho vynásobíme počtem čtenářů, kteří na blog zavítali, tak jste tu celkem strávili něco málo přes 165 hodin, což je bezmála celý týden.

Počet publikovaných článků 55.

 

No a novoroční předsevzetí do druhého roku blogu?

Pokračovat dál, aby příští rok ta čísla byla minimálně stejně vysoká a vy měli důvod sem stále chodit.

 

Velké díky vám všem!

Vaše Jitka  =o)

 

, ,

CONiáš 2012

Zdroj:

Cony všeho druhu. Něco, o čem jsem až donedávna neměla vůbec tušení. V poslední době jsem si podobné akce oblíbila, a proto jsem nemohla chybět ani na tomto.

Program byl bohatý a celým jeho obsahem návštěvníky provázel Darion, jeden z „provařených“ fantasy milovníků. Kdo se s ním už někdy mohl setkat, jistě mi dá za pravdu, že pro setkání takového typu jako je právě con, byste si asi jen těžko mohli představit lepšího průvodce.

CONec

Hlavním tématem, které se táhlo napříč programem, byl další avizovaný konec světa (nevím přesně kolikátý už, je mi něco málo přes dvacet a i přesto si jich sama – dozajista stejně jako vy – pamatuju celkem dost).

Obdobně, jak vám nyní o zkáze života na zemi píšu, probíhala i akce sama. Žádný zarytý fanatik, který by se  ostatní kolem snažil přesvědčit, že v prosinci všichni zemřeme, se na Coniáši neobjevil. Nebo aspoň ne v těch částech, kterých jsem se osobně účastnila.

Program

Zahraju si na chytrou holku a nebudu vás zahlcovat detailním popisem programu, který by vám stejně k ničemu nebyl. Namísto toho jsem si vybrala jeho dva body, které jsem sama považovala za nejzajímavější, a řeknu vám něco víc o nich.

Konec světa na Kozím hrádku

Název bloku zněl poněkud neurčitě, zvlášť pokud neznáte Mílu Lince, který ho vedl. Sama jsem nevěděla co přesně čekat a dovolím si říct, že to nevěděl ani Míla sám. Vysvětlení je jednoduché: Spíš než o nějakou nudnou a poctivě připravenou přednášku měl totiž pro přítomné v sále nachystané jakési improvizované představení ze světa, do něhož má zasazený děj svých knížek. A jak už slovo improvizované napovídá, něco takového se prostě předem úplně přesně předpokládat a plánovat nikdy nedá.

Diváci byli do příběhu vtaženi, a to doslova aspoň pro některé z nich. Pro ztvárnění děje se totiž hledalo i několik dobrovolníků z publika, a i když většinou bývá zvykem, že je o ně nouze, tentokrát s jejich výběrem žádná velká práce nebyla.

Se smíchem na tváři utekl čas vyhrazený pro scény z Mílovy knihy velice rychle a hned po něm následovala mnou druhá vybraná část programu – křest knihy Jana Dobiáše.

Až na kraj světa

Šampaňské není ani zdaleka jediný alkohol, kterým se dá pokřtít kniha. A to i v časech nynější prohibice kvůli metanolové aféře. Kdo by se totiž bál značkové skotské whisky, že?

Já osobně jsem milovník křtů knih a musím říct, že jediné, co by se snad dalo vytknout tomuto, bylo, že zmíněnou láhev neposlali kolovat mezi publikem (nejspíš proto, že v sále bylo tolik lidí, že by se nic nevrátilo a půlka by si stěžovala, že se k ní nic nedostalo).

Whisky tak zůstala pouze v rukou autora knížky Až na kraj světa, nakladatele Michaele Bronce, který nové dílo Jana Dobiáše má spolu se dvěma předchozími pod ochrannými křídly Strak na vrbě, kmotra knihy – spisovatele Leonarda Medka a ilustrátorky Janiny Strnadové.

Jak už to bývá, tak po samotném pokřtění knihy bylo možné si autorovu práci i zakoupit a nechat ji u stánku nakladatelství Straky na vrbě ozdobit Janovým věnováním a autogramem.

