Příspěvky

Pravidla světa mrtvých

Zdroj: pexels.com

Noorveus patří mezi Děti magie, přesto je jeho moc hodně omezená. Podaří se mu najít způsob, jak ovládnout své schopnosti a odvrátit hrozící válečný konflikt?

Fantasy povídka ze světa Nejmocnějších.

 

Miloval zrzky. Rezavý nádech vlasů nebo ohnivě rudá. Na odstínu nezáleželo. Důležitý byl odlesk barvy v slunečním svitu. To, jakým způsobem září na dálku. Na Písečných ostrovech moc takových žen nebylo. Světlá pleť zrzek neměla ráda rovníkové žhavé paprsky. Přesto zde jedna žila.

Ashaí vstoupila do místnosti. Noorveus seděl na zemi se zkříženýma nohama, černé vlasy měl stažené do malého culíku a meditoval. V první chvíli ani dívku nevnímal, jako kdyby byl zcela jinde. Teprve po několika dalších zpomalených úderech srdce ho z jiných sfér vrátila do pokoje její vůně. Vůně levandulí, které si přivezla ze své domoviny.

„Zase se pokoušíš navázat kontakt s dušemi mrtvých?“ zeptala se Ashaí, když viděla, jak tmavovlasý muž otevřel oči.

Noorveus přikývl. Vycítil z tónu jejího hlasu nepochopení. Oprávněné nepochopení. Zkoušel se podobným způsobem spojit se zesnulým otcem řadu let. Bezúspěšně. Z pohledu druhých se to zdálo jako plýtvání časem, on ale věřil, že se mu to jednoho dne podaří.

Štíhlá zrzka se zdržela dalších otázek. Vedli rozhovor na toto téma už nesčetněkrát. Vysvětlovala mu, že takto nikdy nedosáhne úspěchu: zaměřoval se na ovládnutí vlastní duše, ale přitom se chtěl spojit s jinými. Noorveus zase vždy namítl, že nemůže dostat pod kontrolu ostatní, dokud nezkrotí tu svou. Nebyla schopna ho přesvědčit, že se mýlí, že takto magie nefunguje. Otevírat znovu tu samou diskuzi nemělo smysl, přesto litovala, že na ni nedá a plýtvá časem i nadáním.

„Co bys chtěl dělat večer?“ odvedla řeč jinam a přisedla si k němu. Byla blízko, přesto se naklonila ještě blíž a začala mu masírovat záda. Cítila, jak je napjatý. Viděla, jak se jí každým dnem vzdaluje. Přála si to zvrátit, ale netušila jak.

Noorveus měl chvílemi pocit, že slyší tepání jejího srdce. Jako kdyby magií uměla ovládat i to a schválně údery zesílila, aby je zaslechl. Vůně levandulí mámila jeho smysly. Znovu se nořil do stavu meditace, tentokrát ji ale měla pod kontrolou Ashaí. On se mohl pouze oddávat slasti a opojení…

V poslední chvíli sebou trhl a vstal.

„Chci být sám,“ řekl a přešel do bezpečné vzdálenosti.

Ashaí k němu zvedla pohled a poté tiše přikývla. Zvedat hlas nebo dávat příkazy nemělo smysl. Nemohla udělat nic, čím by změnila jeho rozhodnutí.

Jižanský mladík si počkal, až jeho učitelka odejde. Jako její žák ji znal velice dobře. Používala své přednosti a manipulovala muži. Nehodlal se stát další její loutkou.

Miloval zrzky, ona byla ale výjimkou.

***

 

Často přemýšlel nad předurčeností osudu. Připadal si svázaný jako vězeň před popravou. Nemohl vůbec nic, jen přihlížet. Kde byla hranice toho, co ještě snese? Kde ležel bod zlomu?

Noorveův otec kdysi vládl nejmocnější říši, poté ho však připravili o moc vojenským převratem a jemu nezbylo než utéct do vyhnanství a začít nový život. Znovu se oženil, získal dobré postavení a po tchánově smrti převzal jeho obchody. I jako uprchlíkovi se mu dařilo lépe než většině ostatních lidí, nikdy však nepřestal snít o návratu na trůn. Nepovedlo se mu to, přesto věřil, že některý z potomků usedne zpět na místo, které mu právoplatně patří.

Čas je náš, říkával svému synovi. To, že se něco nepodaří dnes, neznamená, že jindy se to povést nemůže. Patří ti každý den až do konce věků. Každý den představuje novou příležitost.

Noorveus snil, že jednoho dne otci přání splní, sám ale vládnout nemohl. Magie, která mu kolovala v žilách, nebyla požehnáním, nýbrž prokletím. Někdo tak silný jako on nesměl mít světskou moc. Musel přijmout duchovní cestu a přenechat svou pozici mladšímu bratrovi. Valand měl ale docela jiné ambice.

