Příspěvky

Chci vydat knihu

Zdroj:

Samonáklad nebo nakladatelství? To je, oč tu běží!
Jaký způsob vydání zvolit?

Plusy a mínusy obou přístupů.
Video z panelové diskuze na téma vydávání knih.

 

Více článků o psaní

  • Jak napsat knihu
    Jak napsat knihu
    Tvorba literární postavy
  • Jak napsat knihu
    Jak napsat knihu
    Začněte kratšími útvary

Ohlédnutí za uplynulými dny

Zdroj:

Tento půlrok byl opravdu hektický. Obdržela jsem pár šrámů, ale jinak si myslím, že jsem se těžkým obdobím probila statečně.

Škola, škola a zase škola

Jako první to začalo zkouškovým v lednu. Opakovala jsem předmět Mikroekonomie II ze čtvrtého ročníku a opět jsem málem nedostala ani zápočet, protože jestli jde udělat nějaká zbytečná chyba, tak věřte, že já ji na sto procent udělám.

Díky práci navíc s tímto předmětem jsem pak malinko nestíhala práci na diplomce. Zkusila jsem to tedy odložit na letní semestr, ale přísahám, že horší rozvrh jsem asi ještě neměla. Snad na každém předmětu, který jsme měli, se musela odevzdávat nějaká seminárka, takže místo toho, abych psala diplomku (nehledě na mou tvůrčí činnost), jsem klapala práce, které se musely průběžně odevzdávat na hodinách.

 

Psaní – nepsaní”

Diplomku jsem nakonec začala psát asi 6 týdnů před termínem odevzdání a musím vzdát hold paní proděkance, která to se mnou coby vedoucí vydržela. První verzi viděla asi 14 dní před posledním možným dnem odevzdání, konečnou cca týden po ní. Ale nakonec se podařilo a já během toho měsíce a půl napsala krásných 83 stran odborného textu, i když ke konci už to šlo opravdu jen s určitou pomocí 🙂

Za tento výsledek musela přijít odměna – napsala jsem konečně dlouho plánovanou povídku! Aneb jak se za psaní odměnit psaním 😀

 

Jak udělat státnice a nezbláznit se přitom

Díky krátkému oddechu jsem si ale zkrátila čas přípravy na státnice, takže místo tří týdnů jsem najednou měla jen dva. A to jsem původně doufala, že se budu připravovat měsíc a spolužáci mě varovali, že je to opravdu málo, abych raději začala dřív. No… nějak to prostě nevyšlo. I tak se to ale nakonec zvládlo. Když těch pět let na škole nesedíte jen na zadku, tak se pak vždy najde někdo, kdo vás lehce podrží, když vidí, že aspoň něco umíte. Navíc jsem šla otázku tahat opravdu s dobrým pocitem – překvapili mě mí přátelé, kteří mě přišli povzbudit. Nikdo jiný tam neměl čtyři lidi, kteří by fandili za dveřmi a drželi palce. Říkala jsem si, že i kdybych to nedala, na chodbě mě čeká něco daleko lepšího. A s tím se najednou vše dělá lépe.

 

Ráda bych tímto poděkovala nejen jim, ale vám všem, že jste to se mnou v tom uplynulém půlroce zvládli a vydrželi, i když to nebylo vůbec jednoduché.

Moc si vážím vaší podpory 🙂

Díky moc!

Jíťa =o)