[Zpívající věže] Vydání sborníku

Zdroj:

Milujete fantasy světy? Poznejte tento!

Vydejte se na pobřeží Starého kontinentu a buďte součástí osudů správců Zpívajících věží, nechtěných synů a odvážných žen a mužů, kteří si v sobě nesou temnou minulost.

Sedm příběhů – šest nadějných českých a slovenských autorů – jeden svět!


Doporučená cena sborníku je 120 Kč + poštovné

Sborník je rovněž možné objednat přímo ze stránek nakladatele Straky.cz


Seznam povídek a jejich anotace

aneb Na co se můžete těšit

*

Jela Abasová – Novicka

Mania je odsouzena pykat za hříchy své sestry a je odvezena do kláštera v Hraničním království. Jak se vypořádá s novým údělem?

*

Patricie Kudelová – Cesta poznání

Alere je Dítě magie a se společníkem Vanem putuje Středohorským královstvím. Jejich cesta se ukáže o mnoho nebezpečnější, než se zprvu zdálo.

*

Erik Kováč – Posledný bastard

Nywel vyrůstal jako nemanželský syn bohatého správce Zpívající věže. Jako bastard neměl nikdy snadný život, to nejhorší ho však teprve čeká…

*

Pavel Koudelka – Parní věk

Časy se mění, duch legendy o Zpívajících věžích ale žije dál.

*

Vendula Brunhoferová – Ptáčník

Lionel kdysi býval nájemným vrahem krále, nyní je ovšem už na odpočinku. Když však dojde tvrdé na tvrdé, ukáže se, že nic jako bývalý lovec lidí neexistuje.

*

Věra Mertlíková – Pravda o strážci z Hoganova přístavu

Vlnka sní o tom stát se strážkyní Zpívající věže, její přání má ovšem jeden drobný háček – správcem může být pouze muž.

*

Jela Abasová – Čo patrí moru

Kal se vždy od ostatních odlišoval a okolím byl tlačen k tomu, aby se změnil. Podaří se mu najít cestu a přizpůsobit se?

,

Pozvánka na Pragoffest

Zdroj: pexels.com




Pragoffest jako tradičně slibuje velké množství tematických bloků o psaní a fantasy. Spisovatel ale musí umět nejen psát,
ale také své dílo propagovat. A přesně to se dozvíte, pokud přijdete na mou přednášku!

 

Co se dozvíte?

  • Důvody, proč by měl spisovatel mít autorský profil na Facebooku (výhody a nevýhody)
  • Rozdíly mezi organickým a placeným obsahem a co je lepší (případová studie)
  • Kolik času stojí vedení autorského profilu
  • Filosofii Facebooku pro zobrazování vašich příspěvků

 

Pro koho je přednáška určená?

  • Pro všechny, kteří to se psaním myslí vážně
  • Pro bloggery, kteří chtějí zvýšit návštěvnost blogu
  • Pro ty, co se touží dozvědět něco víc o sociální síti, která do velké míry ovlivňuje mladou generaci

 

Přijdete? Máte nějakou konkrétní otázku?

Napište mi a sledujte událost na Facebooku!

 

, , , ,

Proč si nedávám novoroční předsevzetí

Zdroj: pexels.com




Internet je každoročně zpočátku roku plný plánů na nadcházející období. Možná čekáte, že se dozvíte něco málo z toho, co chystám já. Ale nedozvíte! Ptáte se proč?

Kdysi jsem zkoušela, podobně jako mnozí další, dávat si novoroční předsevzetí. Nikdy se mi to ale neosvědčilo. Samozřejmě, že nějaké plány mám. Ale přesto mám pocit, že zavazovat se k nim nemá smysl – kolikrát vás totiž napadne v průběhu roku něco lepšího!

 

Neplnění slibů

Znáte ten pocit, když něco slíbíte a nesplníte to? Já ano. Občas si před sebe stavíme příliš velké cíle a jejich realizace je obtížnější, než jsme si zpočátku mysleli. A pak následuje frustrace. Výčitky, že jsme chtěli danou věc udělat, ale nepodařilo se to.

Někdy mi připadá, že sami sebe stavíme do stresových situací, což je kontraproduktivní – zvlášť v tvorbě 😛

 

Krátkodobé plánování

Možná o mně víte, že se v rámci své práce pohybuju v marketingu, znám spoustu pouček a takových těch obecných větiček o tom co a jak. Jedna z nich je, že dnešní prostředí se strašně rychle mění. Naučila jsem se plánovat jen několik kroků dopředu. Mám sice nějakou vizi, ale cestu upravuju neustále 🙂

 

“Rada” na závěr

Jedním z největších úspěchů v loňském roce pro mě bylo umístění v Ceně Karla Čapka s povídkou Zákon smečky. A víte co? Původně jsem do této soutěže nechtěla vůbec psát. Vyburcovala mě kamarádka. Nebylo to v žádných plánech!

Nejlepší věci vznikají spontánně! 

A co vy? Patříte k těm, co si dávají předsevzetí? Pomáhají vám nebo to máte spíš jako já?

Zanechte mi komentář!

Výsledky soutěže Zpívající věže – Struny osudu

Zdroj: Vlastní zpracování

soutez

No a jelikož mám ráda nejen písmenka, ale i čísla, tak přidávám pár statistik!

  1. Do soutěže přišlo celkem 18 povídek od 17 autorů.
  2. Soutěž tentokrát hodnotil rekordní počet porotců – bylo nás celkem sedm.
  3. Nejmladší účastnici bylo 16 let. (A nejstarší se neříká 😀 )
  4. Kromě osmnácti soutěžních povídek jsme měli i 2 porotcovské.
  5. Porotci celkem přečetli 275 normostran textu – v průměru tedy měla jedna povídka zhruba 13 stran 🙂

 

Velká gratulace všem výhercům! Kompletní výsledky budou rozeslány soutěžícím emailem.

 

Na závěr bych ráda poděkovala jak porotcům, že do toho šli se mnou, tak účastníkům. Již nyní se těším na další ročník soutěže! A koho by předběžně zajímalo nové téma, tak už ho mám připravené – příště se podíváme na zoubek Lovcům lidí!

 

Zpívající věže – Struny osudu (II. ročník soutěže)

Zdroj:

Soutěž Zpívající věže vznikla za účelem obohatit fantasy svět, ve kterém se odehrává většina mých povídek, o vedlejší a rozšiřující příběhy a učinit ho tak ještě živějším. A to je i cíl pro dnešní rok!

Zapojte svou fantasii, soutěží se o zajímavé finanční odměny a možnost dostat se do sborníku soutěže.

Podmínky soutěže:

  • Povídka se odehrává ve světě Nejmocnějších a týká se tématu Struny osudu
    • Svět Nejmocnějších je fantasy svět inspirovaný našimi dějinami. S oblibou lidem říkám, aby si jej představili jako středověk, kdyby nezanikla Římská říše. Společnost je už celkem vyspělá, kultura bohatá a vzdělání rozvinuté. Říším vládnou králové, ale zároveň je stále platné otroctví a na jihu kontinentu se s oblibou pořádají zápasy v arénách podobné těm gladiátorským.
    • Pro soutěž není nutné znát reálie světa Nejmocnějších – pokud do příběhu nezapojíte magii, úplně postačí, když se budete držet představ o středověku a antice. Příběhy otroků, bojovníků, i obyčejných lidí z vesnic jsou inspirativní samy o sobě. Osobně reálie využívám hlavně pro dokreslení atmosféry příběhů, ale osudy hrdinů na nich nikdy nestojí.
    • Pro ty, co plánují v příběhu používat magii nebo by přeci jen chtěli obohatit příběhy reáliemi, doporučuji následující tři články, které shrnují princip fungování magie, náboženství a popis jednotlivých království.
    • Lze se inspirovat původní pověstí o Zpívajících věžích, není to ovšem podmínkou
    • Pokud máte jakýkoliv dotaz ohledně vašeho námětu, lze ho konzultovat a obrátit se na mě prostřednictvím emailu jitka@ladrova.cz
  • Rozsah maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr fantasy
  • Počet prací na autora není omezen
  • Soutěž není anonymní; do emailu uveďte své celé jméno a věk
  • Jazyk čeština nebo slovenština (v porotě je vždy minimálně jeden zástupce ze Slovenska)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz nebo ve sborníku soutěže
  • Uzávěrka:  pondělí 31.10. 2016 ve 23:59
  • Soutěžní text posílejte na e-mail jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Struny osudu

 

Součástí výsledků je i slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc :)

Jelikož se minulý rok sešly opravdu kvalitní příspěvky, rozhodla jsem se letos odměny navýšit!

1. místo – finanční odměna 2000,- Kč
2. a 3. místo – finanční odměna 1000,- Kč
Tím to ale nekončí!

I když se neumístíte na prvních třech místech, stále máte možnost odměnu získat. Pokud vaši povídku vyberu k uveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte autorský honorář ve výši 500,- Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění). Čím věrnější světu Nejmocnějších vaše dílo bude, tím větší šanci na autorský honorář máte.

zpivajici-veze

 

Těším se na Vaše příběhy!

Hodně štěstí a ať jsou Struny osudu dobře napnuty a hrají do noty Vaší inspiraci!

Svět Nejmocnějších a magie

Zdroj:

Elfové, čarodějové, druidi, dryády a další magická stvoření – tak přesně to od světa Nejmocnějších nečekejte! Ve světě Nejmocnějších vládnou lidé – nemagičtí a v lecčem podobní každému z nás. Magie je totiž velice vzácná a vyvolené jedince hodně omezuje.

 

Kult Matky magie

Kult Matky magie je ve světě Nejmocnějších na ústupu. Víru vyznávají pouze vybrané kláštery v Hraničním království, přestože je spojená s pověstmi o vzniku života a její magie skutečně funguje a pomáhá.

Přístup k magii mají ve světě Nejmocnějších pouze vybraní jedinci, kterým se říká Děti magie. Ani Děti magie však samy o sobě příliš mocné nejsou, umí nicméně navázat spojení se “svou” Matkou a mohou ji požádat o pomoc. Kladná odpověď Matky magie není ovšem nikdy zcela zaručená. Daný jedinec nikdy nesmí mít z kouzla osobní prospěch, pokud nejde o přímé ohrožení jeho života a ochranu před hrozícím nebezpečím.

Matka magie

Matka magie, autor obrázku Roland Havran

 

Děti magie

Celá magie je založená na přírodních principech. Děti magie svou Matku zpravidla žádají o déšť, příznivý vítr, úrodnou půdu, oheň či slunce.  Zároveň se každé Dítě kromě spojení s Matkou rodí s individuálním darem, k jehož užívání není zapotřebí Matčino svolení.

Individuální dary se liší podle pohlaví. Ženy bývají požehnané zpravidla různými druhy vizí, ozvěnami budoucnosti (tedy sluchovými vjemy toho, co se stane) či zvýšenou empatií. Jejich nadání se vyznačuje tím, že není účinné v boji. Muži zpravidla ovládají některý z živlů, který mohou aktivně využívat, tj. jejich schopnosti jsou výrazně silnější než ženské. Kvůli rovnováze sil muži nadaní magií nemohou mít děti a tvořit si vliv skrze své potomky. Ženy plodné jsou, dar spojení s Matkou ovšem dědičný není.