Noorveus za Valandem přišel do jeho pracovny a položil na stůl přehled účtů. To, že nesměl vlastnit žádné jmění ani držet moc, neznamenalo, že mu je rodinný majetek cizí. Zajímal se a pomáhal bratrovi, jak jen mu to jeho postavení dovolilo. Sloužit Matce magii se dalo odkudkoliv.

Valand desky ani neotevřel, jen přikývl a čekal, že si bratr půjde po svém. Noorveus však jen tak odejít neplánoval.

„Všiml jsem si výdajů na zbrojení. Z jakého důvodu?“

„Z důvodu výbojů,“ odvětil klidně Valand, přestože nesnášel, jak bratr do všeho strká nos.

„Jsme obchodníci, ne válečníci.“

„Někdy je nejlepší způsob, jak něco získat, si to prostě vzít. Zaplatit žoldáky považuju za rozumnou investici. Oba víme, že pobřeží Morhinie je bohaté. Nehodlám čekat na to, až totéž napadne někoho jiného.“

„Otec by si tohle nepřál,“ namítl Noorveus. Copak má jeho odkaz navždy zmizet?

„Otec je mrtvý. Čas není jeho. Čas patří živým.“

Noorveus se zamračil. Vypustit něco takového z úst byla opovážlivost největších rozměrů. Věděl, že otec to vidí. Tak moc si přál se s ním spojit a zastavit tohle šílenství. Získat od něho požehnání k tomu, aby začal jednat a nemusel jen přihlížet. Bez jeho svolení si však zasáhnout netroufl. Zůstal uvězněný v jednom bodě.

Smyčka předurčenosti ho dusila stále víc.

***

 

V domě na Písečných ostrovech bylo nezvyklé ticho. Dny se nerušeně střídaly stejně jako vlny omílající zdejší pláže. Domnělý klid však pouze stupňoval skryté napětí.

Noorveus se rozhodl nepřihlížet dál v tichosti tomu, co se Valand chystá udělat. Musel zakročit a věděl, že tím překročil pomyslnou hranici. Nyní jen čekal, kdy se na to přijde a strhne se bouře. Bylo otázkou času, kdy bratr zjistí, co za jeho zády udělal. Spojení s otcem se mu stále navázat nepodařilo, a tak si musel poradit jinak: umírněně, ale přesto účinně.

Valand vstoupil do Noorveova pokoje bez zaklepání. Zuřil. Bouchl za sebou dveřmi a začal křičet. „Jak ses mohl opovážit! V tomhle domě jsem pánem já. Ne ty!“

„Vládce Morhinie už odepsal?“ zvedl Noorveus k bratrovi oči. Vypadal nevzrušeně. Právě meditoval.

„Neodepsal,“ vyprskl Valand. „Poslal sem svého syna i s ozbrojeným doprovodem.“

Takovou reakci nečekal ani sám Noorveus. Odpověď ho přiměla vstát a jít se podívat z okna na nedalekou pláž. Čekal, že se družina shromáždila tam, a nemýlil se. Někteří strážní v ruce drželi kopí a hlídali každý pohyb, jiní postávali u koní s mečem u pasu a byli připraveni okamžitě tasit.

Fakt, že sem vládce jedné z říší na jižním kontinentu poslal nejstaršího syna, hovořil za mnohé. Válka byla na spadnutí mnohem víc, než magií nadaný bratr tušil. Nezáleželo na tom, že byli pouhými obchodníky. Měli takovou moc, že se jich znepřátelená strana nepopiratelně bála.

„Co jsi mu napsal?“ naléhal Valand. „Co ode mě chce? Mír?“

Bylo na čase vyjít s pravdou ven. A Noorveus se ani nebránil.

„Nepřijel za tebou, nýbrž za mnou.“

To Valanda nadzdvihlo ještě víc. „Takže ty si nyní domlouváš schůzky s našimi nepřáteli sám?“

„Věřím, že existuje smírčí řešení. Válka není nevyhnutelná.“

Valand bratra chytil za předloktí a odtáhl ho od okna. Trpělivost mu dávno došla. Neměl chuť na hry. „Co jsi Halehdovi napsal?“ zopakoval otázku a zpříma mu pohlédl do očí. Nebál se ho. Bratr sice oplýval nadpřirozenými silami, vládl ohni, mohl však moc používat jen pro druhé, ne pro vlastní prospěch. Kdyby to udělal, potrestala by ho sama Matka magie, které sloužil. Věděl, že by její hněv neriskoval.

