Příspěvky

Pravidla světa mrtvých

Zdroj: pexels.com

Noorveus patří mezi Děti magie, přesto je jeho moc hodně omezená. Podaří se mu najít způsob, jak ovládnout své schopnosti a odvrátit hrozící válečný konflikt?

Fantasy povídka ze světa Nejmocnějších.

 

Miloval zrzky. Rezavý nádech vlasů nebo ohnivě rudá. Na odstínu nezáleželo. Důležitý byl odlesk barvy v slunečním svitu. To, jakým způsobem září na dálku. Na Písečných ostrovech moc takových žen nebylo. Světlá pleť zrzek neměla ráda rovníkové žhavé paprsky. Přesto zde jedna žila.

Ashaí vstoupila do místnosti. Noorveus seděl na zemi se zkříženýma nohama, černé vlasy měl stažené do malého culíku a meditoval. V první chvíli ani dívku nevnímal, jako kdyby byl zcela jinde. Teprve po několika dalších zpomalených úderech srdce ho z jiných sfér vrátila do pokoje její vůně. Vůně levandulí, které si přivezla ze své domoviny.

„Zase se pokoušíš navázat kontakt s dušemi mrtvých?“ zeptala se Ashaí, když viděla, jak tmavovlasý muž otevřel oči.

Noorveus přikývl. Vycítil z tónu jejího hlasu nepochopení. Oprávněné nepochopení. Zkoušel se podobným způsobem spojit se zesnulým otcem řadu let. Bezúspěšně. Z pohledu druhých se to zdálo jako plýtvání časem, on ale věřil, že se mu to jednoho dne podaří.

Štíhlá zrzka se zdržela dalších otázek. Vedli rozhovor na toto téma už nesčetněkrát. Vysvětlovala mu, že takto nikdy nedosáhne úspěchu: zaměřoval se na ovládnutí vlastní duše, ale přitom se chtěl spojit s jinými. Noorveus zase vždy namítl, že nemůže dostat pod kontrolu ostatní, dokud nezkrotí tu svou. Nebyla schopna ho přesvědčit, že se mýlí, že takto magie nefunguje. Otevírat znovu tu samou diskuzi nemělo smysl, přesto litovala, že na ni nedá a plýtvá časem i nadáním.

„Co bys chtěl dělat večer?“ odvedla řeč jinam a přisedla si k němu. Byla blízko, přesto se naklonila ještě blíž a začala mu masírovat záda. Cítila, jak je napjatý. Viděla, jak se jí každým dnem vzdaluje. Přála si to zvrátit, ale netušila jak.

Noorveus měl chvílemi pocit, že slyší tepání jejího srdce. Jako kdyby magií uměla ovládat i to a schválně údery zesílila, aby je zaslechl. Vůně levandulí mámila jeho smysly. Znovu se nořil do stavu meditace, tentokrát ji ale měla pod kontrolou Ashaí. On se mohl pouze oddávat slasti a opojení…

V poslední chvíli sebou trhl a vstal.

„Chci být sám,“ řekl a přešel do bezpečné vzdálenosti.

Ashaí k němu zvedla pohled a poté tiše přikývla. Zvedat hlas nebo dávat příkazy nemělo smysl. Nemohla udělat nic, čím by změnila jeho rozhodnutí.

Jižanský mladík si počkal, až jeho učitelka odejde. Jako její žák ji znal velice dobře. Používala své přednosti a manipulovala muži. Nehodlal se stát další její loutkou.

Miloval zrzky, ona byla ale výjimkou.

***

 

Často přemýšlel nad předurčeností osudu. Připadal si svázaný jako vězeň před popravou. Nemohl vůbec nic, jen přihlížet. Kde byla hranice toho, co ještě snese? Kde ležel bod zlomu?

