Příspěvky

Výcvik severských zabijáků

Zdroj: Roland Rawen Havran

Lovci lidí patří mezi charakteristické prvky mého fantasy světa. Jsou tvrdí a vládnou nejen zbraněmi, ale i chladnou logikou. Nemají žádné nadpřirozené vlastnosti, přesto jsou výjimeční díky svému výcviku.

 

Jak probíhá výchova severských zabijáků

Výchova lovců lidí probíhá odděleně od ostatních účastníků běžného výcviku. Vybranou skupinu vede zkušený zabiják, který sám prošel stejným výcvikem.

Během pěti let výcviku procestují vybraní chlapci celý kontinent a podívají se i za jeho hranice. Cílem je naučit budoucí lovce nejen jak přežít odkázaný sám na sebe v severské divočině, ale i ve zrádné džungli, vyprahlé poušti, vysoko v horách… zkrátka kdekoliv na světě, kam se během plnění úkolů může dostat.

Výcvik neopomíjí ani druhý protipól přežití – umění se začlenit do společnosti, splynout s davem, zůstat nenápadný. Součástí menších zkoušek, které lovci během výcviku skládají, jsou úkoly ve městech s rozličnými kulturami, zvyky a náboženstvím.

 

“Běžný” život v táboře

V době, kdy zrovna lovečtí učni neplní dílčí úkoly v jiných zemích, žijí v odlehlém táboře v severské tundře. Zde dochází k setkávání s účastníky výcviku, kteří byli vybráni v jiných ročnících.

Mezi učni panuje zpravidla respekt, ale zároveň i určitá rivalita. Většinou žádný mladík nepřevyšuje výrazně své druhy, protože jsou všichni velice zdatní a rozdíly mezi nimi jsou spíše v jednotlivých osobních dovednostech. K šikaně mezi vrstevníky dochází velice výjimečně (ne jako mezi účastníky běžného výcviku). Výchova lovců podporuje individualitu jedinců, každý se zaměřuje především sám na sebe a nemá potřebu řešit zbylé druhy. Nejblíže (zvlášť v prvních letech výcviku) mají chlapci k vedoucímu výcviku, který jim v podstatě nahrazuje otce a kterého přirozeně vnímají jako největší vzor. I proto je na výběr lovců-učitelů kladen velký důraz a nestane se jím jen tak někdo.

I když je trénink lovců tvrdý, hodně se dbá na to, aby učni minimálně při pobytu v táboře měli dostatek jídla a byli silní. Zkoušky hladovění a fyzického strádání jsou ve výcviku zařazeny, ale pouze jako extrémní případ, který je může potkat, a nejsou nikterak časté.

Lovci lidí

Lovci lidí

 

Zkoušky, které stojí za zmínku

 

  • Zkouška věrnosti 

Jednou z mála zkoušek, na kterou se dospívající chlapci v sladké nevědomosti těší, je svádění žen. Výcvik se vyznačuje především komplexností, a jak již bylo řečeno, k tomu patří i schopnost začlenit se do společnosti. Lovec proto musí být připraven i na takovéto situace.

I když se na první pohled může zdát tato zkouška příjemná, opak je pravdou a učni, kteří od začátku nepředpokládali nějaký háček, brzy vystřízliví.

Zkouška nepatří k jednorázovým úkolům, ale probíhá delší čas. Lovec má za úkol se k vybrané dívce nenápadně dostat, získat si její důvěru a pomocí předstíraného vztahu z ní vytáhnout určitou informaci z její minulosti.

Jelikož jde zpravidla o první bližší seznámení budoucího lovce s dívkou, počítá se s tím, že během úkolu chlapci navážou opravdový, důvěrný vztah. Stinná stránka údělu lovce ale tkví v tom, že nesmí mít žádné podobné závazky. Je vychováván tak, aby žil sám a pouze sloužil, a součástí tohoto úkolu je připravit ho na tento fakt. Po získání informace, která se v první fázi zdá jako cíl zkoušky, dostává lovec ještě jeden úkol: dívku zabít a přinést její tělo. Záměrem říše je vychovat maximálně oddané služebníky. Kdo v tomto úkolu neuspěje, sám zemře.

