,

Věk hlavního hrdiny

Zdroj: adimagery.deviantart.com

Zdravý rozum na prvním místě

Další otázka, se kterou se setkávám, je, jak starý by měl být hlavní hrdina. Často tato otázka vychází hlavně z nejistoty. Řada autorů si nevěří na hrdiny starší, než jsou sami. Nutno dodat, že je to způsobeno hlavně tím, že se často říká, že puberťák není schopen napsat zralého muže. Já ale říkám – proč by ne?

Abychom si udělali hned na začátek jasno, odpovězme si nejprve na otázku, kterou jsem nadnesla. Jak starý by měl být hlavní hrdina?

Na to je odpověď celkem snadná – mělo by mu být přesně tolik, kolik si příběh žádá. Aspoň taková odpověď zní mým uším nejlogičtěji. Pokud máte nápad na dobrý příběh a hodí se vám, aby jeho hlavní hrdinka byla zkušená, energická padesátnice, co si naplno po menopauze užívá sexuálního života, nebude tam přeci cpát holčinu vašeho věku.

Posuňme tedy tu základní otázku zase o úroveň výš – jak napsat správně hrdinu, který není ve vašem věku?

 

Starší hrdina

 

Aby v tom byl trochu pořádek, zabývejme se nejprve případem, že váš hrdina je starší, což je ve valné většině případů ta častější možnost.

Nejčastějším argumentem, kterým se nechá hodně autorů odradit je, že když jste si zatím neprožili dlouhá léta na tomto světě, nemáte dost zkušeností, abyste postavu mohli správně pochopit a pojmout.

Připusťme, že dané tvrzení má něco do sebe. Z určité části to založené na pravdě je. I přesto ale tvrdím: Je to vaše postava. Máte představivost, vždyť jste aspirující spisovatel, nebojte se to o sobě říct. Tak směle do toho!

 

1. Vykročte z vlastního stínu a představujte si

V první fázi je nejdůležitější udělat vše, abyste se s postavou sžili. Pokud se vám to nepodaří, těžko to pak můžete chtít po čtenáři. Proto vtiskněte své postavě minulost a představte si, jak byste se sami chovali v situacích, kterými váš hrdina prošel. Zeptejte se, co by vám taková zkušenost dala do dalšího života, jestli by vás mohla něčím změnit. Z toho všeho pak můžete v příběhu vycházet. Proto sněte a vytvářejte vlastní realitu. Vždyť o tom psaní je.

 

2. Naslouchejte

Někteří lidé si spisovatele představí jako samotářského člověka, co sedí zalezlý někde v koutě a podivínsky datluje něco do počítače.

Upřímně, nedokážu si představit, že by to mohla být pravda. Ano, jsou tací, kteří společnosti nevyhledávají. I ti ale mají své blízké a přátelé. Kolegy a nadřízené ve svých běžných zaměstnání.

Dle mého názoru nelze psát o lidech a vymýšlet důvěryhodné postavy, pokud neznáte skutečné lidi. Každý den kolem sebe máte spoustu lidí. A pokud je vám nějakých dvacet, třicet, potom z prosté logiky demografických údajů většina z nich bude starších, pokud se nevyskytujete v nějaké uzavřené sociální skupině.

Opřete se tedy o své okolí. Je v něm víc inspirace, než vůbec tušíte. Poslouchejte pozorněji rozhovory známých i cizích lidí. Zapisujte si poznámky a promítněte je pak do svých hrdinů. S běžnými starostmi lidí jejich věku budou působit o hodně věrohodněji.

 

3. Udělejte si průzkum

Klid. Neděste se toho slova. Jsou sice autoři, kteří to berou extrémně vážně a opravdu jsou schopni vytvořit si dotazníky a dělat si průzkumy veřejného mínění, ale setkala jsem se s tím snad jen u dvou, pokud si dobře vzpomínám. Takže žádný strach, do ničeho takového vás určitě nutit nebudu.

Obecně jde hlavně o to ptát se lidí, které ve svém okolí máte. Něco jste vymysleli? Upravili jste nějak to, co jste od nich vypozorovali? Prohloubili jste jejich zážitky a propletli je v nějaký spletitější příběh? Ověřte si, jestli by se někdo z věkové skupiny, ve které je vaše postava, zachoval stejně. A jestli ne, zajímejte se proč. Získávejte zkušenosti a názory. Vůbec nevadí, že jsou takto zprostředkované a ne přímo vaše. Pokud píšete, ve většině případů beztak budete psát o něčem, co jste neprožili, nevěnujete-li tedy svůj čas nad papírem a tužkou románu se silnými autobiografickými prvky. Začněte si tedy zvykat, že popisujete věci, které se vám nikdy nestaly (a co týče třeba mě a žánru fantasy, kterému se věnuji, ve velkém procentu případů ani nikdy nestanou). Tak už ale to bývá. A je to dobře. Lidé chtějí slyšet vyprávění o tom, co pravděpodobně nikdy nezažijí. Vždyť to je jeden z důvodů, proč vůbec čtou.

 

Mladší hrdina  

 

Vytvořit mladšího hrdinu považuji za daleko složitější než toho staršího. Hlavně tedy, pokud tím mladším je myšlen dětský hrdina. Je jasné, že pokud padesátnice píše o nějaké třicítce, co by ráda konečně první dítě, zase takový problém s tím mít nebude. Napsat oproti tomu příběh, kde je hlavní postava malé děcko, to je oříšek. Zvlášť, pokud ještě sami rodiči nejsme.

Otázka tedy zůstává: Jak to tedy udělat, potřebujeme-li v našem příběhu jako hlavní postavu dítě?

 

1. Pohled očima dítěte

Jak rosteme, ztrácí se z nás dětská nevinnost. Zapomínáme, co je to radost a bezstarostnost. Je pak přirozeně těžké vzpomenout si, jaké to bylo, když náš největší problém byl, že musíme jít ve školce po obědě spát. Spíš si začneme nadávat, jak jsme mohli být tak hloupí. Co bychom za to teď dali moct se po dobrém jídle jít chvíli natáhnout a ne se muset vrátit do kanceláře k pracovnímu počítači?

První rada tedy zní. Zkuste vzpomínat! Co jste rádi dělali jako malí? Jaké hry jste hrávali? Já si třeba stavěla tajné úkryty pod stolem a nechápala jsem, proč na mě rodiče křičí, že tam mám zapálenou svíčku. Vždyť jsem tam měla tajnou pracovnu, spoustu papírů. Musela jsem si přeci rozsvítit, abych na to dobře viděla. V mých očích na tom nebylo nic špatného. Nechápala jsem, proč se rozčilují. Netušila jsem, co jsem vlastně provedla tak zlého. Neviděla jsem nebezpečí jako oni. Plně jsem prožívala své pracovní nasazení a nepřála jsem si být rušena. Kdo by to nechápal, že?

Pokud se tedy vrátíme od příkladu zpět, abychom si to nějak shrnuli – zkuste se zkrátka vžít sami do sebe a rozvzpomenout si, co jste dělávali. A hlavně co vás na tom bavilo a proč to pro vás bylo tak podstatné. Tyhle otázky považuji asi za nejdůležitější pro proniknutí do nevinné dětské duše.

 

2. Literatura

Pokud už jste vyčerpali vlastní vzpomínky, zajděte do knihovny. Psychologií, vývojem dítěte a jeho výchovou se zabývá velká spousta knih. Berte to ale spíš jako inspiraci, co děti může vše napadnout. Pořád je to totiž něco, co psali dospělí. Zprostředkované informace nejsou nikdy stoprocentní. Důležité je pak jejich správné použití. Dítě musí hlavně prožívat. Tím se učí a vyvíjí. Můžete se dočíst, že ve věku zhruba tří let děti rády staví bunkry. Ale dokud tomu nedáte ten jeho prožitek, kdy nechápe, proč se na něj za to rodiče zlobí, bude to působit polovičatě. A o to jistě nikdo z nás nestojí.