Noorveův otec kdysi vládl nejmocnější říši, poté ho však připravili o moc vojenským převratem a jemu nezbylo než utéct do vyhnanství a začít nový život. Znovu se oženil, získal dobré postavení a po tchánově smrti převzal jeho obchody. I jako uprchlíkovi se mu dařilo lépe než většině ostatních lidí, nikdy však nepřestal snít o návratu na trůn. Nepovedlo se mu to, přesto věřil, že některý z potomků usedne zpět na místo, které mu právoplatně patří.

Čas je náš, říkával svému synovi. To, že se něco nepodaří dnes, neznamená, že jindy se to povést nemůže. Patří ti každý den až do konce věků. Každý den představuje novou příležitost.

Noorveus snil, že jednoho dne otci přání splní, sám ale vládnout nemohl. Magie, která mu kolovala v žilách, nebyla požehnáním, nýbrž prokletím. Někdo tak silný jako on nesměl mít světskou moc. Musel přijmout duchovní cestu a přenechat svou pozici mladšímu bratrovi. Valand měl ale docela jiné ambice.

Noorveus za Valandem přišel do jeho pracovny a položil na stůl přehled účtů. To, že nesměl vlastnit žádné jmění ani držet moc, neznamenalo, že mu je rodinný majetek cizí. Zajímal se a pomáhal bratrovi, jak jen mu to jeho postavení dovolilo. Sloužit Matce magii se dalo odkudkoliv.

Valand desky ani neotevřel, jen přikývl a čekal, že si bratr půjde po svém. Noorveus však jen tak odejít neplánoval.

„Všiml jsem si výdajů na zbrojení. Z jakého důvodu?“

„Z důvodu výbojů,“ odvětil klidně Valand, přestože nesnášel, jak bratr do všeho strká nos.

„Jsme obchodníci, ne válečníci.“

„Někdy je nejlepší způsob, jak něco získat, si to prostě vzít. Zaplatit žoldáky považuju za rozumnou investici. Oba víme, že pobřeží Morhinie je bohaté. Nehodlám čekat na to, až totéž napadne někoho jiného.“

„Otec by si tohle nepřál,“ namítl Noorveus. Copak má jeho odkaz navždy zmizet?

„Otec je mrtvý. Čas není jeho. Čas patří živým.“

Noorveus se zamračil. Vypustit něco takového z úst byla opovážlivost největších rozměrů. Věděl, že otec to vidí. Tak moc si přál se s ním spojit a zastavit tohle šílenství. Získat od něho požehnání k tomu, aby začal jednat a nemusel jen přihlížet. Bez jeho svolení si však zasáhnout netroufl. Zůstal uvězněný v jednom bodě.

Smyčka předurčenosti ho dusila stále víc.

***

 

V domě na Písečných ostrovech bylo nezvyklé ticho. Dny se nerušeně střídaly stejně jako vlny omílající zdejší pláže. Domnělý klid však pouze stupňoval skryté napětí.

Noorveus se rozhodl nepřihlížet dál v tichosti tomu, co se Valand chystá udělat. Musel zakročit a věděl, že tím překročil pomyslnou hranici. Nyní jen čekal, kdy se na to přijde a strhne se bouře. Bylo otázkou času, kdy bratr zjistí, co za jeho zády udělal. Spojení s otcem se mu stále navázat nepodařilo, a tak si musel poradit jinak: umírněně, ale přesto účinně.

Valand vstoupil do Noorveova pokoje bez zaklepání. Zuřil. Bouchl za sebou dveřmi a začal křičet. „Jak ses mohl opovážit! V tomhle domě jsem pánem já. Ne ty!“

„Vládce Morhinie už odepsal?“ zvedl Noorveus k bratrovi oči. Vypadal nevzrušeně. Právě meditoval.

„Neodepsal,“ vyprskl Valand. „Poslal sem svého syna i s ozbrojeným doprovodem.“

Takovou reakci nečekal ani sám Noorveus. Odpověď ho přiměla vstát a jít se podívat z okna na nedalekou pláž. Čekal, že se družina shromáždila tam, a nemýlil se. Někteří strážní v ruce drželi kopí a hlídali každý pohyb, jiní postávali u koní s mečem u pasu a byli připraveni okamžitě tasit.

