Příspěvky

Piráti bez moře

Zdroj: http://www.abicko.cz/

Minulá soutěž, která na blogu proběhla, byla pro náročnější. Přesto do ní přišlo třináct příspěvků a váš zájem mě moc těší. I proto jsem se rozhodla pro vyhlášení dalšího literárního klání, tentokrát lehce v oddychovém stylu 🙂

 

A jaké jsou podmínky účasti?

 

A co musí soutěžní dílo splňovat?

  • Téma: Piráti bez moře
  • Útvar: Povídka
  • Rozsah: maximálně 18 000 znaků včetně mezer (10 normostran)
  • Žánr: fantasy, scifi, horor
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Uzávěrka: 31.8. 2015 ve 23:59

 

Povídky posílejte elektronicky na email: jitka@ladrova.cz. Do předmětu uveďte název soutěže Piráti bez moře.

Součástí hodnocení bude písemná zpětná vazba.

 

A o co se hraje tentokrát?

Pokud čtete blog pravidelně, víte, že mým oblíbený nakladatelstvím jsou Straky na vrbě, které podporují české autory fantastiky. Výhry proto budou opět z jejich nabídky.

 

1. místo – výběr libovolné knihy do 500 Kč (případně knih, pokud zvolíte nějaké levnější)

2. místo – výběr libovolné knihy do 400 Kč

3. místo – výběr libovolné knihy do 300 Kč

 

Aktuální nabídku nakladatelství si můžete prohlédnout na stránkách straky-nakladatelstvi.cz 🙂

 

Straky-na-vrbě-logo-300x153

Psaní zdar, létu také!

Těším se na vaše povídky 😉

,

Literární soutěž o knižní ceny

Zdroj: tyden.cz

Vánoční shon bude brzy ukončen štědrovečerní večeří a rozdáváním dárků, byt je uklizený, do nového roku zbývá jen pár dnů. Pojďte si ukrátit čekání na silvestrovskou noc malou soutěží.

 

Téma je velice inspirující, uznejte sami – Muž, který chodil bosý a vůbec mu to nevadilo.

 

A co musí soutěžní dílo splňovat?

  • Útvar: Povídka, nebo úvaha
  • Rozsah: Úvaha maximálně 3000 znaků včetně mezer, povídka max. 18 000 znaků včetně mezer
  • Žánr: libovolný (knižní ceny jsou žánru fantasy, ale určitě není povinný)
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Uzávěrka:  úterý 6.1. 2015 (na Tři krále) ve 23:59

 

Povídky posílejte elektronicky na email: jitka@ladrova.cz. Do předmětu uveďte: Soutěžní povídka.

Přijetí povídky nebudu potvrzovat okamžitě, období před Silvestrem a pár dní poté trávím na chalupě bez internetu. Kdyby vám ode mě nepřišlo nic ani po uzávěrce, ozvěte se s tímto problémem po ní!

Výsledky soutěže budou vyhlášeny na konci ledna. Všem zúčastněním přijde e-mail s výsledky a jejich povídka se zpětnou vazbou.

 

A o co, že se hraje?

1. cena – sborník dle výběru z následující nabídky

 

SoutěžBlog_1cena-1024x527

2. cena – kniha dle výběru z následující nabídky

3. cena – kniha dle výběru z následující nabídky

A to ještě není vše 🙂 Každý výherce dostane k vybrané knize navíc ještě mou oblíbenou knihu od Daniela Tučky – Umrlčí tanec (a možná bude i s podpisem 🙂 )

Těším se na vaše díla.

Krásné svátky všem!

, ,

Dvory chaosu – knižní recenze

Zdroj:

Převážná část knihy popisuje putování Corwina do Dvorů chaosu, zatímco většina jeho bratrů a sester svádí na tomto pozoruhodném místě boj s nepřítelem. Corwinův úkol je jediný: Doručit do bitvy magický drahokam, který by zvrátil misky vah ve prospěch Amberu. Jak už to ale bývá, cesta nikdy nebývá tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát…

Hodnocení knihy

Jak z krátké charakteristiky děje vyplývá, hodně velký prostor v knize je věnován Corwinově cestě. Musím se přiznat, že nejsem fanoušek těchto druhů vyprávění a vím, jak mi například v Pánovi prstenů vadily pasáže s Frodem a Samem. I když se toho kolem může dít hodně, což v případě Zelaznyho určitě je ten případ, podstata zůstává stejná – prostě se jde z místa A do místa B. Žádná velká věda. Navíc pokud uvážíte, že většina hrdinů dojde nakonec do cíle. Pro mě podobná vyprávění zkrátka postrádají napětí, a to přestože chápu, že cesta je často důležitější než cíl. Nicméně abych jen nehanila!

