Zákon smyčky – soutěž

Zdroj: http://radittz.deviantart.com/

Pro ty, kteří rádi píší v období zimy, tu mám další soutěž, kterou pracovním názvem označuji jako vánočně-valentýnskou podle data vyhlášení a termínu uzávěrky ?

V poslední době pracuji na románu a jsem docela vytížená. V únoru ho ale budu odevzdávat a ráda bych si od něj odpočinula při čtení. A co číst lepšího než vaše práce, že? :)

Tentokrát bude téma soutěže náročnější, protože se výzev určitě nebojíte. Téma je shodné s názvem článku – Zákon smyčky.

 

A jaké jsou podmínky účasti?

  • Dodržení tématu: Zákon smyčky
  • Útvar: Povídka
  • Rozsah: minimálně 18 000 znaků, maximálně  54 000 znaků (znaky se počítají včetně mezer)
  • Žánr: fantasy, scifi
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Vyhlášení: 24. 12. 2015
  • Uzávěrka: 14.2. 2016 (Valentýn) ve 23:59

 

Povídky posílejte elektronicky na email: jitka@ladrova.cz. Do předmětu uveďte název soutěže Zákon smyčky.

Součástí hodnocení bude písemná zpětná vazba.

 

A o co se hraje tentokrát?

Pokud čtete blog pravidelně, víte, že mým oblíbeným nakladatelstvím jsou Straky na vrbě, které podporují české autory fantastiky. Výhry proto budou opět z jejich nabídky.

 

1. místo – výběr libovolné knihy do 500 Kč (případně knih, pokud zvolíte nějaké levnější)

2. místo – výběr libovolné knihy do 400 Kč

3. místo – výběr libovolné knihy do 300 Kč

Aktuální nabídku nakladatelství si můžete prohlédnout na stránkách straky.cz 🙂

 

Straky-na-vrbě-logo-300x153

Psaní zdar a zimě také!

Těším se na vaše povídky 😉

,

Jitka musí trpět!

Zdroj:

Víte, jak se říká, že každý správný hrdina musí trpět? Čtenář by si ho totiž jinak neoblíbil. Chce zažívat to špatné spolu s ním. No, a aby byl takový hrdina dobře popsán a jeho útrapy vylíčené do detailů, řekla jsem si, že autor musí trpět také, muhaha ? A do čeho, že jsem se to vlastně pustila?

Cesta do středověku

Poslední tropický víkend tohoto léta, 15. a 16. srpna, jsem strávila v historickém kostýmu na akci s názvem Cesta do středověku. Výprava měla jediný cíl – seznámit autory fantasy s tím, jak se kdysi cestovalo a co vše mohlo poutníky potkat. Takhle to ještě nezní jako takové utrpení, ale věřte – bylo.

Horko, horko, horko

Ano, první poznatek byl, že když na sebe v pětatřiceti stupních navlečete kostým z doby husitské, které se jinak přezdívalo také malá doba ledová, budete se péct.

cesta-do-stredoveku-prvni

Celý den začínal ráno v osm příjezdem do obce Svatý Hubert, kde jsme dostali zmíněné historické oblečení. Dámských kostýmů bylo méně, takže jsem si dobrovolně vzala pánský svršek. Ten čítal bruchy (dnešní trenýrky), spodní košili, vrchní tuniku a nohavice, které se vázaly k bruchům. Do výbavičky nám přibyla ale ještě kapuce a pak něco málo na cestu – opasek, měšec a žebračka, která byla krátce na to zatěžkána zásobami. Jídlo je zkrátka alfa a omega všech cestovatelů 😀

Hurá na cestu

Jediné, co nám po převlečení zůstalo našeho, byly boty. Zajistit každému účastníkovi takové historické, aby v nich vydržel cestu dlouhou 20 kilometrů, zkrátka nebylo v silách organizátorů. Navíc minimálně já jsem za svou obuv byla vděčná. Z každých druhých bot se mi dělají puchýře, takže by se putování také rychle mohlo změnit v peklo.