Fakt, že sem vládce jedné z říší na jižním kontinentu poslal nejstaršího syna, hovořil za mnohé. Válka byla na spadnutí mnohem víc, než magií nadaný bratr tušil. Nezáleželo na tom, že byli pouhými obchodníky. Měli takovou moc, že se jich znepřátelená strana nepopiratelně bála.

„Co jsi mu napsal?“ naléhal Valand. „Co ode mě chce? Mír?“

Bylo na čase vyjít s pravdou ven. A Noorveus se ani nebránil.

„Nepřijel za tebou, nýbrž za mnou.“

To Valanda nadzdvihlo ještě víc. „Takže ty si nyní domlouváš schůzky s našimi nepřáteli sám?“

„Věřím, že existuje smírčí řešení. Válka není nevyhnutelná.“

Valand bratra chytil za předloktí a odtáhl ho od okna. Trpělivost mu dávno došla. Neměl chuť na hry. „Co jsi Halehdovi napsal?“ zopakoval otázku a zpříma mu pohlédl do očí. Nebál se ho. Bratr sice oplýval nadpřirozenými silami, vládl ohni, mohl však moc používat jen pro druhé, ne pro vlastní prospěch. Kdyby to udělal, potrestala by ho sama Matka magie, které sloužil. Věděl, že by její hněv neriskoval.

„Navrhl jsem mu sňatek s jeho jedinou dcerou. Spojení našich rodů. Ty jsi ženatý, ale já ne.“

Valand hlasitě vydechl, hněv ho však neopustil. Moc dobře to na něho bratříček nastražil. Chytil ho do sítě jako malou rybku. On byl ale žralok. Nehodlal si to nechat líbit.

 

Pokračování naleznete ve sbírce povídek Mladé čarodějky, kterou můžete podpořit na

Startovači.

A pokud byste chtěli ještě víc z mého světa, k dostání je i varianta Mladé čarodějky a Zpívající věže, kde najdete dalších 7 povídek z drsného fantasy světa Nejmocnějších 🙂

 

P. S. Nenechte se odradit obálkou. Nakladatelův záměr je odkázat na starou éru fantasy 🙂 Díla budou stát za to 😉

KOUPIT

Zpívající věže – Lovci lidí

Zdroj: Roland Rawen Havran

Napište si na seznam literárních soutěží další položku! Soutěž Zpívající věže se po roce vrací a tentokrát nese podtitul Lovci lidí.

Soutěž Zpívající věže vznikla za účelem obohatit fantasy svět, ve kterém se odehrává většina mých povídek, o vedlejší a rozšiřující příběhy a učinit ho tak ještě živějším. A to je i cíl pro dnešní rok!

Zapojte svou fantasii; soutěží se o zajímavé finanční odměny a možnost dostat se do tištěného sborníku. Takto vypadá ten z prvního ročníku soutěže.

Podmínky letošního ročníku

  • Povídka se odehrává ve světě Nejmocnějších a její téma souvisí s postavami Lovců lidí
    • Svět Nejmocnějších je fantasy svět inspirovaný našimi dějinami. Můžete si jej představit jako středověk, kdyby nezanikla Římská říše. Společnost je už celkem vyspělá, kultura bohatá a vzdělání rozvinuté. Říším vládnou králové, ale zároveň je stále platné otroctví a na jihu kontinentu se s oblibou pořádají zápasy v arénách podobné těm gladiátorským.
    • Pro soutěž potřebujete znát alespoň částečně reálie světa Nejmocnějších. Vše podstatné naleznete v následujících třech článcích, které shrnují princip fungování magie, náboženství a popis jednotlivých království. Podrobnosti o lovcích lidí pak naleznete pod tímto odkazem.
    • Pokud máte jakýkoliv dotaz ohledně vašeho námětu, lze ho konzultovat a obrátit se na mě prostřednictvím emailu jitka@ladrova.cz
  • Rozsah maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr fantasy
  • Počet prací na autora není omezen
  • Soutěž není anonymní; do emailu uveďte své celé jméno a věk
  • Jazyk čeština nebo slovenština (v porotě je vždy minimálně jeden zástupce ze Slovenska)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz nebo ve sborníku soutěže
  • Uzávěrka:  čtvrtek 31. 8. 2017 ve 23:59
  • Soutěžní text posílejte na email jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Lovci lidí