„Navrhl jsem mu sňatek s jeho jedinou dcerou. Spojení našich rodů. Ty jsi ženatý, ale já ne.“

Valand hlasitě vydechl, hněv ho však neopustil. Moc dobře to na něho bratříček nastražil. Chytil ho do sítě jako malou rybku. On byl ale žralok. Nehodlal si to nechat líbit.

 

Pokračování naleznete ve sbírce povídek Mladé čarodějky, kterou můžete podpořit na

Startovači.

A pokud byste chtěli ještě víc z mého světa, k dostání je i varianta Mladé čarodějky a Zpívající věže, kde najdete dalších 7 povídek z drsného fantasy světa Nejmocnějších 🙂

 

P. S. Nenechte se odradit obálkou. Nakladatelův záměr je odkázat na starou éru fantasy 🙂 Díla budou stát za to 😉

KOUPIT

Výcvik severských zabijáků

Zdroj: Roland Rawen Havran

Lovci lidí patří mezi charakteristické prvky mého fantasy světa. Jsou tvrdí a vládnou nejen zbraněmi, ale i chladnou logikou. Nemají žádné nadpřirozené vlastnosti, přesto jsou výjimeční díky svému výcviku.

 

Jak probíhá výchova severských zabijáků

Výchova lovců lidí probíhá odděleně od ostatních účastníků běžného výcviku. Vybranou skupinu vede zkušený zabiják, který sám prošel stejným výcvikem.

Během pěti let výcviku procestují vybraní chlapci celý kontinent a podívají se i za jeho hranice. Cílem je naučit budoucí lovce nejen jak přežít odkázaný sám na sebe v severské divočině, ale i ve zrádné džungli, vyprahlé poušti, vysoko v horách… zkrátka kdekoliv na světě, kam se během plnění úkolů může dostat.

Výcvik neopomíjí ani druhý protipól přežití – umění se začlenit do společnosti, splynout s davem, zůstat nenápadný. Součástí menších zkoušek, které lovci během výcviku skládají, jsou úkoly ve městech s rozličnými kulturami, zvyky a náboženstvím.

 

“Běžný” život v táboře

V době, kdy zrovna lovečtí učni neplní dílčí úkoly v jiných zemích, žijí v odlehlém táboře v severské tundře. Zde dochází k setkávání s účastníky výcviku, kteří byli vybráni v jiných ročnících.

Mezi učni panuje zpravidla respekt, ale zároveň i určitá rivalita. Většinou žádný mladík nepřevyšuje výrazně své druhy, protože jsou všichni velice zdatní a rozdíly mezi nimi jsou spíše v jednotlivých osobních dovednostech. K šikaně mezi vrstevníky dochází velice výjimečně (ne jako mezi účastníky běžného výcviku). Výchova lovců podporuje individualitu jedinců, každý se zaměřuje především sám na sebe a nemá potřebu řešit zbylé druhy. Nejblíže (zvlášť v prvních letech výcviku) mají chlapci k vedoucímu výcviku, který jim v podstatě nahrazuje otce a kterého přirozeně vnímají jako největší vzor. I proto je na výběr lovců-učitelů kladen velký důraz a nestane se jím jen tak někdo.

I když je trénink lovců tvrdý, hodně se dbá na to, aby učni minimálně při pobytu v táboře měli dostatek jídla a byli silní. Zkoušky hladovění a fyzického strádání jsou ve výcviku zařazeny, ale pouze jako extrémní případ, který je může potkat, a nejsou nikterak časté.

Lovci lidí

Lovci lidí

 

Zkoušky, které stojí za zmínku

 

  • Zkouška věrnosti 

Jednou z mála zkoušek, na kterou se dospívající chlapci v sladké nevědomosti těší, je svádění žen. Výcvik se vyznačuje především komplexností, a jak již bylo řečeno, k tomu patří i schopnost začlenit se do společnosti. Lovec proto musí být připraven i na takovéto situace.

I když se na první pohled může zdát tato zkouška příjemná, opak je pravdou a učni, kteří od začátku nepředpokládali nějaký háček, brzy vystřízliví.

Zkouška nepatří k jednorázovým úkolům, ale probíhá delší čas. Lovec má za úkol se k vybrané dívce nenápadně dostat, získat si její důvěru a pomocí předstíraného vztahu z ní vytáhnout určitou informaci z její minulosti.

Jelikož jde zpravidla o první bližší seznámení budoucího lovce s dívkou, počítá se s tím, že během úkolu chlapci navážou opravdový, důvěrný vztah. Stinná stránka údělu lovce ale tkví v tom, že nesmí mít žádné podobné závazky. Je vychováván tak, aby žil sám a pouze sloužil, a součástí tohoto úkolu je připravit ho na tento fakt. Po získání informace, která se v první fázi zdá jako cíl zkoušky, dostává lovec ještě jeden úkol: dívku zabít a přinést její tělo. Záměrem říše je vychovat maximálně oddané služebníky. Kdo v tomto úkolu neuspěje, sám zemře.

 

  • Zkouška mučení

Další z velice těžkých částí výcviku je příprava na mučení. To většinou spočívá v psychickém nátlaku – hladovění, žízni, ponižování… Použití násilí je úměrné tomu, aby v případě složení zkoušky neměl lovec trvalé zdravotní následky, přesto však hodně bolestivé.

Před tento úkol jsou chlapci postaveni v téměř zralém věku, tedy krátce před závěrečnou zkouškou, aby měli šanci něco takového ustát. Přesto není výjimkou, že někteří jedinci muka neunesou, a vypadnou těsně před završením výcviku na tomto úkolu. Daní učni (pokud si nesáhnou na život sami během mučení) jsou poté popraveni „svým otcem“ – vedoucím výcviku. Je to zároveň trest i pro něho, že neobstál jako učitel a nedokázal je patřičně připravit. Sever je zkrátka tvrdý a pro žádnou slabost zde není místo.

 

Zaujali tě lovci a jejich výcvik? Zúčastni se soutěže a pošli příběh inspirovaný osudy severských zabijáků!

Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

, , ,

Zákon smečky

Zdroj: Roland Rawen Havran

To nejlepší z mého pera. Povídka publikovaná ve sborníku Mlok 2016.

 

Úděl panovníků

Brol

 

Úděl panovníka není nikdy lehký; leží mu na bedrech velká zodpovědnost a každý den prožívá ve strachu, kdo ho o trůn připraví. Nepřátelé, přátelé nebo až smrt? Pokud člověk něco takového nezažije, nedovede si to představit.

Sloužím u krále Horika skoro třicet let. Za tu dobu jsem po jeho boku zažil mnohé: od korunovace, přes královskou svatbu a narození starší dcery, až po smrt manželky při porodu druhé dcery. Po této osobní tragédii zůstal můj pán sám a všechnu svou pozornost věnoval starší dceři Laáve, která dostala jméno po ženě, kterou tolik miloval.

Mladší Kotrýnelu Horikus poslal ještě jako batole do kláštera v Hraniční říši. Bylo to nevinné dítě. Stále si živě pamatuji, jak jsem ji choval a ona mě tahala za prst těma svýma drobounkýma ručičkama. Bezstarostně si hrála a netušila, jak se na ni její otec dívá. Ten tehdy nesnesl pohled na dítě, které zabilo jeho velkou lásku. A přitom to nyní byla právě Kotrýnela, kdo mu stál po boku v nelehké politické situaci. Jakoby se snažila napravit hřích, za který ale ani v nejmenším nemohla.

Vrátili se společně z krvavého rituálu u příležitosti svátku deště. Kotrýnela mě s těžkým úsměvem pozdravila a odešla do patra, které jsme měli v hostinci pronajaté. Horikus odmítl bydlet v královském paláci zdejšího panovníka.

Opatrně jsem za svým pánem zašel. Podle toho, jak se na mě Kotrýnela podívala, mi bylo jasné, že není v dobré náladě.

„Postarej se, ať služebné zabalí naše věci. Ráno odjíždíme,“ přikázal. V tichosti jsem opustil místnost. Ulevilo se mi, že jsem mohl odejít a nemusel tam být s ním. Zajímalo mě, co se stalo, a věděl jsem, že od něj bych se to nedozvěděl.

Zaklepal jsem na dveře Kotrýnely.

„Smím dál?“

Její něžná ruka vzala za kliku a osobně mě vpustila dovnitř.

„Jsem ráda, že jsi přišel, Brole,“ řekla a její hlas zněl jako uklidňující, dlouhé tóny flétny. Divil jsem se, jak po tak náročném dni může povzbudit ona mne – věkem to byla sotva šestnáctiletá dívka, svým chováním však působila mnohem vyspěleji. Uměla se přenést přes vlastní problémy a být tu pro ostatní.

Zeptal jsem se, jaké to s otcem na slavnostech bylo, a ona mi ve stručnosti vylíčila události celého odpoledne.

„Není to dobré, Brole. Stupňuje se to. Je otázka času, kdy otec podnikne něco neuváženého. Už cestou sem povídal něco o tom, že jim příští rok ukáže. Království má spoustu jiných problémů. Přemnožil se hmyz, úroda bude menší. Nemůže si dovolit řešit směšné spory, i když chápu, nakolik je pro něj celá situace ponižující.“

Nic jsem na to neodpověděl a jen se zamyslel.

