Chci vydat knihu

Zdroj:

Samonáklad nebo nakladatelství? To je, oč tu běží!
Jaký způsob vydání zvolit?

Plusy a mínusy obou přístupů.
Video z panelové diskuze na téma vydávání knih.

 

Více článků o psaní

  • Jak napsat knihu
    Jak napsat knihu
    Tvorba literární postavy
  • Jak napsat knihu
    Jak napsat knihu
    Začněte kratšími útvary

Pravidla světa mrtvých

Zdroj: pexels.com

Noorveus patří mezi Děti magie, přesto je jeho moc hodně omezená. Podaří se mu najít způsob, jak ovládnout své schopnosti a odvrátit hrozící válečný konflikt?

Fantasy povídka ze světa Nejmocnějších.

 

Miloval zrzky. Rezavý nádech vlasů nebo ohnivě rudá. Na odstínu nezáleželo. Důležitý byl odlesk barvy v slunečním svitu. To, jakým způsobem září na dálku. Na Písečných ostrovech moc takových žen nebylo. Světlá pleť zrzek neměla ráda rovníkové žhavé paprsky. Přesto zde jedna žila.

Ashaí vstoupila do místnosti. Noorveus seděl na zemi se zkříženýma nohama, černé vlasy měl stažené do malého culíku a meditoval. V první chvíli ani dívku nevnímal, jako kdyby byl zcela jinde. Teprve po několika dalších zpomalených úderech srdce ho z jiných sfér vrátila do pokoje její vůně. Vůně levandulí, které si přivezla ze své domoviny.

„Zase se pokoušíš navázat kontakt s dušemi mrtvých?“ zeptala se Ashaí, když viděla, jak tmavovlasý muž otevřel oči.

Noorveus přikývl. Vycítil z tónu jejího hlasu nepochopení. Oprávněné nepochopení. Zkoušel se podobným způsobem spojit se zesnulým otcem řadu let. Bezúspěšně. Z pohledu druhých se to zdálo jako plýtvání časem, on ale věřil, že se mu to jednoho dne podaří.

Štíhlá zrzka se zdržela dalších otázek. Vedli rozhovor na toto téma už nesčetněkrát. Vysvětlovala mu, že takto nikdy nedosáhne úspěchu: zaměřoval se na ovládnutí vlastní duše, ale přitom se chtěl spojit s jinými. Noorveus zase vždy namítl, že nemůže dostat pod kontrolu ostatní, dokud nezkrotí tu svou. Nebyla schopna ho přesvědčit, že se mýlí, že takto magie nefunguje. Otevírat znovu tu samou diskuzi nemělo smysl, přesto litovala, že na ni nedá a plýtvá časem i nadáním.

„Co bys chtěl dělat večer?“ odvedla řeč jinam a přisedla si k němu. Byla blízko, přesto se naklonila ještě blíž a začala mu masírovat záda. Cítila, jak je napjatý. Viděla, jak se jí každým dnem vzdaluje. Přála si to zvrátit, ale netušila jak.

Noorveus měl chvílemi pocit, že slyší tepání jejího srdce. Jako kdyby magií uměla ovládat i to a schválně údery zesílila, aby je zaslechl. Vůně levandulí mámila jeho smysly. Znovu se nořil do stavu meditace, tentokrát ji ale měla pod kontrolou Ashaí. On se mohl pouze oddávat slasti a opojení…

V poslední chvíli sebou trhl a vstal.

„Chci být sám,“ řekl a přešel do bezpečné vzdálenosti.

Ashaí k němu zvedla pohled a poté tiše přikývla. Zvedat hlas nebo dávat příkazy nemělo smysl. Nemohla udělat nic, čím by změnila jeho rozhodnutí.

Jižanský mladík si počkal, až jeho učitelka odejde. Jako její žák ji znal velice dobře. Používala své přednosti a manipulovala muži. Nehodlal se stát další její loutkou.

Miloval zrzky, ona byla ale výjimkou.

***

 

Často přemýšlel nad předurčeností osudu. Připadal si svázaný jako vězeň před popravou. Nemohl vůbec nic, jen přihlížet. Kde byla hranice toho, co ještě snese? Kde ležel bod zlomu?