 cesta-do-stredoveku-treti

Pro některé to ale bylo utrpení i tak. Musím se přiznat, že i já měla strachu plné oči. Jsem zvyklá všude chodit pěšky, ale také jsem měla na paměti jedno: tak dlouhou trasu jsem šla naposledy asi před deseti lety. Nakonec jsem to ale zvládla a byla jsem jedna z mála, kdo si na délku trasy nestěžoval. Ono se sice na první pohled zdá, že dvacet kilometrů není zase tolik, ale když toho s sebou hodně nesete a pečete se v těch neprodyšných látkách, rychle změníte názor. Teorie o izolantech zkrátka nefunguje tak dobře, jak tvrdí fyzika 😀

 cesta-do-stredoveku-ctvrta

cesta-do-stredoveku-pata

Ať žijí spisovatelé

Naše cesta končila na hradě Krakovec, který je známý tím, že byl posledním místem pobytu mistra Jana Husa před odjezdem do Kostnice. Milovníci pohádek pak také vědí, že se zde natáčel film „Ať žijí duchové“. Střecha ale stále postavená není 🙂

Přímo na hradě jsme nespali, nýbrž nás čekalo přenocování pod mostem, který ke Krakovci vede. Zde měl také postaven stan pán z Gryfu, ke kterému naše „obchodnická“ výprava měla namířeno. Čekalo nás uvítání, jídlo a také názorná ukázka toho, jak je těžké dostat se do plátové zbroje (častá chyba autorů, kteří si myslí, že je to záležitost chvíle a jednoho člověka).

Noční prohlídka hradu

S nocí jsme spatřili nespočet hvězd. Dlouho si nepamatuju tak krásnou oblohu. Nemohli jsme sice kvůli suchům a hrozbě požáru rozdělávat oheň, ale večer jsme si užili i tak. Poblíž byl dětský tábor a zrovna pořádali bojovku na hrad. Bylo tak super strašit ty nebohé děti s mečem 😀

Za odměnu za poctivé strašení nás vzali na noční prohlídku Krakovce. Přiznám se, že tak působivou atmosféru jsem už dlouho nezažila. Stáli jsme uprostřed zřícených zdí, vše osvětlovaly jen hvězdy a občas člověk zahlédl i nějakou padat. Nezapomenutelný zážitek 🙂

 

Zákaz vstupu do stanu!

Každá správná výprava končí medovinou a já jsem u této tradice samozřejmě nemohla chybět. Co nás ale hodně překvapilo, bylo, když nám organizátor Míla sdělil, že ten pěkný stan, před kterým nás vítal pán z Gryfu, je jen pro našeho hostitele a my tam nesmíme. Chudí prý spí vždy venku.

Ihned se vznesla vlna nevole a námitky umocněné bouřkou, která byla vidět na západ od nás. Kdo zná mé texty, pochopí i argument, kterým jsem se bránila. Postavy mých povídek jsou všechno výše postavené osoby. Ty by přeci také venku za bouřky nespaly!

Shrnu to krátce. Neuspěla jsem. Nicméně jedna výhoda hovořila v můj prospěch. Vydržela jsem s pánem z Gryfu popíjet nejdéle. A když náš „dozorce“ Míla spal… domyslete si to sami. Navíc jsem měla ještě jednu parádní výmluvu: pes, který nás na cestě doprovázel, byl v tom stanu první, když poblíž zahřmělo 😀 No, co dodat? Jituška zase nemusí trpět tak moc.

Piráti bez moře

Zdroj: http://www.abicko.cz/

Minulá soutěž, která na blogu proběhla, byla pro náročnější. Přesto do ní přišlo třináct příspěvků a váš zájem mě moc těší. I proto jsem se rozhodla pro vyhlášení dalšího literárního klání, tentokrát lehce v oddychovém stylu 🙂

 

A jaké jsou podmínky účasti?

 

A co musí soutěžní dílo splňovat?

  • Téma: Piráti bez moře
  • Útvar: Povídka
  • Rozsah: maximálně 18 000 znaků včetně mezer (10 normostran)
  • Žánr: fantasy, scifi, horor
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Uzávěrka: 31.8. 2015 ve 23:59

 

Povídky posílejte elektronicky na email: jitka@ladrova.cz. Do předmětu uveďte název soutěže Piráti bez moře.

Součástí hodnocení bude písemná zpětná vazba.

 

A o co se hraje tentokrát?

Pokud čtete blog pravidelně, víte, že mým oblíbený nakladatelstvím jsou Straky na vrbě, které podporují české autory fantastiky. Výhry proto budou opět z jejich nabídky.

 

1. místo – výběr libovolné knihy do 500 Kč (případně knih, pokud zvolíte nějaké levnější)

2. místo – výběr libovolné knihy do 400 Kč

3. místo – výběr libovolné knihy do 300 Kč

 

Aktuální nabídku nakladatelství si můžete prohlédnout na stránkách straky-nakladatelstvi.cz 🙂

 

Straky-na-vrbě-logo-300x153

Psaní zdar, létu také!

Těším se na vaše povídky 😉

Svět Nejmocnějších a bohové

Zdroj: wallcoo.net

Naše myšlenky často ovlivňuje vzdělání – to, co o světě víme díky poznatkům. Leccos si vysvětlujeme jinak než lidé, kteří žili v dobách před námi a neměli naše možnosti. A tak to chodí i ve světě Nejmocnějších.

Nejdůležitější je myslet na to, že v co lidé světa Nejmocnějších věří, není vždy jednoznačně pravda. Ve své podstatě právě na tomto jsou postavené i některé zápletky – ne vše je takové, jaké se zdá.

 

Historie a náboženství

Na Starém kontinentu, kde se odehrává většina doposud vymyšlených příběhů, panuje polyteismus. Děj hlavního příběhu je zasazen přibližně dvě stě let po rozpadu Království devatera divů. Již tehdy se tato říše skládala z místokrálovství, která měla svého panovníka. Každý místokrál podléhal svou pravomocí hlavnímu králi ve Skalním městě. A tato místokrálovství přirozeně měla i svého patrona – jednoho z bohů.

 

Středohorské království má jako pouhá jedna ze dvou říší za svou hlavní patronku ženu – bohyni plodnosti Ardeniu. Její oltář je poutním místem a nachází se na jednom z mnoha vrcholků obklopující Skalní město.

Skalní město, oltář bohyně plodnosti

 

Ledová říše vždy vychovávala muže – válečníky. Jejich patronem se tedy stal bůh války Garavar. S ním se také utká každý muž po své smrti v čestném souboji, aby mu byly otevřeny hodovní síně bohů a jejich svět.

 

Království meče stálo za velkým řemeslným rozvojem, jejich opatrovníkem se proto stal bůh rud a kovů Mitilion.

 

Tygří říše byla vždy spjata s rozsáhlými džunglemi, hojnými na zvěř i rostlinstvo. Jejím patronem se proto stal bůh všeho živého a divokého Livanit.

 

Opakem tomuto byla zapovězená Země démonů, dnes známá jako Země nikoho. Kdysi podléhala králi Království devatera divů, ale nikdy neměla svého vlastního místokrále, neboť kdokoliv jiný se zde rozhodl vládnout, podlehl moci démonům a zešílel nebo byl zabit. Prokletému území se proto začalo přezdívat Země nikoho a jejím opatrovníkem se stal bůh stínů Sadahir, který jediný dokáže alespoň částečně bojovat s mocí démonů, kteří spí v zemi a čekají na svůj návrat. Zároveň Sadahir představuje spojení mezi světem živých a mrtvých. Jeho nejbližším přítelem je bůh Garavar – oba se starají o mrtvé muže, Sadahir především o rolníky, řemeslníky a obchodníky, kteří by se nemohli jinak utkat v posmrtném souboji s bohem války. Duše žen a dětí má na starosti jejich společná žena, polobohyně Dialana.

 

Ohňová země a Říše světel mají společného patrona – boha tepla a světla Luminea. Luminius je též občas přezdívaný jako bůh slunce.

 

Deštné království má za svého patrona boha řek a moří, deště a bouří Stanira. V této zemi ovšem žijí dcery démonů, maendery. Lidé mají strach z toho, co představují, a daleko častěji chodí obětovat právě démonům a síle, která po nich ve světě zůstala.