Zase příště

I když jsem se z časových důvodů nemohla zúčastnit celého Coniáše, rozhodně jsem si ho užila. Pomalu začínám litovat toho, že jsem podobné akce nezačala vyhledávat daleko dříve, protože rozhodně mohu s klidem na duši prohlásit, že setkat se takovýmto způsobem s lidmi, kteří mají stejné zájmy, je skvělé. A co vy,  dorazíte příště taky?

, ,

Fantasy svět? Žádný problém!

Zdroj: jez92.deviantart.com/

Někdo by si možná řekl, že vymyslet si svůj vlastní svět není nic těžkého. Vždyť tam, kde je vše dílem autorovy fantasie, nemůže být přeci něco špatně. Jenže to je OMYL. Vystavět fantasy svět bez určitých znalostí je, jako kdybyste se snažili postavit dům a nevěděli, jak vlastně mají vypadat základy.

Pokud jste na hodinách zeměpisu, dějepisu, biologie a jiných předmětů zaháleli a říkali jste si: To stejně nikdy nevyužiju, pravděpodobně jste netušili, že jednou budete psát, nebo jste si neuměli představit, co vše to vlastně doopravdy obnáší.

Nebojte se, nic vám nevyčítám. Nebyla jsem jiná a teď toho hořce lituju a doháním, jak se dá, to, co jsem ve škole tak úspěšně zaspala. Je to velká dřina, ale dá se to.

Pořád nevidíte, v čem je to vlastně tak moc důležité?

Fantasy svět, i když je vymyšlený, stále musí působit věrohodně, aby se v něm čtenář neztrácel nebo aby vás brzy nepřechytračil (stejně se tak stane, rejpalů je všude plno :D, ale proč jim to usnadňovat, že?).

Dějepis

1346 – bitva u Kresčaku. Tohle je příklad jednoho z roků, na kterém náš dějepisář trval, že ho musíme umět. V životě jsem to ale nijak nepoužila.
Když píšete, není důležité, kdy se daná historická událost stala, nebo její název – vždyť beztak dostane nové jméno, to, které jí sami dáte. To, co si potřebujete odnést, jsou souvislosti. Proč se vlastně bitva odehrála, co to pak znamenalo pro náš stát? Protože věřte, že pokud se ve vašem fantasy světě přihodí něco podobného, bude to mít rovněž velice podobné následky, jaké to mělo ve skutečnosti v historii. Můžete se to snažit vymyslet po svém, jenže… Nechci vás podceňovat, ale pokud nejste žádný vojenský generál, tak vám už dopředu mohu říct, že s tím budete mít velký problém.

Zeměpis

Kde je které hlavní město, určitě také nebudete muset nutně vědět. Ale přesto zeměpis potřebovat budete, a to hlavně ten, který je spojený s fyzikou (také jste ji na střední tak nesnášeli?). Nemusíte mít ale strach. Spíš než složité vzorečky budete potřebovat znát obecné principy. Teplý vzduch stoupá nahoru a na jeho místo se tak snaží dostat ten studený. Vznikají pasáty a jiné stálé větry, které ovlivňují podnebí. Při tvorbě světa si prostě nemůžete dovolit strčit poušť někam, kde by logicky muselo často pršet.
Totéž platí i o mořských proudech. Nemůžete říct: Tak a tady ten stát bude živ z mořeplavby, když je umístěn tak, že hlavní obchodní tepna by byla proti přírodnímu proudu. Tak to prostě dřív nefungovalo (zase je tu potřeba trocha toho dějepisu). Námořnictví v době, kdy ještě neexistovaly motory, zkrátka nebylo totéž, co dnes.

