, ,

Fantasy svět? Žádný problém!

Zdroj: jez92.deviantart.com/

Někdo by si možná řekl, že vymyslet si svůj vlastní svět není nic těžkého. Vždyť tam, kde je vše dílem autorovy fantasie, nemůže být přeci něco špatně. Jenže to je OMYL. Vystavět fantasy svět bez určitých znalostí je, jako kdybyste se snažili postavit dům a nevěděli, jak vlastně mají vypadat základy.

Pokud jste na hodinách zeměpisu, dějepisu, biologie a jiných předmětů zaháleli a říkali jste si: To stejně nikdy nevyužiju, pravděpodobně jste netušili, že jednou budete psát, nebo jste si neuměli představit, co vše to vlastně doopravdy obnáší.

Nebojte se, nic vám nevyčítám. Nebyla jsem jiná a teď toho hořce lituju a doháním, jak se dá, to, co jsem ve škole tak úspěšně zaspala. Je to velká dřina, ale dá se to.

Pořád nevidíte, v čem je to vlastně tak moc důležité?

Fantasy svět, i když je vymyšlený, stále musí působit věrohodně, aby se v něm čtenář neztrácel nebo aby vás brzy nepřechytračil (stejně se tak stane, rejpalů je všude plno :D, ale proč jim to usnadňovat, že?).

Dějepis

1346 – bitva u Kresčaku. Tohle je příklad jednoho z roků, na kterém náš dějepisář trval, že ho musíme umět. V životě jsem to ale nijak nepoužila.
Když píšete, není důležité, kdy se daná historická událost stala, nebo její název – vždyť beztak dostane nové jméno, to, které jí sami dáte. To, co si potřebujete odnést, jsou souvislosti. Proč se vlastně bitva odehrála, co to pak znamenalo pro náš stát? Protože věřte, že pokud se ve vašem fantasy světě přihodí něco podobného, bude to mít rovněž velice podobné následky, jaké to mělo ve skutečnosti v historii. Můžete se to snažit vymyslet po svém, jenže… Nechci vás podceňovat, ale pokud nejste žádný vojenský generál, tak vám už dopředu mohu říct, že s tím budete mít velký problém.

Zeměpis

Kde je které hlavní město, určitě také nebudete muset nutně vědět. Ale přesto zeměpis potřebovat budete, a to hlavně ten, který je spojený s fyzikou (také jste ji na střední tak nesnášeli?). Nemusíte mít ale strach. Spíš než složité vzorečky budete potřebovat znát obecné principy. Teplý vzduch stoupá nahoru a na jeho místo se tak snaží dostat ten studený. Vznikají pasáty a jiné stálé větry, které ovlivňují podnebí. Při tvorbě světa si prostě nemůžete dovolit strčit poušť někam, kde by logicky muselo často pršet.
Totéž platí i o mořských proudech. Nemůžete říct: Tak a tady ten stát bude živ z mořeplavby, když je umístěn tak, že hlavní obchodní tepna by byla proti přírodnímu proudu. Tak to prostě dřív nefungovalo (zase je tu potřeba trocha toho dějepisu). Námořnictví v době, kdy ještě neexistovaly motory, zkrátka nebylo totéž, co dnes.

Biologie

Říše rostlin a živočichů. Pro lidi, kteří jsou stejně jako já rádi, že od sebe rozeznají kočku a psa, je tohle doslova peklo. Snad každému dojde, že asi nemůže do džungle vrazit polární lišku, ale i tak je potřeba dávat na některé věci pozor!
Dovolím si být konkrétní a dát vám příklad z mé vlastní zkušenosti. Psala jsem o útěku džunglí a napadení tygrem. Původní záměr byl takový, že měl zaútočit v noci a hlavní hrdina se ho snažil nalákat, aby se na něj vrhnul z toho směru, ze kterého to pro něj bylo nejvýhodnější, tudíž zepředu. No a to už byl problém a nebýt toho, že jsem si půjčila chytré knihy a měla k nim navíc ještě chytřejší přátele, už bych byla nenávratně ztracena.
Tygr útočí zásadně skokem zezadu na krk své oběti, které prokousne hrdlo. Navíc se nevydává na lov v noci, ale nejraději má večerní a ranní šero. Taková jsou fakta. Že to málokdo ví a skoro nikdo se v tom nevyzná? Ano. Přesto však každý svět dělají realistický právě drobné detaily. To, kvůli čemu pak doopravdy věříte, že nějaké takové místo existuje.
Další úskalí biologie je to, že některé pojmy z ní nám jsou naopak známé až moc a v době, v níž se většina fantasy odehrává, něco takového prostě vědět ještě nemohli. Takže koukejte rychle zapomenout na výrazy jako je třeba testosteron nebo adrenalin. Vypustit něco takového z úst, tak na vás ve středověku koukají jako na někoho, kdo právě spadl někde ze stromu a ošklivě se praštil do hlavy.
Svůj důvod, proč dávám jako příklad právě adrenalin, jistě mám. Vám, co nervové synapse (když už jsme u té biologie, že 😀 ) fungují trochu rychleji než ostatním, došlo, že tento příklad mám opět ze své vlastní praxe.
Text, ve kterém jsem to použila, už četlo hodně lidí. Dokonce jsem ho i s touto chybou odeslala do soutěže, i když jsem o ní věděla. Lenost vymýšlet tomu synonymum vyhrála. V soutěži zatím nevím, jak si povídka stojí, nicméně nikdo z těch, kterým jsem to dávala k nahlédnutí a ke kritice, si toho ještě nevšiml. Jednoho čtenáře jsem na to dokonce upozornila a jeho reakce zněla: Vidíš, kdybys to neřekla, tak to normálně přejdu.
Přesto však to beru jako něco, co do fantasy nepatří a čemu by se mělo v rámci možností vyhýbat. Z malých chyb pak vznikají velké a, co si budeme povídat, čtenář je tvor chytrý.

