, ,

Dvory chaosu – knižní recenze

Zdroj:

Převážná část knihy popisuje putování Corwina do Dvorů chaosu, zatímco většina jeho bratrů a sester svádí na tomto pozoruhodném místě boj s nepřítelem. Corwinův úkol je jediný: Doručit do bitvy magický drahokam, který by zvrátil misky vah ve prospěch Amberu. Jak už to ale bývá, cesta nikdy nebývá tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát…

Hodnocení knihy

Jak z krátké charakteristiky děje vyplývá, hodně velký prostor v knize je věnován Corwinově cestě. Musím se přiznat, že nejsem fanoušek těchto druhů vyprávění a vím, jak mi například v Pánovi prstenů vadily pasáže s Frodem a Samem. I když se toho kolem může dít hodně, což v případě Zelaznyho určitě je ten případ, podstata zůstává stejná – prostě se jde z místa A do místa B. Žádná velká věda. Navíc pokud uvážíte, že většina hrdinů dojde nakonec do cíle. Pro mě podobná vyprávění zkrátka postrádají napětí, a to přestože chápu, že cesta je často důležitější než cíl. Nicméně abych jen nehanila!

Zelaznymu lze určitě připsat k dobru, že kniha nekončí žádným klišé ala: získal království a ruku své vyvolené. Závěrečné vyústění příběhu a psychologický vývoj jednotlivých postav určitě stojí za to pochválit. Já osobně mám ráda, když v tomto dokážou hrdinové překvapit. A Zelazny má své postavy velice dobře propracované a uvěřitelné, což dává kladné body nejen tomuto dílu, ale celé sérii.

Kniha z pohledu série

Dvory chaosu završují celou ságu velice důstojně, nicméně nechávají prostor dostatečně otevřený pro následné pokračování v podobě vyprávění jiné postavy, a to té, které Corwin všechny své příhody přibližuje.

Konečné pocity

Kniha i celá série se mi líbila. Sága pro mě představovala něco naprosto jiného, než na co jsem byla zvyklá. Doporučila bych ji všem, co hledají nové zážitky při čtení a už jsou unaveni typickým bojem dobra se zlem a hrdinskou fantasy. Na mě udělala hluboký dojem jak propracovaností a promyšleností děje a zajímavých zvratů, tak hlavně co se týče postav. Vyžívám se v hrdinech, kteří nejsou jednoznačně černí nebo bílí, což Zelaznyho charaktery splňují. Pokud tedy máte podobné očekávání od knih, troufám si říct, že nebudete litovat investovaného času ani peněz.

Myšlenka na závěr

Při psaní recenzí jsem si vytvořila takovou malou tradici v podobě zajímavé myšlenky, která mě v knize zaujala a kterou bych si kromě příběhu jako takového ráda odnesla. Tentokrát jsem vybrala citát, který platí nejen pro Zelaznyho postavy, ale pro velkou většinu lidí:

„Každý máme řadu masek pro různé příležitosti.“

A jak se líbí Zelaznyho hrdinové vám? Četli jste už něco od autora, nebo se teprve chystáte?

 

Základní informace o knize

Název: Dvory chaosu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Paže Oberonova – knižní recenze

Zdroj:

Děj knihy má rychlý spád a vývoj situace se nejednou dramaticky mění. Hlavní hrdina Corwin odhaluje nové skutečnosti a utvrzuje se, komu může doopravdy věřit a komu naopak nikoliv. Prvek napětí není v knize tolik budován pomocí osobních soubojů se zbraněmi, jako spíš vzájemnou interakcí postav – kdo, s kým, proč, jak a pro koho.

Hodnocení knihy

Musím se přiznat, že obvykle mám ne moc pěkný zvyk, a to koukat na poslední věty knihy už při čtení. Minimálně u dvou ze tří předchozích dílů ságy jsem to udělala (u toho třetího si nejsem jistá, pravděpodobně však taky).  Tady ale jsem byla neskutečně vděčná náhodě, která mě nějakým záhadným způsobem přiměla neudělat to. V posledním odstavci je totiž ukrytá perfektní pointa, při které jsem pak následně odkládala knihu se slovy, omlouvám se za ten výraz: „No do prdele…“ Až tak mě to dostalo a posadilo do židle. Proto vás asi nepřekvapí, že můj celkový pohled na tento díl, bude velice pozitivní. Ze všech předchozích částí se mi tato líbila nejvíc.

Kniha z pohledu série

Hrdina Corwin v knize odhaluje mnohem víc o podstatě sil, které jsou kolem něj. Čtenář díky tomu poznává principy, které stojí za fungováním světa. Pokud tedy na počátku série bylo Zelaznymu vytýkáno, že čtenáře jen tak hodí do svého světa bez nějakého většího vysvětlovaní, v pozdějších dílech se to už rozhodně říct nedá.

Konečné pocity

Jak už výše vyplynulo, mé pocity po dočtení knihy byly opravdu dobré. Navíc jsem si moc oblíbila

Corwinova bratra Benedikta, kterému je v tomto díle opět věnováno docela dost prostoru, takže za sebe jsem byla maximálně spokojená a knihu mohu všem milovníkům dobré fantasy vřele doporučit.

Myšlenka na závěr

Dle mnou založené tradice přidávám na závěr recenze opět myšlenku, která mi z knihy utkvěla v hlavě a o kterou se stojí za to podělit:

„Slova nic nestojí.“

A co mi řeknete vy, když slova nic nestojí? Líbila se vám kniha? Chystáte se přečíst si ji?

 

Základní informace o knize

Název: Paže Oberonova
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Znamení jednorožce – knižní recenze

Zdroj:

Oproti předešlým dílům se děj neposouvá o takový kus dopředu. Celá kniha se odehrává v rozmezí několika málo dnů. Během nich se Corwin snaží vypátrat, kdo stojí za smrtí jednoho z jeho bratrů. Čtenář se tak prostřednictvím hrdinova počínání ponořuje hlouběji do minulosti a dostává šanci odhalit souvislosti mezi událostmi popisovanými v předchozích dvou dílech.

Hodnocení knihy

Když jsem se po dočtení knihy zamyslela co o ní napsat, nenapadalo mě v danou chvíli moc věcí. Problém spočívá v tom, že hlavní výtkou bych vám prozradila pachatele, po kterém se Corwin pídí, což samozřejmě do recenzí nepatří a udělat to nechci. Čili asi takto – nelíbí se mi způsob, jakým čtenář může na viníka přijít asi tak o sedmdesát stránek (cca třetina celé knihy)dřív než hlavní hrdina. Na druhou stranu – už dlouho mě nic tak nepotěšilo jako fakt, že jsem měla pravdu a skutečně jsem odhalila správnou osobu. Těžko říct co je správně, nicméně dle mého soudu to autor takhle nezamýšlel, a proto bych se přiklonila k variantě špatně, a tudíž zmiňovaná výtka z mé strany.

Co se mi naopak líbilo, byl celkový obraz příběhu, který se díky souvislostem začal prokreslovat o mnoho barvitěji. Vždy dokážu ocenit, když do sebe dílky skládačky pěkně zapadají, a tohle byl jeden z těch případů.

Kniha z pohledu série

Jak jsem již zmínila, děj knihy se odehrává v krátkém časovém úseku. I díky tomu se příběh z hlediska série moc neposouvá, spíš naopak. I když některé věci začínají dávat dobrý smysl, kvůli postupnému objasňování zločinu vycházejí na povrch i některá další tajemství, která celou problematiku ještě víc zamotávají. A pokud k tomu přidám, jak jsem se na konci minulé knihy těšila na zodpovězení otázek, které vyvolal závěrečný zvrat, nedozvěděla jsem se vlastně nic. Zelazny zkrátka ví jak čtenáře napínat a přimět ho, aby otevřel další knihu!

Konečné pocity

Podtrženo sečteno, kniha se četla dobře, a i když jsem nedostala odpovědi na své otázky, rozhodně jsem nelitovala. Vlastně je obdivuhodné, jak autor dokáže pěkně stupňovat a nabalovat jednotlivé části příběhu na sebe. Jsem přesvědčená, že díky tomu budu později opět opěvovat jeho um, až ve vhodnou chvíli spojí dohromady více volných částí a sváže z nich daleko pevnější uzel, než kdyby prozradil všechno hned.

Myšlenka na závěr

Recenzi na předchozí díl ságy jsem končila zajímavou myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesla. Ráda bych z toho udělala svou tradici, a proto bych se s vámi ráda podělila o moudro, které jsem našla ve Znamení jednorožce. Tentokrát se týká příběhů jako takových:

„Jen málokterý příběh, když ho poznáš zevnitř, neztratí kouzlo.“

Tento ho rozhodně neztratil. Souhlasíte se mnou? Četli jste Znamení jednorožce také? Jaké jste si odnesli dojmy?

 

Základní informace o knize

Název: Znamení jednorožce
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Pušky Avalonu – knižní recenze

Zdroj:

Na daném úkolu by z našeho pohledu asi nebylo nic tak moc divného. Nicméně obyvatelům města Amber by tento nápad nejspíš přišel značně pošetilý a neproveditelný. Střelný prach v tamních končinách totiž nehoří. Corwin je tak nucen použít své vlastní metody a nabyté znalosti, aby svého bratra-krále překvapil a převzal jeho moc.

Pušky Avalonu - recenze

Hodnocení knihy

Co se týče mých pocitů z knihy, rozhodně se mi námětem líbila víc než první díl. Tvorba z pera Zelaznyho se obecně čte skoro sama a i já, která se rozhodně neřadím mezi rychlé čtenáře, jsem knihu měla přelouskanou za tři dny. Největší měrou k tomu přispěly, podobně jako u předchozího, svižné rozhovory. Ty, ač se dílo nenese čistě v humorném duchu, mě často přiměly se pousmát. Není nad to, když se postavy mezi sebou špičkují.

Protipólem, který děj naopak malinko zpomaluje, byly popisy. Ty sice Zelazny nepíše staticky, že by zdlouhavě líčil konkrétní předmět, nicméně vyžívá se v přiblížení přechodů mezi stíny, tj. mezi pravým světem Amberu a jinými, které jsou pouhým jeho stínem. V prvním díle mi to tolik nepřišlo, protože to bylo něco nového. Nicméně nyní, když už jsem si zvykla na přemisťování stíny, mi připadalo jejich vylíčení malinko zdlouhavé, ne však nudné. Prostředí se neustále mění, působí živě. A pokud to vezmeme z obecného pohledu stavby příběhu, pomaleji plynoucí části nebyly vůbec na škodu. Naopak skvěle vyvažovaly rychlejší pasáže.

Kniha z pohledu série

Pokud se na knihu podíváme coby na jednu ze série, do hry vstoupily nové postavy. Jako nejvýraznější se jeví Galeon, kterého hlavní hrdina zná již z minulosti. Zelazny pěkně prokresluje složitost jeho vztahu ke Corwinovi a řeší následný vývoj jejich postoje vůči sobě. Druhou postavou, která určitě stojí za zmínku, je jeden z bratrů Corwina, Benedikt. Z psychologického hlediska pro mě byla jeho postava zatím nejzajímavější ze všech členů hrdinovy rodiny a vyvolal ve mně svým chováním stejný dojem, jakým působí i na vypravěče příběhu Corwina.

Konečné pocity

Celkově se mi kniha líbila. Rozhodně dle mého soudu stojí za přečtení, i když některé slabé stránky, které jsem vytýkala prvému dílu, přetrvaly. Nejvíce mě mrzelo, že si autor víc nepohrál se zápletkou. Přišlo mi, že vůbec nevyniklo, jak je skvělé, že hrdina ví jak vyzrát na problém, že v Amberu nehoří střelný prach, a tím pádem nefungují palné zbraně. Co bych ale hodně pochválila a co mě doopravdy dostalo, byl závěrečný zvrat, který jsem vážně nepředpokládala. A to, i když byla vodítka nastíněná pečlivě. Zaklapla ale až v tu chvíli, kdy autor zamýšlel, což bylo skvělé a autor si zaslouží velkou pochvalu za svůj spisovatelský um.

Myšlenka na závěr

Ráda hodnotím knihy i z toho pohledu, co zajímavého mi přinesly. Mám ráda hluboké myšlenky a z každého přečteného díla si snažím nějaké odnést. Pro vás jsem vybrala jednu s lehkou morbiditou a částečnou nadsázkou, nicméně podle mého skvěle vyjadřující lidské bytí.

„Hřbitovy jsou plné mužů, kteří soudili, že to bez nich nepůjde.“

 

A jaká myšlenka zaujala při čtení vás? Četli jste již knihu, nebo se teprve chystáte?

