Příspěvky

Projekt “Literární deníček” aneb Trocha statistik

Zdroj:

Nejspíš jste si už všimli, že jsem ten typ, který pracuje více méně v takových vlnách. I proto (i když literární deníček jsem vážně chtěla vést pravidelně) vám další informace o tom, jak to vypadá s mým psaním, přináším poněkud, řekněme, nárazově.

Takže, na čem jsem pracovala…

Všechny počty znaků níže (mimo článku uvedeného v závorce) se týkaly příprav na soutěž Cena Karla Čapka, do níž jsem se rozhodla, že odešlu dílo do kategorie novela.

Název díla výsledné novely bohužel vzhledem k pravidlům soutěže zveřejnit nemohu, nicméně jedná se o příběh zasazený do mého světa pro román s pracovním názvem Přežít.

Plánovaný rozsah příběhu byl cca 150 tisíc znaků, což jsem samozřejmě nedodržela. Nakonec má novela zhruba o 100 tisíc znaků víc, zaokrouhleně 267 000 znaků (pro představu – tištěná verze má plných 67 stran + titulní stranu a dvě mapy)


A kdy jsem v uplynulých měsících na novele pracovala a jak usilovně?

21.8. – 7680 znaků

22.8. – 8991 znak

23.8. – 5475 znaků

25.8. – 2058 znaků

26.8. – 2326 znaků

27.8. – 4129 znaků

28.8. – 2110 znaků

29.8. – 583 znaky (+ článek o 4909 znacích)

30.8. – 5506 znaků

malá (no spíš velká) tvůrčí krize

26.9. – 1453 znaky

27.9. – 2105 znaků

28.9. – 1069 znaků

1.10. – 598 znaků

4.10. – 898 znaků

17.10 – 2764 znaky

18.10. – 1391 znak

19.10. – 31.10. – 15 139 znaků

(zvrat zvaný blížící se uzávěrka 😀 )

1.11. – 26.11. – 203 543 znaky

27.11. konečné úpravy

28.11. tisk práce

29.11. vázání a předání novely Jiřině Vorlové, organizátorce soutěže


Co mě od tvorby rozptylovalo?

Předně soukromý život. I blázen, který se v této době rozhodne psát, ho má 🙂

Na druhém místě to pak byla práce, respektive praxe. Když sedíte devět hodin denně za pracovním notebookem, tak to poslední, na co máte chuť, když se vrátíte domů, je zapnout znovu počítač a začít psát. V pátek byste ho pak nejraději prohodili oknem, takže ani o víkendu se žádným slavný pokrok nekoná.

Na třetím místě – no něco by se našlo; výmluv, proč jsem nedělala, já mám vždycky plno :D, ale asi bych to více nerozebírala.

 

Pár statistik závěrem

celkový průměrný denní počet znaků: 2830

průměrný denní počet znaků napsaných v listopadu před uzávěrkou: 7828

nejvyšší počet znaků za jeden den: necelých 20 000

celková doba strávená psaním novely (odvozeno výpočtem dle průměrné doby psaní jedné kapitoly, tedy cca 6000 znaků): 90 hodin*

* Reálně to bylo ještě o něco víc, po započtení času stráveném na opravách bychom se dostali na číslo kolem 120 hodin.
Kdybychom k tomu připočetli činnosti jako promýšlení mapy a časových os a podobně, byli bychom na čísle kolem 130 hodin.
V konečném důsledku pak, pokud by se připočetl čas vynaložený na samotné vymyšlení příběhu, tvorbu postav atd., skončili bychom na zhruba 150 hodinách čisté práce, což jsou téměř 4 týdny běžné pracovní doby.

Projekt “Literární deníček”

Zdroj:

Po dopsání novely Ostří maendery jsem si potřebovala od umělecké tvorby trochu odpočinout, a to je taky důvod, proč jste na mých stránkách nové vydání Literárního deníčku nějaký čas neviděli.

Odpočívat se ale nedá věčně (vím, někdo by se asi hádal), a proto jsem se minulý týden pustila poctivě do příprav na soutěž Cena Karla Čapka. A jak to vypadalo?

 

Pondělí  20.8.

No kdo by pracoval v pondělí? Cha, cha, vtipné.

 

Úterý 21.8.

Na čem jsem pracovala: rozpracování postavy Sabastina.

Počet napsaných znaků:  7680.

Čas: asi 2 hodiny.

 

Středa 22.8.

Na čem jsem pracovala: postava Sabastina.

Počet napsaných znaků:  8991.

Čas: necelé 3 hodiny.

 

Čtvrtek 23.8.

Na čem jsem pracovala: dokončení úvodní části postavy Sabastina.

Počet napsaných znaků:  5475*.

Čas: asi 2 hodiny.

*Měla jsem chuť psát víc, ale přechod z charakteru obchodníka na válečníka by byl až moc skokový.

 

Pátek 24.8.

Na čem jsem pracovala: promyšlení časové osy a návazností.

Počet napsaných znaků:  0.

Čas: nějakých 30 minut.

 

Sobota 25.8.

Na čem jsem pracovala: rozpracování postavy Goroese.

Počet napsaných znaků:  2058.

Čas: asi 6 hodin*.

*Docela nepoměr vzhledem k předcházejícím dnům, ale až to budete číst, tak pochopíte proč.

 

Neděle 26.8.

Na čem jsem pracovala: práce na postavě Goroese.

Počet napsaných znaků:  2326.

Čas: 4 hodiny*.

*Stále tragické, ale už se to zlepšuje.

 

,

Rozhovor pro Temnářku

Zdroj: morguefile.com

Jak to vlastně probíhalo?

Každému nám bylo položeno deset otázek a nyní jsou postupně publikovány na Temnářčině blogu jako jedna otázka a k ní vždy odpověď všech těch, co ji poslali.

Cílem těchto “výslechů” je získat ucelený pohled na komunitu pisálků.

Souhrn všech mých odpovědí vám nyní přináším tu! 

1. otázka: V kolika letech jsi začal tvořit? Jak se jmenovala tvá první povídka/báseň a kolik si nad dílkem strávil času?

Musím po pravdě přiznat, že netuším, kolik mi bylo. Odhaduju tak cca třetí až pátá třída základní školy. Tehdy vyhlásili nějakou soutěž s názvem „Kam vedou cesty“. Tak jsem si řekla, že to zkusím, a tak vznikla má vůbec první povídka.

Přesný název ani kolik času mi to vlastně zabralo si už nevybavím, ale vím, že již tenkrát se v tom odrážel můj oblíbený filosofický náhled, takže mi pak ze soutěže přišlo, že ta povídka byla dobrá, ale že nechtěli, aby rodiče svým dětem pomáhali.

Cítila jsem se dost ukřivděně, protože to bylo každým slovem moje, takže se tato zkušenost stala první a taky poslední soutěží, které jsem se až do minulého roku zúčastnila. Trvalo mi to od té doby hodně dlouho, dokonce jsem na nějaký čas na psaní úplně zanevřela. Nyní jsem toto „trauma z dětství“ už překonala a čekám, jak dopadnu v Žoldnéřích fantasie a také v soutěži O nejlepší fantasy 2012, kam jsem svá nejnovější díla posílala.

 

2. otázka: Co pro tebe psaní znamená a jak často tvoříš?

Mám své občasné výkyvy, ale obecně pro mě psaní znamená už nedělitelnou součást mého života. Tvořím, jak se dá. Teď před uzávěrkou soutěže jsem potřebovala prostě dokončit dílo, takže jsem během necelých třech týdnů napsala 70 tisíc znaků, s tím, že jeden den to bylo dokonce 19 tisíc.

Takovým tempem se ale nedá psát dlouhodobě. Fakt jsem pak byla z toho psychicky unavená a měla jsem pocit, že už vůbec nežiju svůj život, ale jsem mými postavami. Chyběla jsem si. Takže teď mám takový malý odpočinek a třídím si v hlavě nové nápady.

 

3. otázka: Jakému žánru se věnuješ? Proč zrovna tohle?

Tak tady není o čem dlouho přemýšlet. Alfou a omegou mé tvorby je fantasy. Dostala jsem se na to tak nějak přes tátu, který byl a je velkým fanouškem Tolkiena. Tak nějak jsem na tom vyrostla, nicméně si troufám říct, že to podobu mé fantasy moc neovlivnilo. Elfy, hobity, trpaslíky ani jiné nadpřirozené netolkienovské stvoření typu upíři u mě nenajdete. Zásadně si tvořím své vlastní světy s mými vlastními nadpřirozenými bytostmi. To je to, co mě na tom tak baví a proč to dělám.

 

4. otázka: Kde bereš inspiraci? Co tě naopak dokáže od psaní odradit?

Inspiraci beru hlavně v lidech. I když píšu fantasy a mám tam tím pádem i jiné rasy, tak lidé v mých příbězích hrají tu nejpodstatnější roli. Je to primárně o nich.

Teď v novém díle, na kterém jsem díky soutěžím začala pracovat, se ale stále více setkávám s tím, že mě inspirují samotné postavy. Jejich osobnosti jsou už natolik rozvinuté, že mi nedělá problém stát se jimi a tím, že jednám prostřednictvím nich, tak se příběh vlastně píše skoro sám.

Od psaní mě v současné době nedokáže odradit už asi nic. Je jasné, že ne každý den má člověk chuť psát. Ale to neberu jako něco, co by mě odrazovalo, nýbrž jako zdravý, nutný odpočinek.

 

5. otázka: Co považuješ za svůj největší úspěch?

Přemýšlela jsem, jestli tady vypíchnout nějaké dílo, nebo podobně. Nicméně z hlediska psaní jako samotného považuju za svůj největší úspěch to, že už dokážu sama vidět chyby, kvůli kterým jsem se dřív byla schopná hádat, proč že mi něco takového vůbec ten dotyčný vlastně vytýká. Vytvořila jsem si již cit pro to, co funguje a co, i kdybych se stavěla na hlavu a chtěla tam tu či onu část mít sebevíc, v textu prostě být nemůže. Je to podle mě něco, co mi nejvíc pomáhá posouvat se dál a zlepšovat se. A to je přeci snad pro každého to nejlepší, co může být.

 

6. otázka: Kolik lidí tě čte? Jaké jsou jejich reakce?

S potěšením mohu říct, že čím dál tím víc. I když je fakt, že teď jak jsem hodně psala a nemohla nová díla kvůli pravidlům soutěže věci publikovat, tak jsem příspěvků na blog moc nedávala, a tudíž návštěvnost lehce poklesla.

Reakce, musím říct, jsou vesměs pozitivní. Je to více méně asi kvůli tomu, že ten, koho to nezajímá, tak tu stránku prostě nenavštíví, nebo ji opustí dřív, než by nějakou kritiku napsal. Zkrátka rozhodně to, že tam nemám žádné komentáře s výtkami, nepřičítám své „geniální“ tvorbě J. Můj největší kritik jsem asi já sama.

 

7. otázka: Jak na tvé výtvory reagují tvoji nejbližší? Čtou tě?

Nejvíc mě čte asi babička. Té dávám každé své dílo a pevně věřím, že se jí to líbí nejenom proto, že jsem její vnučka (naivní představa, že 🙂 ?). Hodně dávám dílka číst i taťuldovi, který má k tomu žánru fantasy asi nejblíže. Naopak moje máma mi s oblibou říká: „Proč tím vůbec marníš čas?“ nebo když už teda se smíří s tím, že místo chození po barech po večerech píšu tak pronese něco ve smyslu: „Piš aspoň něco pořádnýho, vždyť tyhle blbosti nikoho nezajmaj.“ Tolik vzácná podpora z její strany. Teď jí ale pouštím seriál Hra o trůny, a to se jí docela líbí a dokonce se i ptá, kdy jí promítnu další díl. Takže třeba ji na to ještě převychovám a nakonec se jí zalíbí i tvorba její dcery.

 

8. otázka: Čeho bys chtěl dosáhnout?

Spousta lidí chce být v něčem nejlepší. Odlišit se od ostatních. Jenže po čase narazí. Nejlepší je vždy jen jeden. Nemůže se to prostě z čisté logiky věci podařit všem. Dlouho jsem se s tímhle prala a byl to asi i důvod, proč jsem na psaní na nějaký čas zanevřela. Chtěla jsem být nejlepší a zjistila jsem, že nejsem a nebudu. Přesto mě to k tomu psaní vždy táhlo a po maturitě jsem se k tomu vrátila.

Teď se snažím dohnat to, co jsem za tu dobu tvůrčí nečinnosti zameškala. Nejvíc jsem však dosáhla už tím, že jsem si uvědomila, že není potřeba být nejlepší. Našla jsem své čtenáře, kterým se líbí mí hrdinové a jejich příběhy. Teď to, co dělám, tak dělám více méně pro ně. Chci vydat svou prvotinu a po té i další díla, která mám v hlavě, protože mi lidé jako reakce na ukázkové kapitoly na blogu píšou: „Tak kdy už si tu tvou knížku budu moct konečně koupit? Chci vědět, jak to je dál.“ Můj cíl je tedy jednoduchý – splnit jim jejich přání!

 

9. otázka: Máš nějaký literární vzor? Pokud ano, proč zrovna on/ona/oni?

Mým asi největším literárním vzorem je Paulo Coelho. Nepíše sice literaturu nikterak podobnou tomu, kterou já sama tvořím či běžně čtu, přesto však se mi líbí jeho myšlenky a za jeho knihy své skromné výdělky z doučování matiky ráda utratím. Navíc obdivuju i to, jak se dokázal prosadit. Neanglicky píšící autoři to mají vždy do značné míry ztížené a on i přes to ukázal celému světu, že mu má co nabídnout.

 

10. otázka: 100 znaků z práce, kterou považuješ za svou nejzdařilejší.

Pláč bezejmenné, 2. kapitola

Stála jen tiše před zrcadlem v nádherných bílých šatech a hleděla sama sobě do očí. Nic v nich ale nečetla. Byla v nich jen jedna velká pustnoucí prázdnota. Zdálo se jí, že hledí na úplně cizího člověka. Neznala se. Nepoznávala v odrazu samu sebe. Viděla jen smutnou nevěstu.

 

Projekt “Literární deníček”

Zdroj: after-the-party.deviantart.com

Komu chyběly informace z mého literárního soukromí, tak jistě ocení další díl literárního deníčku… Po třech týdnech odmlky tu pro vás mám čerstvé novinky!

Možná jste si všimli, že pravidelnost mého psaní literárního deníčku se poněkud vytratila.

Důvod je celkem jednoduchý – uzávěrka literární soutěže O nejlepší fantasy 2012 se blíží a bylo třeba rozsáhlejší “povídku” Přežít – Ostří maendery rychle dopsat, aby se mohla dostat ještě před tiskem k bete-readerům.

Za poslední tři týdny jsem tedy usilovně psala, psala, psala. Přesné znaky vám nepovím. Po určitém počtu to už přestanete prostě počítat. Nicméně za tu dobu jsem přidala něco málo přes 70 000 znaků.

Jak jsem již na facebookovských stránkách avizovala, povídka je dokončená, včera jsem ji četla celou nahlas pro opravení chyb. Přetlumočit ji takto mi trvalo těžko představitelné dvě hodiny a dvacet minut.

Ve čtvrtek se bude povídka tisknout i s ilustrací, na které teď má šikovná kamarádka Lucka pracuje.

No, co ještě dodat… Hodiny psaním strávené raději ani nepočítám. Toho čísla se bojím, protože to vypadalo stylem, že jsem přišla unavená z práce po devíti hodinách u počítače, načež jsem si vzala k notebooku jídlo, zapla ho a pokračovala v práci cca další čtyři hodiny. Nejvyšší počet znaků za jeden den bylo čistých 19 tisíc.

 

Projekt „Literární deníček“

Zdroj:

Uplynul další týden, a tudíž tu pro Vás mám další díl mého literárního deničku.

Pondělí 25.6.

Článek pro blog, Literární deník – 1946 znaků.

 

Úterý 26.6.

Ostří maendery, cca 30 minut, 740 znaků.

Autorské čtení povídky Na okraji smrti, 6O minut.

 

Středa 27.6.

Rozpracování Welova dětství/mládí 30 minut, 1233 znaků.

 

Čtvrtek 28.6.

Autorské čtení pro spolužáky z kruhu povídky Na okraji smrti, následná diskuze o vzniku povídky, o soutěži Žoldnéři fantasie, kam byla na konci května odeslána, a o možném pokračování příběhu.

 

Pátek 29.6.

Povinnosti mimo psaní.

 

Sobota 30.6.

Balení se a příprava na stěhování do Prahy

 

Neděle 1.7.

Úvaha nazvaná Životní milníky, přestěhování do hlavního města naší vlasti, 40 minut, 1499 znaků.

 

Celkem znaků: necelých 2000 znaků použitelných do příběhu.

Projekt “Literární deníček”

Zdroj:

Pondělí 18.6.

Práce na článku o statistice -> 705 znaků.

 

Úterý 19.6.

Článek na blog o novém vylepšení stránek nazvaný „Mohlo by Vás zajímat“ čítající 1249 znaků.

Poznámka: Dále pak odepisování na komentáře, což sice do znaků započítávat nebudu, ale rozhodně by jich nebylo málo. Nicméně jsem ráda, že komentujete a jen mě s potěšením uhánějte dál. Jsem Vám za to vděčná 🙂 .

 

Středa 20.6.

Hraní si s postavou strážného Brola, poznámky do věrného pomocníka – papírového bloku. (znaky se mi opravdu ručně počítat nechtějí 😀 )

 

Čtvrtek 21.6.

Věnování se příteli. Co si budeme povídat, nemá to se mnou jednoduché, a tudíž si to právem zasluhuje.

 

Pátek 22.6.

Ostří maendery – pořád jsem seknutá u vyprávění strážného Brola, dělal moc chytrého a povídal malé zlodějce o historii království. To by nebylo tak špatné, kdybych ji ale měla vymyšlenou a mohla to tak za něj popsat. Jinými slovy jsem seděla nad mapou Indie, která je podnebím asi nejvíce podobná Deštnému království, a vymýšlela jsem, jak se to tam asi mohlo kvůli obtížným podmínkám vyvíjet.

Dále pak pracovní článek – limit byl 1500 znaků, který jsem samozřejmě přesáhla o nějaké dvě desítky znaků.

 

Sobota 23.6.

Korektury některých chystaných scén z Přežít. Můj šikovný počítač to nějak při ukládání nezvládl a přehodil všechna ř, č, š, ě, ů na r, c, s, e, u. Tenhle jeho vtip mě přišel na takřka celé sobotní odpoledne.

 

Neděle 24.6.

Slibovala jsem si, že budu dělat něco užitečného… no a znáte to 😀

 

Celkem znaků: no pár by jich bylo, ale vzhledem k tomu, že šlo spíš o věci na blog a psaní za nějakou tu korunku k dobru, nezapočítala bych do celkového množství ani jeden. Musím být na sebe trochu přísnější, protože jinak se opravdu dál neposunu.

Když to tedy shrnu, tak tento týden zkrátka plodný nebyl, tak snad zase ten příští…

Projekt “Literární deníček”

Zdroj: after-the-party.deviantart.com

Po vzoru Temnářky (Terezy Matouškové) jsem se pustila do projektu vzájemné motivace ve psaní. Princip je jednoduchý – každý den si zaznamenat počet napsaných znaků. Tady jsou ty mé za minulý týden, tedy od 11.6. do 17.6.

Pondělí 11.6.

Práce na rozsáhlejším díle Ostří maendery. Drobné úpravy a vpisování některých slov a vět. Celkem cca do 500 znaků včetně mezer.

Stav povídky Ostří maendery do soutěže O nejlepší fantasy 2012 (pro orientaci pro další dny): Slova – 3634, znaky včetně mezer – 20 755.

 

Úterý 12.6.

Práce na Ostří maendery. Během dne v různých časech – 2331 znaků.

 

Středa 13.6.

Práce na Ostří maendery v autobuse cestou do Uherského Hradiště, + 5941 znaků

 

Čtvrtek 14.6.

Práce na Ostří maendery, +1586znaků

 

Pátek 15.6.

Dopoledne +3638 znaků

 

Sobota 16.6.

Článek Ohlédnutí za besedou 1810 znaků

 

Neděle 17.6.

Odpočinek, v klidu čajovny vymýšlení mapy, podnebí a sbírání nové inspirace nad šálkem čaje.

 

Celkem 15 806 znaků za týden.