Biologie

Říše rostlin a živočichů. Pro lidi, kteří jsou stejně jako já rádi, že od sebe rozeznají kočku a psa, je tohle doslova peklo. Snad každému dojde, že asi nemůže do džungle vrazit polární lišku, ale i tak je potřeba dávat na některé věci pozor!
Dovolím si být konkrétní a dát vám příklad z mé vlastní zkušenosti. Psala jsem o útěku džunglí a napadení tygrem. Původní záměr byl takový, že měl zaútočit v noci a hlavní hrdina se ho snažil nalákat, aby se na něj vrhnul z toho směru, ze kterého to pro něj bylo nejvýhodnější, tudíž zepředu. No a to už byl problém a nebýt toho, že jsem si půjčila chytré knihy a měla k nim navíc ještě chytřejší přátele, už bych byla nenávratně ztracena.
Tygr útočí zásadně skokem zezadu na krk své oběti, které prokousne hrdlo. Navíc se nevydává na lov v noci, ale nejraději má večerní a ranní šero. Taková jsou fakta. Že to málokdo ví a skoro nikdo se v tom nevyzná? Ano. Přesto však každý svět dělají realistický právě drobné detaily. To, kvůli čemu pak doopravdy věříte, že nějaké takové místo existuje.
Další úskalí biologie je to, že některé pojmy z ní nám jsou naopak známé až moc a v době, v níž se většina fantasy odehrává, něco takového prostě vědět ještě nemohli. Takže koukejte rychle zapomenout na výrazy jako je třeba testosteron nebo adrenalin. Vypustit něco takového z úst, tak na vás ve středověku koukají jako na někoho, kdo právě spadl někde ze stromu a ošklivě se praštil do hlavy.
Svůj důvod, proč dávám jako příklad právě adrenalin, jistě mám. Vám, co nervové synapse (když už jsme u té biologie, že 😀 ) fungují trochu rychleji než ostatním, došlo, že tento příklad mám opět ze své vlastní praxe.
Text, ve kterém jsem to použila, už četlo hodně lidí. Dokonce jsem ho i s touto chybou odeslala do soutěže, i když jsem o ní věděla. Lenost vymýšlet tomu synonymum vyhrála. V soutěži zatím nevím, jak si povídka stojí, nicméně nikdo z těch, kterým jsem to dávala k nahlédnutí a ke kritice, si toho ještě nevšiml. Jednoho čtenáře jsem na to dokonce upozornila a jeho reakce zněla: Vidíš, kdybys to neřekla, tak to normálně přejdu.
Přesto však to beru jako něco, co do fantasy nepatří a čemu by se mělo v rámci možností vyhýbat. Z malých chyb pak vznikají velké a, co si budeme povídat, čtenář je tvor chytrý.

Tak to by byly mé praktické postřehy a zkušenosti. Jaké jsou ty vaše? Setkáváte se s podobnými problémy? Jak tvoříte své světy? Nebo patříte mezi ty rejpaly, kteří takovéhle věci hledají a rádi si na autorech sem tam smlsnete?

, ,

Festival fantasie

Zdroj: festivalfantazie.cz/

Abych pravdu řekla, nebylo jich mnoho. Bohatě by mi na to vystačily prsty jedné ruky, a to přesně dva.  Ne že by nebylo o co stát, ale možnost, která se mi vyskytla, byla lepší, než v co jsem mohla doufat.

Do Chotěboře jsem dorazila vlakem v půl jedné odpoledne. Ta cesta byla úděsná. To vedro ve vlaku bylo nesnesitelné a po vystoupení z něho jsem se setkala s nepříjemným faktem, a sice že akce nebyla nijak značená. Pro člověka, který se účastní poprvé a město nezná, to bylo nepříjemné zjištění.

Proto jsem se rozhodla řídit heslem: Když nevíš, ptej se milých důchodců. Vím, že s nimi velká většina mladých lidí nemá dobré zkušenosti (zvláště z dopravních prostředků 🙂 ), ale mně přijde, že jsou rádi, že se jich někdo na něco zeptá a vždy mile odpoví a pomohou.

S jejich pomocí jsem se tedy dostala úspěšně až na místo, kde jsem se poctivě zaregistrovala (i když to, jak jsem později zjistila, nikdo nekontroloval), a pak jsem šla rovnou na přednášku Honzy Kotouče, která byla hlavní položkou v mém plánu.

Hodina vyhrazená pro jeho novou knihu „Volání do zbraně“ se nesla v česko-anglickém duchu, neboť mezi posluchači byl i David Weber, americký sci-fi spisovatel. Atmosféra byla uvolněná a řeč se nakonec stočila k „veselým historkám z natáčení“ a projektu tzv. červených triček.

Po skončení jsem měla tu čest přesunout se spolu s Johnakem (jak zní Honzova přezdívka) a panem Weberem do VIP salonku. Připadala jsem jako v nebi, něco takového jsem ani v nejmenším nečekala.  I když sama jeho tvorbu moc neznám, protože k velkým fandům scifi nepatřím, tak musím říct, že mě David Weber velice svými názory a postoji zaujal.