 

Součástí výsledků je i slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc :)

Odměny zůstávají stejné jako minulý rok

1. místo – finanční odměna 2000,- Kč
2. a 3. místo – finanční odměna 1000,- Kč
Tím to ale nekončí!

I když se neumístíte na prvních třech místech, stále máte možnost odměnu získat. Pokud vaši povídku vyberu k uveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte autorský honorář ve výši 500,- Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění). Čím věrnější světu Nejmocnějších vaše dílo bude, tím větší šanci na autorský honorář máte.

[Zpívající věže] Vydání sborníku

Zdroj:

Milujete fantasy světy? Poznejte tento!

Vydejte se na pobřeží Starého kontinentu a buďte součástí osudů správců Zpívajících věží, nechtěných synů a odvážných žen a mužů, kteří si v sobě nesou temnou minulost.

Sedm příběhů – šest nadějných českých a slovenských autorů – jeden svět!


Doporučená cena sborníku je 120 Kč + poštovné

Sborník je rovněž možné objednat přímo ze stránek nakladatele Straky.cz


Seznam povídek a jejich anotace

aneb Na co se můžete těšit

*

Jela Abasová – Novicka

Mania je odsouzena pykat za hříchy své sestry a je odvezena do kláštera v Hraničním království. Jak se vypořádá s novým údělem?

*

Patricie Kudelová – Cesta poznání

Alere je Dítě magie a se společníkem Vanem putuje Středohorským královstvím. Jejich cesta se ukáže o mnoho nebezpečnější, než se zprvu zdálo.

*

Erik Kováč – Posledný bastard

Nywel vyrůstal jako nemanželský syn bohatého správce Zpívající věže. Jako bastard neměl nikdy snadný život, to nejhorší ho však teprve čeká…

*

Pavel Koudelka – Parní věk

Časy se mění, duch legendy o Zpívajících věžích ale žije dál.

*

Vendula Brunhoferová – Ptáčník

Lionel kdysi býval nájemným vrahem krále, nyní je ovšem už na odpočinku. Když však dojde tvrdé na tvrdé, ukáže se, že nic jako bývalý lovec lidí neexistuje.

*

Věra Mertlíková – Pravda o strážci z Hoganova přístavu

Vlnka sní o tom stát se strážkyní Zpívající věže, její přání má ovšem jeden drobný háček – správcem může být pouze muž.

*

Jela Abasová – Čo patrí moru

Kal se vždy od ostatních odlišoval a okolím byl tlačen k tomu, aby se změnil. Podaří se mu najít cestu a přizpůsobit se?

Výsledky soutěže Zpívající věže – Struny osudu

Zdroj: Vlastní zpracování

soutez

No a jelikož mám ráda nejen písmenka, ale i čísla, tak přidávám pár statistik!

  1. Do soutěže přišlo celkem 18 povídek od 17 autorů.
  2. Soutěž tentokrát hodnotil rekordní počet porotců – bylo nás celkem sedm.
  3. Nejmladší účastnici bylo 16 let. (A nejstarší se neříká 😀 )
  4. Kromě osmnácti soutěžních povídek jsme měli i 2 porotcovské.
  5. Porotci celkem přečetli 275 normostran textu – v průměru tedy měla jedna povídka zhruba 13 stran 🙂

 

Velká gratulace všem výhercům! Kompletní výsledky budou rozeslány soutěžícím emailem.