Pro využívání individuálních darů sice není třeba svolení Matky magie, vždy ale platí, že žádná z těchto schopností nesmí být zneužita. Jako příklad lze uvést zmiňované vidiny, které slouží Dětem magie k tomu, aby se mohly připravit na to, co se stane, nikoliv k tomu, aby budoucnost změnily.

čarodějka-721x1024

 Ashaí, Dítě magie, autor obrázku Ondřej Hrdina

 

Vzájemné spojení

Spojení Matky magie a jejích Dětí je velice silné. Děti magie nestárnou, ale nesmrtelní zdaleka nejsou. Lze je zabít násilně stejně jako kteréhokoliv jiného člověka. Dalším způsobem, jak mohou Děti magie zemřít, je přerušení zmíněného spojení s Matkou. K tomu dochází, pokud nadaný jedinec zneužije své schopnosti pro osobní prospěch.

 

Požehnání nebo dar?

Magie ve světě Nejmocnějších je krutá a trestá každou slabost. Překročit hranici svěřené pravomoci je velice snadné a následky jsou fatální. Chybovat lze pouze jednou!

 

A co vy? Chtěli byste ve světě Nejmocnějších vládnout magickou silou?

 

 

Svět Nejmocnějších a jeho politika

Zdroj:

Příběhy ze světa Nejmocnějších jsou založené především na politických intrikách. Tento fakt je i hlavní důvod, proč jsem vymýšlení jednotlivých království věnovala opravdu nemalé úsilí. Zde nabízím přehled toho nejzákladnějšího, co by vás mohlo zajímat.

Většina povídek ze světa Nejmocnějších se odehrává na kontinentu, kterému se mezi lidmi říká jako Starý. Kontinent svou rozlohou není příliš velký – dostat se z nejsevernějšího cípu na jižní trvá pouze několik dnů jízdy na koni. I proto k sobě mají jednotlivé říše velice blízko.

 

Středohorské království

Začněme netradičně zprostředka. Středohorské království, jak už název napovídá, se vyznačuje velkými horami, které se nacházejí na severu říše. Nenechte se ale zmást. Svažují se poměrně rychle a pod nimi se rozkládají úrodné nížiny, které jsou každé jaro zásobovány živinami z hor. Středohorské království by se dalo označit za hlavní sýpku celého kontinentu. Civilizace se zde vyvíjela jako jedna z prvních a postupně se rozšiřovala do dalších částí kontinentu.

Co se inspirace pro Středohorské království týče, tu jsem brala z našeho světa hlavně u Slovanů, nicméně díky dlouhému historickému vývoji zde můžete najít i prvky, které byste nečekali. Nejlepším příkladem je samotné sídlo trůnu. Nese jméno Skalní město, a i když je architektura v menších městech a vesnicích jinak hodně inspirovaná zmíněnými Slovany, najdete zde domy spíše podobné antickým vilám a chrámům z období největšího rozkvětu Římské říše.

 

Ledová říše

I přes menší rozlohu zabírá Starý kontinent všechny podnebné pásy – z pohledu astronomie se tedy dá prohlásit, že se děj odehrává na malé planetce. Ledová říše, jak již název napovídá, se nachází na severozápadu kontinentu. Jižní cíp země je lépe obyvatelný a vyspělejší oproti severu. Můžete zde najít dvě etnikapůvodní obyvatele, kteří byli vytlačeni z úrodnějších částí země (černovlasí jedinci, kteří by se dali přirovnat k eskymákům na naší planetě) a přistěhovalce, kteří řeší většinu sporů zbraněmi (opět inspirace v našem světě a to konkrétně Vikingy)

 

Země nikoho

V Zemi nikoho, která leží na sever od Středohorského království, panuje bezvládí a žijí zde vesměs pouze vyvrženci společnosti. Pro lepší představu lze opět použít přirovnání k našemu světu – Země nikoho je sibiřská tundra. Ruské gulagy.

 

Říše světel

O Říši světel se toho moc neví. Po politickém převratu se země oddělila od ostatních a hodně se izolovala. Předobraz je opět brán z reality – Čína, Severní Korea.