Zelaznymu lze určitě připsat k dobru, že kniha nekončí žádným klišé ala: získal království a ruku své vyvolené. Závěrečné vyústění příběhu a psychologický vývoj jednotlivých postav určitě stojí za to pochválit. Já osobně mám ráda, když v tomto dokážou hrdinové překvapit. A Zelazny má své postavy velice dobře propracované a uvěřitelné, což dává kladné body nejen tomuto dílu, ale celé sérii.

Kniha z pohledu série

Dvory chaosu završují celou ságu velice důstojně, nicméně nechávají prostor dostatečně otevřený pro následné pokračování v podobě vyprávění jiné postavy, a to té, které Corwin všechny své příhody přibližuje.

Konečné pocity

Kniha i celá série se mi líbila. Sága pro mě představovala něco naprosto jiného, než na co jsem byla zvyklá. Doporučila bych ji všem, co hledají nové zážitky při čtení a už jsou unaveni typickým bojem dobra se zlem a hrdinskou fantasy. Na mě udělala hluboký dojem jak propracovaností a promyšleností děje a zajímavých zvratů, tak hlavně co se týče postav. Vyžívám se v hrdinech, kteří nejsou jednoznačně černí nebo bílí, což Zelaznyho charaktery splňují. Pokud tedy máte podobné očekávání od knih, troufám si říct, že nebudete litovat investovaného času ani peněz.

Myšlenka na závěr

Při psaní recenzí jsem si vytvořila takovou malou tradici v podobě zajímavé myšlenky, která mě v knize zaujala a kterou bych si kromě příběhu jako takového ráda odnesla. Tentokrát jsem vybrala citát, který platí nejen pro Zelaznyho postavy, ale pro velkou většinu lidí:

„Každý máme řadu masek pro různé příležitosti.“

A jak se líbí Zelaznyho hrdinové vám? Četli jste už něco od autora, nebo se teprve chystáte?

 

Základní informace o knize

Název: Dvory chaosu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Paže Oberonova – knižní recenze

Zdroj:

Děj knihy má rychlý spád a vývoj situace se nejednou dramaticky mění. Hlavní hrdina Corwin odhaluje nové skutečnosti a utvrzuje se, komu může doopravdy věřit a komu naopak nikoliv. Prvek napětí není v knize tolik budován pomocí osobních soubojů se zbraněmi, jako spíš vzájemnou interakcí postav – kdo, s kým, proč, jak a pro koho.

Hodnocení knihy

Musím se přiznat, že obvykle mám ne moc pěkný zvyk, a to koukat na poslední věty knihy už při čtení. Minimálně u dvou ze tří předchozích dílů ságy jsem to udělala (u toho třetího si nejsem jistá, pravděpodobně však taky).  Tady ale jsem byla neskutečně vděčná náhodě, která mě nějakým záhadným způsobem přiměla neudělat to. V posledním odstavci je totiž ukrytá perfektní pointa, při které jsem pak následně odkládala knihu se slovy, omlouvám se za ten výraz: „No do prdele…“ Až tak mě to dostalo a posadilo do židle. Proto vás asi nepřekvapí, že můj celkový pohled na tento díl, bude velice pozitivní. Ze všech předchozích částí se mi tato líbila nejvíc.

Kniha z pohledu série

Hrdina Corwin v knize odhaluje mnohem víc o podstatě sil, které jsou kolem něj. Čtenář díky tomu poznává principy, které stojí za fungováním světa. Pokud tedy na počátku série bylo Zelaznymu vytýkáno, že čtenáře jen tak hodí do svého světa bez nějakého většího vysvětlovaní, v pozdějších dílech se to už rozhodně říct nedá.

Konečné pocity

Jak už výše vyplynulo, mé pocity po dočtení knihy byly opravdu dobré. Navíc jsem si moc oblíbila

Corwinova bratra Benedikta, kterému je v tomto díle opět věnováno docela dost prostoru, takže za sebe jsem byla maximálně spokojená a knihu mohu všem milovníkům dobré fantasy vřele doporučit.