 

Poslední říší bývalého Království devatera divů je Hraniční království. V něm se nejdéle udržuje kult Matky, která představuje původní náboženství a spojení s magií. Dnes ale její kouzla zastupují především významní lékaři, léčitelé a znalci bylin, kteří v zemi studují a učí se ve zdejších klášterech. Hraniční království nemá božského opatrovníka jako ostatní země. Kněží a kněžky v klášterech jako jediní ze všech ostatních náboženství praktikují život v celibátu.

 

Ilustrační obrázek, zdroj: http://www.wallcoo.net/cartoon/fwa_graphic_design_04_1920x1200/images/Gods_graphic.jpg

 

Náboženská tolerance

I když každé království má svého hlavního patrona, její obyvatelé věří a uctívají i bohy jiných říší, i když ne v tak velké míře. Obecně se dá říct, že díky společné historii, která není ještě tak dávná, i přestože od ní uplynulo již několik generací, převládá v lidech náboženská tolerance a smír. Jiná náboženství nejsou zakázána, a kdo chce, může je uctívat.

Nejvýraznějším náboženstvím mimo popisované božstvo, je víra ostrovního národa sídlícího na Písečných ostrovech a jim patřící provincie na Starém kontinentu – Bouřné pobřeží. Obyvatelé těchto dvou na ostatních království nezávislých území uctívají Pána přílivu.

Ateismus je velice vzácný; ani nevěřící však nejsou zákony nijak odsuzováni či perzekvováni. Mohou se ovšem setkat s jistým nepochopením ve svém okolí či snahou přivést je, coby ztracené duše, na stranu víry.

Ohlédnutí za uplynulými dny

Zdroj:

Tento půlrok byl opravdu hektický. Obdržela jsem pár šrámů, ale jinak si myslím, že jsem se těžkým obdobím probila statečně.

Škola, škola a zase škola

Jako první to začalo zkouškovým v lednu. Opakovala jsem předmět Mikroekonomie II ze čtvrtého ročníku a opět jsem málem nedostala ani zápočet, protože jestli jde udělat nějaká zbytečná chyba, tak věřte, že já ji na sto procent udělám.

Díky práci navíc s tímto předmětem jsem pak malinko nestíhala práci na diplomce. Zkusila jsem to tedy odložit na letní semestr, ale přísahám, že horší rozvrh jsem asi ještě neměla. Snad na každém předmětu, který jsme měli, se musela odevzdávat nějaká seminárka, takže místo toho, abych psala diplomku (nehledě na mou tvůrčí činnost), jsem klapala práce, které se musely průběžně odevzdávat na hodinách.

 

Psaní – nepsaní”

Diplomku jsem nakonec začala psát asi 6 týdnů před termínem odevzdání a musím vzdát hold paní proděkance, která to se mnou coby vedoucí vydržela. První verzi viděla asi 14 dní před posledním možným dnem odevzdání, konečnou cca týden po ní. Ale nakonec se podařilo a já během toho měsíce a půl napsala krásných 83 stran odborného textu, i když ke konci už to šlo opravdu jen s určitou pomocí 🙂

Za tento výsledek musela přijít odměna – napsala jsem konečně dlouho plánovanou povídku! Aneb jak se za psaní odměnit psaním 😀

 

Jak udělat státnice a nezbláznit se přitom

Díky krátkému oddechu jsem si ale zkrátila čas přípravy na státnice, takže místo tří týdnů jsem najednou měla jen dva. A to jsem původně doufala, že se budu připravovat měsíc a spolužáci mě varovali, že je to opravdu málo, abych raději začala dřív. No… nějak to prostě nevyšlo. I tak se to ale nakonec zvládlo. Když těch pět let na škole nesedíte jen na zadku, tak se pak vždy najde někdo, kdo vás lehce podrží, když vidí, že aspoň něco umíte. Navíc jsem šla otázku tahat opravdu s dobrým pocitem – překvapili mě mí přátelé, kteří mě přišli povzbudit. Nikdo jiný tam neměl čtyři lidi, kteří by fandili za dveřmi a drželi palce. Říkala jsem si, že i kdybych to nedala, na chodbě mě čeká něco daleko lepšího. A s tím se najednou vše dělá lépe.