Noorveův otec kdysi vládl nejmocnější říši, poté ho však připravili o moc vojenským převratem a jemu nezbylo než utéct do vyhnanství a začít nový život. Znovu se oženil, získal dobré postavení a po tchánově smrti převzal jeho obchody. I jako uprchlíkovi se mu dařilo lépe než většině ostatních lidí, nikdy však nepřestal snít o návratu na trůn. Nepovedlo se mu to, přesto věřil, že některý z potomků usedne zpět na místo, které mu právoplatně patří.

Čas je náš, říkával svému synovi. To, že se něco nepodaří dnes, neznamená, že jindy se to povést nemůže. Patří ti každý den až do konce věků. Každý den představuje novou příležitost.

Noorveus snil, že jednoho dne otci přání splní, sám ale vládnout nemohl. Magie, která mu kolovala v žilách, nebyla požehnáním, nýbrž prokletím. Někdo tak silný jako on nesměl mít světskou moc. Musel přijmout duchovní cestu a přenechat svou pozici mladšímu bratrovi. Valand měl ale docela jiné ambice.

Noorveus za Valandem přišel do jeho pracovny a položil na stůl přehled účtů. To, že nesměl vlastnit žádné jmění ani držet moc, neznamenalo, že mu je rodinný majetek cizí. Zajímal se a pomáhal bratrovi, jak jen mu to jeho postavení dovolilo. Sloužit Matce magii se dalo odkudkoliv.

Valand desky ani neotevřel, jen přikývl a čekal, že si bratr půjde po svém. Noorveus však jen tak odejít neplánoval.

„Všiml jsem si výdajů na zbrojení. Z jakého důvodu?“

„Z důvodu výbojů,“ odvětil klidně Valand, přestože nesnášel, jak bratr do všeho strká nos.

„Jsme obchodníci, ne válečníci.“

„Někdy je nejlepší způsob, jak něco získat, si to prostě vzít. Zaplatit žoldáky považuju za rozumnou investici. Oba víme, že pobřeží Morhinie je bohaté. Nehodlám čekat na to, až totéž napadne někoho jiného.“

„Otec by si tohle nepřál,“ namítl Noorveus. Copak má jeho odkaz navždy zmizet?

„Otec je mrtvý. Čas není jeho. Čas patří živým.“

Noorveus se zamračil. Vypustit něco takového z úst byla opovážlivost největších rozměrů. Věděl, že otec to vidí. Tak moc si přál se s ním spojit a zastavit tohle šílenství. Získat od něho požehnání k tomu, aby začal jednat a nemusel jen přihlížet. Bez jeho svolení si však zasáhnout netroufl. Zůstal uvězněný v jednom bodě.

Smyčka předurčenosti ho dusila stále víc.

***

 

V domě na Písečných ostrovech bylo nezvyklé ticho. Dny se nerušeně střídaly stejně jako vlny omílající zdejší pláže. Domnělý klid však pouze stupňoval skryté napětí.

Noorveus se rozhodl nepřihlížet dál v tichosti tomu, co se Valand chystá udělat. Musel zakročit a věděl, že tím překročil pomyslnou hranici. Nyní jen čekal, kdy se na to přijde a strhne se bouře. Bylo otázkou času, kdy bratr zjistí, co za jeho zády udělal. Spojení s otcem se mu stále navázat nepodařilo, a tak si musel poradit jinak: umírněně, ale přesto účinně.

Valand vstoupil do Noorveova pokoje bez zaklepání. Zuřil. Bouchl za sebou dveřmi a začal křičet. „Jak ses mohl opovážit! V tomhle domě jsem pánem já. Ne ty!“

„Vládce Morhinie už odepsal?“ zvedl Noorveus k bratrovi oči. Vypadal nevzrušeně. Právě meditoval.

„Neodepsal,“ vyprskl Valand. „Poslal sem svého syna i s ozbrojeným doprovodem.“

Takovou reakci nečekal ani sám Noorveus. Odpověď ho přiměla vstát a jít se podívat z okna na nedalekou pláž. Čekal, že se družina shromáždila tam, a nemýlil se. Někteří strážní v ruce drželi kopí a hlídali každý pohyb, jiní postávali u koní s mečem u pasu a byli připraveni okamžitě tasit.