Myšlenka na závěr

Dle mnou založené tradice přidávám na závěr recenze opět myšlenku, která mi z knihy utkvěla v hlavě a o kterou se stojí za to podělit:

„Slova nic nestojí.“

A co mi řeknete vy, když slova nic nestojí? Líbila se vám kniha? Chystáte se přečíst si ji?

 

Základní informace o knize

Název: Paže Oberonova
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Znamení jednorožce – knižní recenze

Zdroj:

Oproti předešlým dílům se děj neposouvá o takový kus dopředu. Celá kniha se odehrává v rozmezí několika málo dnů. Během nich se Corwin snaží vypátrat, kdo stojí za smrtí jednoho z jeho bratrů. Čtenář se tak prostřednictvím hrdinova počínání ponořuje hlouběji do minulosti a dostává šanci odhalit souvislosti mezi událostmi popisovanými v předchozích dvou dílech.

Hodnocení knihy

Když jsem se po dočtení knihy zamyslela co o ní napsat, nenapadalo mě v danou chvíli moc věcí. Problém spočívá v tom, že hlavní výtkou bych vám prozradila pachatele, po kterém se Corwin pídí, což samozřejmě do recenzí nepatří a udělat to nechci. Čili asi takto – nelíbí se mi způsob, jakým čtenář může na viníka přijít asi tak o sedmdesát stránek (cca třetina celé knihy)dřív než hlavní hrdina. Na druhou stranu – už dlouho mě nic tak nepotěšilo jako fakt, že jsem měla pravdu a skutečně jsem odhalila správnou osobu. Těžko říct co je správně, nicméně dle mého soudu to autor takhle nezamýšlel, a proto bych se přiklonila k variantě špatně, a tudíž zmiňovaná výtka z mé strany.

Co se mi naopak líbilo, byl celkový obraz příběhu, který se díky souvislostem začal prokreslovat o mnoho barvitěji. Vždy dokážu ocenit, když do sebe dílky skládačky pěkně zapadají, a tohle byl jeden z těch případů.

Kniha z pohledu série

Jak jsem již zmínila, děj knihy se odehrává v krátkém časovém úseku. I díky tomu se příběh z hlediska série moc neposouvá, spíš naopak. I když některé věci začínají dávat dobrý smysl, kvůli postupnému objasňování zločinu vycházejí na povrch i některá další tajemství, která celou problematiku ještě víc zamotávají. A pokud k tomu přidám, jak jsem se na konci minulé knihy těšila na zodpovězení otázek, které vyvolal závěrečný zvrat, nedozvěděla jsem se vlastně nic. Zelazny zkrátka ví jak čtenáře napínat a přimět ho, aby otevřel další knihu!

Konečné pocity

Podtrženo sečteno, kniha se četla dobře, a i když jsem nedostala odpovědi na své otázky, rozhodně jsem nelitovala. Vlastně je obdivuhodné, jak autor dokáže pěkně stupňovat a nabalovat jednotlivé části příběhu na sebe. Jsem přesvědčená, že díky tomu budu později opět opěvovat jeho um, až ve vhodnou chvíli spojí dohromady více volných částí a sváže z nich daleko pevnější uzel, než kdyby prozradil všechno hned.

Myšlenka na závěr

Recenzi na předchozí díl ságy jsem končila zajímavou myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesla. Ráda bych z toho udělala svou tradici, a proto bych se s vámi ráda podělila o moudro, které jsem našla ve Znamení jednorožce. Tentokrát se týká příběhů jako takových:

„Jen málokterý příběh, když ho poznáš zevnitř, neztratí kouzlo.“

Tento ho rozhodně neztratil. Souhlasíte se mnou? Četli jste Znamení jednorožce také? Jaké jste si odnesli dojmy?

 

Základní informace o knize

Název: Znamení jednorožce
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Pušky Avalonu – knižní recenze

Zdroj:

Na daném úkolu by z našeho pohledu asi nebylo nic tak moc divného. Nicméně obyvatelům města Amber by tento nápad nejspíš přišel značně pošetilý a neproveditelný. Střelný prach v tamních končinách totiž nehoří. Corwin je tak nucen použít své vlastní metody a nabyté znalosti, aby svého bratra-krále překvapil a převzal jeho moc.