Tak to by byly mé praktické postřehy a zkušenosti. Jaké jsou ty vaše? Setkáváte se s podobnými problémy? Jak tvoříte své světy? Nebo patříte mezi ty rejpaly, kteří takovéhle věci hledají a rádi si na autorech sem tam smlsnete?

,

Beta-reader

Zdroj:

Odpověď je jednoduchá. Často se stává, že spisovateli z jeho pohledu leccos unikne. Pouští vás do svého světa, ale rozhodně vám o něm nepodává 100% všech informací. Jeho základy má propracované ve své hlavě a pouze na nich staví a popisuje. Není proto výjimkou, že o knize jako celku pak přemýšlí poněkud v jiné dimenzi, hodně vzdálené od té, kterou pak máte před sebou na papíře. Zkušební čtenář je pro něj tedy něco jako taková spojka s realitou.

Otázka ale je, jak si někoho takového vybrat. Asi na to neexistuje žádná exaktní metoda. Svou volbu musíte přizpůsobit především tomu, aby byla nejlepší pro knížku samotnou. Vy sami ji znáte nejlépe a také jste si dobře vědomi svých slabin. Proto je potřeba se řídit podle toho.

Abych vám to lépe přiblížila, ukážu vám to na svém vlastním příkladu. Má kniha spadá do žánru fantasy a jako u takové musí svět v ní stvořený působit realisticky. Čtenář si musí připadat, že tam doopravdy je a odpoutat se od toho běžného, ve kterém žije.

V knize používám různé věci, které běžně znáte a se kterými se setkáváte. Občas se mi ale stane, že použiji a popíši něco, co by vlastně v reálu takovou podobu nikdy mít nemohlo. Na příklad jsem psala, že se všichni muži sešli na jakémsi zasedání osady. Jo, jenže pozor na to. Osada nese jméno osada pouze ze zvyku. Ve skutečnosti je to velké město rozlohy cca jako Praha. Dovedete si představit, že by se třetina Pražanů dostavila na jedno místo?

Co si budeme povídat, tohle by nefungovalo. Jenže ve chvíli, kdy jsem tuto faktickou chybu udělala, tak mi to nedošlo, nebýt toho, že mě na to upozornil můj přítel, který si právě takovýchto věcí všímá. Proto jsem při vybírání mých beta-readerů myslela na tuto stránku a na místo rýpala (myšleno opravdu v dobrém), člověka s věčnými otázkami, jsem obsadila právě jeho.

Další osoba, kterou jsem potřebovala, byl někdo, kdo by mi pomohl přiblížit i starší generaci a podíval by se mi na nějaké ty překlepy a chybky, které v textu přehlédnu. Sice si docela zakládám na gramatice, ale moc dobře vím o češtinářských jevech, které mi vždy dělaly problémy, a i když si na ně dávám velký pozor, stále je dělám. Pro tuto pozici jsem vybrala svou babičku. Je hodně sečtělá, odpovídá mnou požadované věkové kategorii a (co si budeme povídat) má hodně času.

Poslední a nejdůležitějším beta-readerem je pro mě člověk, co mě usměrní po té, řekněme, ženské stránce. I přestože ráda píši z pohledu kluků, tak jsem pořád jen holka a některé jejich skrytá zákoutí a pohnutky jsou mi stále vzdálené. Můj třetí zkušební čtenář je můj nejlepší kamarád. Nevybrala jsem si ho ale jen kvůli našemu vztahu. Je to pro mě osoba, která se dokáže do mých postav vžít a říct mi: “Ale takhle by přeci normálně nikdo neuvažoval. Proč ten a ten udělal to a to?” Osoba, která hlavně umí skvěle popsat, co jí nesedí, či vadí. A dobře vysvětlit problém, to je základ úspěchu.

To by byli mí beta-readeři. Asi jste si všimli, že to jsou lidé mně hodně blízcí. Přesto ale vím, že když se jim něco nebude líbit, budou upřímní a nenechají na mně nit suchou.

Píšete a sháníte se také po někom takovém a říkáte si: “Já ale u sebe nikoho takového nemám” ? Mýlíte se. Zkuste se pořádně kolem sebe rozhlídnout. Já jsem je taky dlouho neviděla a nyní jim i touto cestou moc děkuji.