 

Ráda bych tímto poděkovala nejen jim, ale vám všem, že jste to se mnou v tom uplynulém půlroce zvládli a vydrželi, i když to nebylo vůbec jednoduché.

Moc si vážím vaší podpory 🙂

Díky moc!

Jíťa =o)

 

, ,

Neúspěchy? Perme se s nimi!

Zdroj: sotaissexy.com

Ať už působíte v jakémkoliv oboru, jistě s neúspěchy bojujete. Jak se s nimi vyrovnáváte vy?

Vlastní neúspěchy

Asi nejsem sama, koho prohry bolí. Ač tady na stránkách před hatery tvrdím, že ne a hraju si na silnou, když nějaké zaškobrtnutí přijde, není mi to lhostejné. A pokud se týká neúspěch mé literární tvorby, často si to i obrečím. Ano.

Ale také se ptám Proč ne? nebo Co je na tom špatně?

 

Proč je dobré brečet

Nedávno přišly výsledky soutěže Vidoucí a já si je hodně oplakala, neboť má povídka nepostoupila. Stále si kladu otázku, proč mě to tak vzalo? Je to jen jedna soutěž. Jenže…

Slzy jsou podle mě důkazem toho, že vám na něčem opravdu záleží. Vkládám do psaní své srdce, protože si jednoduše myslím, že bez něho dobrý příběh nenapsat nelze. Neshledávám na tom nic špatného. Takže…

 

Vzkaz pro všechny hatery

Jen do mě. Občas jsem zhrzená málem-spisovatelka. Ano, jsem. Já to ale stejně nevzdám. Dělám něco, co miluju, a takovéto chvíle mi jen pomáhají uvědomit si, jak moc mám psaní ráda 🙂

 

Perete se také s neúspěchy? Pro co obětujete pot, kůži i slzy?

,

Vyhlášení soutěže Zpívající věže

Zdroj:

Minulý týden jsem uveřejnila legendu z mého světa o Zpívajícíh věžích. Moc mile mě překvapily pozitivní ohlasy, takže jako odměnu za váš zájem přicházím s další soutěží. A téma nebude žádné jiné než právě Zpívající věže!

Sama píši do různých literárních soutěží a jejich název je často to, co mě upoutá a přiměje přijít s nápady, na které bych jinak nepřišla. Proto jsem toho názoru, že název literární soutěže by měl být takový, aby sám o sobě vzbuzoval silný dojem a roztančil v každém ty nejbujnější fantasie.

I proto jsem zvolila jako další téma soutěže právě Zpívající věže.

 

Podmínky soutěže

  • Útvar: Povídka inspirovaná pověstí o Zpívajících věžích
    • Podmínkou soutěže je, že povídka bude obsahově spadat do světa, ze kterého Zpívající věže pocházejí
    • Není nutné znát reálie – lze psát obecně o pobřežních vesnicích, rybářích, správcích a strážcích Zpívajícíh věží (cokoliv vás napadne v souvislosti s pověstí)
    • Pokud jste ovšem četli na blogu už jiné povídky a příběhy z mého světa a chtěli byste něco z toho do povídky zařadit, můžete to využít. Je to jen na vás 😉
    • Doporučuji sledovat facebookové stránky, kde budou zveřejňovány doplňkové materiály, které vám při psaní mohou pomoci (mapy, informace o náboženství a politice, časté dotazy apod.)
  • Rozsah: maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr: fantasy
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf na e-mail jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Zpívající věže
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Uzávěrka:  pátek 31.7. 2015 ve 23:59

 

Co vám opět nabízím ze své strany kromě výher, je slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc 🙂

Po zkušenostech z minulé soutěže a peklem s rozesíláním knižních odměn, tentokrát volím praktičtější variantu – finanční ohodnocení pro vítěze, přičemž v případě výhry slovenských účastníků bude částka přepočtena dle aktuálního kurzu.

1. místo – finanční odměna 1000 Kč

2. a 3. místo – finanční odměna 500 Kč

Tím to ale nekončí!