Pušky Avalonu - recenze

Hodnocení knihy

Co se týče mých pocitů z knihy, rozhodně se mi námětem líbila víc než první díl. Tvorba z pera Zelaznyho se obecně čte skoro sama a i já, která se rozhodně neřadím mezi rychlé čtenáře, jsem knihu měla přelouskanou za tři dny. Největší měrou k tomu přispěly, podobně jako u předchozího, svižné rozhovory. Ty, ač se dílo nenese čistě v humorném duchu, mě často přiměly se pousmát. Není nad to, když se postavy mezi sebou špičkují.

Protipólem, který děj naopak malinko zpomaluje, byly popisy. Ty sice Zelazny nepíše staticky, že by zdlouhavě líčil konkrétní předmět, nicméně vyžívá se v přiblížení přechodů mezi stíny, tj. mezi pravým světem Amberu a jinými, které jsou pouhým jeho stínem. V prvním díle mi to tolik nepřišlo, protože to bylo něco nového. Nicméně nyní, když už jsem si zvykla na přemisťování stíny, mi připadalo jejich vylíčení malinko zdlouhavé, ne však nudné. Prostředí se neustále mění, působí živě. A pokud to vezmeme z obecného pohledu stavby příběhu, pomaleji plynoucí části nebyly vůbec na škodu. Naopak skvěle vyvažovaly rychlejší pasáže.

Kniha z pohledu série

Pokud se na knihu podíváme coby na jednu ze série, do hry vstoupily nové postavy. Jako nejvýraznější se jeví Galeon, kterého hlavní hrdina zná již z minulosti. Zelazny pěkně prokresluje složitost jeho vztahu ke Corwinovi a řeší následný vývoj jejich postoje vůči sobě. Druhou postavou, která určitě stojí za zmínku, je jeden z bratrů Corwina, Benedikt. Z psychologického hlediska pro mě byla jeho postava zatím nejzajímavější ze všech členů hrdinovy rodiny a vyvolal ve mně svým chováním stejný dojem, jakým působí i na vypravěče příběhu Corwina.

Konečné pocity

Celkově se mi kniha líbila. Rozhodně dle mého soudu stojí za přečtení, i když některé slabé stránky, které jsem vytýkala prvému dílu, přetrvaly. Nejvíce mě mrzelo, že si autor víc nepohrál se zápletkou. Přišlo mi, že vůbec nevyniklo, jak je skvělé, že hrdina ví jak vyzrát na problém, že v Amberu nehoří střelný prach, a tím pádem nefungují palné zbraně. Co bych ale hodně pochválila a co mě doopravdy dostalo, byl závěrečný zvrat, který jsem vážně nepředpokládala. A to, i když byla vodítka nastíněná pečlivě. Zaklapla ale až v tu chvíli, kdy autor zamýšlel, což bylo skvělé a autor si zaslouží velkou pochvalu za svůj spisovatelský um.

Myšlenka na závěr

Ráda hodnotím knihy i z toho pohledu, co zajímavého mi přinesly. Mám ráda hluboké myšlenky a z každého přečteného díla si snažím nějaké odnést. Pro vás jsem vybrala jednu s lehkou morbiditou a částečnou nadsázkou, nicméně podle mého skvěle vyjadřující lidské bytí.

„Hřbitovy jsou plné mužů, kteří soudili, že to bez nich nepůjde.“

 

A jaká myšlenka zaujala při čtení vás? Četli jste již knihu, nebo se teprve chystáte?

 

Základní informace o knize

Název: Pušky Avalonu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

, ,

Devět princů Amberu – knižní recenze

Zdroj:

Hlavní hrdina Corwin se probouzí po nehodě v nemocnici se ztrátou paměti a postupem času se snaží zjistit, kdo vlastně je a proč si někdo tak moc přál, aby již neopustil nemocniční lůžko. Stopy a sourozenci, které vypátrá, ho nakonec zavedou do města Amber, z něhož pochází. Zde se o sobě i celé rodině dozvídá víc, včetně toho, že jeho bratr chce usednout na amberský trůn. To Corwin rozhodně nehodlá jen tak strpět.

Devět princů Amberu - Roger Zelazny

Hodnocení knihy

Silnou stránkou knihy jsou určitě rozhovory. Působí přirozeně, čtou se snadno a rychle, tak jak to má správně být. Díky tomu svižně ubíhá i celý děj knihy. Čtenář nemá čas se nudit, neboť se neustále něco děje.

Co vidím jako další přednost knihy a co ocení jistě i jiní, kteří mívají obvykle nepořádek v postavách, je velmi přehledné odlišení charakterů hrdinů od sebe. A to i v rámci jejich vnějších popisů. Docela jsem se lekla ve chvíli, kdy autor představil většinu členů rozsáhlé Corwinovy rodiny asi na třech stránkách. Nicméně při následné práci s postavami Zelazny nejdůležitější rysy postav opakuje a člověk si je opravdu snadno zařadí a zapamatuje.

Zelaznymu je v různých recenzích často vytýkáno, že se moc nezabývá popisem světa, tedy respektive ne jeho zákonitostmi. Leckterá důležitá fakta jsou zmíněna velice zkratkovitě a čtenář je hozen do vody stylem poraď si, jak umíš. Jako autor jeho záměr chápu – knihu vypráví Corwin. Proč by vysvětloval něco, co je pro něj naprosto samozřejmé? Jako jedna z těch, co si měli možnost knihu přečíst, se ale musím v tomto přidat k většině. Když něčemu nerozumím, mám tendenci na to pohlížet s určitou mírou lhostejnosti. A to si myslím, že určitě není něco, čeho by chtěl jakýkoliv autor docílit.

Kniha z pohledu série

Jelikož jde o první díl ságy, věnuje autor v knize hodně prostoru hlavnímu hrdinovi, skrze kterého je čtenář uveden do děje a seznámen se současnou situací i s důležitými pasážemi z minulosti. Jako největší protivník se proti Corwinovi staví bratr Erik. Mezi sourozenci panuje rivalita, která udržuje notnou dávku konfliktu po celou dobu čtení a u které je jasně patrné, že se o to bude starat i v dalším díle.

Co se týče ostatních postav, ty dějem spíše proplují. Navíc pokud se vrátím zpět ke zmiňovanému Erikovi, přišlo mi líto, že jeho postava coby „hlavní záporák“ nebyla propracovaná trochu hlouběji. Uvítala bych více z jeho pohledu. Tím že ale knihu vypráví Corwin, nedostal jeho bratr v prvním díle tolik prostoru, který by si zasloužil.

Konečné hodnocení

Devíti princů Amberu jsem měla smíšené pocity. Ze začátku bylo nelehké přistoupit na autorův způsob psaní. Navíc si myslím, že Zelaznymu zapadla krásná možnost, jak navnadit čtenáře víc pro další díl. Velice se mi líbil nápad, že v Amberu nehoří střelný prach. Je to originální a důmyslné a podle názvu druhé části bude tato zápletka hlavním tématem pokračování ságy. O to víc jsem litovala, že to během děje bylo zmíněno natolik okrajově.

Dlouho jsem kvůli uvedeným výtkám váhala, zda se pustit do dalšího dílu. Nedá se říct, že bych byla vyloženě nadchnutá. Kniha je nicméně postavená především na jednání postav a jejich vzájemné interakci. A tady bylo mé stanovisko jednoznačné – hlavního hrdinu jsem při čtení oblíbila. Mám ráda podobné typy postav – cílevědomé, důvtipné, šarmantní. Jsem zvědavá, jak obstojí v dalších situací, které mu autor přichystá. Navíc, a to je další důležitý aspekt mého rozhodnutí, nepamatuji se, že bych kdy četla lépe zpracované souboje. V tomhle patří velký obdiv jak Zelaznymu, tak autorům překladu.

A co vy? Přidáte se a budete číst další díl se mnou?

 

Základní informace o knize

Název: Devět princů Amberu
Autor: Roger Zelazny
Překlad: Jan Kantůrek & Michael Bronec
Nakladatelství: Straky na vrbě
Autor přebálky: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná

 

 

, ,

Con na vrbě 2013

Zdroj:

Stejně jako tomu bylo loni, i letos jsem se účastnila setkání fantasy milovníků ve smíchovské knihovně. A co si pro tento rok nakladatelství Straky na vrbě, které tuto akci pořádalo, pro hosty připravilo?