Skupinka, čítající ze začátku mě a Johnaka, se postupně rozšiřovala a ke konci rozhovoru nás bylo už asi osm. Aniž bych si všimla, tak tímto způsobem utekly tři hodiny, a nastal čas přesunu do velkého přednáškového sálu, kde měl pan Weber odpovídat na otázky svých fanoušků a širokého publika. K tomu všemu se přidala i jeho milovaná žena Sharon, která ho pravidelně na nejrůznější cony doprovází.

Dotazy byly různorodé. Od jeho knih, hrdinů a světů přes otázky na jeho soukromí a rodinný život.  Některé odpovědi si dokonce od posluchačů odnesly okamžitý potlesk, ať už proto, že pobavily, či dojaly svou upřímností.

Vzhledem k tomu, že mi cesta tam opravdu neudělala dobře, rozhodla jsem se po této přednášce odjet zpátky, i když se mi vůbec nechtělo. Nicméně i to, jak se ukázalo, mělo nakonec svá pro, protože jsem se na nádraží seznámila s dalšími fanoušky fantasy a skvěle se s nimi cestou domů pobavila.

Děkuji všem za super zážitky. Příště si určitě na Festival fantasie udělám víc času. Opravdu to stojí za to a bylo to dobrá zkušenost.

,

Ohlédnutí za besedou s mladými českými spisovatelkami

Zdroj: temnarka.blog.cz

Nejprve bych položila dvě základní otázky: Proč je dobré na podobné akce chodit a čím mě to obohatilo?

Obecně vzato nemám moc v oblibě akce, na kterých se vyskytuje hodně lidí na malém prostoru. Nicméně napsat znamená naučit se v podobném prostředí pohybovat. Proto je vždy velice poučné a inspirující se s takovými lidmi, kterým se na rozdíl od Vás podařilo svou knihu už i vydat, setkat a naučit se od nich něco, co byste vlastními zkušenostmi nabývali jen velice stěží.

Co mě ale potěšilo ze všeho nejvíc, bylo, že jsem se konečně s lidmi, které znám z internetového a blogového prostředí už hodně dlouho, mohla vidět tváří v tvář. Není nad to si popovídat hezky u jednoho stolu, dozvědět se o věcech, ke kterým se běžně přes maily či komunikaci přes chat na facebooku nedostanete, a poslechnout si pár peprných vtipů, jež jste ještě neznali.

Další otázka, která teď vyvstává, je: Kdy se bude nějaká podobná akce znovu opakovat?

Ta nejbližší, které se budu účastnit a na kterou bych Vás tímto ráda pozvala také, je Festival fantazie v Chotěboři. Zde bude křtít svou novou knihu Honza Kotouč (jeden z těch, se kterými jsem se na besedě poprvé osobně setkala) na sobotním galavečeru 7.7. Jak už z předpony gala plyne, nebude to tentokrát žádná komorní akce jako většina, kterých se běžně účastním, a Honzova kniha nebude jediná, která tu bude symbolicky polita šampaňským.

Určitě, pokud se tedy ze světa literatury chcete dozvědět víc a litujete, že Vám ušla beseda s mladými českými spisovatelkami, dorazte na festival! Bližší informace Vám dodám již brzy.

,

Con na vrbě

Zdroj:

Akce pro fantasy nadšence, jejíž již třetí ročník pořádalo nakladatelství Straky na vrbě nejen pro své věrné čtenáře, letos připadla na pátek 1. června, tedy na den dětí. Dárek k tomuto datu jsme ale dostali všichni v podobě skvěle prožitého odpoledne.

Con v duchu pohody

Con na vrbě se nesl ve velice přátelské, až rodinné atmosféře. Hned po příchodu se mi s úsměvem představil sám majitel nakladatelství Straky na vrbě, pan Michael Bronec. A byl to také on, komu patřil čas vymezený na první část programu – povídání o jeho zkušenostech a práci nakladatele, překladatele a autora.

Řeč se točila hlavně kolem jeho překladů Rogera Zelazneho (tvůrce světa Amber). Slova Michaela Bronce byla velice přínosná a člověk si tak mohl uvědomit, jak těžkou, často ne příliš doceňovanou, práci překladatelé knih mají.

Mimo jiné se také odbočilo k tématu nelehkého břímě výběru projektů, do kterých si nakladatelství Straky na vrbě může dovolit pustit se, protože (podle slov samotného pana Bronce) ne vždy se všechny publikované knihy ujmou na trhu tak, jak se původně očekávalo. Pokud by se tak stalo víckrát, mohlo by to celé to dlouhé úsilí stojící za dosavadním úspěchem nakladatelství Straky na vrbě přijít vniveč.
Naštěstí se tomu ale tak zatím neudálo a Michael Bronec má šťastnou ruku při svých výběrech a jak sám s úsměvem prohlásil, jeho anděl strážný pracuje pilně a zatím velice spolehlivě.

Do it yourself fantastika

Další část patřila Tomáši Bandžuchovi a Leonardu Medkovi, kteří oba dva patří mezi české autory píšící fantastiku z období převážně začátku 20. století a první republiky. Slova „Do it yourself fantastika“ použil právě Tomáš Bandžuch, když popisoval, jak se k tomuto odvětví fantasy literatury dostal. Bohužel nemohu citovat doslovně, ale vzkaz, který svým posluchačům tímto předal, byl jasný: Pokud chcete číst něco, co na trhu není, nezbývá vám než si to napsat sami.

Psaní o době, ze které se dochovalo hodně pramenů, je velice obtížné, jak se oba dva spisovatelé této části fantastiky shodli. Je třeba mít nastudováno nesčetné množství informací a ty následně do svých děl zapracovávat. Úkol nelehký, ale pro opravdové nadšence do historie a fantasy, jakými Tomáš Bandžuch i Leonard Medek beze sporu jsou, splnitelný.

Pokřtění Žoldnéřů aneb Mladá krev není voda

Poslední část před závěrečným křtem sborníku Žoldnéři fantasie nepatřila nikomu jinému než autorům v něm publikujícím. Ti odpovídali nejen na zvídavé otázky Dariona, jenž rozhovor s nimi vedl, ale i zde přítomných v sále. Padaly tu dotazy například na to, jak se k fantasy dostali, jestli používají psaní jako psychoterapii, nebo zda by se do budoucna chtěli psaním živit.

Závěrečné části programu, samotného pokřtění nové knihy nakladatelství Straky na vrbě, jsem se z časových důvodů už zúčastnit nemohla. Přesto vzhledem k atmosféře, která celým odpolednem prostupovala, si dovolím hádat, že musela být tou nejlepší tečkou, již si tak povedená akce, jako byl Con na vrbě, zasloužila.

Dodatečně ke křtu tak tímto způsobem přeji hodně štěstí a skvělých knih nejen Strakám na vrbě, ale i nové krvi, svěřencům Michaela Bronce.

,

Blogový agregátor Sleduju.cz

Zdroj:

O co tedy vlastně jde?

Sleduju.cz si za krátkou dobu své existence získalo řadu věrných návštěvníků. Není se čemu divit. Projíždět nepřeberné množství nejrůznějších blogů zabere spoustu času, a proto každý uvítá něco, co mu tuto drahocennou veličinu ušetří.

Na Sleduju.cz najdete všechno hezky na jednom místě a navíc si můžete udělat své vlastní nastavení, takže se Vám budou zobrazovat ve výpisu článků pouze ty příspěvky, které opravdu chcete číst. K tomu stačí jediné – přihlásit se.

To by leckoho mohlo odradit, ale autor Sleduju to vyřešil velice pohodlně pro všechny své návštěvníky. Přihlásit se dá pomocí loginu přes Facebook, Twitter či Google, takže se nemusíte ničeho bát, žádné starosti a vyplňování osobních údajů Vás rozhodně nečeká.

Vyberte si, je z čeho!

Jako blogový agregátor je Sleduju zcela nestranné. Najdete zde širokou škálu toho, co by Vás mohla zajímat. Nejvíce blogů čítá kategorie „Osobní“, přesto však tu najdete nabídku mnoha dalších okruhů. Potřebujete-li nějaké šikovný recept, stačí se jen podívat pod položku „Vaření“, zajímáte se o internetové prostředí? Pak je tu pro vás kategorie „Internet“.

Pro volnočasové čtení jsou tu pak blogy o cestování, filmech, focení, hrách a nechybí ani něco z toho literárního světa.