„Co tedy budeme dělat?“

„Nevím. Nevím, co myslel tím, že jim příští rok ukáže. Musíme počkat, až se uklidní.“ Posadila se unaveně do křesla a vyndala jehlici z vlasů, které podobně jako její snědá pokožka krásně kontrastovaly s bílými svátečními šaty, které měla na sobě.

Nalil jsem nám oběma víno a usedl naproti ní.

Kotrýnela se zamyšleně zahleděla do prázdna a začala si z rukou stahovat elegantní rukavice, které pro ni byly tak typické. Položila je na stůl a pravou rukou se natáhla pro pohár. Oko v její dlani otevřelo víčko a zkoumavě si mě prohlédlo. Bylo jako živé.

Po těle mi přeběhl mráz. Byl jsem na jeho pronikavý pohled zvyklý, i tak ve mně ale pokaždé vzbuzoval nejistotu a obavy.

„Tak na co si připijeme, Brole?“ usmála se na mě způsobem, který umí jen ona, a strach z toho, co skrývala pod bílou látkou rukavic, byl rázem pryč. Opět bylo podstatné jen to, co nás pojilo.

Úděl panovníka není nikdy lehký. Někteří neunesou velkou zodpovědnost, která jim leží na bedrech.

„Na dva skutečné vládce Deštného království.“

* * *

 

S ohledem na vydavatele knihy uveřejňuji pouze ukázku. Více najdete ve sborníku, nebo si o povídku můžete napsat soukromě na můj email – jitka@ladrova.cz 

Sborník Mlok 2016

Mlok 2016

Je libo něco dalšího ke čtení?

Lovci lidí

Zdroj: Roland Rawen Havran

Jsou chladní a nebezpeční, prošli tvrdým výcvikem a jejich hlavním úkolem je zabíjet na příkaz krále. Říká se jim lovci lidí, ale jsou mnohem víc…

Každý fantasy svět má svá specifika, bohatou kulturu a některé světy mají i různorodé rasy. Osobně však razím názor, že nejzajímavější jsou beztak lidé. Dokáží ledacos, zvlášť když jsou k tomu vedeni a motivováni. A lovci lidí jsou toho tím nejlepším příkladem.

 

Kdo je lovcem lidí

Lovci lidí pocházejí z Ledové říše. Ta je obecně známá tím, že odmalička své chlapce cvičí k boji. Začíná se ve věku 7 let a výcvik končí při dovršení dospělosti, tedy ve 14 letech. (Poznámka autorky: Ano, inspirací byla samozřejmě starověká Sparta.)

Chlapci určení pro výcvik lovců lidí se vybírají po dvou rocích společného tréninku. Tehdy jsou odděleni od ostatních vrstevníků a jejich rodinám je často poslána zpráva, že zemřeli. Ztrácí veškeré kontakty s minulostí a stávají se jinými lidmi.

 

Výcvik lovce

Pro výcvik lovce často nejsou vybíráni ti nejlepší mladí bojovníci. Jejich úkolem totiž není “pouze” umět zacházet s mečem. “Vyvolení” chlapci musejí být inteligentní, umět číst, psát a počítat. V rámci výcviku se poté rozšiřují jejich znalosti, umění přežití v divočině, učí se míchat jedy, ale také umět se o sebe postarat, když jsou zranění a odkázáni pouze sami na sebe.

Jedním ze základů výcviku jsou principy logického myšlení. Lovec musí být především chytrý, neboť je nucen získávat informace pokud možno nenápadně. I když tito muži ve svém jménu nesou označení lovci lidí, nezabíjejí tak často, jak by se dalo čekat. Jsou vedeni hlavně k tomu, aby po sobě nezanechávali stopy. Zabít člověka přináší vždy spoustu práce se zamaskováním. Přesto však v případě krajní meze nemají problém s tím nechat někoho “zmizet”.

 

Závěrečná zkouška

Závěrečné zkoušky lovce lidí bývají různé. Většinou se jedná o komplexní úkol, který spojuje všechny nároky, které jsou na lovce kladeny. Lovec musí být vždy především nenápadný a umět se ztratit v davu, získat informace a ty pak použít. (Poznámka autorky: Pro naše oko možná lovci vypadají výstředně, ale pravda je, že se od ostatních seveřanů zase tolik neliší – nemohou, protože jinak by na sebe upozornili a to by je mohlo stát i život.)

Příběhy lovců lidí

Příběhy lovců jsou různé. Často se stává, že ne každý z nich dokáže zapomenout a vzdát se rodiny. Stále to jsou lidé, a jelikož patří k těm nadprůměrně chytrým, jejich mysl se nedá zcela ovládnout. Obecně ale platí, že lovec je nejslabší právě v místech, kde si ponechal své “lidství”.

Mnozí lovci také bojují s tím, že podle kodexu nesmějí mít ženy a děti. Kdokoliv lovci blízký představuje jeho slabé místo. Lovci jsou žádaní, ale mají sloužit pouze králi, který platil jejich výcvik. Nikomu jinému. Citové vazby dávají prostor pro vydírání ze strany těch, kterým by se služba lovců hodila. I tak ale mnozí dříve či později toto pravidlo poruší a stávají se v jistém slova smyslu odpadlíky.

 

Jak se zachází s odpadlými lovci

Případy odpadlých lovců nejsou rozhodně výjimečné. Kromě těch, kteří zatouží po teple rodinného krbu, se najdou i tací, kteří sejdou z cesty a nechají se uplatit někým jiným než králem. V prvním případě se trest zpravidla neuděluje. Riziko si nese každý lovec sám. Druhý se však trestá smrtí. Často je v takovém případě poslán druhý lovec, aby odpadlíka zabil. Pak už záleží jen na tom, který lovec je lepší a kdo komu zasadí smrtelnou ránu.

 

Ženy-lovkyně

Žena-lovkyně je vzácná, přesto se však i takové najdou. Žádná ale nemá oficiální výcvik. Jde o ženy, které jsou zpravidla vycvičeny vlastními muži z důvodu bezpečnosti – aby dokázaly bránit sebe a své rodiny a zabránit tak únosům a možnému vydírání.

 

Zaujali tě lovci a jejich příběhy? Zúčastni se soutěže a pošli ten svůj! Více informací najdeš zde pod tímto odkazem.

 

 

Zpívající věže – Struny osudu (II. ročník soutěže)

Zdroj:

Soutěž Zpívající věže vznikla za účelem obohatit fantasy svět, ve kterém se odehrává většina mých povídek, o vedlejší a rozšiřující příběhy a učinit ho tak ještě živějším. A to je i cíl pro dnešní rok!

Zapojte svou fantasii, soutěží se o zajímavé finanční odměny a možnost dostat se do sborníku soutěže.

Podmínky soutěže:

  • Povídka se odehrává ve světě Nejmocnějších a týká se tématu Struny osudu
    • Svět Nejmocnějších je fantasy svět inspirovaný našimi dějinami. S oblibou lidem říkám, aby si jej představili jako středověk, kdyby nezanikla Římská říše. Společnost je už celkem vyspělá, kultura bohatá a vzdělání rozvinuté. Říším vládnou králové, ale zároveň je stále platné otroctví a na jihu kontinentu se s oblibou pořádají zápasy v arénách podobné těm gladiátorským.
    • Pro soutěž není nutné znát reálie světa Nejmocnějších – pokud do příběhu nezapojíte magii, úplně postačí, když se budete držet představ o středověku a antice. Příběhy otroků, bojovníků, i obyčejných lidí z vesnic jsou inspirativní samy o sobě. Osobně reálie využívám hlavně pro dokreslení atmosféry příběhů, ale osudy hrdinů na nich nikdy nestojí.
    • Pro ty, co plánují v příběhu používat magii nebo by přeci jen chtěli obohatit příběhy reáliemi, doporučuji následující tři články, které shrnují princip fungování magie, náboženství a popis jednotlivých království.
    • Lze se inspirovat původní pověstí o Zpívajících věžích, není to ovšem podmínkou
    • Pokud máte jakýkoliv dotaz ohledně vašeho námětu, lze ho konzultovat a obrátit se na mě prostřednictvím emailu jitka@ladrova.cz
  • Rozsah maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr fantasy
  • Počet prací na autora není omezen
  • Soutěž není anonymní; do emailu uveďte své celé jméno a věk
  • Jazyk čeština nebo slovenština (v porotě je vždy minimálně jeden zástupce ze Slovenska)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz nebo ve sborníku soutěže
  • Uzávěrka:  pondělí 31.10. 2016 ve 23:59
  • Soutěžní text posílejte na e-mail jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Struny osudu

 

Součástí výsledků je i slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc :)

Jelikož se minulý rok sešly opravdu kvalitní příspěvky, rozhodla jsem se letos odměny navýšit!

1. místo – finanční odměna 2000,- Kč
2. a 3. místo – finanční odměna 1000,- Kč
Tím to ale nekončí!

I když se neumístíte na prvních třech místech, stále máte možnost odměnu získat. Pokud vaši povídku vyberu k uveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte autorský honorář ve výši 500,- Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění). Čím věrnější světu Nejmocnějších vaše dílo bude, tím větší šanci na autorský honorář máte.

zpivajici-veze

 

Těším se na Vaše příběhy!

Hodně štěstí a ať jsou Struny osudu dobře napnuty a hrají do noty Vaší inspiraci!

Svět Nejmocnějších a magie

Zdroj:

Elfové, čarodějové, druidi, dryády a další magická stvoření – tak přesně to od světa Nejmocnějších nečekejte! Ve světě Nejmocnějších vládnou lidé – nemagičtí a v lecčem podobní každému z nás. Magie je totiž velice vzácná a vyvolené jedince hodně omezuje.

 

Kult Matky magie

Kult Matky magie je ve světě Nejmocnějších na ústupu. Víru vyznávají pouze vybrané kláštery v Hraničním království, přestože je spojená s pověstmi o vzniku života a její magie skutečně funguje a pomáhá.

Přístup k magii mají ve světě Nejmocnějších pouze vybraní jedinci, kterým se říká Děti magie. Ani Děti magie však samy o sobě příliš mocné nejsou, umí nicméně navázat spojení se “svou” Matkou a mohou ji požádat o pomoc. Kladná odpověď Matky magie není ovšem nikdy zcela zaručená. Daný jedinec nikdy nesmí mít z kouzla osobní prospěch, pokud nejde o přímé ohrožení jeho života a ochranu před hrozícím nebezpečím.

Matka magie

Matka magie, autor obrázku Roland Havran

 

Děti magie

Celá magie je založená na přírodních principech. Děti magie svou Matku zpravidla žádají o déšť, příznivý vítr, úrodnou půdu, oheň či slunce.  Zároveň se každé Dítě kromě spojení s Matkou rodí s individuálním darem, k jehož užívání není zapotřebí Matčino svolení.

Individuální dary se liší podle pohlaví. Ženy bývají požehnané zpravidla různými druhy vizí, ozvěnami budoucnosti (tedy sluchovými vjemy toho, co se stane) či zvýšenou empatií. Jejich nadání se vyznačuje tím, že není účinné v boji. Muži zpravidla ovládají některý z živlů, který mohou aktivně využívat, tj. jejich schopnosti jsou výrazně silnější než ženské. Kvůli rovnováze sil muži nadaní magií nemohou mít děti a tvořit si vliv skrze své potomky. Ženy plodné jsou, dar spojení s Matkou ovšem dědičný není.

Pro využívání individuálních darů sice není třeba svolení Matky magie, vždy ale platí, že žádná z těchto schopností nesmí být zneužita. Jako příklad lze uvést zmiňované vidiny, které slouží Dětem magie k tomu, aby se mohly připravit na to, co se stane, nikoliv k tomu, aby budoucnost změnily.

čarodějka-721x1024

 Ashaí, Dítě magie, autor obrázku Ondřej Hrdina

 

Vzájemné spojení

Spojení Matky magie a jejích Dětí je velice silné. Děti magie nestárnou, ale nesmrtelní zdaleka nejsou. Lze je zabít násilně stejně jako kteréhokoliv jiného člověka. Dalším způsobem, jak mohou Děti magie zemřít, je přerušení zmíněného spojení s Matkou. K tomu dochází, pokud nadaný jedinec zneužije své schopnosti pro osobní prospěch.

 

Požehnání nebo dar?

Magie ve světě Nejmocnějších je krutá a trestá každou slabost. Překročit hranici svěřené pravomoci je velice snadné a následky jsou fatální. Chybovat lze pouze jednou!

 

A co vy? Chtěli byste ve světě Nejmocnějších vládnout magickou silou?

 

 

Svět Nejmocnějších a jeho politika

Zdroj:

Příběhy ze světa Nejmocnějších jsou založené především na politických intrikách. Tento fakt je i hlavní důvod, proč jsem vymýšlení jednotlivých království věnovala opravdu nemalé úsilí. Zde nabízím přehled toho nejzákladnějšího, co by vás mohlo zajímat.

Většina povídek ze světa Nejmocnějších se odehrává na kontinentu, kterému se mezi lidmi říká jako Starý. Kontinent svou rozlohou není příliš velký – dostat se z nejsevernějšího cípu na jižní trvá pouze několik dnů jízdy na koni. I proto k sobě mají jednotlivé říše velice blízko.

 

Středohorské království

Začněme netradičně zprostředka. Středohorské království, jak už název napovídá, se vyznačuje velkými horami, které se nacházejí na severu říše. Nenechte se ale zmást. Svažují se poměrně rychle a pod nimi se rozkládají úrodné nížiny, které jsou každé jaro zásobovány živinami z hor. Středohorské království by se dalo označit za hlavní sýpku celého kontinentu. Civilizace se zde vyvíjela jako jedna z prvních a postupně se rozšiřovala do dalších částí kontinentu.

Co se inspirace pro Středohorské království týče, tu jsem brala z našeho světa hlavně u Slovanů, nicméně díky dlouhému historickému vývoji zde můžete najít i prvky, které byste nečekali. Nejlepším příkladem je samotné sídlo trůnu. Nese jméno Skalní město, a i když je architektura v menších městech a vesnicích jinak hodně inspirovaná zmíněnými Slovany, najdete zde domy spíše podobné antickým vilám a chrámům z období největšího rozkvětu Římské říše.

 

Ledová říše

I přes menší rozlohu zabírá Starý kontinent všechny podnebné pásy – z pohledu astronomie se tedy dá prohlásit, že se děj odehrává na malé planetce. Ledová říše, jak již název napovídá, se nachází na severozápadu kontinentu. Jižní cíp země je lépe obyvatelný a vyspělejší oproti severu. Můžete zde najít dvě etnikapůvodní obyvatele, kteří byli vytlačeni z úrodnějších částí země (černovlasí jedinci, kteří by se dali přirovnat k eskymákům na naší planetě) a přistěhovalce, kteří řeší většinu sporů zbraněmi (opět inspirace v našem světě a to konkrétně Vikingy)

 

Země nikoho

V Zemi nikoho, která leží na sever od Středohorského království, panuje bezvládí a žijí zde vesměs pouze vyvrženci společnosti. Pro lepší představu lze opět použít přirovnání k našemu světu – Země nikoho je sibiřská tundra. Ruské gulagy.

 

Říše světel

O Říši světel se toho moc neví. Po politickém převratu se země oddělila od ostatních a hodně se izolovala. Předobraz je opět brán z reality – Čína, Severní Korea.

 

Ohňová země

Ohňová země je malou říší mezi Zemí nikoho a Říší světel. Kultura zde není příliš rozvinutá kvůli nepříznivým podmínkám, každopádně i tak zde nějaký život je. I tato zemička má kořeny v našem světě – zemi gejzíru a geotermální energie Island.

 

Hraniční království

Další malá zemička, kterou byste ale rozhodně neměli podceňovat. Zachovává si neutralitu a v jejích klášterech mezi horami jsou vychováváni ti nejlepší lékaři, kteří poté pomáhají lidem po celém světě. Kláštery se kromě výroby hojivých mastí a odvarů, vyznačují i výchovou bojovných mnichů. Samy o sobě nic nepěstují, ale lidé v okolních vesnicích jim platí plodinami za ochranu před nepřáteli a  za péči o zdraví. Inspiraci jsem opět hledala v našem světě. Hraniční království si můžete představit jako něco mezi Švýcarskem a Tibetem.

Deštné království

Název království je odvozen od hojných srážek – přesouváme se do oblasti tropů a pralesů. Deštné království patří mezi ty méně vyspělé říše. Velkou část jejich území pokrývá deštný les. Lidé žijí hlavně ze sběru ovoce a pobřežní oblasti z rybolovu. Hlavním zdrojem inspirace pro tuto oblast byla Indie.

 

Tygří říše

Tygří říše je hodně podobná Deštnému království, co se kultury a života týče. Oproti západnímu sousedovi je ale o něco vyspělejší a to hlavně díky hojnému obchodování s otroky. I proto byste její společenský předobraz mohli najít v již zaniklé Římské říši.

 

Království meče

Království meče je známé především díky nalezištím kovů, především pak železné rudy. Jde o bohatou zemi, která má vřelé vztahy s Novým kontinentem, což se podepisuje i na jejich kultuře, zvycích a oblékání. Určitě byste zde nepojedli u vysokého stolu a pokud se dá říct, že ženy jsou ve světě Nejmocnějších poměrně rovny mužům, tak pro Království meče to rozhodně neplatí. Velkou studnicí inspirace pro tuto zemi bylo Turecko, respektive Osmanská říše.

 

Písečné ostrovy

Poslední oblastí, na kterou by se rozhodně nemělo zapomínat, jsou Písečné ostrovy. Písečané se vyznačují jako pragmatičtí obchodníci. Na jejich území nevládne žádný král, nýbrž jejich vlastník. Původně toto území bylo nezávislé a vládli mu oligarchové. Postupem se ale jedna rodina stala tak bohatou, že  převzala vládu nad celým územím. Pod správu Písečných ostrovů spadá také Bouřné pobřeží – malá země, kterou si Písečné ostrovy koupily. Bouřné pobřeží by nebylo až tak významné, pokud by na něm Písečné ostrovy neměly svou zhruba deseti tisícovou armádu. Pokud čekáte opět na nějaký předobraz, ten hledejte v již zaniklé civilizaci Féničanů.

 

 

Tak co, už víte, kde byste ve světě Nejmocnějších chtěli žít?