 

Základní informace o knize

Název: Pušky Avalonu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Devět princů Amberu – knižní recenze

Zdroj:

Hlavní hrdina Corwin se probouzí po nehodě v nemocnici se ztrátou paměti a postupem času se snaží zjistit, kdo vlastně je a proč si někdo tak moc přál, aby již neopustil nemocniční lůžko. Stopy a sourozenci, které vypátrá, ho nakonec zavedou do města Amber, z něhož pochází. Zde se o sobě i celé rodině dozvídá víc, včetně toho, že jeho bratr chce usednout na amberský trůn. To Corwin rozhodně nehodlá jen tak strpět.

Devět princů Amberu - Roger Zelazny

Hodnocení knihy

Silnou stránkou knihy jsou určitě rozhovory. Působí přirozeně, čtou se snadno a rychle, tak jak to má správně být. Díky tomu svižně ubíhá i celý děj knihy. Čtenář nemá čas se nudit, neboť se neustále něco děje.

Co vidím jako další přednost knihy a co ocení jistě i jiní, kteří mívají obvykle nepořádek v postavách, je velmi přehledné odlišení charakterů hrdinů od sebe. A to i v rámci jejich vnějších popisů. Docela jsem se lekla ve chvíli, kdy autor představil většinu členů rozsáhlé Corwinovy rodiny asi na třech stránkách. Nicméně při následné práci s postavami Zelazny nejdůležitější rysy postav opakuje a člověk si je opravdu snadno zařadí a zapamatuje.

Zelaznymu je v různých recenzích často vytýkáno, že se moc nezabývá popisem světa, tedy respektive ne jeho zákonitostmi. Leckterá důležitá fakta jsou zmíněna velice zkratkovitě a čtenář je hozen do vody stylem poraď si, jak umíš. Jako autor jeho záměr chápu – knihu vypráví Corwin. Proč by vysvětloval něco, co je pro něj naprosto samozřejmé? Jako jedna z těch, co si měli možnost knihu přečíst, se ale musím v tomto přidat k většině. Když něčemu nerozumím, mám tendenci na to pohlížet s určitou mírou lhostejnosti. A to si myslím, že určitě není něco, čeho by chtěl jakýkoliv autor docílit.

Kniha z pohledu série

Jelikož jde o první díl ságy, věnuje autor v knize hodně prostoru hlavnímu hrdinovi, skrze kterého je čtenář uveden do děje a seznámen se současnou situací i s důležitými pasážemi z minulosti. Jako největší protivník se proti Corwinovi staví bratr Erik. Mezi sourozenci panuje rivalita, která udržuje notnou dávku konfliktu po celou dobu čtení a u které je jasně patrné, že se o to bude starat i v dalším díle.

Co se týče ostatních postav, ty dějem spíše proplují. Navíc pokud se vrátím zpět ke zmiňovanému Erikovi, přišlo mi líto, že jeho postava coby „hlavní záporák“ nebyla propracovaná trochu hlouběji. Uvítala bych více z jeho pohledu. Tím že ale knihu vypráví Corwin, nedostal jeho bratr v prvním díle tolik prostoru, který by si zasloužil.

Konečné hodnocení

Devíti princů Amberu jsem měla smíšené pocity. Ze začátku bylo nelehké přistoupit na autorův způsob psaní. Navíc si myslím, že Zelaznymu zapadla krásná možnost, jak navnadit čtenáře víc pro další díl. Velice se mi líbil nápad, že v Amberu nehoří střelný prach. Je to originální a důmyslné a podle názvu druhé části bude tato zápletka hlavním tématem pokračování ságy. O to víc jsem litovala, že to během děje bylo zmíněno natolik okrajově.

Dlouho jsem kvůli uvedeným výtkám váhala, zda se pustit do dalšího dílu. Nedá se říct, že bych byla vyloženě nadchnutá. Kniha je nicméně postavená především na jednání postav a jejich vzájemné interakci. A tady bylo mé stanovisko jednoznačné – hlavního hrdinu jsem při čtení oblíbila. Mám ráda podobné typy postav – cílevědomé, důvtipné, šarmantní. Jsem zvědavá, jak obstojí v dalších situací, které mu autor přichystá. Navíc, a to je další důležitý aspekt mého rozhodnutí, nepamatuji se, že bych kdy četla lépe zpracované souboje. V tomhle patří velký obdiv jak Zelaznymu, tak autorům překladu.

A co vy? Přidáte se a budete číst další díl se mnou?

 

Základní informace o knize

Název: Devět princů Amberu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná