Zjevení

Zdroj: that-random--artist.deviantart.com

Báseň Zjevení mě upoutala kdysi v čítance, když jsem ještě chodila na gymnázium.

Nedávno jsem zjistila, že tato báseň nikde na internetu není. Přišlo mi to jako velká škoda a rozhodla jsem se, i když na blogu nemám ve zvyku publikovat nepůvodní díla, že to musím napravit.

Tady ji máte!

 

Stéphane Mallarmé

Zjevení

 

Luna se roztesknila, nářky serafínů

po květech tiše klouzaly tam v modrém stínu,

běloučké vzlyky jejich houslích zmírajících

po něžných korunkách, po mlžných květech snících.

A byl to den, kdy jsem tě prvně políbil.

Mé snění trýznilo mne ze všech sil,

mé snění znale opojené vůní žalu,

tou bez lítosti, bez naděje, bez zápalu,

vůní, již na dně srdce zanechává sen.

Po staré dlažbě bloudil jsem jak omámen,

když náhle s večerem jsi vyšla na ulici

– byl to tvůj smích a západ slunce nad tvou kšticí,

že řek´ jsem: víla – a ten chocholatý jas,

toť sen, jenž v dávných nocech dítěte se třás,

sen o víle, jež tenkrát z ruky nedovřené

ztrácela kytky jako hvězdy provoněné.

 

0 Odpovědi

Zanechte Odpověď

Chci se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *