Příspěvky

Svět Nejmocnějších a bohové

Zdroj: wallcoo.net

Naše myšlenky často ovlivňuje vzdělání – to, co o světě víme díky poznatkům. Leccos si vysvětlujeme jinak než lidé, kteří žili v dobách před námi a neměli naše možnosti. A tak to chodí i ve světě Nejmocnějších.

Nejdůležitější je myslet na to, že v co lidé světa Nejmocnějších věří, není vždy jednoznačně pravda. Ve své podstatě právě na tomto jsou postavené i některé zápletky – ne vše je takové, jaké se zdá.

 

Historie a náboženství

Na Starém kontinentu, kde se odehrává většina doposud vymyšlených příběhů, panuje polyteismus. Děj hlavního příběhu je zasazen přibližně dvě stě let po rozpadu Království devatera divů. Již tehdy se tato říše skládala z místokrálovství, která měla svého panovníka. Každý místokrál podléhal svou pravomocí hlavnímu králi ve Skalním městě. A tato místokrálovství přirozeně měla i svého patrona – jednoho z bohů.

 

Středohorské království má jako pouhá jedna ze dvou říší za svou hlavní patronku ženu – bohyni plodnosti Ardeniu. Její oltář je poutním místem a nachází se na jednom z mnoha vrcholků obklopující Skalní město.

Skalní město, oltář bohyně plodnosti

 

Ledová říše vždy vychovávala muže – válečníky. Jejich patronem se tedy stal bůh války Garavar. S ním se také utká každý muž po své smrti v čestném souboji, aby mu byly otevřeny hodovní síně bohů a jejich svět.

 

Království meče stálo za velkým řemeslným rozvojem, jejich opatrovníkem se proto stal bůh rud a kovů Mitilion.

 

Tygří říše byla vždy spjata s rozsáhlými džunglemi, hojnými na zvěř i rostlinstvo. Jejím patronem se proto stal bůh všeho živého a divokého Livanit.

 

Opakem tomuto byla zapovězená Země démonů, dnes známá jako Země nikoho. Kdysi podléhala králi Království devatera divů, ale nikdy neměla svého vlastního místokrále, neboť kdokoliv jiný se zde rozhodl vládnout, podlehl moci démonům a zešílel nebo byl zabit. Prokletému území se proto začalo přezdívat Země nikoho a jejím opatrovníkem se stal bůh stínů Sadahir, který jediný dokáže alespoň částečně bojovat s mocí démonů, kteří spí v zemi a čekají na svůj návrat. Zároveň Sadahir představuje spojení mezi světem živých a mrtvých. Jeho nejbližším přítelem je bůh Garavar – oba se starají o mrtvé muže, Sadahir především o rolníky, řemeslníky a obchodníky, kteří by se nemohli jinak utkat v posmrtném souboji s bohem války. Duše žen a dětí má na starosti jejich společná žena, polobohyně Dialana.

 

Ohňová země a Říše světel mají společného patrona – boha tepla a světla Luminea. Luminius je též občas přezdívaný jako bůh slunce.

 

Deštné království má za svého patrona boha řek a moří, deště a bouří Stanira. V této zemi ovšem žijí dcery démonů, maendery. Lidé mají strach z toho, co představují, a daleko častěji chodí obětovat právě démonům a síle, která po nich ve světě zůstala.

 

Poslední říší bývalého Království devatera divů je Hraniční království. V něm se nejdéle udržuje kult Matky, která představuje původní náboženství a spojení s magií. Dnes ale její kouzla zastupují především významní lékaři, léčitelé a znalci bylin, kteří v zemi studují a učí se ve zdejších klášterech. Hraniční království nemá božského opatrovníka jako ostatní země. Kněží a kněžky v klášterech jako jediní ze všech ostatních náboženství praktikují život v celibátu.

 

Ilustrační obrázek, zdroj: http://www.wallcoo.net/cartoon/fwa_graphic_design_04_1920x1200/images/Gods_graphic.jpg

 

Náboženská tolerance

I když každé království má svého hlavního patrona, její obyvatelé věří a uctívají i bohy jiných říší, i když ne v tak velké míře. Obecně se dá říct, že díky společné historii, která není ještě tak dávná, i přestože od ní uplynulo již několik generací, převládá v lidech náboženská tolerance a smír. Jiná náboženství nejsou zakázána, a kdo chce, může je uctívat.

Nejvýraznějším náboženstvím mimo popisované božstvo, je víra ostrovního národa sídlícího na Písečných ostrovech a jim patřící provincie na Starém kontinentu – Bouřné pobřeží. Obyvatelé těchto dvou na ostatních království nezávislých území uctívají Pána přílivu.

Ateismus je velice vzácný; ani nevěřící však nejsou zákony nijak odsuzováni či perzekvováni. Mohou se ovšem setkat s jistým nepochopením ve svém okolí či snahou přivést je, coby ztracené duše, na stranu víry.