Fakt, že sem vládce jedné z říší na jižním kontinentu poslal nejstaršího syna, hovořil za mnohé. Válka byla na spadnutí mnohem víc, než magií nadaný bratr tušil. Nezáleželo na tom, že byli pouhými obchodníky. Měli takovou moc, že se jich znepřátelená strana nepopiratelně bála.

„Co jsi mu napsal?“ naléhal Valand. „Co ode mě chce? Mír?“

Bylo na čase vyjít s pravdou ven. A Noorveus se ani nebránil.

„Nepřijel za tebou, nýbrž za mnou.“

To Valanda nadzdvihlo ještě víc. „Takže ty si nyní domlouváš schůzky s našimi nepřáteli sám?“

„Věřím, že existuje smírčí řešení. Válka není nevyhnutelná.“

Valand bratra chytil za předloktí a odtáhl ho od okna. Trpělivost mu dávno došla. Neměl chuť na hry. „Co jsi Halehdovi napsal?“ zopakoval otázku a zpříma mu pohlédl do očí. Nebál se ho. Bratr sice oplýval nadpřirozenými silami, vládl ohni, mohl však moc používat jen pro druhé, ne pro vlastní prospěch. Kdyby to udělal, potrestala by ho sama Matka magie, které sloužil. Věděl, že by její hněv neriskoval.

„Navrhl jsem mu sňatek s jeho jedinou dcerou. Spojení našich rodů. Ty jsi ženatý, ale já ne.“

Valand hlasitě vydechl, hněv ho však neopustil. Moc dobře to na něho bratříček nastražil. Chytil ho do sítě jako malou rybku. On byl ale žralok. Nehodlal si to nechat líbit.

 

Pokračování naleznete ve sbírce povídek Mladé čarodějky, kterou můžete podpořit na

Startovači.

A pokud byste chtěli ještě víc z mého světa, k dostání je i varianta Mladé čarodějky a Zpívající věže, kde najdete dalších 7 povídek z drsného fantasy světa Nejmocnějších 🙂

 

P. S. Nenechte se odradit obálkou. Nakladatelův záměr je odkázat na starou éru fantasy 🙂 Díla budou stát za to 😉

KOUPIT

Výcvik severských zabijáků

Zdroj: Roland Rawen Havran

Lovci lidí patří mezi charakteristické prvky mého fantasy světa. Jsou tvrdí a vládnou nejen zbraněmi, ale i chladnou logikou. Nemají žádné nadpřirozené vlastnosti, přesto jsou výjimeční díky svému výcviku.

 

Jak probíhá výchova severských zabijáků

Výchova lovců lidí probíhá odděleně od ostatních účastníků běžného výcviku. Vybranou skupinu vede zkušený zabiják, který sám prošel stejným výcvikem.

Během pěti let výcviku procestují vybraní chlapci celý kontinent a podívají se i za jeho hranice. Cílem je naučit budoucí lovce nejen jak přežít odkázaný sám na sebe v severské divočině, ale i ve zrádné džungli, vyprahlé poušti, vysoko v horách… zkrátka kdekoliv na světě, kam se během plnění úkolů může dostat.

Výcvik neopomíjí ani druhý protipól přežití – umění se začlenit do společnosti, splynout s davem, zůstat nenápadný. Součástí menších zkoušek, které lovci během výcviku skládají, jsou úkoly ve městech s rozličnými kulturami, zvyky a náboženstvím.

 

“Běžný” život v táboře

V době, kdy zrovna lovečtí učni neplní dílčí úkoly v jiných zemích, žijí v odlehlém táboře v severské tundře. Zde dochází k setkávání s účastníky výcviku, kteří byli vybráni v jiných ročnících.

Mezi učni panuje zpravidla respekt, ale zároveň i určitá rivalita. Většinou žádný mladík nepřevyšuje výrazně své druhy, protože jsou všichni velice zdatní a rozdíly mezi nimi jsou spíše v jednotlivých osobních dovednostech. K šikaně mezi vrstevníky dochází velice výjimečně (ne jako mezi účastníky běžného výcviku). Výchova lovců podporuje individualitu jedinců, každý se zaměřuje především sám na sebe a nemá potřebu řešit zbylé druhy. Nejblíže (zvlášť v prvních letech výcviku) mají chlapci k vedoucímu výcviku, který jim v podstatě nahrazuje otce a kterého přirozeně vnímají jako největší vzor. I proto je na výběr lovců-učitelů kladen velký důraz a nestane se jím jen tak někdo.

I když je trénink lovců tvrdý, hodně se dbá na to, aby učni minimálně při pobytu v táboře měli dostatek jídla a byli silní. Zkoušky hladovění a fyzického strádání jsou ve výcviku zařazeny, ale pouze jako extrémní případ, který je může potkat, a nejsou nikterak časté.

Lovci lidí

Lovci lidí

 

Zkoušky, které stojí za zmínku

 

  • Zkouška věrnosti 

Jednou z mála zkoušek, na kterou se dospívající chlapci v sladké nevědomosti těší, je svádění žen. Výcvik se vyznačuje především komplexností, a jak již bylo řečeno, k tomu patří i schopnost začlenit se do společnosti. Lovec proto musí být připraven i na takovéto situace.

I když se na první pohled může zdát tato zkouška příjemná, opak je pravdou a učni, kteří od začátku nepředpokládali nějaký háček, brzy vystřízliví.

Zkouška nepatří k jednorázovým úkolům, ale probíhá delší čas. Lovec má za úkol se k vybrané dívce nenápadně dostat, získat si její důvěru a pomocí předstíraného vztahu z ní vytáhnout určitou informaci z její minulosti.

Jelikož jde zpravidla o první bližší seznámení budoucího lovce s dívkou, počítá se s tím, že během úkolu chlapci navážou opravdový, důvěrný vztah. Stinná stránka údělu lovce ale tkví v tom, že nesmí mít žádné podobné závazky. Je vychováván tak, aby žil sám a pouze sloužil, a součástí tohoto úkolu je připravit ho na tento fakt. Po získání informace, která se v první fázi zdá jako cíl zkoušky, dostává lovec ještě jeden úkol: dívku zabít a přinést její tělo. Záměrem říše je vychovat maximálně oddané služebníky. Kdo v tomto úkolu neuspěje, sám zemře.

 

  • Zkouška mučení

Další z velice těžkých částí výcviku je příprava na mučení. To většinou spočívá v psychickém nátlaku – hladovění, žízni, ponižování… Použití násilí je úměrné tomu, aby v případě složení zkoušky neměl lovec trvalé zdravotní následky, přesto však hodně bolestivé.

Před tento úkol jsou chlapci postaveni v téměř zralém věku, tedy krátce před závěrečnou zkouškou, aby měli šanci něco takového ustát. Přesto není výjimkou, že někteří jedinci muka neunesou, a vypadnou těsně před završením výcviku na tomto úkolu. Daní učni (pokud si nesáhnou na život sami během mučení) jsou poté popraveni „svým otcem“ – vedoucím výcviku. Je to zároveň trest i pro něho, že neobstál jako učitel a nedokázal je patřičně připravit. Sever je zkrátka tvrdý a pro žádnou slabost zde není místo.

 

Zaujali tě lovci a jejich výcvik? Zúčastni se soutěže a pošli příběh inspirovaný osudy severských zabijáků!

Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

Žít fantasy

Zdroj: Jana Pechlátová

Projekt “Žít fantasy” je jeden z nápadů, ke kterým jsem dospěla při přemýšlení, jak žánr fantasy ještě víc přiblížit čtenářům. Stručně řečeno jde o pokus nacházet fantasy okamžiky každý den kolem sebe. Věřím, že fantasy nemusí být jen odlišný svět, může to být realita a záleží pouze na nás, jestli tomu tak bude. A tady je první střípek z reálné fantasy – focení s vlky 🙂

 

Myslím, že se najde jen opravdu málo fanoušků fantasy, kteří by neměli rádi vlky, a ani já nejsem výjimka. Ještě bližší vztah jsem si k této psovité šelmě vytvořila při psaní povídky Zákon smečky, která se umístila v soutěži Cena Karla Čapka a vyšla ve sborníku MLOK 2016. Příběh sice není přímo o vlcích, ale pracuje s hierarchií smečky a přirovnává k ní skupinu otroků cvičených pro boj v aréně.

 

Větření kořisti

Větření kořisti

 

Možnost fotit s vlky a stát se na chvíli “členem” jejich smečky jsem dostala jako dárek. Obecně jsem toho názoru, že dávání zážitků je jedna z nejlepších forem dárků. A když máte v rodině spisovatele, který každou takovou zkušenost zužitkuje pro psaní, platí to dvojnásob!

Atmosféra celého focení se skutečně vydařila a bylo vážně skvělé stát se alespoň na chvíli lovkyní a paní těchto ušlechtilých tvorů. (Díky, tati, za úžasné narozeniny 🙂 )

Vlčí paní

Vlčí paní

 

Když už jsem dostala jako dárek zrovna tento zážitek, chtěla jsem, aby se výsledné fotky nesly právě v duchu povídky, kterou jsem napsala; spojit příjemné s užitečným. Drtivou většinu mého příběhu tvoří základní pud: touha přežít. A totéž jsem chtěla, aby vyzařovalo i z fotek – živočišnost, bojovnost, odhodlanost.

Lovkyně

Lovkyně

 

Pokud byste také chtěli zažít fantasy na vlastní kůži a okusit, jaké to je stát se na chvíli členem smečky, mohu vám vřele doporučit fotografku Janu Pechlátovou, která stojí za zachycením těchto úžasných okamžiků 🙂

Naslouchej mi

Naslouchej mi

 

Zajímá vás víc? Další fotky zveřejním již brzy! Sledujte mě na Facebooku 😉

Fantasy svět může být reálný.

 

Zpívající věže – Lovci lidí

Zdroj: Roland Rawen Havran

Napište si na seznam literárních soutěží další položku! Soutěž Zpívající věže se po roce vrací a tentokrát nese podtitul Lovci lidí.

Soutěž Zpívající věže vznikla za účelem obohatit fantasy svět, ve kterém se odehrává většina mých povídek, o vedlejší a rozšiřující příběhy a učinit ho tak ještě živějším. A to je i cíl pro dnešní rok!

Zapojte svou fantasii; soutěží se o zajímavé finanční odměny a možnost dostat se do tištěného sborníku. Takto vypadá ten z prvního ročníku soutěže.

Podmínky letošního ročníku

  • Povídka se odehrává ve světě Nejmocnějších a její téma souvisí s postavami Lovců lidí
    • Svět Nejmocnějších je fantasy svět inspirovaný našimi dějinami. Můžete si jej představit jako středověk, kdyby nezanikla Římská říše. Společnost je už celkem vyspělá, kultura bohatá a vzdělání rozvinuté. Říším vládnou králové, ale zároveň je stále platné otroctví a na jihu kontinentu se s oblibou pořádají zápasy v arénách podobné těm gladiátorským.
    • Pro soutěž potřebujete znát alespoň částečně reálie světa Nejmocnějších. Vše podstatné naleznete v následujících třech článcích, které shrnují princip fungování magie, náboženství a popis jednotlivých království. Podrobnosti o lovcích lidí pak naleznete pod tímto odkazem.
    • Pokud máte jakýkoliv dotaz ohledně vašeho námětu, lze ho konzultovat a obrátit se na mě prostřednictvím emailu jitka@ladrova.cz
  • Rozsah maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr fantasy
  • Počet prací na autora není omezen
  • Soutěž není anonymní; do emailu uveďte své celé jméno a věk
  • Jazyk čeština nebo slovenština (v porotě je vždy minimálně jeden zástupce ze Slovenska)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz nebo ve sborníku soutěže
  • Uzávěrka:  čtvrtek 31. 8. 2017 ve 23:59
  • Soutěžní text posílejte na email jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Lovci lidí

 

Součástí výsledků je i slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc :)

Odměny zůstávají stejné jako minulý rok

1. místo – finanční odměna 2000,- Kč
2. a 3. místo – finanční odměna 1000,- Kč
Tím to ale nekončí!

I když se neumístíte na prvních třech místech, stále máte možnost odměnu získat. Pokud vaši povídku vyberu k uveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte autorský honorář ve výši 500,- Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění). Čím věrnější světu Nejmocnějších vaše dílo bude, tím větší šanci na autorský honorář máte.

Lovci lidí

Zdroj: Roland Rawen Havran

Jsou chladní a nebezpeční, prošli tvrdým výcvikem a jejich hlavním úkolem je zabíjet na příkaz krále. Říká se jim lovci lidí, ale jsou mnohem víc…

Každý fantasy svět má svá specifika, bohatou kulturu a některé světy mají i různorodé rasy. Osobně však razím názor, že nejzajímavější jsou beztak lidé. Dokáží ledacos, zvlášť když jsou k tomu vedeni a motivováni. A lovci lidí jsou toho tím nejlepším příkladem.

 

Kdo je lovcem lidí

Lovci lidí pocházejí z Ledové říše. Ta je obecně známá tím, že odmalička své chlapce cvičí k boji. Začíná se ve věku 7 let a výcvik končí při dovršení dospělosti, tedy ve 14 letech. (Poznámka autorky: Ano, inspirací byla samozřejmě starověká Sparta.)

Chlapci určení pro výcvik lovců lidí se vybírají po dvou rocích společného tréninku. Tehdy jsou odděleni od ostatních vrstevníků a jejich rodinám je často poslána zpráva, že zemřeli. Ztrácí veškeré kontakty s minulostí a stávají se jinými lidmi.

 

Výcvik lovce

Pro výcvik lovce často nejsou vybíráni ti nejlepší mladí bojovníci. Jejich úkolem totiž není “pouze” umět zacházet s mečem. “Vyvolení” chlapci musejí být inteligentní, umět číst, psát a počítat. V rámci výcviku se poté rozšiřují jejich znalosti, umění přežití v divočině, učí se míchat jedy, ale také umět se o sebe postarat, když jsou zranění a odkázáni pouze sami na sebe.

Jedním ze základů výcviku jsou principy logického myšlení. Lovec musí být především chytrý, neboť je nucen získávat informace pokud možno nenápadně. I když tito muži ve svém jménu nesou označení lovci lidí, nezabíjejí tak často, jak by se dalo čekat. Jsou vedeni hlavně k tomu, aby po sobě nezanechávali stopy. Zabít člověka přináší vždy spoustu práce se zamaskováním. Přesto však v případě krajní meze nemají problém s tím nechat někoho “zmizet”.

 

Závěrečná zkouška

Závěrečné zkoušky lovce lidí bývají různé. Většinou se jedná o komplexní úkol, který spojuje všechny nároky, které jsou na lovce kladeny. Lovec musí být vždy především nenápadný a umět se ztratit v davu, získat informace a ty pak použít. (Poznámka autorky: Pro naše oko možná lovci vypadají výstředně, ale pravda je, že se od ostatních seveřanů zase tolik neliší – nemohou, protože jinak by na sebe upozornili a to by je mohlo stát i život.)

Příběhy lovců lidí

Příběhy lovců jsou různé. Často se stává, že ne každý z nich dokáže zapomenout a vzdát se rodiny. Stále to jsou lidé, a jelikož patří k těm nadprůměrně chytrým, jejich mysl se nedá zcela ovládnout. Obecně ale platí, že lovec je nejslabší právě v místech, kde si ponechal své “lidství”.

Mnozí lovci také bojují s tím, že podle kodexu nesmějí mít ženy a děti. Kdokoliv lovci blízký představuje jeho slabé místo. Lovci jsou žádaní, ale mají sloužit pouze králi, který platil jejich výcvik. Nikomu jinému. Citové vazby dávají prostor pro vydírání ze strany těch, kterým by se služba lovců hodila. I tak ale mnozí dříve či později toto pravidlo poruší a stávají se v jistém slova smyslu odpadlíky.

 

Jak se zachází s odpadlými lovci

Případy odpadlých lovců nejsou rozhodně výjimečné. Kromě těch, kteří zatouží po teple rodinného krbu, se najdou i tací, kteří sejdou z cesty a nechají se uplatit někým jiným než králem. V prvním případě se trest zpravidla neuděluje. Riziko si nese každý lovec sám. Druhý se však trestá smrtí. Často je v takovém případě poslán druhý lovec, aby odpadlíka zabil. Pak už záleží jen na tom, který lovec je lepší a kdo komu zasadí smrtelnou ránu.

 

Ženy-lovkyně

Žena-lovkyně je vzácná, přesto se však i takové najdou. Žádná ale nemá oficiální výcvik. Jde o ženy, které jsou zpravidla vycvičeny vlastními muži z důvodu bezpečnosti – aby dokázaly bránit sebe a své rodiny a zabránit tak únosům a možnému vydírání.

 

Zaujali tě lovci a jejich příběhy? Zúčastni se soutěže a pošli ten svůj! Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

 

[Zpívající věže] Vydání sborníku

Zdroj:

Milujete fantasy světy? Poznejte tento!

Vydejte se na pobřeží Starého kontinentu a buďte součástí osudů správců Zpívajících věží, nechtěných synů a odvážných žen a mužů, kteří si v sobě nesou temnou minulost.

Sedm příběhů – šest nadějných českých a slovenských autorů – jeden svět!


Doporučená cena sborníku je 120 Kč + poštovné

Sborník je rovněž možné objednat přímo ze stránek nakladatele Straky.cz


Seznam povídek a jejich anotace

aneb Na co se můžete těšit

*

Jela Abasová – Novicka

Mania je odsouzena pykat za hříchy své sestry a je odvezena do kláštera v Hraničním království. Jak se vypořádá s novým údělem?

*

Patricie Kudelová – Cesta poznání

Alere je Dítě magie a se společníkem Vanem putuje Středohorským královstvím. Jejich cesta se ukáže o mnoho nebezpečnější, než se zprvu zdálo.

*

Erik Kováč – Posledný bastard

Nywel vyrůstal jako nemanželský syn bohatého správce Zpívající věže. Jako bastard neměl nikdy snadný život, to nejhorší ho však teprve čeká…

*

Pavel Koudelka – Parní věk

Časy se mění, duch legendy o Zpívajících věžích ale žije dál.

*

Vendula Brunhoferová – Ptáčník

Lionel kdysi býval nájemným vrahem krále, nyní je ovšem už na odpočinku. Když však dojde tvrdé na tvrdé, ukáže se, že nic jako bývalý lovec lidí neexistuje.

*

Věra Mertlíková – Pravda o strážci z Hoganova přístavu

Vlnka sní o tom stát se strážkyní Zpívající věže, její přání má ovšem jeden drobný háček – správcem může být pouze muž.

*

Jela Abasová – Čo patrí moru

Kal se vždy od ostatních odlišoval a okolím byl tlačen k tomu, aby se změnil. Podaří se mu najít cestu a přizpůsobit se?

,

Pozvánka na Pragoffest

Zdroj: pexels.com




Pragoffest jako tradičně slibuje velké množství tematických bloků o psaní a fantasy. Spisovatel ale musí umět nejen psát,
ale také své dílo propagovat. A přesně to se dozvíte, pokud přijdete na mou přednášku!

 

Co se dozvíte?

  • Důvody, proč by měl spisovatel mít autorský profil na Facebooku (výhody a nevýhody)
  • Rozdíly mezi organickým a placeným obsahem a co je lepší (případová studie)
  • Kolik času stojí vedení autorského profilu
  • Filosofii Facebooku pro zobrazování vašich příspěvků

 

Pro koho je přednáška určená?

  • Pro všechny, kteří to se psaním myslí vážně
  • Pro bloggery, kteří chtějí zvýšit návštěvnost blogu
  • Pro ty, co se touží dozvědět něco víc o sociální síti, která do velké míry ovlivňuje mladou generaci

 

Přijdete? Máte nějakou konkrétní otázku?

Napište mi a sledujte událost na Facebooku!