Paulo Coelho

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Paulo_Coelho

Je zajímavé, že když se mi prvně dostalo do rukou Paulovo nejznámější dílo, vůbec mě nelákalo pustit se do něj a začít ho číst. Alchymista, říkala jsem si, to zavání nějakým děláním lektvarů a chemií, kterou jsem nikdy příliš v lásce neměla.

Knihu mi ale půjčil kamarád, a když nám ji doporučila ještě naše přednášející Sociální psychologie, Eva Velechovská, konečně jsem se přiměla ji otevřít.

Velmi čtivý příběh, působící pohádkově a velice (dovolila bych si říct) jednoduše. Hledání pokladu pastevcem, zamilování se v poušti… To vše je ale prokládáno krásnými myšlenkami. Děj pak vrcholí naprosto brilantní pointou, kterou, pokud jste knihu nečetli, Vám nechci prozrazovat.

Jinými slovy – Paulo Coelho si mě tím získal. Už jsem od něj četla mnoho dalších knih, přičemž mou asi nejoblíbenější se stala Čarodějka z Portobella. Přesto však samotné dílo Paula není to, proč je pro mě tak velkým vzorem.

Obdivuji ho hlavně proto, jakým je člověkem. To, jakým způsobem se prosadil. Ta cesta rozhodně nebyla jednoduchá a on to přesto přese vše dokázal.

Živit se jako spisovatel byl v Brazílii, kde se Paulo narodil a začínal, zcela bláznovský sen. Dokonce ho jeho rodina kvůli tomu poslala třikrát do psychiatrické léčebny, aby mu to elektrošoky vyhnali z hlavy. Přesto však Paulo u psaní zůstal alespoň okrajově. Začínal jako písňový textař, novinář a televizní scénárista.

Možná právě toto stálo nakonec za tím, že dosáhl takových úspěchů, jako dosáhl. V hudebním showbiznisu získal hodně vlivných přátel, kteří (pokud chcete úspěšně prorazit s vlastním dílem) jsou potřeba. V dnešní době a zvlášť v zemi, jakou je Brazílie, to už není jen o talentu a umění psát.

I sám Paulo Coelho si toho je dobře vědom. Hodně o své spisovatelské kariéře prozrazuje v autobiografickém díle Záhir. Zde také používá termín “Protekční banka”, kterou si můžete představit jako institut, kam vkládáte svou laskavost pro to, aby vám ji někdo zase při další příležitosti vrátil.

Pro úspěch musíte vždy vědět, jak věci fungují. A je jedno v jakém oboru. Protekční banka funguje kdekoliv. Je důležité ale také nezapomínat, že tím to nekončí. Vždy je potřeba trocha talentu, dobrá myšlenka a hlavně nepřeberné množství práce.

Poskládat různé věci v konzistentní celek je asi to největší umění dnešní doby. Paulo Coelho dokázal skombinovat všechno dohromady a svým dílem zaujal lidi natolik, že je dnes jedním z nejpřekládanějších autorů. Jeho dílo spatřilo už na 160 zemí a bylo přeloženo do 69 jazyků, což jsou úctyhodná čísla.

Rovněž se mu musí nechat, že ve svých necelých 65 letech zvládá vynikajícím způsobem propagaci moderními technologiemi. Jeho stránka na Facebooku patří k jedněm z nejčtenějších a každý status je hned záhy po zveřejnění sdílen a likován stovkami lidí.

Navíc Paulo nezaostává ani v politickém dění. Velmi se mi líbil jeho postoj k mezinárodní protipirátské dohodě ACTA, kdy dal všechna svá díla k dispozici na internet. Jasně tak dokázal všem, co jsou proti volnému sdílení dat, že se ve svém tvrzení, že internet snižuje zisky umělců, mýlí. Tržby z prodejů jeho knih se tímto krokem nejenže nesnížily, ale dokonce ještě vzrostly.

Tímto se Paulo Coelho ukázal nejen jako skvělý spisovatel, ale i vynikající marketingový stratég. Jeho knihy se dostaly k novým čtenářům, a to je to, co si ostatně každý autor přeje ze všeho nejvíc.

A co Vy? Rozhodli jste se už, jakou knihu si od něj přečtete?