 

  • Zkouška mučení

Další z velice těžkých částí výcviku je příprava na mučení. To většinou spočívá v psychickém nátlaku – hladovění, žízni, ponižování… Použití násilí je úměrné tomu, aby v případě složení zkoušky neměl lovec trvalé zdravotní následky, přesto však hodně bolestivé.

Před tento úkol jsou chlapci postaveni v téměř zralém věku, tedy krátce před závěrečnou zkouškou, aby měli šanci něco takového ustát. Přesto není výjimkou, že někteří jedinci muka neunesou, a vypadnou těsně před završením výcviku na tomto úkolu. Daní učni (pokud si nesáhnou na život sami během mučení) jsou poté popraveni „svým otcem“ – vedoucím výcviku. Je to zároveň trest i pro něho, že neobstál jako učitel a nedokázal je patřičně připravit. Sever je zkrátka tvrdý a pro žádnou slabost zde není místo.

 

Zaujali tě lovci a jejich výcvik? Zúčastni se soutěže a pošli příběh inspirovaný osudy severských zabijáků!

Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

Lovci lidí

Zdroj: Roland Rawen Havran

Jsou chladní a nebezpeční, prošli tvrdým výcvikem a jejich hlavním úkolem je zabíjet na příkaz krále. Říká se jim lovci lidí, ale jsou mnohem víc…

Každý fantasy svět má svá specifika, bohatou kulturu a některé světy mají i různorodé rasy. Osobně však razím názor, že nejzajímavější jsou beztak lidé. Dokáží ledacos, zvlášť když jsou k tomu vedeni a motivováni. A lovci lidí jsou toho tím nejlepším příkladem.

 

Kdo je lovcem lidí

Lovci lidí pocházejí z Ledové říše. Ta je obecně známá tím, že odmalička své chlapce cvičí k boji. Začíná se ve věku 7 let a výcvik končí při dovršení dospělosti, tedy ve 14 letech. (Poznámka autorky: Ano, inspirací byla samozřejmě starověká Sparta.)

Chlapci určení pro výcvik lovců lidí se vybírají po dvou rocích společného tréninku. Tehdy jsou odděleni od ostatních vrstevníků a jejich rodinám je často poslána zpráva, že zemřeli. Ztrácí veškeré kontakty s minulostí a stávají se jinými lidmi.

 

Výcvik lovce

Pro výcvik lovce často nejsou vybíráni ti nejlepší mladí bojovníci. Jejich úkolem totiž není “pouze” umět zacházet s mečem. “Vyvolení” chlapci musejí být inteligentní, umět číst, psát a počítat. V rámci výcviku se poté rozšiřují jejich znalosti, umění přežití v divočině, učí se míchat jedy, ale také umět se o sebe postarat, když jsou zranění a odkázáni pouze sami na sebe.

Jedním ze základů výcviku jsou principy logického myšlení. Lovec musí být především chytrý, neboť je nucen získávat informace pokud možno nenápadně. I když tito muži ve svém jménu nesou označení lovci lidí, nezabíjejí tak často, jak by se dalo čekat. Jsou vedeni hlavně k tomu, aby po sobě nezanechávali stopy. Zabít člověka přináší vždy spoustu práce se zamaskováním. Přesto však v případě krajní meze nemají problém s tím nechat někoho “zmizet”.

 

Závěrečná zkouška

Závěrečné zkoušky lovce lidí bývají různé. Většinou se jedná o komplexní úkol, který spojuje všechny nároky, které jsou na lovce kladeny. Lovec musí být vždy především nenápadný a umět se ztratit v davu, získat informace a ty pak použít. (Poznámka autorky: Pro naše oko možná lovci vypadají výstředně, ale pravda je, že se od ostatních seveřanů zase tolik neliší – nemohou, protože jinak by na sebe upozornili a to by je mohlo stát i život.)

Příběhy lovců lidí

Příběhy lovců jsou různé. Často se stává, že ne každý z nich dokáže zapomenout a vzdát se rodiny. Stále to jsou lidé, a jelikož patří k těm nadprůměrně chytrým, jejich mysl se nedá zcela ovládnout. Obecně ale platí, že lovec je nejslabší právě v místech, kde si ponechal své “lidství”.