Než se dostanu k odpovědi na nadnesenou otázku, je na místě říct, že con na vrbě je pro mě srdcová záležitost. Minulý rok to byl vůbec první con, kterého jsem se zúčastnila, takže letos jsem na něm nesměla za žádnou cenu chybět. A to i přes to, že v pátek 14.6., kdy se con konal, za mnou do Prahy přijela na návštěvu maminka, prý abych jí aspoň trochu ukázala, jak v hlavním městě žiju. Pojala jsem to tedy po svém a namísto prohlídky, kde bydlím, kde pracuju atd., jsem ji vzala právě do smíchovské knihovny, ať pozná tento můj život v Praze.

A nyní, po malém výletu do mého soukromého života, již k samotnému programu conu.

 

Mistři písmen, učni slov

Celý con odstartoval Míla Linc se svou přednáškou o častých chybách začínajících autorů. A nutno říct, že toto téma pojal velice nápaditě a vtipně. Kdo Mílu zná, jistě si to dovede představit.

Pro lepší ilustraci problémů nezkušených psavců zvolil Míla improvizované divadelní ztvárnění známé povídky Elf hraničář Xaxy a jeho dobrodružství aneb Jak v žádném, ale opravdu v žádném případě nepsat.  Člověk se baví i sám, když toto „dílo“ čte. Hraná verze byla ještě zábavnější.

Po názorném příkladu následovalo povídání a vysvětlování jednotlivých chyb. Řeč přišla i na literární seminář Mistři písmen, učni slov, který Míla při knihovně vede. V něm se mimo samotného psaní učí mladí autoři přijímat i dávat konstruktivní kritiku, což následně vede k získání nadhledu nad vlastními díly a vyvarování se chyb ala Elf Xaxy.

 

Pod křídly strak

Jako druhý přišel ke slovu Michael Bronec, nakladatel Strak na vrbě, a řeč tedy byla hlavně o chystaných knižních románech, antologiích a jiných sbírkách, které pod ochrannými křídly strak v nejbližší době vyjdou.

Do diskuze se zapojili jak autoři zmíněných knih, tak i nezávislé a v některých případech fantastikou nepolíbené publikum (ano, druhým příkladem mám na mysli svou maminku, která rovněž zvědavě kladla otázky 😀 ).

 

Křest dortem

Dalším bodem programu byl křest knihy Wetemaa: Koruna Élladu od Adama Andrese.

Někdo by se mohl možná pseudonymem nechat zmýlit, ale autorkou této knihy je Češka. A rozhodně ne žádná začátečnice na poli fantastiky. Mimo jiných knih už jí vyšel i komiksový román, o němž byla v rámci křtu také řeč, neboť na české poměry je to rarita.

Co se týče křtu samotného a jeho organizace, na ten si, myslím, nemohl nikdo stěžovat. Publikum si mohlo zasoutěžit o mapičku ke knize vyplněním křížovky a kdo neznal všechny odpovědi a nevyhrál, nemusel rozhodně věšet hlavu. Kniha se totiž křtila dortem, který se pak rozdělil mezi přítomné. A musím uznat, že byl vážně dobrý!

 

Knížata páry a ducha

Jako poslední přišel na řadu již tradiční křest sbírky vítězů soutěže Žoldnéři fantasie. Ten tentokrát nese podtitul Knížata páry a ducha, neboť zhruba polovina vítězných povídek se nese v atmosféře steampunku.

Součástí křtu byla i diskuze s autory povídek o jejich tvorbě a předání ceny v podobě sochy letošnímu vítězovi.

 

A co bylo dále…

No co asi, že? Přesun do hospody 😀 A o tom už vám psát nebudu.

Nicméně bych ráda na konec ještě shrnula celkové dojmy. Ty byly dle očekávání velice kladné. Nejsem zrovna nestranný pisálek, jak jsem již naznačila, ke conu na vrbě a i k nakladatelství Strak mám jistý vztah. Takže kdyby to bylo fiasko, galantně bych mlčela 😀 Ale tak tomu rozhodně nebylo. No uznejte – i moje mamka, která se o tenhle žánr vůbec, ale vůbec nezajímá, odcházela s otázkou: A kdy se to bude zase konat?

Myslím si, že toto hodnocení vydá za tisíc slov. Takže příště zase za rok! Neváhejte a koukejte dorazit taky 😉