Příspěvky

,

Zdání klame

Zdroj: Sternmoebel.de

Sestřička pro něho nechala otevřené dveře. Bylo to jejich domluvené znamení. Dělávala to už od dětství. Bratr se pak za ní tiše vkradl a vyprávěl jí, jaký měl den, co zažil. A ona mu coby starší sestra vždy trpělivě naslouchala.
Některé zvyky přetrvávají dlouhá léta i přesto, že člověk stárne a dospívá.
Dnes za ní šel zralý muž, rozvedený, ale se slibnou kariérou. Možná svou ženu kdysi opustil právě kvůli sestře. Porovnával. A žádná jiná neměla Isabelinu dokonalost. Žádná nebyla tak čistá a nevinná.
„Dnes jsem měl skvělý den, Beli,“ svěřil se hned, co si vlezl pod peřinu a složil hlavu do jejího klína. Začala ho vískat ve vlasech.
„Nepovídej. A co se stalo, že byl tak skvělý?“
Petr se spokojeně usmál.
„Byl za mnou rektor. Řekl mi, že když jsem teď obhájil docenturu, jmenuje mě do svého kolegia. Není to úžasné? Konečně se budu moct podílet na rozhodování,“ zářil samým štěstím.
„Mám z tebe radost, bratříčku. Je to úžasná novina,“ řekla uznale.
„Udělám velkou oslavu,“ zasnil se Petr. „Pro nás dva. A něco pěkného ti koupím. Co bys ráda?“ vyzvídal.
Bela se zhluboka nadechla.
„Nic nechci. Mám vše, co potřebuju.“
„Něco určitě. Co třeba novou, velkou postel. Stěžovala sis přeci, že tahle je už proležená a že se ti špatně spí.“
Zakroutila hlavou nad jeho nevšímavostí.
„Tahle je nová.“ Chodí k ní snad každý druhý, třetí den a vůbec si nevšiml. Někdy je to s těmi muži vážně těžké.
„Proč jsi mi o tom neřekla?“
„Je to jen postel. Nechci ti zbytečně zatěžovat hlavu,“ ujistila ho jiskrným pohledem.
Bratr se uklidnil a znovu se mu rozestoupily rty do širokého úsměvu. Nebude si kazit dnešní tak výjimečný večer něčím takovým.
„Je pěkná. Pořídila jsi dobře,“ pochválil nakonec.
„Nevybírala jsem ji já,“ namítla Bela.
Petrovi ztuhl jeho úsměv na rtech a vystřídal ho údiv.
„A kdo tedy?“
Tentokrát se sebevědomě zasmála Isabela. Bratr její nevinnost velice přecenil.
„Rektor vaší univerzity. Na té staré se mu špatně spalo.“ Scházelo už jen dodat: Proč si myslíš, že tě povýšil?