Mnozí lovci také bojují s tím, že podle kodexu nesmějí mít ženy a děti. Kdokoliv lovci blízký představuje jeho slabé místo. Lovci jsou žádaní, ale mají sloužit pouze králi, který platil jejich výcvik. Nikomu jinému. Citové vazby dávají prostor pro vydírání ze strany těch, kterým by se služba lovců hodila. I tak ale mnozí dříve či později toto pravidlo poruší a stávají se v jistém slova smyslu odpadlíky.

 

Jak se zachází s odpadlými lovci

Případy odpadlých lovců nejsou rozhodně výjimečné. Kromě těch, kteří zatouží po teple rodinného krbu, se najdou i tací, kteří sejdou z cesty a nechají se uplatit někým jiným než králem. V prvním případě se trest zpravidla neuděluje. Riziko si nese každý lovec sám. Druhý se však trestá smrtí. Často je v takovém případě poslán druhý lovec, aby odpadlíka zabil. Pak už záleží jen na tom, který lovec je lepší a kdo komu zasadí smrtelnou ránu.

 

Ženy-lovkyně

Žena-lovkyně je vzácná, přesto se však i takové najdou. Žádná ale nemá oficiální výcvik. Jde o ženy, které jsou zpravidla vycvičeny vlastními muži z důvodu bezpečnosti – aby dokázaly bránit sebe a své rodiny a zabránit tak únosům a možnému vydírání.

 

Zaujali tě lovci a jejich příběhy? Zúčastni se soutěže a pošli ten svůj! Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

 

Zpívající věže – Struny osudu (II. ročník soutěže)

Zdroj:

Soutěž Zpívající věže vznikla za účelem obohatit fantasy svět, ve kterém se odehrává většina mých povídek, o vedlejší a rozšiřující příběhy a učinit ho tak ještě živějším. A to je i cíl pro dnešní rok!

Zapojte svou fantasii, soutěží se o zajímavé finanční odměny a možnost dostat se do sborníku soutěže.

Podmínky soutěže:

  • Povídka se odehrává ve světě Nejmocnějších a týká se tématu Struny osudu
    • Svět Nejmocnějších je fantasy svět inspirovaný našimi dějinami. S oblibou lidem říkám, aby si jej představili jako středověk, kdyby nezanikla Římská říše. Společnost je už celkem vyspělá, kultura bohatá a vzdělání rozvinuté. Říším vládnou králové, ale zároveň je stále platné otroctví a na jihu kontinentu se s oblibou pořádají zápasy v arénách podobné těm gladiátorským.
    • Pro soutěž není nutné znát reálie světa Nejmocnějších – pokud do příběhu nezapojíte magii, úplně postačí, když se budete držet představ o středověku a antice. Příběhy otroků, bojovníků, i obyčejných lidí z vesnic jsou inspirativní samy o sobě. Osobně reálie využívám hlavně pro dokreslení atmosféry příběhů, ale osudy hrdinů na nich nikdy nestojí.
    • Pro ty, co plánují v příběhu používat magii nebo by přeci jen chtěli obohatit příběhy reáliemi, doporučuji následující tři články, které shrnují princip fungování magie, náboženství a popis jednotlivých království.
    • Lze se inspirovat původní pověstí o Zpívajících věžích, není to ovšem podmínkou
    • Pokud máte jakýkoliv dotaz ohledně vašeho námětu, lze ho konzultovat a obrátit se na mě prostřednictvím emailu jitka@ladrova.cz
  • Rozsah maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr fantasy
  • Počet prací na autora není omezen
  • Soutěž není anonymní; do emailu uveďte své celé jméno a věk
  • Jazyk čeština nebo slovenština (v porotě je vždy minimálně jeden zástupce ze Slovenska)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz nebo ve sborníku soutěže
  • Uzávěrka:  pondělí 31.10. 2016 ve 23:59
  • Soutěžní text posílejte na e-mail jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Struny osudu

 

Součástí výsledků je i slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc :)

Jelikož se minulý rok sešly opravdu kvalitní příspěvky, rozhodla jsem se letos odměny navýšit!

1. místo – finanční odměna 2000,- Kč
2. a 3. místo – finanční odměna 1000,- Kč
Tím to ale nekončí!

I když se neumístíte na prvních třech místech, stále máte možnost odměnu získat. Pokud vaši povídku vyberu k uveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte autorský honorář ve výši 500,- Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění). Čím věrnější světu Nejmocnějších vaše dílo bude, tím větší šanci na autorský honorář máte.

zpivajici-veze

 

Těším se na Vaše příběhy!

Hodně štěstí a ať jsou Struny osudu dobře napnuty a hrají do noty Vaší inspiraci!

Svět Nejmocnějších a jeho politika

Zdroj:

Příběhy ze světa Nejmocnějších jsou založené především na politických intrikách. Tento fakt je i hlavní důvod, proč jsem vymýšlení jednotlivých království věnovala opravdu nemalé úsilí. Zde nabízím přehled toho nejzákladnějšího, co by vás mohlo zajímat.

Většina povídek ze světa Nejmocnějších se odehrává na kontinentu, kterému se mezi lidmi říká jako Starý. Kontinent svou rozlohou není příliš velký – dostat se z nejsevernějšího cípu na jižní trvá pouze několik dnů jízdy na koni. I proto k sobě mají jednotlivé říše velice blízko.

 

Středohorské království

Začněme netradičně zprostředka. Středohorské království, jak už název napovídá, se vyznačuje velkými horami, které se nacházejí na severu říše. Nenechte se ale zmást. Svažují se poměrně rychle a pod nimi se rozkládají úrodné nížiny, které jsou každé jaro zásobovány živinami z hor. Středohorské království by se dalo označit za hlavní sýpku celého kontinentu. Civilizace se zde vyvíjela jako jedna z prvních a postupně se rozšiřovala do dalších částí kontinentu.

Co se inspirace pro Středohorské království týče, tu jsem brala z našeho světa hlavně u Slovanů, nicméně díky dlouhému historickému vývoji zde můžete najít i prvky, které byste nečekali. Nejlepším příkladem je samotné sídlo trůnu. Nese jméno Skalní město, a i když je architektura v menších městech a vesnicích jinak hodně inspirovaná zmíněnými Slovany, najdete zde domy spíše podobné antickým vilám a chrámům z období největšího rozkvětu Římské říše.

 

Ledová říše

I přes menší rozlohu zabírá Starý kontinent všechny podnebné pásy – z pohledu astronomie se tedy dá prohlásit, že se děj odehrává na malé planetce. Ledová říše, jak již název napovídá, se nachází na severozápadu kontinentu. Jižní cíp země je lépe obyvatelný a vyspělejší oproti severu. Můžete zde najít dvě etnikapůvodní obyvatele, kteří byli vytlačeni z úrodnějších částí země (černovlasí jedinci, kteří by se dali přirovnat k eskymákům na naší planetě) a přistěhovalce, kteří řeší většinu sporů zbraněmi (opět inspirace v našem světě a to konkrétně Vikingy)

 

Země nikoho

V Zemi nikoho, která leží na sever od Středohorského království, panuje bezvládí a žijí zde vesměs pouze vyvrženci společnosti. Pro lepší představu lze opět použít přirovnání k našemu světu – Země nikoho je sibiřská tundra. Ruské gulagy.

 

Říše světel

O Říši světel se toho moc neví. Po politickém převratu se země oddělila od ostatních a hodně se izolovala. Předobraz je opět brán z reality – Čína, Severní Korea.

 

Ohňová země

Ohňová země je malou říší mezi Zemí nikoho a Říší světel. Kultura zde není příliš rozvinutá kvůli nepříznivým podmínkám, každopádně i tak zde nějaký život je. I tato zemička má kořeny v našem světě – zemi gejzíru a geotermální energie Island.

 

Hraniční království

Další malá zemička, kterou byste ale rozhodně neměli podceňovat. Zachovává si neutralitu a v jejích klášterech mezi horami jsou vychováváni ti nejlepší lékaři, kteří poté pomáhají lidem po celém světě. Kláštery se kromě výroby hojivých mastí a odvarů, vyznačují i výchovou bojovných mnichů. Samy o sobě nic nepěstují, ale lidé v okolních vesnicích jim platí plodinami za ochranu před nepřáteli a  za péči o zdraví. Inspiraci jsem opět hledala v našem světě. Hraniční království si můžete představit jako něco mezi Švýcarskem a Tibetem.

Deštné království

Název království je odvozen od hojných srážek – přesouváme se do oblasti tropů a pralesů. Deštné království patří mezi ty méně vyspělé říše. Velkou část jejich území pokrývá deštný les. Lidé žijí hlavně ze sběru ovoce a pobřežní oblasti z rybolovu. Hlavním zdrojem inspirace pro tuto oblast byla Indie.

 

Tygří říše

Tygří říše je hodně podobná Deštnému království, co se kultury a života týče. Oproti západnímu sousedovi je ale o něco vyspělejší a to hlavně díky hojnému obchodování s otroky. I proto byste její společenský předobraz mohli najít v již zaniklé Římské říši.

 

Království meče

Království meče je známé především díky nalezištím kovů, především pak železné rudy. Jde o bohatou zemi, která má vřelé vztahy s Novým kontinentem, což se podepisuje i na jejich kultuře, zvycích a oblékání. Určitě byste zde nepojedli u vysokého stolu a pokud se dá říct, že ženy jsou ve světě Nejmocnějších poměrně rovny mužům, tak pro Království meče to rozhodně neplatí. Velkou studnicí inspirace pro tuto zemi bylo Turecko, respektive Osmanská říše.

 

Písečné ostrovy

Poslední oblastí, na kterou by se rozhodně nemělo zapomínat, jsou Písečné ostrovy. Písečané se vyznačují jako pragmatičtí obchodníci. Na jejich území nevládne žádný král, nýbrž jejich vlastník. Původně toto území bylo nezávislé a vládli mu oligarchové. Postupem se ale jedna rodina stala tak bohatou, že  převzala vládu nad celým územím. Pod správu Písečných ostrovů spadá také Bouřné pobřeží – malá země, kterou si Písečné ostrovy koupily. Bouřné pobřeží by nebylo až tak významné, pokud by na něm Písečné ostrovy neměly svou zhruba deseti tisícovou armádu. Pokud čekáte opět na nějaký předobraz, ten hledejte v již zaniklé civilizaci Féničanů.

 

 

Tak co, už víte, kde byste ve světě Nejmocnějších chtěli žít?

Svět Nejmocnějších a bohové

Zdroj: wallcoo.net

Naše myšlenky často ovlivňuje vzdělání – to, co o světě víme díky poznatkům. Leccos si vysvětlujeme jinak než lidé, kteří žili v dobách před námi a neměli naše možnosti. A tak to chodí i ve světě Nejmocnějších.

Nejdůležitější je myslet na to, že v co lidé světa Nejmocnějších věří, není vždy jednoznačně pravda. Ve své podstatě právě na tomto jsou postavené i některé zápletky – ne vše je takové, jaké se zdá.

 

Historie a náboženství

Na Starém kontinentu, kde se odehrává většina doposud vymyšlených příběhů, panuje polyteismus. Děj hlavního příběhu je zasazen přibližně dvě stě let po rozpadu Království devatera divů. Již tehdy se tato říše skládala z místokrálovství, která měla svého panovníka. Každý místokrál podléhal svou pravomocí hlavnímu králi ve Skalním městě. A tato místokrálovství přirozeně měla i svého patrona – jednoho z bohů.

 

Středohorské království má jako pouhá jedna ze dvou říší za svou hlavní patronku ženu – bohyni plodnosti Ardeniu. Její oltář je poutním místem a nachází se na jednom z mnoha vrcholků obklopující Skalní město.

Skalní město, oltář bohyně plodnosti

 

Ledová říše vždy vychovávala muže – válečníky. Jejich patronem se tedy stal bůh války Garavar. S ním se také utká každý muž po své smrti v čestném souboji, aby mu byly otevřeny hodovní síně bohů a jejich svět.

 

Království meče stálo za velkým řemeslným rozvojem, jejich opatrovníkem se proto stal bůh rud a kovů Mitilion.

 

Tygří říše byla vždy spjata s rozsáhlými džunglemi, hojnými na zvěř i rostlinstvo. Jejím patronem se proto stal bůh všeho živého a divokého Livanit.

 

Opakem tomuto byla zapovězená Země démonů, dnes známá jako Země nikoho. Kdysi podléhala králi Království devatera divů, ale nikdy neměla svého vlastního místokrále, neboť kdokoliv jiný se zde rozhodl vládnout, podlehl moci démonům a zešílel nebo byl zabit. Prokletému území se proto začalo přezdívat Země nikoho a jejím opatrovníkem se stal bůh stínů Sadahir, který jediný dokáže alespoň částečně bojovat s mocí démonů, kteří spí v zemi a čekají na svůj návrat. Zároveň Sadahir představuje spojení mezi světem živých a mrtvých. Jeho nejbližším přítelem je bůh Garavar – oba se starají o mrtvé muže, Sadahir především o rolníky, řemeslníky a obchodníky, kteří by se nemohli jinak utkat v posmrtném souboji s bohem války. Duše žen a dětí má na starosti jejich společná žena, polobohyně Dialana.

 

Ohňová země a Říše světel mají společného patrona – boha tepla a světla Luminea. Luminius je též občas přezdívaný jako bůh slunce.

 

Deštné království má za svého patrona boha řek a moří, deště a bouří Stanira. V této zemi ovšem žijí dcery démonů, maendery. Lidé mají strach z toho, co představují, a daleko častěji chodí obětovat právě démonům a síle, která po nich ve světě zůstala.

 

Poslední říší bývalého Království devatera divů je Hraniční království. V něm se nejdéle udržuje kult Matky, která představuje původní náboženství a spojení s magií. Dnes ale její kouzla zastupují především významní lékaři, léčitelé a znalci bylin, kteří v zemi studují a učí se ve zdejších klášterech. Hraniční království nemá božského opatrovníka jako ostatní země. Kněží a kněžky v klášterech jako jediní ze všech ostatních náboženství praktikují život v celibátu.

 

Ilustrační obrázek, zdroj: http://www.wallcoo.net/cartoon/fwa_graphic_design_04_1920x1200/images/Gods_graphic.jpg

 

Náboženská tolerance

I když každé království má svého hlavního patrona, její obyvatelé věří a uctívají i bohy jiných říší, i když ne v tak velké míře. Obecně se dá říct, že díky společné historii, která není ještě tak dávná, i přestože od ní uplynulo již několik generací, převládá v lidech náboženská tolerance a smír. Jiná náboženství nejsou zakázána, a kdo chce, může je uctívat.

Nejvýraznějším náboženstvím mimo popisované božstvo, je víra ostrovního národa sídlícího na Písečných ostrovech a jim patřící provincie na Starém kontinentu – Bouřné pobřeží. Obyvatelé těchto dvou na ostatních království nezávislých území uctívají Pána přílivu.

Ateismus je velice vzácný; ani nevěřící však nejsou zákony nijak odsuzováni či perzekvováni. Mohou se ovšem setkat s jistým nepochopením ve svém okolí či snahou přivést je, coby ztracené duše, na stranu víry.

, ,

Fantasy svět? Žádný problém!

Zdroj: jez92.deviantart.com/

Někdo by si možná řekl, že vymyslet si svůj vlastní svět není nic těžkého. Vždyť tam, kde je vše dílem autorovy fantasie, nemůže být přeci něco špatně. Jenže to je OMYL. Vystavět fantasy svět bez určitých znalostí je, jako kdybyste se snažili postavit dům a nevěděli, jak vlastně mají vypadat základy.

Pokud jste na hodinách zeměpisu, dějepisu, biologie a jiných předmětů zaháleli a říkali jste si: To stejně nikdy nevyužiju, pravděpodobně jste netušili, že jednou budete psát, nebo jste si neuměli představit, co vše to vlastně doopravdy obnáší.

Nebojte se, nic vám nevyčítám. Nebyla jsem jiná a teď toho hořce lituju a doháním, jak se dá, to, co jsem ve škole tak úspěšně zaspala. Je to velká dřina, ale dá se to.

Pořád nevidíte, v čem je to vlastně tak moc důležité?

Fantasy svět, i když je vymyšlený, stále musí působit věrohodně, aby se v něm čtenář neztrácel nebo aby vás brzy nepřechytračil (stejně se tak stane, rejpalů je všude plno :D, ale proč jim to usnadňovat, že?).

Dějepis

1346 – bitva u Kresčaku. Tohle je příklad jednoho z roků, na kterém náš dějepisář trval, že ho musíme umět. V životě jsem to ale nijak nepoužila.
Když píšete, není důležité, kdy se daná historická událost stala, nebo její název – vždyť beztak dostane nové jméno, to, které jí sami dáte. To, co si potřebujete odnést, jsou souvislosti. Proč se vlastně bitva odehrála, co to pak znamenalo pro náš stát? Protože věřte, že pokud se ve vašem fantasy světě přihodí něco podobného, bude to mít rovněž velice podobné následky, jaké to mělo ve skutečnosti v historii. Můžete se to snažit vymyslet po svém, jenže… Nechci vás podceňovat, ale pokud nejste žádný vojenský generál, tak vám už dopředu mohu říct, že s tím budete mít velký problém.

Zeměpis

Kde je které hlavní město, určitě také nebudete muset nutně vědět. Ale přesto zeměpis potřebovat budete, a to hlavně ten, který je spojený s fyzikou (také jste ji na střední tak nesnášeli?). Nemusíte mít ale strach. Spíš než složité vzorečky budete potřebovat znát obecné principy. Teplý vzduch stoupá nahoru a na jeho místo se tak snaží dostat ten studený. Vznikají pasáty a jiné stálé větry, které ovlivňují podnebí. Při tvorbě světa si prostě nemůžete dovolit strčit poušť někam, kde by logicky muselo často pršet.
Totéž platí i o mořských proudech. Nemůžete říct: Tak a tady ten stát bude živ z mořeplavby, když je umístěn tak, že hlavní obchodní tepna by byla proti přírodnímu proudu. Tak to prostě dřív nefungovalo (zase je tu potřeba trocha toho dějepisu). Námořnictví v době, kdy ještě neexistovaly motory, zkrátka nebylo totéž, co dnes.

Biologie

Říše rostlin a živočichů. Pro lidi, kteří jsou stejně jako já rádi, že od sebe rozeznají kočku a psa, je tohle doslova peklo. Snad každému dojde, že asi nemůže do džungle vrazit polární lišku, ale i tak je potřeba dávat na některé věci pozor!
Dovolím si být konkrétní a dát vám příklad z mé vlastní zkušenosti. Psala jsem o útěku džunglí a napadení tygrem. Původní záměr byl takový, že měl zaútočit v noci a hlavní hrdina se ho snažil nalákat, aby se na něj vrhnul z toho směru, ze kterého to pro něj bylo nejvýhodnější, tudíž zepředu. No a to už byl problém a nebýt toho, že jsem si půjčila chytré knihy a měla k nim navíc ještě chytřejší přátele, už bych byla nenávratně ztracena.
Tygr útočí zásadně skokem zezadu na krk své oběti, které prokousne hrdlo. Navíc se nevydává na lov v noci, ale nejraději má večerní a ranní šero. Taková jsou fakta. Že to málokdo ví a skoro nikdo se v tom nevyzná? Ano. Přesto však každý svět dělají realistický právě drobné detaily. To, kvůli čemu pak doopravdy věříte, že nějaké takové místo existuje.
Další úskalí biologie je to, že některé pojmy z ní nám jsou naopak známé až moc a v době, v níž se většina fantasy odehrává, něco takového prostě vědět ještě nemohli. Takže koukejte rychle zapomenout na výrazy jako je třeba testosteron nebo adrenalin. Vypustit něco takového z úst, tak na vás ve středověku koukají jako na někoho, kdo právě spadl někde ze stromu a ošklivě se praštil do hlavy.
Svůj důvod, proč dávám jako příklad právě adrenalin, jistě mám. Vám, co nervové synapse (když už jsme u té biologie, že 😀 ) fungují trochu rychleji než ostatním, došlo, že tento příklad mám opět ze své vlastní praxe.
Text, ve kterém jsem to použila, už četlo hodně lidí. Dokonce jsem ho i s touto chybou odeslala do soutěže, i když jsem o ní věděla. Lenost vymýšlet tomu synonymum vyhrála. V soutěži zatím nevím, jak si povídka stojí, nicméně nikdo z těch, kterým jsem to dávala k nahlédnutí a ke kritice, si toho ještě nevšiml. Jednoho čtenáře jsem na to dokonce upozornila a jeho reakce zněla: Vidíš, kdybys to neřekla, tak to normálně přejdu.
Přesto však to beru jako něco, co do fantasy nepatří a čemu by se mělo v rámci možností vyhýbat. Z malých chyb pak vznikají velké a, co si budeme povídat, čtenář je tvor chytrý.

Tak to by byly mé praktické postřehy a zkušenosti. Jaké jsou ty vaše? Setkáváte se s podobnými problémy? Jak tvoříte své světy? Nebo patříte mezi ty rejpaly, kteří takovéhle věci hledají a rádi si na autorech sem tam smlsnete?