 

Na závěr bych ráda poděkovala jak porotcům, že do toho šli se mnou, tak účastníkům. Již nyní se těším na další ročník soutěže! A koho by předběžně zajímalo nové téma, tak už ho mám připravené – příště se podíváme na zoubek Lovcům lidí!

 

,

Vyhlášení soutěže Zpívající věže

Zdroj:

Minulý týden jsem uveřejnila legendu z mého světa o Zpívajícíh věžích. Moc mile mě překvapily pozitivní ohlasy, takže jako odměnu za váš zájem přicházím s další soutěží. A téma nebude žádné jiné než právě Zpívající věže!

Sama píši do různých literárních soutěží a jejich název je často to, co mě upoutá a přiměje přijít s nápady, na které bych jinak nepřišla. Proto jsem toho názoru, že název literární soutěže by měl být takový, aby sám o sobě vzbuzoval silný dojem a roztančil v každém ty nejbujnější fantasie.

I proto jsem zvolila jako další téma soutěže právě Zpívající věže.

 

Podmínky soutěže

  • Útvar: Povídka inspirovaná pověstí o Zpívajících věžích
    • Podmínkou soutěže je, že povídka bude obsahově spadat do světa, ze kterého Zpívající věže pocházejí
    • Není nutné znát reálie – lze psát obecně o pobřežních vesnicích, rybářích, správcích a strážcích Zpívajícíh věží (cokoliv vás napadne v souvislosti s pověstí)
    • Pokud jste ovšem četli na blogu už jiné povídky a příběhy z mého světa a chtěli byste něco z toho do povídky zařadit, můžete to využít. Je to jen na vás 😉
    • Doporučuji sledovat facebookové stránky, kde budou zveřejňovány doplňkové materiály, které vám při psaní mohou pomoci (mapy, informace o náboženství a politice, časté dotazy apod.)
  • Rozsah: maximálně 45 000 znaků včetně mezer
  • Žánr: fantasy
  • Počet prací na autora: není omezen
  • Jazyk: čeština nebo slovenština
  • Doporučené formátování: písmo Times New Roman 12, řádkování 1,5 (není ovšem povinné)
  • Soutěžní text posílejte ve formátu .doc, .docx nebo .rtf na e-mail jitka@ladrova.cz a do předmětu uveďte Zpívající věže
  • Soutěž není anonymní a může jít o dílo již dříve publikované (pokud si výsledek svého snažení chcete umístit na blog, můžete)
  • Pořadatelé si vyhrazují právo poslané příspěvky zveřejnit na stránkách blog.ladrova.cz včetně jména (či přezdívky) autora
  • Uzávěrka:  pátek 31.7. 2015 ve 23:59

 

Co vám opět nabízím ze své strany kromě výher, je slovní hodnocení!

 

Ceny aneb To, co každého zajímá nejvíc 🙂

Po zkušenostech z minulé soutěže a peklem s rozesíláním knižních odměn, tentokrát volím praktičtější variantu – finanční ohodnocení pro vítěze, přičemž v případě výhry slovenských účastníků bude částka přepočtena dle aktuálního kurzu.

1. místo – finanční odměna 1000 Kč

2. a 3. místo – finanční odměna 500 Kč

Tím to ale nekončí!

Pokud se neumístíte na prvních třech místech, i tak máte možnost odměnu získat. Jak je uvedeno v podmínkách soutěže, vyhrazuji si právo na publikaci děl na těchto stránkách. V případě, že vaši povídku vyberu ke zveřejnění na stránkách blog.ladrova.cz, obdržíte nově autorský honorář ve výši 200 Kč (neplatí pro výherce, kteří obdrží stanovenou odměnu dle svého umístnění).

zpivajici-veze-dve

Nechť vám Zpívající věže zapějí do noty fantasie!

Hodně štěstí a budu se těšit na vaše povídky a případné dotazy 🙂

Jíťa =o)

, ,

Zpívající věže

Zdroj: http://images.nationalgeographic.com

Kdysi dávno na jižním pobřeží moře se nacházela jedna rybářská vesnice. Lidé tu žili v míru a pokoji a veselili se z úlovků, až do doby, kdy se jejich lodě jednoho večera nevrátily z celodenní plavby.

Na moře byly vyslány další lodě, aby stateční námořníci na nich zjistili, co se stalo jejich blízkým. Jak otřesné zjištění čekalo ale jejich ženy, když je večer vyhlížely a nedočkaly se jich. Až po několika dnech vlny na svých bedrech přinesly ke břehu polomrtvého muže.

Znavený a zmatený, na půl v mdlobách, vyprávěl o strašlivé příšeře, která potápí jejich lodě a zabíjí pracující rybáře, kteří loví její potravu.

Poctiví lidé se polekali. Jako by nestačilo, že přišli o své nejlepší muže, nyní přijdou i o jedinou obživu!

Pobřežím se začala šířit panika. Vesnice se spojovaly a vysílaly výpravy s těmi nejstatečnějšími, aby jejich hrdinové příšeru zabili a mezi lidi se opět vrátil klid. Jenže žádná z nich neuspěla a hlad začal brát další životy. Nejdříve těch slabších – starců, žen a dětí, ale stále více přibývalo úmrtí i těch silnějších. Vesnice se vylidňovaly, kdo mohl, opustil je ještě živ a snažil se najít obživu jinde. Už už se zdálo, že mořská nestvůra zvítězila.

Jednoho dne se ale na pobřeží objevil potulný zpěvák. Většina ho měla za blázna, snílka. Pocházel z bohaté rodiny, ale nepřekypoval odvahou a chrabrostí, jak se od něj očekávalo. Raději si místo zbraně vybral hudbu. A nyní věřil, že si příšeru lze usmířit. Složil pro ni píseň, přišel na pláž a na kárce tam s vypětím všech sil přivezl i svou oblíbenou harfu.

Mladík postavil harfu na pobřeží do písku, položil na ni prsty a začal něžně hladit její struny. Jemné tóny se nesly vzduchem po celém širém okolí. A donesly se i k nestvůře, která sebou prudce v moři hnula.

Zpěvákovi uvízla slova písně v hrdle, prsty se roztřásly a oči roztěkaly. Najednou zahlédl vlnu, kterak se proti němu řítí.

Nohy mu poručily a on se dal na útěk. Na splašený, bezmyšlenkovitý úprk. Už nemyslel na hrdinské činy, jak si je vysnil ve svých fantasií. A nemyslel ani na harfu, která na pláži zůstala opuštěná stát.

Harfa přečkala vlnu, která ztratila po cestě na moři sílu, a osamocená na pláži čekala na svůj další osud.

A nemusela čekat dlouho.

Dočkala se hned záhy, kdy se jejích strun dotkl další hudebník – vítr. Nadechl se a hlubokým výdechem se opřel do tenkých drátků, až se ozval první tón. Byl vysoký a ostře se rozléhal.

Mořská nestvůra zasténala. Pro její uši to byl nesnesitelný hluk. Neměla se mu jak bránit – jen úprkem.

Lidé rychle pochopili. Začali podél pobřeží stavět věže se strunami, které ve větru zpívaly a odháněly z blízkosti pevniny všechno zlo.

Do věží se nastěhovali správci starající se o struny a rybáři, kteří díky zpívajícím věžím mohli opět vyplout na moře, se podle jejich písní naučili poznávat, kdy se blíží bouře, aby se už pokaždé stihli vrátit na souš včas.

 

Zúčastněte se i soutěže na toto téma.

Nechť vám Zpívající věže zapějí do noty fantasie!

více informací zde na blogu nebo na mé facebookové stránce