,

Semináře a workshopy

Zdroj: satanarchist.deviantart.com

Existují různé semináře a workshopy. Nutno ale říct, že ne každý z nich je prospěšný a chce to mít dobrou ruku a trochu toho štěstí při výběru z nabídky.

Za sebe musím říct, že jsem v tomto směru poněkud skeptická. Asi bych nikdy nezaplatila za nějakou literární dílnu těžké prachy. Zvlášť když ve většině z nich (podle toho, co jsem slyšela) do vás hustí převážně teorii, nebo vás „nutí“ psát přímo na něm. Nevím jak vy, ale já osobně nejsem ten typ, co umí tvořit na povel a nevěřím, že by se studováním teorie naučil někdo psát. Přesto se však jednoho dlouhodobějšího workshopu účastním a vidím na sobě, že to opravdu jisté blahodárné účinky má.

Člověk, který v té přemíře nabídek vybočoval a oslovil mě tou svou, byl fantasy spisovatel Míla Linc. Přibližně od září trávím pravidelně jednou za měsíc sobotní dopoledne ve smíchovské knihovně, kde se Mílův workshop koná. Jedinou podmínkou účasti bylo zaslání povídky o maximální délce deseti stran a průkazka do knihovny v ceně 80 Kč, což jsem si jako chudá studentka, která místo brigád ve volném čase píše, mohla dovolit 🙂

 

O semináři

Musím říct, že způsob, jakým je workshop nastaven, mi opravdu sedí. Člověk má vždy přibližně dva až tři týdny času na to, aby do určeného termínu Mílovi zaslal, co bylo předem domluveno, Míla to pak rozešle všem, každý si přečte díla ostatních a vzájemně se hodnotíme a konstruktivně kritizujeme.

Co na semináři dále velice oceňuju, je osobní přístup. Míla je velice uvolněný vedoucí dílny, čiší z něho pohoda a člověk se mezi řečí vždy zasměje. Každé literární dopoledne je pak zakončeno obědem a pivečkem v přilehlé hospůdce. Vzhledem k tomu, že když se rozebírá něčí dílo, dotyčný musí mlčet a pouze poslouchat připomínky a podněty, je u zlatavého moku vždycky co řešit.

Poslední věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout nad ostatní, je Mílův nápad s hosty. Na každý seminář je vždy pozván někdo, kdo má s literaturou už dlouholeté zkušenosti. Člověk tak má šanci vyslechnout si rady a příběhy těch, kteří toho o svém oboru hodně vědí. Mezi hosty se objevili například Jan Kotouč, Julie Nováková nebo nakladatel Michael Bronec.

 

Výsledky, které opravdu pocítíte

Má první povídka Krev poslední naděje, kterou jsem do semináře poslala a na kterou jsem tady na blogu dostala vesměs samé pozitivní reakce, byla nemilosrdně „sjeta“. Nebylo to příjemné vyslechnout si všechnu tu kritiku, ale objektivně musím říct, že to mělo smysl, protože po čtyřech měsících teď u té poslední zazněl i komentář: „Četl jsem to asi třikrát, abych tam našel nějakou chybu, ale žádnou jsem nenašel.“

Nebojte, nebudu si teď znovu hrát na slečnu dokonalou spisovatelku 😀 Někdo jiný totiž hledal o něco lépe a přeci jen nějakou tu chybičku našel. I tak ale musím říct, že mě to potěšilo. Těch nedostatků bylo jen opravdu málo a šlo více méně o drobnosti. Koneckonců můžete si zahrát na detektivy a pokusit se najít nějakou výtku sami – zmiňovaná mikropovídka nese název Podivný revizor a tady na blogu ji mám publikovanou.

 

Doporučení

Sice nemám možnost žádného srovnání s jiným dlouhodobým seminářem, kterého bych se účastnila také, ale za sebe vám mohu ten Míly Lince vřele doporučit. Líbí se mi, chodím na něj ráda a odnáším si spoustu konkrétních rad a přínosných podnětů.

A jaké máte zkušenosti vy s literárními i jinými workshopy a semináři?
Podělte se s ostatními!

3 Odpovědi
    • Jitka
      Jitka says:

      Jak jsem psala, mohu jedině doporučit. Pouze myslím, že teď to bude ve čtvrtek a ne v sobotu. Což aspoň tedy pro Pražáky může být i výhodnější. My jsme tam měli i dost lidí, co dojíždělo v tu sobotu.

      Odpovědět
  1. Daletth
    Daletth says:

    Na tenhle workshop jsem taky chodila a musím říct, že rozhodně je přínosný. Tedy pro každého trochu jinak, ale všichni, s nimiž jsem na workshop chodila a stále se s nimi vídám (další pozitivum!), se v psaní hodně zlepšili. Doufám, že totéž můžu říct i o sobě 😀

    Byla jsem ještě na několika jednodenních workshopech. Ty jsou o poznání rozdílnější. Většinu z nich taky vedl Míla, takže to oproti jeho dlouhému workshopu nebyl rozdíl ve stylu vedení workshopu, ale spíš ve formě celého setkání.
    Nevím, jestli se počítají ještě “miniworkshopy”, kterých jsem se účastnila s naší literární bandou (pořádáme si je čas od času sami v hospůdce), ale ty rozhodně také mají něco do sebe a dokážou přinést nový pohled na konkrétní věci 🙂

    Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *