Příspěvky

, ,

Con na vrbě 2013

Zdroj:

Stejně jako tomu bylo loni, i letos jsem se účastnila setkání fantasy milovníků ve smíchovské knihovně. A co si pro tento rok nakladatelství Straky na vrbě, které tuto akci pořádalo, pro hosty připravilo?

Než se dostanu k odpovědi na nadnesenou otázku, je na místě říct, že con na vrbě je pro mě srdcová záležitost. Minulý rok to byl vůbec první con, kterého jsem se zúčastnila, takže letos jsem na něm nesměla za žádnou cenu chybět. A to i přes to, že v pátek 14.6., kdy se con konal, za mnou do Prahy přijela na návštěvu maminka, prý abych jí aspoň trochu ukázala, jak v hlavním městě žiju. Pojala jsem to tedy po svém a namísto prohlídky, kde bydlím, kde pracuju atd., jsem ji vzala právě do smíchovské knihovny, ať pozná tento můj život v Praze.

A nyní, po malém výletu do mého soukromého života, již k samotnému programu conu.

 

Mistři písmen, učni slov

Celý con odstartoval Míla Linc se svou přednáškou o častých chybách začínajících autorů. A nutno říct, že toto téma pojal velice nápaditě a vtipně. Kdo Mílu zná, jistě si to dovede představit.

Pro lepší ilustraci problémů nezkušených psavců zvolil Míla improvizované divadelní ztvárnění známé povídky Elf hraničář Xaxy a jeho dobrodružství aneb Jak v žádném, ale opravdu v žádném případě nepsat.  Člověk se baví i sám, když toto „dílo“ čte. Hraná verze byla ještě zábavnější.

Po názorném příkladu následovalo povídání a vysvětlování jednotlivých chyb. Řeč přišla i na literární seminář Mistři písmen, učni slov, který Míla při knihovně vede. V něm se mimo samotného psaní učí mladí autoři přijímat i dávat konstruktivní kritiku, což následně vede k získání nadhledu nad vlastními díly a vyvarování se chyb ala Elf Xaxy.

 

Pod křídly strak

Jako druhý přišel ke slovu Michael Bronec, nakladatel Strak na vrbě, a řeč tedy byla hlavně o chystaných knižních románech, antologiích a jiných sbírkách, které pod ochrannými křídly strak v nejbližší době vyjdou.

Do diskuze se zapojili jak autoři zmíněných knih, tak i nezávislé a v některých případech fantastikou nepolíbené publikum (ano, druhým příkladem mám na mysli svou maminku, která rovněž zvědavě kladla otázky 😀 ).

 

Křest dortem

Dalším bodem programu byl křest knihy Wetemaa: Koruna Élladu od Adama Andrese.

Někdo by se mohl možná pseudonymem nechat zmýlit, ale autorkou této knihy je Češka. A rozhodně ne žádná začátečnice na poli fantastiky. Mimo jiných knih už jí vyšel i komiksový román, o němž byla v rámci křtu také řeč, neboť na české poměry je to rarita.

Co se týče křtu samotného a jeho organizace, na ten si, myslím, nemohl nikdo stěžovat. Publikum si mohlo zasoutěžit o mapičku ke knize vyplněním křížovky a kdo neznal všechny odpovědi a nevyhrál, nemusel rozhodně věšet hlavu. Kniha se totiž křtila dortem, který se pak rozdělil mezi přítomné. A musím uznat, že byl vážně dobrý!

 

Knížata páry a ducha

Jako poslední přišel na řadu již tradiční křest sbírky vítězů soutěže Žoldnéři fantasie. Ten tentokrát nese podtitul Knížata páry a ducha, neboť zhruba polovina vítězných povídek se nese v atmosféře steampunku.

Součástí křtu byla i diskuze s autory povídek o jejich tvorbě a předání ceny v podobě sochy letošnímu vítězovi.

 

A co bylo dále…

No co asi, že? Přesun do hospody 😀 A o tom už vám psát nebudu.

Nicméně bych ráda na konec ještě shrnula celkové dojmy. Ty byly dle očekávání velice kladné. Nejsem zrovna nestranný pisálek, jak jsem již naznačila, ke conu na vrbě a i k nakladatelství Strak mám jistý vztah. Takže kdyby to bylo fiasko, galantně bych mlčela 😀 Ale tak tomu rozhodně nebylo. No uznejte – i moje mamka, která se o tenhle žánr vůbec, ale vůbec nezajímá, odcházela s otázkou: A kdy se to bude zase konat?

Myslím si, že toto hodnocení vydá za tisíc slov. Takže příště zase za rok! Neváhejte a koukejte dorazit taky 😉

 

 

,

Semináře a workshopy

Zdroj: satanarchist.deviantart.com

Existují různé semináře a workshopy. Nutno ale říct, že ne každý z nich je prospěšný a chce to mít dobrou ruku a trochu toho štěstí při výběru z nabídky.

Za sebe musím říct, že jsem v tomto směru poněkud skeptická. Asi bych nikdy nezaplatila za nějakou literární dílnu těžké prachy. Zvlášť když ve většině z nich (podle toho, co jsem slyšela) do vás hustí převážně teorii, nebo vás „nutí“ psát přímo na něm. Nevím jak vy, ale já osobně nejsem ten typ, co umí tvořit na povel a nevěřím, že by se studováním teorie naučil někdo psát. Přesto se však jednoho dlouhodobějšího workshopu účastním a vidím na sobě, že to opravdu jisté blahodárné účinky má.

Člověk, který v té přemíře nabídek vybočoval a oslovil mě tou svou, byl fantasy spisovatel Míla Linc. Přibližně od září trávím pravidelně jednou za měsíc sobotní dopoledne ve smíchovské knihovně, kde se Mílův workshop koná. Jedinou podmínkou účasti bylo zaslání povídky o maximální délce deseti stran a průkazka do knihovny v ceně 80 Kč, což jsem si jako chudá studentka, která místo brigád ve volném čase píše, mohla dovolit 🙂

 

O semináři

Musím říct, že způsob, jakým je workshop nastaven, mi opravdu sedí. Člověk má vždy přibližně dva až tři týdny času na to, aby do určeného termínu Mílovi zaslal, co bylo předem domluveno, Míla to pak rozešle všem, každý si přečte díla ostatních a vzájemně se hodnotíme a konstruktivně kritizujeme.

Co na semináři dále velice oceňuju, je osobní přístup. Míla je velice uvolněný vedoucí dílny, čiší z něho pohoda a člověk se mezi řečí vždy zasměje. Každé literární dopoledne je pak zakončeno obědem a pivečkem v přilehlé hospůdce. Vzhledem k tomu, že když se rozebírá něčí dílo, dotyčný musí mlčet a pouze poslouchat připomínky a podněty, je u zlatavého moku vždycky co řešit.

Poslední věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout nad ostatní, je Mílův nápad s hosty. Na každý seminář je vždy pozván někdo, kdo má s literaturou už dlouholeté zkušenosti. Člověk tak má šanci vyslechnout si rady a příběhy těch, kteří toho o svém oboru hodně vědí. Mezi hosty se objevili například Jan Kotouč, Julie Nováková nebo nakladatel Michael Bronec.

 

Výsledky, které opravdu pocítíte

Má první povídka Krev poslední naděje, kterou jsem do semináře poslala a na kterou jsem tady na blogu dostala vesměs samé pozitivní reakce, byla nemilosrdně „sjeta“. Nebylo to příjemné vyslechnout si všechnu tu kritiku, ale objektivně musím říct, že to mělo smysl, protože po čtyřech měsících teď u té poslední zazněl i komentář: „Četl jsem to asi třikrát, abych tam našel nějakou chybu, ale žádnou jsem nenašel.“

Nebojte, nebudu si teď znovu hrát na slečnu dokonalou spisovatelku 😀 Někdo jiný totiž hledal o něco lépe a přeci jen nějakou tu chybičku našel. I tak ale musím říct, že mě to potěšilo. Těch nedostatků bylo jen opravdu málo a šlo více méně o drobnosti. Koneckonců můžete si zahrát na detektivy a pokusit se najít nějakou výtku sami – zmiňovaná mikropovídka nese název Podivný revizor a tady na blogu ji mám publikovanou.

 

Doporučení

Sice nemám možnost žádného srovnání s jiným dlouhodobým seminářem, kterého bych se účastnila také, ale za sebe vám mohu ten Míly Lince vřele doporučit. Líbí se mi, chodím na něj ráda a odnáším si spoustu konkrétních rad a přínosných podnětů.

A jaké máte zkušenosti vy s literárními i jinými workshopy a semináři?
Podělte se s ostatními!