 

Ohňová země

Ohňová země je malou říší mezi Zemí nikoho a Říší světel. Kultura zde není příliš rozvinutá kvůli nepříznivým podmínkám, každopádně i tak zde nějaký život je. I tato zemička má kořeny v našem světě – zemi gejzíru a geotermální energie Island.

 

Hraniční království

Další malá zemička, kterou byste ale rozhodně neměli podceňovat. Zachovává si neutralitu a v jejích klášterech mezi horami jsou vychováváni ti nejlepší lékaři, kteří poté pomáhají lidem po celém světě. Kláštery se kromě výroby hojivých mastí a odvarů, vyznačují i výchovou bojovných mnichů. Samy o sobě nic nepěstují, ale lidé v okolních vesnicích jim platí plodinami za ochranu před nepřáteli a  za péči o zdraví. Inspiraci jsem opět hledala v našem světě. Hraniční království si můžete představit jako něco mezi Švýcarskem a Tibetem.

Deštné království

Název království je odvozen od hojných srážek – přesouváme se do oblasti tropů a pralesů. Deštné království patří mezi ty méně vyspělé říše. Velkou část jejich území pokrývá deštný les. Lidé žijí hlavně ze sběru ovoce a pobřežní oblasti z rybolovu. Hlavním zdrojem inspirace pro tuto oblast byla Indie.

 

Tygří říše

Tygří říše je hodně podobná Deštnému království, co se kultury a života týče. Oproti západnímu sousedovi je ale o něco vyspělejší a to hlavně díky hojnému obchodování s otroky. I proto byste její společenský předobraz mohli najít v již zaniklé Římské říši.

 

Království meče

Království meče je známé především díky nalezištím kovů, především pak železné rudy. Jde o bohatou zemi, která má vřelé vztahy s Novým kontinentem, což se podepisuje i na jejich kultuře, zvycích a oblékání. Určitě byste zde nepojedli u vysokého stolu a pokud se dá říct, že ženy jsou ve světě Nejmocnějších poměrně rovny mužům, tak pro Království meče to rozhodně neplatí. Velkou studnicí inspirace pro tuto zemi bylo Turecko, respektive Osmanská říše.

 

Písečné ostrovy

Poslední oblastí, na kterou by se rozhodně nemělo zapomínat, jsou Písečné ostrovy. Písečané se vyznačují jako pragmatičtí obchodníci. Na jejich území nevládne žádný král, nýbrž jejich vlastník. Původně toto území bylo nezávislé a vládli mu oligarchové. Postupem se ale jedna rodina stala tak bohatou, že  převzala vládu nad celým územím. Pod správu Písečných ostrovů spadá také Bouřné pobřeží – malá země, kterou si Písečné ostrovy koupily. Bouřné pobřeží by nebylo až tak významné, pokud by na něm Písečné ostrovy neměly svou zhruba deseti tisícovou armádu. Pokud čekáte opět na nějaký předobraz, ten hledejte v již zaniklé civilizaci Féničanů.

 

 

Tak co, už víte, kde byste ve světě Nejmocnějších chtěli žít?

, , ,

(Ne)pište jako stroj

Zdroj: freeimages.com

Psát je hrozně fajn, ale asi všichni tušíme, že psát jako stroj opravdu nemá smysl. Nesmí se zapomínat na vášeň, která k tomu spisovatelskému řemeslu patří. Přesto je pravda, že za poslední dobu jsem toho do toho notebooku naťukala opravdu hodně. Nejprve tedy trocha statistik. Od začátku roku (a vlastně už cca od října minulého roku) se psaní věnuji opravdu hodně intenzivně.

  • Od října 2015 do konce listopadu jsem napsala celkem tři povídky v celkové délce 63 normostran.
  • V prosinci jsem pak začala se psaním románu, kdy jsem napsala a opravila z předchozí verze zhruba 100 normostran.
  • Od ledna do 13. března jsem pak napsala dalších 400 tisíc znaků, což je po přepočtu na normostrany 222.

Když tato čísla sečtete, tak se opravdu dostanete k výsledku, kterému sama těžko věřím. Skoro 400 stránek za necelého půl roku je opravdu hodně. A to jsem nezapomínala ani na tu vášeň a všechny započítané texty už prošly minimálně jednou revizí podle postřehů mých betačtenářů.

Takže v čem je tedy to tajemství, jak toho napsat tolik, aniž byste se za výsledky museli stydět?

Možná nyní čekáte nějaký zázrak, ale věřte, že nepřijde. Celé tajemství tkví v tom, že jsem se rozhodla literatuře opravdu věnovat naplno. Čekala celý zimní semestr na státnice a řekla jsem si, že si nebudu hledat práci. Po ukončení jsem chtěla jít na doktorát (a nyní na něm doopravdy jsem), takže jsem si říkala, že nemá cenu shánět nějakou práci na půl roku. Měla jsem pouze občasnou brigádu, nějaké úspory a ty poslední měsíce jsem byla opravdu spisovatelkou na plný úvazek.

 

Říkáte si, že jste toho nenapsali tolik jako já?

Strašně nerada se s někým porovnávám. Vím, že jsem napsala za krátkou dobu opravdu hodně a je mi jasné, že ne každý má stejné možnosti. Většina lidí v mém věku má stálou práci, někteří už i rodiny. I to byl ale jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla do této zkušenosti jít. Vím, že už asi nikdy v životě nebudu mít na psaní tolik času jako nyní. Jediné, co jsem udělala, bylo to, že jsem využila příležitost, která se mi v životě naskytla.

 

Chtěli byste do toho jít taky?

I když se to celé nyní může zdát jako strašně super věc, nebylo to tak jednoduché, jak to nyní zní. To, že píšete rádi, neznamená, že jste připraveni psát 12 hodin denně. Mé dny vypadaly asi takto – když jsem ráno vstala, ještě před snídaní jsem se podívala na e-mail. V něm obvykle byly připomínky mé betačtenářky k tomu, co jsem psala včera. Otevřela jsem je, prošla je jen tak rychle a přemýšlela o nich po čas dělání snídaně. Dopoledne jsem pak trávila jejich zapracováváním, čím jsem se do příběhu krásně dostala. Po obědě jsem tedy rovnou začala psát nové části, které jsem pak večer zase posílala na zhodnocení… A takto vypadal takřka každý den toho půl roku. Chvílemi to už bylo opravdu vyčerpávající. Něco jako víkendy jsem moc nedržela, protože když nemáte stálou práci, je to prostě den jako každý jiný. Často jsem ani netušila, jestli je pondělí nebo sobota. Na první pohled to možná vypadá skvěle, když řeknete, že jsem půl roku měla čas jen na psaní. Ve skutečnosti je to ale práce jako každá jiná.

 

 

A jaké jsou mé závěry?

Pokud se ptáte, jaké jsou výsledky toho snažení, tak je to celkem jasné. Kromě počtu napsaných znaků mám pocit, že jsem se opravdu posunula ve psaní nejvíc za ty tři roky, co se literatuře věnuji víc. Takže v tomto rozhodně velké plus. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych do toho šla znovu, odpovím bez váhání ANO. Byla to skvělá zkušenost. Nicméně nyní jsem ráda, že jsem nastoupila na zmiňovaný doktorát, kde mám jistý pevný režim, a užívám si toho, že zhruba měsíc nemusím nic psát… než přijdou uzávěrky dalších soutěží 😀 😀 Opravdu jsem ocenila trpělivost přátel, rodiny a přítele. Neměli to se mnou jednoduché. Žila jsem v jiném světě než oni a bylo to znát. A přesto to se mnou vydrželi, za což jim patří můj velký dík 🙂