Sleduju versus jiné blogové agregátky

Blogových agregátoru není moc, přesto však Sleduju.cz není jediné. Co já osobně považuji za jeho největší výhodu oproti ostatním je propojení se sociálními sítěmi Facebookem, Googlem+ a Twitterem. Navíc za dobu jeho existence jsem ještě nezaznamenala nějaký výpadek. Autor stránce věnuje hodně času a stále přidává nová vylepšení. Jako jednu z nejpovedenějších přídavných funkcí bych pak vyzdvihla tzv. Tržiště.

Tržiště aneb Kdo hledá, skutečně najde

Tržiště je místo na Sleduju, které slouží k nabídkám a poptávkám. Můžete si tak s někým domluvit výměnu odkazů, guestposting(což je buď jednostranné či oboustranné vyměňování článků) či jakkoliv jinak spolupracovat s Vašimi blogem.

Záložka „Tržiště“ je určena spíš pro blogery, než pro samotné čtenáře. Najdete v horní liště vpravo od názvu blogového agregátoru. Zatím se teprve rozjíždí, nicméně má skvělý potenciál do budoucna, takže pokud přemýšlíte, jak zpestřit a vylepšit právě Váš blog, neváhejte ji se na tržiště vypravit! Zcela jistě dobře pořídíte.

Zapojte se na Sleduju.cz

Sleduju vzniklo pro všechny lidi z internetové blogosféry. Ať už sami vedete svůj blog, nebo patříte „pouze“ k jejich pravidelným čtenářům, neváhejte se zapojit. Nejdete tu nejen své oblíbené blogy (jako třeba Blog Textařky 😀 ), ale i mnoho dalších zajímavých informací, které se vám budou hodit. Zkrátka není nad to mít vše hezky přehledně na jednom místě.

,

Facebook, jak ho neznáte

Zdroj:

Facebook je výborné místo pro šíření informací. A šíření informací to je základ, na kterém je vystavěn dnešní svět. V době informačních technologií není nic cennějšího, než informace a z nich následně nabyté znalosti.

Virální dosah aneb Jak to funguje?

Virální dosah (nebo také virální efekt) je pojem, který možná jako běžný uživatel slyšíte poprvé. Je skloňován především mezi těmi, kteří Facebook užívají jako místo pro obchod a kteří ho bedlivě sledují. Virální dosah by se dal považovat za jakési měřítko úspěšnosti. Měřítko toho, jak se výše zmíněné informace šíří.

Virální efekt ze širšího pohledu

Virální efekt je výraz, který vzešel z marketingu. Když se podíváme trochu na teorii, zjistíme, že jde o to, jak se informace samovolně šíří mezi lidmi. K tomu je potřeba dobrý nápad a přiměřená počáteční propagace. Pak, pokud jste udělali vše správně, se efekt dostaví bez jakékoliv další práce, šíří se doslova jako virus, od toho také název virální efekt.

Nejznámější a asi nejlepší příklad vzhledem k provedení je, co nám ukázala Kofola a její posílání vánočních přáníček. Aniž by museli cokoliv víc dělat, tak povědomí o značce se zvýšilo, protože lidem se líbilo, že mohou poslat pozdrav šitý na míru a udělat svým blízkým radost. Z hlediska marketingu to bylo zahráno na výbornou a všichni ostatní by si z nich měli brát jen příklad.

Postoj vůči virálnímu dosahu

Virální efekt je něco, o co se snaží více méně všichni, co poskytují informace. Když bych to vzala z pohledu autora, tak je to ta největší odměna, která se umělecky tvořícímu člověku může dostat. Věřte nebo ne, ale pocit, že se Vaše dílo líbí, je velice uspokojující. Čtenáře to stojí jedno kliknutí a článek se dostane k očím dalších lidí, kterým se bude líbit také, nebo jim přinese zajímavé informace, na které by jinak nenarazili.

Ať se na to tedy díváte jakkoliv, přináší to jen samá pozitiva, kterých je v dnešním světě pramálo. Proto se rozhodně nebojte sdílet, likovat a komentovat. Autoři ty články nepíší proto, že by neměli co jiného na práci. Píší je pro Vás, tak je odměňte!

No a co říct závěrem? Vy, kteří jste obsah článku pochopili, tak víte, co máte nyní zmáčknout, abyste mně jako autorce udělali radost. Díky Vám všem 😉