Pokud se neumístíte na prvních třech místech, i tak máte možnost odměnu získat. Jak je uvedeno v podmínkách soutěže, vyhrazuji si právo na publikaci děl na těchto stránkách. V případě, že vaši povídku vyberu ke zveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte nově autorský honorář ve výši 200 Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění).

zpivajici-veze-dve

Nechť vám Zpívající věže zapějí do noty fantasie!

Hodně štěstí a budu se těšit na vaše povídky a případné dotazy 🙂

Jíťa =o)

, ,

Zpívající věže

Zdroj: http://images.nationalgeographic.com

Kdysi dávno na jižním pobřeží moře se nacházela jedna rybářská vesnice. Lidé tu žili v míru a pokoji a veselili se z úlovků, až do doby, kdy se jejich lodě jednoho večera nevrátily z celodenní plavby.

Na moře byly vyslány další lodě, aby stateční námořníci na nich zjistili, co se stalo jejich blízkým. Jak otřesné zjištění čekalo ale jejich ženy, když je večer vyhlížely a nedočkaly se jich. Až po několika dnech vlny na svých bedrech přinesly ke břehu polomrtvého muže.

Znavený a zmatený, na půl v mdlobách, vyprávěl o strašlivé příšeře, která potápí jejich lodě a zabíjí pracující rybáře, kteří loví její potravu.

Poctiví lidé se polekali. Jako by nestačilo, že přišli o své nejlepší muže, nyní přijdou i o jedinou obživu!

Pobřežím se začala šířit panika. Vesnice se spojovaly a vysílaly výpravy s těmi nejstatečnějšími, aby jejich hrdinové příšeru zabili a mezi lidi se opět vrátil klid. Jenže žádná z nich neuspěla a hlad začal brát další životy. Nejdříve těch slabších – starců, žen a dětí, ale stále více přibývalo úmrtí i těch silnějších. Vesnice se vylidňovaly, kdo mohl, opustil je ještě živ a snažil se najít obživu jinde. Už už se zdálo, že mořská nestvůra zvítězila.

Jednoho dne se ale na pobřeží objevil potulný zpěvák. Většina ho měla za blázna, snílka. Pocházel z bohaté rodiny, ale nepřekypoval odvahou a chrabrostí, jak se od něj očekávalo. Raději si místo zbraně vybral hudbu. A nyní věřil, že si příšeru lze usmířit. Složil pro ni píseň, přišel na pláž a na kárce tam s vypětím všech sil přivezl i svou oblíbenou harfu.

Mladík postavil harfu na pobřeží do písku, položil na ni prsty a začal něžně hladit její struny. Jemné tóny se nesly vzduchem po celém širém okolí. A donesly se i k nestvůře, která sebou prudce v moři hnula.

Zpěvákovi uvízla slova písně v hrdle, prsty se roztřásly a oči roztěkaly. Najednou zahlédl vlnu, kterak se proti němu řítí.

Nohy mu poručily a on se dal na útěk. Na splašený, bezmyšlenkovitý úprk. Už nemyslel na hrdinské činy, jak si je vysnil ve svých fantasií. A nemyslel ani na harfu, která na pláži zůstala opuštěná stát.

Harfa přečkala vlnu, která ztratila po cestě na moři sílu, a osamocená na pláži čekala na svůj další osud.

A nemusela čekat dlouho.

Dočkala se hned záhy, kdy se jejích strun dotkl další hudebník – vítr. Nadechl se a hlubokým výdechem se opřel do tenkých drátků, až se ozval první tón. Byl vysoký a ostře se rozléhal.

Mořská nestvůra zasténala. Pro její uši to byl nesnesitelný hluk. Neměla se mu jak bránit – jen úprkem.

Lidé rychle pochopili. Začali podél pobřeží stavět věže se strunami, které ve větru zpívaly a odháněly z blízkosti pevniny všechno zlo.

Do věží se nastěhovali správci starající se o struny a rybáři, kteří díky zpívajícím věžím mohli opět vyplout na moře, se podle jejich písní naučili poznávat, kdy se blíží bouře, aby se už pokaždé stihli vrátit na souš včas.

 

Zúčastněte se i soutěže na toto téma.

Nechť vám Zpívající věže zapějí do noty fantasie!

více informací zde na blogu nebo na mé facebookové stránce