 

3. Pořiďte si vlastní

No 😀 Přiznejme si, že tohle je dost zásadní rozhodnutí. A poněkud nevratné, na rozdíl od knížky z knihovny. Nicméně, co si budeme povídat, je to hodně účinné, a pokud to vezmeme s lehkou nadsázkou, vlastní zkušenost a pozorování je jedna z nejlepších metod.

Pokud ještě netoužíte po vlastním potomstvu, zkuste se porozhlédnout po nějakých známých, kteří vás předběhli a ratolesti už mají. Jistě budou rádi za přátelskou nabídku hlídání. Aspoň si jako rodiče budou moct udělat jednou večer pro sebe.

Další možností je hlídání dětí za peníze. Kdo by se bránil tomu, že si budete shánět podklady pro postavy a ještě vám za to bude někdo platit. Ideální, ne? Navíc z vlastní zkušenosti vám zaručuju, že po pár hodinách budete šťastní, že ty dětičky můžete zase vrátit. Sama jsem takhle chodila hlídat. Měla jsem na starosti tři děti v rozmezí od tři do deseti let. A hádejte, co jsme občas dělávali s tím nejmenším! Ano, stavěli jsme tajné bunkry pod stolem.

 

A jak jste na tom s psaním odlišně starých hrdinů vy? Píší se vám lépe starší postavy, nebo ty mladší? A taky jste jako malí stavěli tajné skrýše?

12 Odpovědi
  1. Michal Havlíček
    Michal Havlíček says:

    Super článek. Do příběhu se mi chystá vstoupit dítě, tvoje rady se budou hodit. Navíc to ve mě probudilo několik vzpomínek 🙂 Taky jsem si stavěl bunkry pod stolem. Jen místo svíček a papírů jsem tam měl vysypanou obrovskou krabici lega a bábinka(prababička) na mě pořád pokřikovala, ať raději postavím nějakej hezkej domeček s kytičkama a ne pořád ty tanky a kosmický lodě 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      No, jak je vidět – bunkry jsou základ 😀
      Navíc, jak jsem to psala, taky jsem si sama na hodně vzpomněla. Třeba právě na ně. Úplně náhodou. Prostě jsem psala a jako v příběhu, najednou to tam bylo jako příklad 🙂
      Z lega jsem stavěla taky. A tvá babička by ze mě měla radost. Já stavěla zásadně domečky, ve kterých by pak mohly bydlet panenky. Nebo malí pejsci a koníčci, které jsem měla také moc ráda.
      Jsem ráda, že se článek líbil a že sis zavzpomínal spolu se mnou. Tak ať se ti to podaří zúročit 😉

      Odpovědět
  2. Markéta Růžičková
    Markéta Růžičková says:

    Tak tak, skvělý a užitečný článek. Psát hrdinu jiného věku je sice někdy zapeklité, ale na druhou stranu zábavné. Dětské postavy mě prostě baví, stejně jako dědečkové a babičky. 😀 A taky jsme si stavěli bunkry a vůbec dělali spoustu vylomenin. Třeba lezli na střechy budov a komíny bez jištění. Divím se, že jsem to dětství ve zdraví přežila. 😀 Ale jak dělám, co dělám, nějak se mi nedaří to, co jsem zažila, převést do příběhu. 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Ono s dětskými hrdiny je ještě pár dalších problémů. Ale to si ještě šetřím do dalšího článku. Už tak je tento dost dlouhý oproti běžné délce článků na internetu. Navíc by to narušilo tu strukturu. Nicméně rozhodně to hodlám ještě rozvést z trochu jiného pohledu, tak se můžete těšit 🙂
      Jinak taky se divím, že jste přežili 😀 To já s těma svíčkami, koukám, byla ještě zlaté dítě 😀

      Odpovědět
  3. Markéta
    Markéta says:

    Tak o tomhle jsem nikdy nepřemýšlela.
    Mám celkově problém třeba s dialogy, ale psát postavy různého věku mi přijde celkem přirozené 🙂

    Teď poslouchám Ocean on the End of the Lane a tam je dost dobrá dětská postava.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Já jsem o tom nepřemýšlela dřív, dokud mi to někdo nevytkl. Bylo to konkrétně u té dětské postavy. Člověka to přiměje zamyslet se nad tím.
      Dialogy zase nečiní problém mně. Já si s těmi postavami prostě kecám sama pro sebe a pak to dám jen na papír 😀

      Odpovědět
  4. Jehane O´Tee
    Jehane O´Tee says:

    Máš tady úžasné články, velké díky za takové důkladné rozbory! Člověka to rozhodně nutí zamyslet se nad tím, co předkládá ostatním lidem ke čtení. Zrovna jsem ve fázi vymýšlení nového příběhu a akorát se chystám že ho konečně začnu psát. Tyhle články mi moc pomáhají rozplánovat si všechny detaily, na které přijdu.
    No a bunkry jsem si samozřejmě taky stavěla. Jen už si nějak nepamatuju, co jsem v nich vyváděla. Jen vím, že byl vždycky největší problém zaklínit křesla tak, abych na sebe nespáchala atentát 😀

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Jejda, koukám, že tu mám pěkně dlouho nezodpovězený komentář. Vůbec mi na něj tehdy nepřišlo upozornění (nebo jsem ho musela přehlédnout). Dodatečně děkuji za milou reakci. Jsem ráda, že tě mé články inspirují. Nyní s kamarádkou chystáme rady z knih o psaní. Budeme začínat s knihou O psaní od Kinga 🙂 První by měl vyjít už tuto neděli, tak to můžeš sledovat 😉

      A jak jinak dopadla ta povídka, co jsi tehdy plánovala? (Pokud si ještě vzpomeneš, jaká to byla :D)

      Odpovědět
  5. Adhara
    Adhara says:

    Aj mne sa vidí, že mladší hrdina je väčší problém než starší. Moje dôvody sú však iné, ja nepíšem o deťoch. No čím som staršia, tým väčšmi mám neskutočný problém písať o mladých dospelých, ktorí toho zvládli viac než ja. Pripadajú mi proste nereálni, neviem to inak opísať. 🙂

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Jo, mladí dospělí jsou také oříšek. Podle mě je to hlavně proto, že je současné knižní hity tak nereálně nastavily. Každý už čeká, že je budeš mít stejné. Nemyslíš, že ty tvé pocity mohou být kvůli tomuto tlaku?

      Odpovědět
  6. Rushi
    Rushi says:

    Na tento blog jsem narazila náhodou a je to super. Ráda si přečtu, jak pracují jiní autoři. Jak postupují a jaké jsou jejich problémy. Upřímně, už odmalička, kdy jsem začala psát, mě vždycky vzrušovalo psát o starších hrdinech a mladších jsem se velmi štítila =D Proto jsem několikrát změnila věk postav své dlouhodobé práce tak, aby mi stále byly věkově rovni nebo výš. Pak jsem ale zjistila, že to přece není takový problém a že už jsem aspoň z části vypsaná na to, abych zvládla ukočírovat jejich pubertální věk přesto, že já je za chvíli přerostu =) Ale díky za názor.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Tyto články jsou určené hlavně pro začínající autory – takže jak sama píšeš, pokud jsi dost vypsaná (a máš načteno), tak zvládneš zpravidla jakoukoliv postavu. Nicméně jsem ráda, že tě sem náhoda zavedla a že jsi mi zde zanechala i komentář 🙂 Snad se „setkáme“ u nějakého dalšího článku či povídky!

      Odpovědět

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *